Dědek Muž, 38 let / Hospůdka U Tří dubů

Podivná událost

Je obyčejný večer, daleké město se plní do šedavé mlhy, která stoupá vysoko ke hvězdám až je pomalu celé zakrývá, hustě prší a slyším hukot padajících kapek na střechu, která je z plechových plátů. Po okně stékají provazy vody a já se vidím v odrazu okna, jak sedím u slabé svítilny. Dnes sváteční noční chvilka jest, když do svého lože ulehám a otvírám knihu od Brama Stokera Dracula. Začítám se do řádek i mezi ně a lačně a hladově hltám každý doušek. List za listem se obrací, až pomalu oči mé se rozklíží a čas na spánek se už dochází. Oddávám se teplému království a lehce si přikryji pravé ucho, to abych zmírnil hluk vrcholící bouře a před blesky přivírám oči. Pár vzpomínek na dnešní den a na ty příští a již pomalu………..usínám.

Bdím, či snad spím, jako bych to však ani nebyl já, vše je najednou z pohledu shora a cítím, že ztrácím vzduch. Mám pocit, že mne něco drží za krk a slabě škrtí, ale stále. Po těle cítím nějakou cizí energii, která se do mne chce dostat, připadá mi to jako zkouška, dokáži uspět? Stále to podivné svědění a mravenčení, já však se ani nehýbám, nepokouším se ani otočit, jen se snažím nepoddat se tomu nejasnému a záhadnému. Lapám po dechu a při polknutí, které je moc namáhavé mám sucho v ústech. Uklidňuje mne pouze představa, že v bytě nespím sám, už už chci zakřičet o pomoc o podání ruky, ale stále se držím. Hlava se mi točí a cítím, že omdlím. Když tu z ničeho nic – tlak z krku se pomalu přesouvá a cítím, jak mi projíždí tělem a odchází někam pryč. Lidská fantazie nabírá na plné obrátky a já zbaběle jezdím pohledem po pokoji, každý stín se zdá být přízrak a strach nedovoluje rozsvítit. Hlavou se mi honí představy z knihy o hraběte Draculovi a pud sebezáchovy a touha žít vede mé prsty ke krky, kde očekávám dva malé vpichy. S oddechem si otírám zpocené čelo a ledový pot po celém těle neustává naznačovat, že něco není tak jak má být. Pokouším se zavřít oči a trochu se ještě prospat, ale strach z podivných okolností mi to nedovoluje. Začínám zahánět myšlenky podobné odpovědi, že by to mohl být únos mimozemšťany, sám Ďábel v podobě Mefista či Bůh v podobě Anděla jenž trestá hříšné. Za oknem bouřka neustává a tak si namlouvám, že to byl jen sen, ale to otlačené hrdlo hovoří proti této teorii.

Ráno si připadám starší o deset let, tělo je rozlámané a marně se snažím rozpomenout na více podrobností co se asi tak minulou noc událo, až teď později se mi vše vybavuje, to když se ona událost každou noc opakuje. Mám snad prokletí, že v noci nemohu spát a přes dny spím, slunce se mi zdá být moc ostré, bělostná pleť je jako křída, hladká a bez vrásek a už jsem si i zvykl čistit své nové delší špičáky, které se zdají být zvířecí. Jen z krve mám stále strach.