Týdenní
dává nám ochutnat ta středa
poslední pocit samoty
i samoty je občas třeba
na tu si nechám soboty
a třeba taky na talíři
co nakreslili tři malíři
ten čtvrtej to jsi vlastně Ty
šedovlasý a od barev
na zdi maluješ záplaty
tak zůstane mi pod kůži
týden, co lásku utuží
vzpomínat budu z našich řádků
co prožili jsme sami pátků
a to nám končí...
stejně pak zase něco začne
obyčejné i mnohoznačné
v pondělky budu básně psát
v úterý o nich povídat
vždyť lidský život není věčný
a to mi přijde neskutečný
tak jak ty naše
ty čtvrtky pro nás nekonečný
no jen si představ - neděle
ta i navzdory čtvrtkům
snídani nejlíp do postele
může být kafem od večera
a ranní pusa s vůní chmele
tak chutná ranní premiéra
ukončí kdesi na trase
ten z milionu našich týdnů
no vždyť už bylo načase...