Jak jsem zaplatil za tři písničky
Byl pátek večer. Ve středověké krčmě teklo pivo proudem, i když na scéně nebyl hordami uctívaný Axman. Se společníky Ozzym a Dandou jsme tak opět museli se uspokojit s pivem jiné značky. Jak šel čas, přišlo i na vhazování těžce vydělaných peněz do jukeboxu.
Vhazování peněz do jukeboxu mi připadá v poslední době jako více atraktivní činnost, než samotné pití piva. Baví to skoro celou hospodu a skoro vždy výběr jednotlivých písní potěší každého. Tedy občas se tam mihne nějaký ten Michal David a dokonce jsem tam našel i Evu a Vaška. Za dvacet korun člověk vyhraje 5 kreditů. Celkem výhodný kauf to bývá.
Po nějakém čase jsme se rozhodli asociovat s Dandovými společníky v baru zvaném Ready. Pro mě samotného to bylo místo ještě neprozkoumané a na mé pivní mapě označené jako otazník. Normálně se takovým barům vyhýbám, ale když mi Ozziáš pověděl, že tam mají v jukeboxu In Flames, tak jsem svolil k návštěvě.
Už při vstupu jsme si řekl sám pro sebe, že se jedná o místo velmi barevné. Samotné stěny mi sdělovali historii o návštěvnících v růžových tričkách a o podívinech s rovnými kšilty. Však jsem odolal nutkání odejít. Zeptal jsem se, kde je můj vytoužený milník v tomhle baru a po obdržení informací jsem vyrazil. Došel jsem však k hracímu automatu. I přes tuto eskapádu jsem však jukebox nakonec našel.
Ihned jsem dovnitř hodil sv. Václava(20Kč) a od Zagorové Hany jsem jel naskrz abecedou k písmenu I. Zde jsem spatřil jedno ze svých oblíbených alb - Clayman. Okamžitě jsem pustil Pinball map následovanou Claymanem. Následovalo album Come Clarity a tudíž třetí song z tohodle alba - Reflect the Storm. Po navolení této třetí písničky jsem přešel na album Reroute to Remain s úmyslem spáchat další kredity na písních Cloud Connected a Trigger. Po zmáčknutí klávesy ale přišel šok.
Za zpěvu Anderse Fridéna a šťouchnutí od kamaráda jsem uzřel tajmnou nálepku. Stálo tam - 20 Kč - 3 kredity. Okamžitě mě popadl vztek a už to vypadalo, že se moje oblečení potrhá, jelikož moje zelená já se chtělo dostat ven a něco rozbít. Nakonec jsem to nazval zlodějnou, ale pořád mě to štvalo.
Po jednom fotbálku a konci písně Reflect the Storm jsem navrhoval návrat na domácí frontu, což utvrdil človíček u jukeboxu v pestrobarevných barvách. Zkoušel jsem ho svojí mohutnou postavou odradit, ale bylo pozdě. Začaly hrát podivuhodné melodie a tak jsem nakonec zamířil s Ozzym do Jamu. Tam už to bylo lepší.