nif0l Muž, 34 let / Opava

Téměř každý večer v týdnu podnikám dobrodružství se svým věrným psem. Tedy ne zrovna dobrodružství. Jedná se o klasické venčení, které dělám i přes den. A jelikož bývá večer tma, tak mnoho věcí proniká na povrch. Upíři? Vlkodlaci? Ne ne. Něco lepšího.

Když jsem obešel první trasu večerního okruhu, zamířil jsem po chodníku směrem k trase druhé. Zde jsem však uviděl siluetu osoby, která si to vrtkavým pohybem, jenž byl doprovázen "téměř pády", pustošila k mojí maličkosti. Chvilku jsem hleděl a uvědomil jsem si, cože se to na mě řítí.

Dalo by se říct, že jsem takový menší fanda Zombie filmů. A tato myšlenka mě napadla jako první. Řítí se na mě zombie? Způsod pohybu souhlasil s tím, jaký demonstroval Simon Pegg ve snímku Shaun of the Dead. Vzpomněl jsem si ihned, jak se mám zachovat. Úder do hlavy! To přeci proti nim vždy pomáhá. Ale čím to provedu? Byl jsem celkem zmatený. Vodítkem? Sáčkem, ve kterém jsem měl psí ekskrementy? Samotným psem? Ne, na to ho mám dost rád. Rukou? Co když mě kousne? Kopanec? To bych si natrhnul kalhoty při pokusu zvednou dolní končetinu. Nebo že bych někde utrhnul kus tyče? Na to nejsem moc fyzicky zdatný.

Moje problémy se však brzy vyřešily. Jak se temná postava přibližovala, rozeznal jsem pomau, cože se to vůbec děje. Chvilka napětí? Sice byla tma, ale můj zrak není na tom tak hrozně, abych nepoznal v okamžiku, kdy se postava objevila pod lampou, že se jedná o někoho ve středním věku, který se snaží naučit na kolečkových bruslích. Možné i je, že byl dotyčný v nějaké té hospůdce, což bych schvaloval jako správný alkoholik.

Poučení? Na bruslích do hospody nelez. A pokud se chcete naučit na bruslích, tak to rozhodně nedělejte večer. Mohl by si vás totiž někdo s něcím splést. Věřte mi. Je plno lidí, kteří vyrůstali na panu Romerovi a přsnou ránu čímkoliv do palice trénovali už od školky. A taky byste například i na ty brusle neviděli.

Tak máme tady další slavný příspěvek do blogu. I když ale celkem pochybuji, že se někdo namáhá to číst.

Jak již napovídá název, tak dneska jsem šel opět házet balónem. Musím uznat, že byla zajímavá sázka. Kdo dá dřív pět košů, tak vyhraje a ten druhý musí běžet kolečko - asi tak těch 200 metrů odhadem. Jelikož jsem celkem šikmý při střelbe, tak mi byl dán handicap tří košů. Ten jsem využil. Sice jsem prohrál, ale neběžel jsem sám. No a tady je ta stěžejní část. Po dlouhé době jsem zase běžel. Sice ano, chodím hrát fotbal a již zméněný basket, ale že bych běhal takhle v kuse, tak to se říct nedá. Jsem spíše člověk těch kratších, ale smrtelných výpadů. I tak jsem zvládl ještě v posledních 50ti metrech zabrat a hodit menší sprint, při kterém se mi vyzouvala bota.

Jelikož můj protivník spatřil talent, jenž skýtají moje ruce, tak stačili jen 2 koše na kolečko pro něj. Již jsem to ale nestrestal - ale měl jsem kolikrát opravdu blízko! No a tak jsem běžel sám. Bota se opakovala a možná závěrečný sprint byl rychlejší.

Konec této basketové megashow zakončil souboj s dvěmi čerstvě příchozíma sportovcemi. Moc jsem toho nenaběhal, ale můj spoluhráč - předtím protivník - si to dával. A když šlo do úzkých, tak stačilo zvednou ruce a využít výškové převahy.

Nakonec to všechno skončilo propoceným spodním prádlem.

I já jsem normální člověk a můj spánek je provázen sny. Tenhle však mě celkem rozesmál, když jsem si na něj po probuzení vzpomněl, což se mi často nestává.

Příběh probíhal v nějakém metru, kde teroristé vypustili nějaký plyn a já jako přeživší ( návod, jak jsem přežil už si nevzpomínám ), jsem bojoval proti již zmíněným teroristům, kteří v maskách prohlédávali metro samotné. Bohužel, jak je to v Hollywoodských filmech, i já byl doprovázen něžným pohlavím, avšak které bylo mimořádně otravné. Znáte ty scény, jak jenom něco spatří a hned huláká na celé kolo a hlavní hrdina se z toho může posrat? Tak tohle se mi stalo. A to doslova. Díky Bohu, že jsem se probudil, jelikož bych jí zabil vlastnoručně nebo bych jí poslal v dárkovém balení teroristům.