Jak jsem identifikoval zombie
Téměř každý večer v týdnu podnikám dobrodružství se svým věrným psem. Tedy ne zrovna dobrodružství. Jedná se o klasické venčení, které dělám i přes den. A jelikož bývá večer tma, tak mnoho věcí proniká na povrch. Upíři? Vlkodlaci? Ne ne. Něco lepšího.
Když jsem obešel první trasu večerního okruhu, zamířil jsem po chodníku směrem k trase druhé. Zde jsem však uviděl siluetu osoby, která si to vrtkavým pohybem, jenž byl doprovázen "téměř pády", pustošila k mojí maličkosti. Chvilku jsem hleděl a uvědomil jsem si, cože se to na mě řítí.
Dalo by se říct, že jsem takový menší fanda Zombie filmů. A tato myšlenka mě napadla jako první. Řítí se na mě zombie? Způsod pohybu souhlasil s tím, jaký demonstroval Simon Pegg ve snímku Shaun of the Dead. Vzpomněl jsem si ihned, jak se mám zachovat. Úder do hlavy! To přeci proti nim vždy pomáhá. Ale čím to provedu? Byl jsem celkem zmatený. Vodítkem? Sáčkem, ve kterém jsem měl psí ekskrementy? Samotným psem? Ne, na to ho mám dost rád. Rukou? Co když mě kousne? Kopanec? To bych si natrhnul kalhoty při pokusu zvednou dolní končetinu. Nebo že bych někde utrhnul kus tyče? Na to nejsem moc fyzicky zdatný.
Moje problémy se však brzy vyřešily. Jak se temná postava přibližovala, rozeznal jsem pomau, cože se to vůbec děje. Chvilka napětí? Sice byla tma, ale můj zrak není na tom tak hrozně, abych nepoznal v okamžiku, kdy se postava objevila pod lampou, že se jedná o někoho ve středním věku, který se snaží naučit na kolečkových bruslích. Možné i je, že byl dotyčný v nějaké té hospůdce, což bych schvaloval jako správný alkoholik.
Poučení? Na bruslích do hospody nelez. A pokud se chcete naučit na bruslích, tak to rozhodně nedělejte večer. Mohl by si vás totiž někdo s něcím splést. Věřte mi. Je plno lidí, kteří vyrůstali na panu Romerovi a přsnou ránu čímkoliv do palice trénovali už od školky. A taky byste například i na ty brusle neviděli.