Pohádka o Kořenu
Bylo nebylo, za devatenácti kopci a devadesáti devíti řekami bylo město město Jeseník, žili 2 vidláci jménem Kuba a Honza, šťastně prožívajíc své životy až do doby, kdy zjistili o mocném zlém černokněžníkovi jménem Motofoko. Byl to krásný den, kdy se v éteru dověděli o rytířích spásy - Atari Terror... bla bla bla... do Hradce Králové na Rock for People, kde byli oslněni jejich propagandou ... spam ... zombie zabíjačka ... MOZKY!!! ... když pak spolu se šťastným zjištěním o koncertech v Brně, Olomouci a Opavě přišla jistá Polettucha, kterou už potkali na skvělé Zabíjačce, s nápadem dalšího srazu, tentokráte v Brně. Čas, ač vždy jedním z největších nepřátel, nakonec uběhl rychle a 21. březen se přiblížil relativně rychle. Stejně se oni toho dne dostali do Brna a právě tam začíná jeden z jejich nejlepších hudebních zážitků.
Jakmile vyšli ven z vlakového nádraží, oslněni krásným počasím, jejich instinkt jim velel najít nejbližší použitelnou krčmu k občerstvení po dlouhé cestě. Naneštěstí byl Motofoko v Brně dřív a ve skoro všech se naléval jed jménem Starobrno. Nakonec přece jen našli ucházející místo k doplnění sil a vyčkávání na zprávu od Polettuchy. I té se dočkali a tak vyrazili zpět na vlakové nádraží hledat si doprovod na koncert. Nejspíš stále oslněni prudkým sluncem si dvojice Vjerka a Eva zprvu nevšimli, ale Kubovy bystré oči zachránily situaci. Počali první rozpačitý rozhovor a shodli se na prvním brněnském úkolu - najít českou restauraci s přijatelnými cenami. Ale ať šli, kam chtěli, všude byl jejich arci nepřítel dřív. Tudíž se nakonec spokojili se středověkou restaurací, což se ve výsledku ukázalo být velmi zajímavým výběrem. Číšník se zdál být poněkud roztržitý, stejně tak Vjerka, která ze sebe nedokázala dostat objednávku, jmenovitě "Prsa panny..paní..panny..eh..té Šárky", číselně jednoduše 45. Přece jen se po nějaké době podařilo a všichni, až na chudého Jakuba, se najedli. Ten šel mezitím hledat toalety. Skoro jsme se o něj začali bát, jak se dlouho nevracel, naštěstí se ale objevil se zjištěním, že v Brně jsou divní folken. Jejich toalety jsou zákeřně hlídány schovanými spínači. Jednotlivě se vydali hledat vlastní cestu na WC a všichni se na výše zmíněném faktu o brněnštích shodli.
Přišel na řadu další úkol - najít místo vystoupení Atari Terror a to jistý klub Melodka na adrese Kounicova 20/22. Cesta byla složitá a strastiplná a nebýt dobrých (a taky trochu vtipných) spoluobčanů, nesjpíš by se dostali př inejlepším do ... háje. Na samotné Kounicově ulici sice někteří tvrdili, že o žádném podobném klubu v životě neslyšeli a opravdu - jeho hledání bylo až nečekaně dlouhé. Nedaleko Tyršova sadu (jaký je rozdíl mezi sadem a parkem? V sadu rostou stromy, v parku lavičky) ale objevili spásný nápis "Klub Melodka". Jelikož ještě měli čas, vrátili se do parku posedět a odpočinout si před samotnou akcí. To se ale Jakubovi málem stalo osudným, z pražského doprovodu se totiž vyklubaly pěkný hyenky, a tak si od nich užil svoji porci "ňuňátek" a "bumbrlíčků" a mnoha dalších oslovení. Po jeho nezdařeném zjišťovnání času podle slunce ("ale slunce je na druhý straně") se slečny rozhodly jeseničkáky pozvat na čaj, ti po chvíli přemlouvání přijali. V jídelně pod samotným klubem se zrovna odehrávala jakási sokolovská akce, všude kolem pobíhaly tucty malých dětí, tak se kvartet usadil do odlehlejší části podniku, kde slečny znovu začaly rýpání, zjišťování co se na Honzovi za ty 3 měsíce od pražské Zabíjačky změnilo.
Čas ubíhal u čaje podezřele rychle a tak byli co nevidět nahoře v klubu, objednávajích další tekuté občerstvení a nervózně vyčkávajíc na příchod rytířů. Zatímco slečny se rozhodly držet se osvědčeného vína, jeseničtí se rozhodli dát druhou šanci Starobrněnskému moku. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že Motofoko na tomto pití nazapracoval tak jak se obávali, a přestože se nejesdnalo o žádný zázrak, pili Starobrno s chutí. Mezitím poslouchali první 2 hrající skupiny, které je nijak zvlášť neoslovily i když Honzovi ta druhá zdánlivě připomínala další z jeho oblíbených skupin - Refused. Při poslechu u některých členů výpravy vážně rostla nervozita ohledně příjezdu AT. Pomalu už se tato nervozita plížíla i na ostatní, když se konečně obejvili první členové skupiny na schodech s plnými rukami nezbytného hudebního náčiní. Polettuchy se ale nervozita stále nepouštěla, což nikdo nechápal, dokud Honzovi neřekla o jisté zprávě, kterou poslala basistovi Pornosovi. 2. kapela dohrála a na pódiu začaly přípravy na vystoupení. Co nevidět už zazněly první tóny Attention!, dav začal šílet a tančit pogo. Skvělý průběh koncertu narušilo pouze ještě skvělejší popřání skupiny k nedávno proběhlým Eviným narozeninám. Takže zpráva přece jen dorazila! Perfektní vystoupení pokračovalo, zpěvák Kurz si dokonce skočil mezi fanoušky a vyžádal si trochu pig poga, jehož středem se stala i přes příval těl zpíval bez problémů dál. Koncertní extáze skončila a zažala ta po-koncertní. Eva a Vjerka se, vysmáté jak veverky, bavily se skupinou, zatímco se Kuba věnoval svému mobilu a Honza se snažil soustředit na hvězdy večera Rattle Bucket. Ti ho velmi mile překvapili jak svou verzí Sugar od SoaD tak i vlastní tvorbou. Rozohovory, popíjení i smích pokračovali ještě nějakou dobu, a to dokud AT neoznámili, že musí jet zpátky.
Nakonec se tak přece jen stalo, a tak se i naše ústřední postavy rozhodly vrátit se a spát. Problém však nastal velmi brzo - oblíbený sport Polettuchy parkour byl vlivem alkoholu vyhnán do šílených výšin a tak její vyvádění málem ukončil kořen. A nebyl to ledajaký kořen, oslovil ji totiž tak, že nutila zbytek své společnosti na 3, 4 řvat "LA KOŘEN!". Ne, že by s tím byl nějaký problém, všichni se tohoto radostného zvolání chytli zuby nehty a na 3...4 vyřvávali "La Kořen!" celou cestu. Po této cestě je však znovu přepadla žízeň, a znovu situaci zachránil Kuba s jeho černým pasažérem, kódové označení 42. Tato lahodná lihovina zachutnala všem kromě Vjerky, která se spokojila s Kubovou bagetou. La kořenová cesta pokračovala až zpátky k hlavnímu nádraží, kde pražské slečny znovu přepadla hladová. Po zjišťování jak se čínsky řeknou houby se obě fanynky AT dočkaly svého vytouženého hamburgeru a čínských nudlích, navíc upozornily jakési nedbalé hochy, že to co se jim skrývá v čerstvě zakoupeném rohlíku není párek ale čínské houby. O půl jedné se konečně objevil autobus, jenž je dovezl až k jejich dočasnému ubytování, kde je uvítala kamenná těhotná dáma a Radim v trenkách. Následujícího rána se všichni probudili rozlámaní ze spaní na podlaze a brzy po návštěvě Alberta se jejich cesty rozešly kousek od místa kde se den předtím setkaly. Rozloučení proběhlo poměrně rychle a stručně, až na Kubův problém s objímáním vyšších osob. Ten byl vyřešen, stejně jako předešlého večera stoupnutím na židli/lavičku. Při rozloučení samozřejmě nemohlo cyhbtě symblické moravské "tož" a dvojice se rozjeli do různých světových stran s příslibem dalšího podobného srazu. A všichni žili šťastně až do... další soboty kdy na Honzu čeká další koncert AT - tentokráte v Opavě. Želva dozpívala, Ganův šepot ustal, efekt polibku Můzy přestal působit - zde tedy příběh prozatím končí.
-Ganův posel