fakunda doma

Prochlastal jsem tolik peněz, že bych uživil sirotčinec.

A promrdal jsem tolik času, že bych ho mohl založit.

Ahoj. Teď vám dám radu do života! Když vás napadne utíkat z hospody bez placení, ponořte se do svého nitra a chvíli si pohloubejte. Co když ta barmanka má malý dítko a musí ho živit? Co když to dítko umírá na leukémii? Ale hlavně: Co když je to máma mýho kámoše?! No, to by vás prostě nenapadlo. A ještě dostanete do držky od dvou gumáků! Nemyslíš neplatíš!

Byla to nádhera! Stál jsem na koleni jedné z alpských serpentin a zíral na bradavky hor politý mlíkem. Vzduch voněl čistotou a mě bylo nadmíru dobře. Kdykoliv jsem někde ve výšce, mám pudový tužby něco ze sebe vydat, jako důkaz sounáležitosti s prostorem. Naštěstí se mi zrovna nechtělo čůrat a tak jsem natáhl ze všech zákoutí svého těla veškerou tekutinu. Až jsem měl hubu konečně nabitou, flusnul jsem část sebe vstříc údolíčku, možná to doletí až do horské říčky a ta mě donese až do moře... Pak jsem procitl a uvědomil si že svodidlo silnice byla pelest postele a výjev z Alp se mi pouze ve snu promítal na stěnu mého nuselského bytu. Flusanec se mi bohužel nezdál a tudíž to moje stěna škaredě schytala. Jsem fakt rád, že se mi nechtělo čůrat!