fakunda doma

Myl jsem nahej nádobí

voda na mě vycákla

byla pěkně vařící

spálil jsem si čůráka

Jaro začíná a tak jsem se rozhodl, že od teď budu využívat k dopravě kolo. Dnes na cestě do a ze školy jsem si vysloveně notoval. Jak to teplo pěkně prohřálo atmosféru a lidi. I rozhodl jsem se projet parkem jezerka, poněvadž tam je to na jaře vždycky obzvlášť jarní. Navíc je to z kopce a musim se přiznat, že mám zálibu v kličkování mezi lidma. Nebojte, dávám pozor obvzláště na děti a na ženy s kočárkem. Na psy už míň, a to se mi stalo dnes osudným. Do poloviny parku jsem svištěl celkem závodnicky, když tu se přede mnou začala vynořovat napínavá scéna. Zbývalo fakt málo času. Na levo chodníku stála žena s kočárkem a se psem. Pes, asi retrývr, vrčel na druhýho psa, kterej patřil ženě na lavičce. Mezi retrývrem a tim druhym psem (vypadal jak buldoček, ale v kynologii nejedu) mohla bejt tak metrová mezera. Začal jsem brzdit a chtěl jsem tu díru co nejpomalejš projet mezi nima. Jenomže ten malej hnusnej pes byl tak naježenej na toho většího, že si vůbec nevšímal co se kolem něho děje. A samozřejmě vystartoval zrovna ve chvíli, když už jsem byl najetej mezi ně. Nejel jsem už moc rychle, ale přes to, drapsnul jsem obě dvě brzdy najednou a zapoměl na mojí ultraefektivní přední brzdu. Přesně v koridoru mezi kočárkem a ženou na lavičce, jsem se postavil na přední kolo a vypadal jak hustej biker. Show ale netvala moc dlouho, a brzo jsem se překlopil hlavou napřed. Naštěstí se ve mě vzbudil můj karatistickej pud a pěkně jsem to stočil přes parakotoul. Ladně jsem doklekl po gymnasticku a porozhlíd se po buldočkovi, kterej se, jako by se nechumelilo, drbal na kulích nebo kde. Příště na buldočky seru!

Včera jsem byl na koncertě Jojo Mayer & the Nerve. Nic podobnýho jsem nikdy neviděl, ani neslyšel. Tenhle zážitek je pro mě dost zásadní, protože jsem se vytrhl z přesvědčení, že nic novýho v hudbě nevzniká. Vzniká. A je to kurevskej masakr! Chci hrát drum'n'bass!!!