Někdy máme pocit, že už nezbyl ani jediný drak. Ani jeden odvážný rytíř, ani jedna víla, která by se ladně míhala tajuplnými lesy a okouzlovala srny a motýly svým úsměvem.
Někdy máme dojem, že naše doba už nemá žádné překýžky, že je bez dobrodružství. Osud je pro nás cesta za horizont, planoucí stíny, které se přehnaly kolem a už dávno pominuly.
Jak je příjemné se mýlit, Princezny, rytíři, kouzla a draci, záhady a dobrodružství....nejenže jsou i tady a teď, jsou vším, co kdy na zemi existovalo.
V našem století samozřejmě změnili oděv. Draci dnes například nosí vládní obleky. Démoni společnosti skřípají zuby, vrhají se na nás, když náhodou zvedneme oči od země, a vyzývají nás, abychom se dali doprava na rozcestích, kde nás učili zatáčet doleva. Zdání se stalo natolik skutečným, že princezny a rytíři mohou být skryti jeden před druhým, ukryti před sebou samými.
Ve snech nás však mistři reality navštěvují stále, aby nás povzbudili a řekli nám, že jsme štít proti drakům ještě neztratili, že námi teď proniká oblouk modravého napětí, abychom mohli změnit náš svět tak, jak chceme. Intuice nám do uší šeptá pravdu:"Nejsme prach, jsme zázrak!"