Frank O´ Nero - Blog | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Frank O´ Nero Muž, 55 let / Teplice

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Frank O´ Nero si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Jak jsme s Last Rebel zažili Libovej Mlejn

Upraveno:
   V sobotu 18.6.2022 se nám kolem čtvrt na tři Janďourkův Mlejn v Markvarticích-Hřměníně vynořil v zatáčce. Sice obležený auty, ale kupodivu nacházíme flek „napůl do škarpy“ velmi blízko vjezdu, což rozhodně zvykem nebývá. A příchod do areálu potvrdil první podezření, lidí moc nedorazilo.Přitom míst k sezení je letos hodně a všechna jsou chráněna stany proti žhavému „texaskému“ slunci, které, jak už je poslední dekádu v podstatě normou, pálí, až bys na kameni mohl smažit vajíčka. Líba Kosina a jeho skvadra na tom museli nechat ruce..
  
   Oči bloudí po areálu a hledají důvěrně známé opěrné body. Zastaví se a pozdraví s kamarády (a spoluhráči) kteří dorazili už v pátek. Jdou poznat hned, mají to ve ztěžklých pohledech a v bělmech rudých jako pověstné „rudé oči maršálů“. Tak dál. Podium ve stodole stojí, ufff. Zvukař jako vždy ten stejný. To je taky v pořádku. Na pravém konci stodoly, přesně u jejího pravého rohu a už mírně ve svahu nad potokem má bejt pípa..? Ano, je tam!! Okýnko s nabídkou buřtguláše, kafe turka, a základních dělnických likérů (rum, zelená…) s cenami kdy zanikala DDR je také otevřeno. Vedle obří popelnice…taky je na místě. Tak ještě nakouknout za roh, jestli budou ty geniálně grilované kuřecí běhy..Musím se tvářit, jako že mě to nezajímá a že si do truhlárny vedle podia nesu aparát na náš gig. Chvilka napětí, pohled stočit ledabyle lehce vlevo…svět je v pořádku, hlady nepojdu.
  
   Na pódiu se chystá Stetson z pod Radhošťa a hele, basu asi bude zaskakovat Líba Kosina. No proč ne, staříčkovy rožnovské rokenroly se těm americkým hodně podobají a to je muzikantská voda, v které Líba jako basista plave s Venclovského jistotou. Už se zvučí…jo, to bude dobré!! Tak hned pivko. Říkám si…naposled jsme tu s Last Rebel byli v roce 2019 a tehdy jsem si prvně na Mlejn přivezl půllitr. A ten si řádně podepsal. Tak třeba tu někde po třech letech bude? Moc nadějí si tedy nedávám, ale co kdyby? No nebyl, první bahno jsem dal z cizího, ostatně jako všechna, co jsem kdy na Mlejně od roku 2001, kdy jsem byl poprvé, vypil.
  
   Staříček hraje, desítky osandálovaných nohou pod zastřešeným táborovým sezením si podupávají a řady hlav přemýšlí, jestli by si dali Halúzkovej. Lidí polehounku přibývá. Ne že by se valily davy, ale kdykoliv mi pohled sklouzne k vchodu, tak tam nějaká nová dvojice postává a vyřizuje placení.
  
Kolem šestnácté hodiny se jdeme nachystat. Na podiu, které už Kosinovci několik let staví prodloužené dopředu a také se stříškou je asi 55 v celsiech. Venku na otevřeném slunci je teda míň, takže se občas zchladíme, když taháme bedny. Ale nazvučeno je rychle a jdeme na to. Poprvé jsme na Mlejně s autorským repertoárem, kopíračku jsme dali jen jednu. Ale ta byla od Big Water, tedy od kapely, která taky na Summer Southern Sessions ve Mlejně hrávávala. A my v té kapele s Jurou a Mikem byli před dvaceti roky členové a hráli o dvacet let mladšímu, ale v podstatě stejnému publiku. Takže to vlastně až taková kopírka nebyla. Ohlas je slušný, dokonce se pár nejodvážnějších přišlo podívat a poslechnout relativně z blízka…a postávali na svých, i na tom sluníčku, někteří na nás míří mobily, takže se asi někde na internetu vynoří usvědčující videa, usměrňující nadšení, které jsme z koncertního setu měli. No tak tedy jsme spokojení! A v takové uznání jsme v skrytu duše vlastně i trochu doufali.
  
   Máme dohráno, jdu pro dnešní první Birell, v noci totiž razíme zpátky na sever. Koukám v kraťoučké frontě po lidech a hele!? Chlapík přede mnou třímá můj krygl. Nic neříkám, ale v duchu se tetelím, že ani to sklo se na Mlejně nikam nezatoulalo. Chystají se Old Boars Band a po nich Blackies. Těm se to na podiu nějak hemží babama a u kytar Kosinovic omladina.. Z jedné strany Ondra, z druhé Tonska..A od prvního taktu je jasné, že další etapa života mladoboleslavské southern rockové stálice bude vostrá jak břitva. A ty jejich ženský, to se povedlo. Jedna vyráží hlasem chlapům panáky z rukou, druhá pak musela někde potkat Zuzku Navarovou z Nerezu..skvělý hlasy a trojhlasy znějí fakt neskutečně dobře.
  
   Program nabral na obrátkách, na podiu řáděj liberečtí Bandoleros…No…liberečtí. Za bicíma Tonska a u kytary druhej mladej kosák..no jistěže Ondra! A tatík Líba se telelí blahem v první brázdě, byl to on, kdo tyhle mexikánský companieros na Mlejn přivezl někdy před deseti rokama, když byli kluci v pubertě.
  
   Blížíme se ke konci. Zavírá Fullhouse, opět domácí takřka mladoboleslavskej band v čele s frontmanem Martinem Škodou. Ten nás po celý rok oblažuje na fejsbůku obrázky neskutečně pěknejch kytar GEMINI II, který sám vyrábí… pro sebe a kamarádům…Tak teď má tu jednu ze „svejch“, vymazlenou „samodomo“ na krku a rozjede set, kterej ohlašuje jako písničky "z prvního CD, který ještě nemáme dodělaný“ anebo „z druhýho CD, který taky není ještě dodělaný“. No už aby byly hotový, protože muziku, co předvedli Fullhouse by si řada mlejnskejch veteránů koupila na fleku a do zásoby. A když u jsme u toho, Blackies by šli taky na odbyt a věřím, že i my bychom nějakou placku tu udali. Máme roztočeno už druhej rok. Takže jedinej, kdo prodával byl Staříček. Stetson CD, pojmenované „To pravé z Valašska“ dovezl a vrátilo se jim jen v krabici na dně. Taky mám jednu. A koupit jste mohli i trička, nášivky a jiné milé chujovinky, stánek na Mlejně rozbalil Dixie Gear..
  
   Takže… Co jsme dorazili, tak žádná z kapel nezahrála kultovní song Sweet Home Alabama, areál byl k večeru zaplněný celý, řada lidí se mile přiopila, k večeru se po západu slunce i tančilo a Líba Kosina, kterej to celý zpunktoval, stage postavil, kapely domluvil a vyplatil, zvukaře i výčep nebo grilování dojednal a zahrál nakonec nejen se svými Blackies, ale taky se Stetsonem a dal si hostovačku s Fullhouse – svými spoluhráči z někdejšího MBA Bandu, mohl být spokojenej. Aspoň tak, jako jsme byli my a pochlebovali jsme mu s uznáním…“Líbo, letos je to fakt Libovej Mlejn“ !!

Proč mě rádia nehrajou... A proč by vlastně měly?

Jakej asi nejhorší nápad může mít rocková kapela v Česku v posledních letech? Asi když se rozhodne, že si za statisíce zaplatí studio, další desítky tisíc si připraví na „promo“ a natočí desku, se kterou „konečně prorazí“. Aby bylo jasno, hned tady na začátku to chci odlišit od modelu kapely, která funguje v režimu „hobby“. Objíždí si svoje klubíky v dosahu do 100 km, v Praze si zahraje maximálně jako něčí host a desku si natáčí většinou vlastními silami a více méně pro potřeby občasné propagace. A aby konečně mohla kamarádům, co chodí věrně na koncerty, něco věnovat do auta.

Přiznávám bez obalu, že už mi onen pověstný vlak ujel a s tím, že mě budou lidi otravovat při nakupování (protože jsem slavnej) jsem se v duchu už před lety definitivně rozloučil. Je to tak pro všechny lepší. A je to i proto že hudebnímu trhu současné doby (psáno cca 2020) rozumím ještě méně, než jsem rozuměl tomu minulému.

Desky se fyzicky neprodávaj prakticky nikde. Drtivá většina lidí z mojí sociální bubliny hudbu stahuje. Sami to znáte, když už nějaká deska vyjde, vždycky se najde „dobrák“ kterej ji vykopíruje a zavěsí někam volně ke stažení. Spoustu lidí už taky celá deska nezajímá. Dělaj si svoje výběry, a hlavně, nechávaj chytrý algoritmy streamovacích služeb, aby jim sestavily podle aplikací, sledujících na co v mobilech a v PC klikali, playlisty na cestu do práce, na cestu z práce, na běh, na odpočinek, na pařbu…

Nepřišlo to z ničeho nic. V paměti mám takovej dost bizarní moment, kdy někdy na konci 90. let minulého století obdrželi Aerosmith, kteří přicestovali na hraní do Prahy, od české pobočky jejich celosvětového vydavatelství Zlatou Desku za prodej 10 tisíc nosičů. Už tenkrát to vyznělo jako vtip. Teď je deskové zlato za 5 tisíc tuzemských kusů a Aerosmith by to tentokrát dostali za 2,5 tisíce. Tvrdí to „tetička wiki“, nemám důvod nevěřit. Hudební trh je prostě už kompletně on-line a kdo to nepochopil, spláče nad výdělkem.

Takže, rockový kapely jsou zahnaný do kouta. Když už totiž tu desku daj dohromady, nikdo ji nejen nevezme do prodeje, ale taky jí nikdo nehraje. Po nové muzice není poptávka a radiostanice už dávno svůj program nestaví na rockových novinkách. V rozhlasovém éteru sice naladíte stovky hudebních stanic, i rockových, ovšem žádná z nich vám vaše písničky v nějaké té „rotaci“ hrát nebude. Zadarmo. Kromě stanic Českého rozhlasu jsou to totiž rádia komerční, takže si na lidi i provoz musí vydělat. Jak? Prodávají svůj vysílací čas, rozparcelovaný na reklamy. A aby inzerenti měli zájem, musí stanice vykazovat nějakou tu „“poslechovost“, tedy stálý a početný okruh lidí, kteří si dané rádio nejen naladí, ale nechají ho nějakou dobu puštěné. No a Český rozhlas musí poslechovost také udržovat – sice ne kvůli reklamě, ale aby před zákonem o veřejnoprávním vysílání obhájil právo na existenci. A tak ani Český rozhlas nemůže s poslechovostí hazardovat. A to vede k tomu, že neprověřené, nové písničky „neznámých kapel“ nebo zpěváků, které by posluchačstvo mohly odrazovat, do vysílání prostě zařadit neriskuje. Výjimkou je speciální stanice Radio Wave, tam se ale ke slovu dostávají hlavně hudební projekty žánrově alternativní, taneční nebo třeba worldmusic, takže pro rockery opět nic.

Výsledek přece slyšíme každej den...všechny rozhlasové stanice nám donekonečne hrají pořád stejné písničky. Metallia, Ozzy, Flojdi, Tučný, Spálený, Bobek, Zagorka, Vondráčková, Gott...nekonečná smyčka.

Tu a tam se ale nějaká nová kapela zjeví. Jak je to možné? Měli štěstí? Nebo to „podmazali“? Kdepak, nic takového se nestalo (tedy nejspíš, třeba o Traktoru nebo o Dymytry jsem slyšel opravdu divoké historky, ale to může být klidně závistivý folklór zneuznaných muzikantů, kterých je v republice suverénně nejvíc). V takové „zjevené“ kapele se prostě sešli lidi se správným poměrem značné dávky hudebního talentu, hráčských a zpěváckých schopností, ve správné míře obdaření také pracovitostí, disciplinovaností, cílevědomostí, obchodním duchem, zájmem o společnou věc a současně s hudebním směřováním, které má potenciál oslovit publikum napříč republikou i žánry. A časem zaklepali na ony bájné “správné dveře”, někdo se jich ujal a začal pracovat v zákulisí, v jejich prospěch. To je velevzácný mix, který vyjde jen opravdu málokomu. Ale na začátku musí být talent! No vážně…viděl jsem živě, v jejich začátcích, Chinaski, Mig 21, Kabáty. Lenku Dusilovou, Kamila Střihavku. A byly to koncerty, na které se nezapomíná. Koho tihle interpreti měli ve svém managerském týmu nevím, ale bez podpory jejich talentů zvenčí bychom o nich sotva slyšeli.

Hlavně jsem ale slyšel za bezmála 30 let ježdění po republice stovky jiných kapel. Nevzpomenu si na místa, natož na jejich jména. Svoje songy, vystavěný na amoll nebo emoll stupnicích nekriticky považovali za ryzí hudební zlato a i když jejich vystoupení začínalo větou „zvukař je kokot, ale my to zkusíme vydržet“ a do toho zachrastili nejlevnějším kytarovým kabelem, zapojeným mezi překližkovou kytarou a shit kombem, nic na světě by je nepřesvědčilo, že na jejich písničky se fronty stát nebudou. A ještě je zahráli blbě a zpěvák/čka to prostě nedávali. A je jich - dav. Takže je dobře, že se všechno do rádia nedostane.

Blbé ale je, že jsou tu i dobrý kapely, který to maj srovnaný, hrajou skvěle a přesto se o nich dozvíte leda náhodou. Za vlastní točej desky v profi podmínkách, snažej se o dobře natočený klipy…a pořád doufaj, že se to zlomí. Na Óčko je to za dlouhý peníze. Na TV Rebel je to už na pováženou, protože, kdo na to vlastně kouká? Takže zbejvaj Youtube, trochu opečovávanej web, každodenní sociální inženýring na sociálních sítích, pořešení dostupnosti na spotify a apple music a vytrvalé sbírání a splétání sítě kontaktů…

Jestli jste dočetli až sem, zkuste teplickou kapelu Blue Rocket. Věřím, že alespoň polovinu z vás osloví. A třeba budete vědět „jak na to“.

pozn: Textík byl napsán v roce 2020 pro facebook, jen jsem si ho tady odložil. Nicméně, mám pocit že stále ještě úplně nezestárl..

Těžký život klávesáka

Upraveno:

Narazil jsem v říjnu 2020 na facebooku na dotaz budoucího klávesáka, který řeší zhruba to, čím se jako začínající klávesák prokousávám metodou pokus/omyl už čtvrtým rokem. Zněl takto…

"Prosím o radu. Hledám stage piano a chci tři jednoduchý věci: klasickej zvuk klavíru, dobrej zvuk el. piana a něco jako hammondky. To je všechno. (mám rád Doors a chtěl bych se těm zvukům přiblížit) Zhlídl jsem hromadu promo videí a všude vidim pouze dobrej zvuk klavíru a potom sadu šílenejch zvuků, který nikdo nepoužívá a oni je tam nevim proč pořád dávaj. Poradíte mi?"

Z dovolením to vezmu trošku zeširoka a hned v úvodu si dovolím poznamenat, že základní odpověď na otázku zní - nebude to levné, k nástroji s těmi to zvuky v dobré kvalitě neexistuje levná varianta.

A jelikož máme každý jiný ucho a také potřeby, neexistuje ani univerzální odpověď k dotazu „které z myriád napodobenin zvuků Grand piana, Rock piana, Red piana, Fender Piana, Wurlitzeru a také Hammond organ co jich jen ve stagepianech v Česku je a jsou nejlepší“.

Býval jsem baskytarista a poměrně nedávno jsem se dobrovolně rozhodl být v kapele Last Rebel s kamarády, hrající southern rock, klávesák. A hledáním nástroje se stejnou sadou zvuků jaká zaznívá v dotazu (piano, el.piano, hammond organ) pro sound našeho bandu jsem se začal zabývat, jak jsem už poznamenal a také s omezenými finančními možnostmi, cca před čtyřmi roky.

Co tedy od té doby vím? Nejprve jsem se po cca dvou letech konečně smířil s nevyhnutelným, co znělo jako jakýsi leitmotiv v radách zkušenějších kamarádů/hráčů, které jsem oslovoval. Na piáno se hraje jinak než na hammondky a je potřeba se souběžně cvičit ve dvou herních technikách. Akustická dynamika organ zvuků se tvoří nohama přes volume pedál, nikoli citlivostí úhozu do klaviatury jako je tomu u klavírů a el.pian. Jinými slovy, při hře s kapelou na stagepiano s „natvrdo“ nastaveným orgán rejstříkem a při jedné úrovni volume hammondy v nižších rejstřících nejsou slyšet a ve vyšších klaviaturních rejstřících pro změnu jejich pronikavý zvuk řeže hlavy. S volume pedálem se u hammondek prostě pracuje neustále, klávesy takzvaně „dýchají“.

Jako první jsem měl Yamaha piaggero np‑v60. Klaviatura 76 kláves, pracuje se v něm s presety (natvrdo nastavenými zvuky bez možnosti jakékoliv editace), klaviatura má základní klavírovou dynamiku. Klavír zněl dobře, el.piano bylo použitelné jedno z cca deseti, varhany (hammond) byly použitelné také jen jedny, preset Rock Organ „full drawbars“. Když jsem potřeboval hammondky „zašpinit“ začal jsem zapojovat klávesy přes podlahový overdrive. Volume pedál jsem u nich neměl, neustále jsem kroutil knobem master volume celého nástroje. Zvukařům se to nelíbilo, co vám budu vysvětlovat...No, nebylo to ono...

Po hledání přes stovky recenzujících videí jsem se přiklonil k novince z roku 2017, italskému nástroji Studiologic Numa Compact 2. Klaviatura 88 kláves, i v něm se pracuje s presety (volume a efektově editovatelnými), ovšem nástroj má velmi široké a dobře použitelné různé varianty „master editace“ a nabídka 88 zvuků je asi nejlepší, na kterou jsem narazil. A může posloužit také jako midi master keyboard. Nástroj obsahuje použitelný a pestrý výběr ze zvuků pian, výběr ze zvuků el. pian, opět „natvrdo“ nastavené presety hammond organ (ovšem s různě přednastavenými drawbars). Studiologic je konstruovaný jako low end stagepiano a k jeho přednostem patří snadná dostupnost základních ovládacích prvků (volume, drive, chorus, hall, master volume včetně výšek/basů) na hlavním panelu a s možností jednotlivé, srozumitelné editace s možností okamžité úpravy a následnému uložení kombinace všech nastavených parametrů (výběr zvuku, jeho zefektování, nastavení jeho hlasitosti, etc) do jednoho presetu ve zvolené zóně. Hráč má na studiologicu vždy k dispozici v jedné zóně k dispozici dva presety najednou (označené jako A/low a B/high). Navíc je možné je libovolně vypínat a zapínat během songu - mohou tedy znít v jedné skladbě najednou nebo jednotlivě a s určitou dávkou trpělivosti se s tím člověk v kapele sžije. Bohužel, organ zvuky jsou nabídnuté „natvrdo“, opět bez možnosti doupravit je táhly/drawbars.

K tomuto stage pianu jsem tedy pořídil externí hammond modul Oberheim Square OB2, který jsem se Studiologicem propojil a hrál na něj přes midi. To už ale bylo nutné pořídit také malý mix, protože na podiu jsem potřeboval zvuk obou nástrojů poslat současně k sobě do komba a současně k zvukařovi - stereo výstup ze Studiologicu, stereovýstup z externího modulu. Hrálo to skvěle, zvukaři to chválili, ale bylo to propojovací a stavěcí podiové peklo. Do výbavy, se kterou jsem tehdy odjížděl na hraní patřily tři stojany (na klávesy, na hammond modul a vedle usazený mix, na aktivní repro – ekvivalent kytarového komba). Dále ono ozvučovací aktivní repro, dva nástroje, cca 10 naprosto nezbytných různě dlouhých kabelů (takže i záložní), včetně midi šňůr, volme pedál, sustain pedál. A také zásuvkový „pes“ s 5 samicemi (na jedno hraní nebo zkoušku byly zapotřebí 4. Pro studiologic, pro hammond modul, pro mix a pro ozvučení). Použitelné, leč velmi nepraktické, jen si představte střídání na pódiu při festivalu...

Přišel tedy nový, nyní aktuální nástroj, Roland Combo VR9. Klaviatura 61 kláves (pět oktáv). Zatím vyhovuje, hammondky mi ale opět neznějí ideálně. Byť mám reference po koncertech s kapelami, s kterými se potkáváme, že v soundu kapely zní z rolanda klavíry, el.piana i hammondky dobře, tak jak mají a jak daná písnička potřebuje. Editace je ovšem dost komplikovaná a složitá. Jelikož už nevozím mix, bylo zapotřebí pořízení D.I. direct boxu s dvěma zvukovými cestami – pro mne na podium a pro zvukaře.

Pro moje zvukové potřeby a se současným poznáním toho, co obnáší herní život klávesáka v hardrockové kapele bych jako základ zvolil Studiologic Numa Compact 2x. Inovovaný typ mých tehdejších kláves, který ovšem má vestavěný drawbar/organ modul s fyzickými táhly na hlavním panelu. S původním studiologicem jsem byl, co se týče editace a také zvuků pian, el.pian, smyčců, opravdu spokojený. Inovovaný typ (znamínko 2x) stojí zhruba stejně jako moje současné Rolandy, ovšem v italském nástroji je editace účinnější a hlavně jednoduší, nástroj má plnohodnotnou klaviaturu (sedm a půl oktávy). Hammond v nich bude asi opět tak napůl cesty, ovšem s těmi fyzickými drawbars se už dá nakroutit, pokud jste vy i kapela trpěliví pro danou aranž písničky použitelný zvuk. Je tu ovšem jedno ALE. Ani jeden studiologic bohužel nemá rozumně znějící rotary effect.

Pokud se moje kapela po koroně ještě rozjede a bude to stát za to, pošilhávám po Vox Continental 61 (cca 27.000, použitelný dotykově digitální drawbars modul), vyhnu se poruchovým Kurzweilům s drawbars (bohužel osobní zkušenost, naštěstí bez finančních ztrát), ideál pro mne se jeví v podobě NORD s 61 klávesami a s fyzickými drawbars (v nabídce je i verze s tlačítkovými drawbars - velmi nepraktické, obojí za cca 42.000), Hammond SK-1 (cca 45.000) nebo Yamaha YC 61 (cca 44.000). Levně to prostě nejde...

P.S. V lednu 2021 ke mně přišly Nord Clavia SixtyOne. S tlačítkovými drawbars a ona to zas taková hrůza není. Hrajou parádně !!