Ro(c)k s Blue Rocket
Včera mě celej den tak nějak „svrběly“ prsty a dneska jsem si vzpomněl proč. Byl to na den rok, kdy jsem nastoupil do Blue Rocket jako kytarista a zhoršil jim celkovej věkovej průměr. Nebudu se moc rozepisovat o tom, jak k tomu mohlo dojít, když jsem byl do tý doby basák. Svoji roli v tom sehrála účast na mejdánku v bejvalé hospodě Kačák v Tisé, Ladyho šichty ve sklárenským pracovním lágru, Mike Vojnar a jeho záliba dávat muzikanty dohromady, nestřídmá konzumace piva a taky moje veselá povaha. A ještě další vlivy a osoby zasahovaly do děje, nicméně aktéři příběhu ještě žijí a nebylo by správné na všechny říkat všechno, ovšem první dny a měsíce byly (a doteď jsou) opravdu raketový. *** Na první zkoušku, kdy jsem klukům ještě zpočátku vykal, mi Černoch půjčil svoji tehdejší záložní kytaru, fialovýho Squiera, kterej měl tak lehounce jdoucí volume potenciometr, že stačily dva pohyby pravačky přes struny a kytara byla němá, resp. úplně ztlumená. Tohle jsem teda z basy fakt neznal. I tak jsem nepředváděl žádný zázraky, ovšem tohle častý hraní na „playback“ celkovému obrazu mého nepochopení hry na kytaru ještě patřičně dodalo. Čili Honzo – DÍKY, ty voe!!! Dodneška nechápu jak je možný, že si mě jako kytaristu nechali. Časem jsem ale do toho jižanskýho vlaku naskočil, naučil se svý riffy a pořídil si od bývalého člena červený SG, s kterým se na podiu výborně tančilo. Jo, je to ta kejtra z obrázku. Už ji nemám přátelé, slouží teď v Last Rebel Mikiho Vojnara a já mám jinou.*** Za měsíc od přijetí jsem odehrál první koncert, dokonce výroční, k 10. letům kapely v teplickým Jazzklubu. A abych to měl fakt osolený, koncert se měl celej nahrávat jako fanouškovský DVD. Nebudu napínat, v podstatě celej repec jsem se naučil doma podle nahrávky, kterou jsem si pořídil na zkušebně – na záznamu byly jen bubny, basa a jedna kytara, zpěv žádnej. Já si ty svoje kytarový party (a foukačkový taky) v podstatě musel vymyslet, s vědomím, že: a) to co je na nahrávce je třeba doplnit, b) kde jsou sóla hrát nekomplikovaně, c) nikdy nevymyslím to samý co Samec, protože ten oproti mně na kytaru opravdu hraje a tak se mu do těch jeho prstokladolamů stejně nemůžu trefit. A vyšlo to! Dali jsme jednu sehrávací zkoušku, moje výkony nikdo nekomentoval a po odehrání jsme se domluvili, v kolik se v Jazzklubu sejdem. Kapela jinak celý září 2007 a kus října zkoušela jen dvě písničky dokola, Route 66 a Tak mě mačkej, chtěla je co nejrychleji nahrát u Luboše Růžičky jako singl (a taky jsme je do koncertu v Jazzklubu nahráli, ale nějak jsme odložili mix, kdyby vás tyhle verze zajímaly…). *** Za rok s Blue Rocket je toho na vzpomínání už docela dost. Tak třeba už máme zcela jiné pěvkyně. V září 2007 to byla ještě Lucka s Petrou, ta ale záhy po Jazzklubu odešla, kdežto Lucka vydržela do letošních velikonoc (zdědil jsem po ní troje koncertní džíny). Lucku od cca ledna doplňovala Aradena, která koncerty od Lucčina odchodu do Frydku táhne sama, nicméně, na srpnový Blue Rocket Night 2008 jsme objevili altovou Barču, která by mohla vydržet a zpěvačky by zase jednou mohly bejt na pódiu dvě, což nám s popularitou dost pomáhá J !!!! Od loňskýho září jsme k dnešku odehráli 41 oficiálních koncertů, ovšem akcí, kterých jsme se jako kapela účastnili, bylo víc a koncerty to v podstatě byly taky, třeba Pájovy narozeniny u Čerwa v Brozánkách. Mimo jiný jsme se na pódiu střídali s Čechomorem nebo z The Cell, máme za sebou výjezd do SRN, dokončujeme první desku, zdárně proběhl Raketovou základnou zorganizovanej festival Blue Rocket Night 2008, máme prsty v dramaturgii bývalýho teplickýho K.N.A.K.u, kde se od 12. 9. usadil Rockový klub Raketa, mezi Teplicema a Římem jezdí kamion s logem kapely přes celou plachtu a taky jsme dali dohromady pár chytlavejch novejch písniček. Před náma jsou dobrý koncerty s Pumpou nebo s The Cell, dodělání desky Starej kmen nebo výborně obsazenej festival Stetson & Bourbon v Otrokovicích. Takže druhej rok s Blue Rocket začíná fakt dobře.