S Blue Rocket na Podzimním mlejně 2008
Jižanský mlejn s Blue Rocket a The Cell měsíc před vánocema? Nabízím pár záblesků paměti, které přetrvaly Svijanský nápor dávkovaný po půlitrech, kus za 20 korun, míchaný tvrdšími lihovinami čirého nebo nahnědlého vzezření.
-------
Ve výčepu selského stavení je přítmí, vzduch ztěžklý kouřem z cigaret, kamen a doutníčků, koření ho vůně točeného piva, vypitých kořalek a hořícího dřeva. Z dvd běží nahlas puštěný koncert Joe Bonamassy a ženský s chlapama v džínovém a koženém probírají události od letního Mlejna. Zábava je v plném proudu, sklenice z gustem odkládané na stoly rachotí a letošní premiérové sněžné peklo za okny nikoho nezajímá, domů se přece pojede až někdy, hned jak kocovina povolí. Zatím k ní mají, vyjma mladoboleslavské jižanské omladiny v kloboucích, našlápnuto všichni. Od baru, kterej tam loni nebyl, se culí Líba a Roman Kosinovi. Vypadají fakt spokojeně.
-------
Černoch s Lázňou u baru přesvědčují Martina Endla, kytaráka z The Cell, že naše kapela se možná brzo přejmenuje na Pink Rocket. Ne kvůli zpěvačkám, ale kvůli vztahům mezi mužským osazenstvem, které jaksi nejsou, jak se mu snažili namluvit, ehm.... výlučně heterosexuální. Jak taky jinak, tvrdili mu hoši držíce se kolem ramen, když jsme kapela z TEPLIC. Stvrdili to pusou a Martin se k nim celý víkend neotočil zády, natož aby se pro něco před nima shýbl a sebral ze země.
-------
Hrajeme jako první, začínáme kolem deváté večer. Přijeli jsme jako záskok místo 1202 Station, kteří bohužel nemohli, ale vypadá to, že to nikomu nevadí. Po prvních písničkách se už tančí a při posledním songu, protože jak jinak uzavřít gig na Mlejně než Last Rebelem od Lynyrd Skynyrd, máme prvního tanečníka na stole. Blanka z M.B.A. (věčná škoda jich, kurva..) s mamkou, přizdobeny klobouky, předvádějí tance z Pulp Fiction. Jde jim to parádně a občas se jim daří strhnout pozornost od nás. A právem, slušelo jim to oběma.
-------
The Cell mají dobře připravené publikum a jak to umějí jen oni, našlápli hned od prvního tónu šlehnutím trsátkama do strun. Mají úžasnej tah, potlesk za každou písničkou se zdá být nekonečný. Na stránkách psali, že je to jejich poslední letošní vystoupení a fakticky si ho užili s plnou parádou. Včetně Homuťáka s ovázanou rukou. Do vaření by se teda asi moc pouštět neměl, když to takhle dopadá. I tak na ty svoje zázračný klapky zahrál neuvěřitelně, kdo měl kloubouk, smekl ho.
-------
Kytary bere do rukou mládež, Celly svoji nástrojovku půjčují bez mrknutí oka (I nám. Martine, tobě díky za kombo, líbilo se mi to) a sálem se nese Hey Joe, Knockin´ on a heaven door a další a další kousky. Dlouhán Alcarmo vede basovou linku a culí se pod vypůjčeným klouboukem s Rockeťáckým logem. Ve vedlejší místnosti se usadili se španělama Kosáci a tak se rozjížděj dva paralelní hudební jamy. Jirka Douda, tata Blanky, totiž po roce opět dovezl svoje dobro. Hrát na to fakt nezapomněl, všude kolem je plno nádherný muziky.
-------
K jamu na pódiu, a k bluegrassákům taky, se připojujou ostatní Rocket. Za bubny si vlezl Samec, po kytaře hrábl Martin z Cell, mikrofon drapl Martin Škoďák, basu obsluhuje Dan Slavík a rokenrolový mejdlo doopravdy začíná. To ještě chudák Martin netušil, že na svýho Fendra bude hrát do 7 do rána. Jak píše na stránkách The Cell, do zblbnutí. No, my jsme se taky nešetřili. Jam nabírá na obrátkách, kdo má ruce, tak do něčeho mlátí nebo hraje na to, co umí. Lázňa s Márou kolem 5 ráno zničili bubenický štětky, který jsme kupovali na plánovaný unplugged hraní. Semleli jsme to všechno, od Báječný ženský přes Beatles a Led Zeppelin k Higway to Hell. Když se noční žízeň změnila v ranní, jak popsal průběh loňskýho podzimního jamu na Mlejně Mára, sípeme všichni jak parta tuberáckejch horníků.
-------
Za okny je nedělní ráno, venku zima jak od Lady. Uvnitř Mlejna hřeje krb a dvanáctkové rytmy. Peťa Samek už tři hodiny nepustil z ruky svýho novýho miláčka, růžovýho Gibsona z dřeva dlabanýho a doluje z něho jeden bluesovej lauf za druhým. Mára s Lázňou bubnujou, vlasy, ruce i těla jim lítají stejně v jednom frenetickém rytmu. Kdo může, snaží se zpívat, ale už to fakt nejde. Dališ rozdával trička 2. Kolínské Jižanské noci a vypadá moc spokojeně, foťákem nalovil záběry, který asi rodinný alba zdobit nebudou, zato nám všem jednou připomenou, jak vydařenej večírek jsme v noci z 22. na 23. listopadu 2008 na Mlejně ve Hřmeníně zažili. Kosáci a vy všichni ostatní, kdo jste dali tuhle akci dohromady, Blue Rocket vám zase jednou děkujou. Sweet home Mlejne, snad se léta tímhle tempem dožijeme.