S kapelou v Doubici
Blue Rocket mají za sebou první soustředění. Originálnější název pro pět dní, kdy se kapela v chatě (s důvěrou v naše slušné vychování ji poskytli rodiče Chochyho z Last Rebel) v Kyjově u Doubice zavře v podstatě před světem, navozí tam aparaturu a piva a je rozhodnuta jen nechlastat, nás nenapadl.
27.10.2009
Vyrážíme! Sraz na zkušebně jsme si dali v 17.00 hodin. Jenže přesnost není naše stránka, takže v čase, pracně dohodnutém mezi osmi lidmi, jsme se na zkušebně sešli tři. Což je úspěch. Basák Dan má za náma přijet druhý den, takže nás byla skoro polovina. Sedli jsme si, dali pivko a vedli řeči. V klidu a pohodě a než jsme to domluvili, bylo půl osmý. Pak dorazil zbytek kapely a začali jsme plnit dodávku aparaturou, nástrojema, provizorním nahrávacím studiem a bagáží na pět dnů. Při pohledu na kapelní auto a vedlejší navrstvenou hromadu všeho potřebného optimismus mizel jako voda v saharské studně. Ale naložili jsme, jen díky hrdinnému odhodlání zpěvačky Míši nenamíchat si drink hned jak sekne s prací, ale až když dojede na místo. Čili jsme jí věcma narvali její Korsičku.
Cestou k děčínskýmu Tescu, na první zastávku, protože bylo jasný, že máme málo tekutin, jsme nezažili nic pozoruhodného. Lázňa známkoval naše krkání, probrali jsme jako vždycky varianty a variace vztahů mezi muži a ženami. Pivo z flašek mizelo a řeč se stočila k nevyhnutelnému tématu mužských velikostí, když přišlo další nevyhnutelné. Černoch s plným močákem potřeboval zastavit, vždycky se hlásí první. Tomáš se ho zrovna ptal: „Jak ho máš velkýho?" „Nevim," odpověděl Černoch „Ale potřebuju zastavit na chcaní." „Ty vole, to je s tebou furt. Tak ho máš malýho, protože máš malej močák," vysvětlil mu Tom. „Jak to? To souvisí?" nechápe Honza. „Jasně," odpověděl mu Tomáš suverénně, „kdy si naposled četl přírodopis?" Uzemnil ho nezvratným argumentem.
Po projetí Rybništěm odbočujeme z hlavní silnice na silničku, tma je fakt hustá a Samec suverénně jede. Chatu našel bez zaváhání, na místě jsme v půl jedenáctý večer. Chata se nám zalíbila na první pohled, tak jsme si otevřeli další pivka a během několika hodin jsme z útulného víkendového sídla udělali zkušebnu a nahrávací studio. Jen nás, hlavně naše ženy, zaskočila průchozí chodba s koupelnou a wc, kdo opravdu „musel", musel to oznámit ostatním.
Honza zabodoval hláškou o cigárech. Pokuřujeme venku a z něj vypadne: „Nemáte nějkdo cigáro?" To si naběhl. Jak to? Ty sis jako nepřivezl nebo co? „Ale jo, mám tady sebou celej karton, akorát bbych ho chtěl přivízt domů!!" ještě v noci jsme si zapojili kytary a hráli. Spát jdeme kolem třetí ráno.
28.10.2009
Některý z nás probouzí vůně guláše. Míša přivezla 3 kila masa z krávy a koupili jsme kopec cibule. Pustili se do toho s Janou a povedlo se jim několik litrů opravdu dobrý mňamky. Za oknem je tma a my při popíjení hrajeme a hrajeme. Dokonce se nám podařilo na místo zanavigovat Dana, i když kolem naší chaloupky v podstatě není gsm signál. Osvědčily se mu vodácký výlety. I když nejdřív statečně vyrazil na Českou Lípu a ozval se ze Zahrádek, nakonec nabral správnej směr k Rumburku a kolem pátý je na místě. Začala druhá dlouhá hrací a nahrávací noc. Taky rovnou začínáme nahrávat zpěvy, obývák obložený dřevem, s velkou pohovkou a pohozenými unavenými členy kapely zní dobře. Kolem třetí došlo k jedinýmu kolapsu, který nás mrzí všechny. Písničku S károu počítač i s nazpívanými hlasy odmítá uložit, sekne se a nezbývá než reset. Tak jsme to zapili na smutek, jedna z písniček, kterou jsme chtěli dodělat, je v háji. Naštěstí se to už neopakovalo. Spát jdeme opět ráno.
29.10.2009
Začíná nám bejt divný, že je v Kyjově pořád tma. Něco jako Grónsko v zimě. Kdykoliv jsem vzhůru, chata svítí do tmy a při cigárech pozorujeme rozsvícené příbytky v okolí. Od sousedů slyšíme nějakou rozhádanou skupinu lidí. Až po chvíli uši otupělé alkoholem a muzicírováním rozeznají gágající hejno kachen, který chová vedle bydlící kolchozník. V mrazivé noci to zní až strašidelně. Péťa v sobě nezapře vyrůstání na venkově, umí to nejen s kytarou, ale sekerou se ohání jako pravý dřevorubec. Díky němu a Chochymu (kterýmu říkáme Mádl) je pořád dost dřeva na zátop v obou kamnech, které v chatě přispívají domácké pohodě. Kolem jedné ráno doráží pozvaný klávesák, Tomáš Homuta z The Cell, kterej s náma bude hostovat při koncertech, na který bude moct přijet. Už s ním počítáme při Nazaretech. Okamžitě zapadl, elán do hraní i konzumaci má nastavený stejně jako my. Čili si vybalil piáno a hammondky a k tomu otevřel pivo. Na jídlo on taky moc není, takže mezi rakety dobře zapadne. Spát jdeme opět ráno, hrajeme a nahráváme. Taky už jsem konečně viděl okolí chalupy i ve dne, protože bylo kolem osmý. Je to tam v Kyjově fakt hezký.
30.10.
Podlehli jsme Míše, která přivezla stolní společenskou hru Aktivity. Něco jako televizní Kufr, jestli si to vybavujete. Přemlouvala nás tři dny, a jelikož je potřeba sestavit družstva, naléhala až uši brněly. No ale pustili jsme se to toho a byla to zábava, fakt příjemnej relax. Naprosto nás odbourala dvojice Samec-Lázňa. Vylosovali si úkol, podle kterého měl Lázňa vysvětlováním navést Péťu k uhodnutí slov „slovní zásoba". Na splnění každýho úkolu byly cca dvě minuty, jim stačily tři vteřiny. Lázňa se Samcovi podíval do očí a řekl mu: „Když mluvim, tak mi chybí....," „Slovní zásoba," okamžitě zakontroval Samec a udělali herní rekord. V noci budíme zmrtvělé členy, začíná zkouška s klávesákem. Jak jinak, hraje se až do ranního mrazíku a v chodbě odkládáme další prázdnou basu piv.
1.11.2009
Neradi, ale musíme. Vstáváme už dopoledne a v jedenáct máme s Tomášem další zkoušku. Na to, v jakým stavu šel spát si aranže pamatuje dobře, takže Blue Rocket s jeho klávesami, to bude fakt sekec. Odpoledne začínáme s úklidem. Ne že bysme z Chochyho chalupy udělali brloh, ale bejt tam o tejden dýl, tak nevim. Jde to dobře. Za dvě hodiny, hlavně díky Janě s Míšou je chata opět útulným víkendovým příbytkem. Kolem druhý vyrážíme do hospody na hotovku a ve čtyři předáváme klíče. Víťovi rodiče nás odrovnali. Prý když to půjde, můžeme přijet znovu. A ještě jsme dostali na cestu kus dortu. Ani se nám nechce zpátky, ale i tenhle parádní prodloužený víkend má prostě svůj konec.