Fuga Muž, 37 let / Teplice

PŘEKLAD TEXTŮ SPREADING DREAD Z ALBA SANATORIUM

 

1. Svět požírající sám sebe

 

opatrný mládenec, který se snaží protlouct svými dny

nejistý sám se sebou, protože se liší

strachem hnané odloučení ho svádí z cesty

když se vyhýbá posměchu od ostatních

 

a tak se ptá

jak dlouho to bude trvat

hledaje spásu

 

autority kážou svou účelovou pravdu

nabízí komplex vícecennosti

překrucováním významu ctností plení

na nenávisti dokonce sami mezi sebou

 

copak nezjistili

co je ukryto

v síle mluvení?

 

že každé slovo vyřčené s odhodláním

vypustí tajemnou vibraci

která ovlivňuje činy, vloudí se do duše

takto semena zloby začnou růst

 

záměry jsou nenaplněny, umlčeny uvnitř

utiskující rudý hněv mu plane v očích

nikdo nedbá, když se karta otočí

a zakuklené zlo se probudí aby povstalo

 

nyní je váben

všemi rádoby léky

které mu mohou ulevit od bolesti

 

lidská mysl vykazuje neustálé tvarování

vždy vystavena informacím

ta hra vzorů mu stále nedává žádné pochopení

kdo stanovuje podmínky nebo co je špatné a co správné

 

holá pravda je to, co nejzoufaleji ukrýváme

 

 

2. Přicházení o čas

 

pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno

otrokem vlastní lenosti, kousek po kousku ti utíká čas

nesnášíš ten pocit látek, které ti zamlžují hlavu

tak si je dáš znovu, aby sis oddechl a zapomněl

 

chceš čekat?

máš na to čas?

už jsi rezignoval?

chceš zahodit

to, co máš v hlavě,

opustit své vlastní plány?

 

když jsi byl mladší, vše se zdálo být právě ve tvých rukou

teď si myslíš, že nejsi ten, na kom závisí tvůj osud

zajímalo by tě, proč bys měl dělat věci podle ostatních

neřešíc problémy odmítáš hry, které hrají

 

chceš čekat?

máš na to čas?

už jsi rezignoval?

chceš zahodit

to, co máš v hlavě,

opustit své vlastní plány?

 

oni jen chtějí hrabat všechno to bohatství

a já říkám Udavte se!

oni nikdy nepocítí to uvolňující potěšení

z bytí na mizině

 

svěřování našich životů do rukou ostatních

nás potom činí, když jsme úplně sami, slabými

 

ale co když se jednoho dne probudíme

a zjistíme, že venku zuří válka

všichni budeme celkem slušně v prdeli

a kdo z nás pak bude mít víc?

 

pro pohodlný život zatracujeme svou svobodu

svazujeme se všemi těmi nesmyslnými pravidly

odmítáme svou přirozenost kvůli nějakým omezeným důvodům

plni sobectví se často chováme jako blázni

 

pouze další ráno, kdy se cítíš na hovno

bloudíc v kruhu se krok za krokem blížíš ke konci

zdá se to mnohem méně obtížné, až někdo řekne

byl to týpek, který měl nápady, o které se nikdy nepodělil

 

chceš čekat?

máš na to čas?

už jsi rezignoval?

chceš zahodit

to, co máš v hlavě,

opustit své vlastní plány?

 

 

3. Bastardský mozek

 

všechno je zastřené, už nevíš co je skutečné

co to piješ za břečku, o které si myslíš, že je to pivo?

vždy si dáš vše, co tě sjede

nevidíš, že je v tom něco špatně?

 

kde je noblesa smysluplných sezení

teď pojídáš všechny chemikálie při každé příležitosti

tvá hlava je jen zřídka čistá

ale smysl toho všeho halí oblak denní rutiny

 

víš, že můžeš utéct před svým okolím

ale utéct své vlastní mysli je jiná věc

říkals, že poznáš, až bude čas přestat

ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu

 

je to neúnosné, tvůj život volá po změně

jestli viníš ostatní, uteč někam, kde tě nikdo nebude znát

bez ohledu na to, kde se nacházíš

příčina problémů stále není vykořeněna

 

víš, že můžeš utéct před svým okolím

ale utéct své vlastní mysli je jiná věc

říkals, že poznáš, až bude čas přestat

ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu

 

běž si sáhnout na vlastní vrchol

potom uvidíš

v tvých hlubinách číhá mnoho bestií

vždy čekají

a když nejsi v pohodě

začnou hodovat na tvých nejtemnějších pocitech

 

jsi ve slepé uličce

sám už nedokážeš najít cestu

je čas žádat o pomoc?

nemusíš se stydět

protože přiznání naší vlastní chyby

může být tou poslední mezí

 

tohle je slepý konec

teď je ten čas

měl by ses pokusit najít novou startovní čáru

věř, že nikdy není příliš pozdě

hrady z písku

spláchnuté slanou vodou

ze slz prolitých pro ztracená falešná božstva

prostě se jen nesmíš bát změny

 

rada pro tebe nemá žádnou cenu, musíš vše zažít na vlastní kůži

dokud nedostaneš na frak tak nikdy naplno nepochopíš

 

každá myšlenka, kterou sis přinesl

zůstane uložena v tvém mozku

zvuky v hlavě šíleně křičí

i když odoláš

už nikdy nebudeš stejný

daň za vědění víc

 

dosáhls svého vrcholu

ale nyní se cítíš tak sláb

a je na čase čelit svým vlastním vnitřním šelmám

vždy čekají

a když nejsi v pohodě

začnou hodovat na tvých nejtemnějších pocitech

 

je to neúnosné, tvůj život volá po změně

jestli viníš ostatní, uteč někam, kde tě nikdo nebude znát

bez ohledu na to, kde se nacházíš

příčina problémů stále není vykořeněna

 

víš, že můžeš utéct před svým okolím

ale utéct své vlastní mysli je jiná věc

říkals, že poznáš, až bude čas přestat

ale nyní tvá vůle není ta síla, která je na vrchu

 

víš, že můžeš být na útěku každý den

kéž mají bohové slitování nad tvým bastardským mozkem

víš, že můžeš být na útěku každý den

kéž mají bohové slitování nad tvým bastardským mozkem

 

už nezvládám tuto situaci

a jdou po mně za mé dluhy

poslední možnost – hospitalizace

najednou nezní tak špatně

odborná péče a jídlo na příděl

klidné místo k urovnání nepořádku v hlavě

konečně najdu útěchu

pochopení, které jsem nikdy neměl

 

 

4. Sanatorium

 

místo, kde se můžeš schovat

abych se zbavil svých duchů

odloučen od vnějšího světa

mezi věcmi, kterých se bojím nejvíc

 

takže když se svěřím mezi tyto šedé zdi

mohl bych tu být také držen proti svému rozhodnutí?

 

možná, že každá léčba jednoduše selže

pokud je okolí chladné a bledé

možná, že je to pouze pro pohodlí pokrytců, aby nemuseli

upírat svůj pohled na „toho bastarda, který jim stojí v cestě“

 

naučíme tě, co je pravda

ó a máte na to právo?

brzy tě přemůžeme

teď, když nemohu bojovat

 

nejprve tě tam spoutají, oslabí tvé tělo

potom ukojí svou žízeň, mysl je to, co hledají

 

žádné výkřiky utrpení neuniknou z tohoto místa

jen mě nechte jít

ti, kdo jsou nepohodlní, si kopou vlastní celoživotní hroby

vše požehnáno zákonem

 

léky mě pomalu přemáhají

má odolnost a vůle žít mizí

 

studené sprchy zchladí všechny pochyby

sedativa ti zničí kuráž

samotka v malé cele

pevně utažená svěrací kazajka

 

sanatorium

nesmíš vidět pacienta, pokud si to doktor nepřeje

sanatorium

oni ti nepomůžou najít cestu, když jsi ztracen ve vlastní hlavě

sanatorium

když s tebou skončí, tak už tam potom žádné cesty nejsou

sanatorium

za kvetoucími zahradami, kde chřadnou lidské životy

 

 

5. Pochybnosti

 

ne že bych byl o něco

blíže k nalezení vlastního směru

celý svět je nepřítel

klání predátorů

 

je tohle přirozený způsob, jak prosazovat osobní zájmy?

není to moc obecně prospěšné, tohle nechvalně známé přežití nejsilnějšího

 

je mnoho organizací

které tvrdí, že ti můžou zachránit zadek

ale nečekej žádnou spásu

chtějí na tom jen trhnout svůj podíl

 

každopádně máš volnost v prozkoumání

co může být v jádru, ale

porozumění není zaručeno

nakonec stejně budeš dělat to

co nechceš aby bylo děláno tobě, protože

okolnosti mění přístup

 

jaká je naše šance

se oprostit

vědomě strhnout brány podobnosti našich osudů

cítit v našich náladách

čistě jen příchuť

chemické kaše v našich tělesných strojích

 

s čím bych si teď měl vyplnit čas

abych se zabavil předtím, než to vzdám

něco mě vodí za nos

říká to, ať se toho chytnu za ruku

ale když se poddám, zůstanu stále při zdravém rozumu?

 

je lepší nic neříkat

protože je tak těžké vysvětlit

všechny ty znepokojivé myšlenky, vize, paralely

jisté zájmy by mě mohly opět strčit do cvokárny

 

situace míjejí jedna druhou

s občasnými výpadky plynulosti

kmitání mezi pozorováním

a pozměňováním skutečnosti

někdy se dokonce zdá

že to nejsem já, kdo točí volantem

skrz kolik závojů mé oči opravdu hledí?

 

ne, viděl jsem toho příliš

abych stále věřil na náhodu

nebo že není nic jiného

než to, co běžně vnímáme

 

k ničemu jsou označení jako ‚slepý blázen‘ nebo ‚paranoik‘

život se chopí každé šance, aby přetrval na pokraji prázdnoty

 

 

6. Zjevení hrůz

 

chůze starou známou uličkou

přinese pokaždé něco nového

i kdyby ta ulice byla pořád stejná

jeho oči budou zářit jinak

 

dlouhou dobu se zbrkle hnal

za nějakými zbytečnými virtuálními cíli

jen blázen by zasel své sny do budoucích dnů

a čekal, zatímco čas plyne

 

vše, co se děje, je otázka volby

a po tom, když se něco dělá

napotisící, tak už tam není žádná radost

dokonce ani strach z konce nerozvíří pocity

 

ve svých snech se cítí, jako by nespal

tíhne po odpočinku

od sebe sama a tak si trpělivě vypráví

utěšující pohádky

 

poté, co jsme materiálně vychováni, jsme na vlastní pěst

kdo nás má naučit všechny ty věci, které nelze dobře vysvětlit ani ukázat

 

stále pronásledován

stíny minulosti

má velký strach kráčet

po cestě do vnitřního prostoru

nekonečné přetváření

někdejších haneb

se záměrem, aby si ulevil

snaží se smýt hřích

 

neklid nekonečně křičí uvnitř

zoufalý chlad v jeho očích

ale předtím, než ukončí tento život

 vyzpovídá se knězi a zde je jeho rada:

 

„raději by ses měl rozmyslet

než stiskneš spoušť

důsledky jsou nedozírné..“

a nějaké nicneříkající argumenty

není žádné špatné ani dobré

je jen to, co schvalujeme

hlasy mizí v tichu

náhle začne vše dávat smysl

 

od pekla až po ráj

vše se prolíná v nás

a společné alter ego pro všechny je celý vesmír

 

stále pronásledován

stíny minulosti

jakmile jsem ve vnitřním prostoru

jsem otočen čelem vzad

nekonečné odkrývání

nějakých bránících slupek

tajemství je uchráněno

jak jsem přiměn zapomenout

 

při hledání identity subjekt pochybí

když se snaží popsat sám sebe

odsouzen k bloudění ve smyčce vzorů

která zjevně nikdy nekončí

 

byli jsme vrženi do tohoto života

abychom našli možnosti, jak vzkvétat

vždy se bojíme nechat jít

to, co máme dočasně pod kontrolou

ale čím více se blížím

hlubšímu prožitku onoho ‚teď a tady‘

všechno začne být podivnější

pro zachování duševního zdraví vše popřu

 

vše co je jisté je pohyb a změna

ve světě protikladů

nyní využívám každý nový úhel pohledu

cokoli si lze představit je skutečné

 

nakonec zbývá ještě jedno místo, které stále čeká

kde nemohu nebýt sám sebou

kde vše existuje ve stejnou chvíli

není tam žádná dělicí čára mezi minulostí a tím, co má přijít

zatímco herec, režisér i publikum jsou jeden