Fuj Kytíček Muž, 39 let / Třeboň!

Babi vypráví a nakonec povídá: "Ono se říká, jak si kdo ustele, tak si taky lehne. Ale v mojem životě to neplatilo."

Možná je to jenom, babi, tak, že silnější lidi potkaj v životě horší věci, ty největší svinstva, protože je narozdíl od druhých dovedou překonat. Asi jako: čím větší příjem, tim větší výdej na daních. Něco za něco..., To přece neni podlý.)

Ani všechny ty smrti a sebevraždy a nevěry.

A třeba..kdo se s tim domrtě vypořádá, příště už se nenarodí znova do stejnýho života. Třeba postoupí do dalšího levlu. Život 2.0..

Až to někdy dám, zahrajte mi v čekárně So Long, Marianne nebo třeba Trubadůrskou, to by mě fakt dojalo.

A propos: Sem zvědavej, co řeknu svým vnoučatům já.

Skrývám se uvnitř saharského rohu,

ve stísněnosti jeho zlatých stěn.

 Cítím je celým povrchem bez ustání.  Nenutí mě.

Stezkami žil obíhá řada šesti Měsíců

a tam, prach z jejich ukradených těl smívá moje vlastní krev.

 Stalo se to už dávno, daleko na východě asi, ale to je celkem jedno. Tam žil jeden kluk, Merjin, a nejvíc, co si přál, bylo poznat sám sebe. Poradili mu, aby navštívil mudrce, starého, ale pořád ještě moudrého. Nebyl to vůbec žádný senilní důchodce. Merjin zahořel, vzal papír a napsal na něj malé psaní - své sny, svoje nejniternější představy a myšlenky a vůbec všechno, co pokládal za své a vydal se na cestu za ním. Vedla klikatě do kopců, jako kdyby stoupal za Sluncem. Mudrcův dům byl malinký, prosvícený a tak trochu pohádkový. Merjin před ním dlouho stál a začal být nervózní, když to všechno viděl. To nebude jen tak.. Zaťukal na dveře. "Pojď dál zvědavče", zahřměl mírně mudrc. Vousy až na zem, očka jen škvírky a záře respektu. "Dobrrrý den", pozdravil Merjin. "Já jdu za Vámi, totiž, jeden člověk vám přes mě posílá své psaní. Chtěl by zjistit, kým je", zalhal z náhlého strachu. Bylo na něm vidět, že necítí nejjistěji. "No dobře, dobře, tak se na to podíváme", řekl uklidňujícím hlasem mudrc. "Napiš mi své přání na lístek. Tady. Pavím perem. Je to důležité pro další proces".. Merjin, vším ohromen, bez váhání napsal, proč přišel a vhodil lístek do konve s horkým čajem, jak mu mudrc řekl. Pak čaj oba pili. Všechno horko jakoby prostupovalo jeho tělem. Cítil se opravdu nadpozemsky. Dlouho bylo ticho, pak stařec pravil: "Řeknu ti  o tom člověku vše, jedinou větou. Ten, na koho se ptáš, je přesně teď jako ty."  Merjin byl zklamán: "Poznal jste, že se ptám sám na sebe.", řekl. "Ano, bál ses mi to říct.", odpověděl mudrc. "Jak jste to poznal?", divil se Merjin.  "Nemám žádné nadpřirozené schopnosti. Takových za mnou už bylo víc a taky bys nebyl tak nesvůj", usmíval se mudrc. "A proč to přání v čaji?", ptal se Merjin. "Kdybys mi nevěřil, že ta osoba je úplně jako ty, řekl bych ti, že rukopisy na tvém přání a přineseném psaní se shodují, že se neptá nikdo druhý, ale ty. Ale to není třeba. Pochopils to.  A teď mě už neruš, ahoj, půjdu se chvilinku natáhnout." "Nashledanou", rozloučil se Merjin. Cestou domů si to opakoval: "Jaký tedy jsem?" " Přesně takový, jaký jsi teď ty".. Až teď mu došlo, že žádná konkrétní odpověď , kterou chtěl slyšet, neexistuje. Mudrc je frajer!