Góďa Muž, 33 let / Domašov

Možná tohle není zrovna článek do blogu typu předchozích věcí, ale narazil sem na kapelu, která mi nedá sem nenapsat! Takže teda představuji vám:

DENOISUM
Brněnský "nu-metal-elektro" a pořádně šťavnatý!
     Ukrutný texty, brilantně prostřídanej rap, zpěv, řev, scream a growl, hutný kytary, rázný bicí a do toho všeho elektro, který tam prostě padne jak prdel na hrnec! Totální a naprostej hudební orgasmus. Ač občas se to zdá trochu "plochý", ale mám z toho takovej pocit, že to je spíš problém nahrávek a na živo to je prostě na živo a to se nedá srovnávat :o) Tak nějak celkově mi ten styl příjde strašně neobyčejnej a přitom to celý dokupy k sobě pasuje...
    Každopádně zahrajou 22.3.2014  v rámci Hrnem Brnem na Favále, což znamená volnej vstup, pokud budete mejt čas, určitě se stavte! Ač já sám je ještě neslyšel živě, něco mi říká, že tohle bude megašou, takže se tam pokusim taky dovalit :D

Padá hvězda, něco si přej :)

     Je zvláštní, kolik až má člověk těch nejtajnějších snů a přání. Neskutečně rád bych ty svoje proměnil v realitu! Jen chvíli brát a dostávat, jen chvíli být ten, co se mu otevírají brány příležitostí. Dívat se do očí všech těch lidí, co jim na vás záleží a co pro vás udělají první poslední. A největším darem je přitom možnost darovat! Vidět úsměv a cítit, že vy jste ti, kteří jsou jeho příčinou. Nejúžasnější okamžiky života :) Nechci brát, nechci dostávat, nechci vlastně vůbec nic a přitom všechno...

And if I could freeze our small amount of time together,
then we could make believe this world would never end.
Unfortunately truth is cold, so you stay young while I get old,
but always know: "I'm your best friend!"
(Tony Sly)

Takže já už si svoje vybojoval: Stát na prknech toho nejmenšího pódia, bláznit s kytarou v ruce, šílet bez jediného udání důvodů a přitom vykouzlit úsměv třeba jen jednomu člověku, co možná omylem zabloudil na naše vystoupení. Já si svůj sen splnil, to je ten dar!

Slovy Martina Luthera Kinga? A vlastně proč ne...

     Ono ať to vemu tak a nebo tak, každej má nějakej svůj sen. Trocha toho tejmnýho, nesplnitelnýho očekávání s nadějí, že vše se jednou uskuteční a my budeme šťastní :) A přes to všechno je i tohle možný, ta šance, že neuskutečnitelné se jednou stane skutečným že ta maličká kapka v nás se promění v realitu. Jen všecko něco stojí a těžko se dočkáme zázraků, když budeme nehybně stát a v duchu si promítat, jak krásný by bylo kdyby...
     Občas je prostě potřeba protrpět pár bolestivých okamžiků při cestě za svými sny! Ano, při cestě. Musíme za nimi totiž jít: nic nepadá jen tak z nebe a nic neleží jen tak na chodníku, ovšem při troše snahy a odhodlání věřím, že ta kapička začne růst a občas se i zvětší do hmatatelných velikostí, aby pak mohla zase uniknout a my měli dál co pronásledovat :) Nekonečný boj, možná...
     Ale možná taky ne, stojí to za to vyzkoušet? Já věřím, že ano! Ono ne nadarmo se říká, že naděje umírá poslední. A ikdyby měla, tak si v posledních vteřinách života budu moct říct, že jsem nežil nadarmo :) Co už že nemám, co jsem chtěl, ale dal jsem do toho všechno!

Tak pojď, budeme mít, co budem chtít.
Budeme ti, co jsme vždy chtěli být,
a za vlastní sny se rvát...

Tak s úsměvem na rtech dál kráčím životem a nebude jediná překážka, co by mě zastavila v cestě za svým snem. A že sem si neprožil tolik krušných chvilek, dost možná teprv za rohem číhají, rád podám pomocnou ruku těm, co plácají se v kalužích, aby mohli vstát a pokračovat za těmi jejich :)