GNWP akce
Sledujte náš BZ/FB profil a dozvíte se o akcích, na kterých náckové nemají co dělat!
Fanoušek GOOD NIGHT WHITE PRIDE si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.
Další negativní zprávy z Ruska přichází o plánovaném rozpuštění antifašistické kapely What We Feel. Jsou dobrou ukázkou toho, proč bychom měli být na pozoru před „protiextremistickou“ rétorikou.
Zdravíme všechny přátele.
S lítostí oznamujeme, že WHAT WE FEEL na konci tohoto roku ukončí svoji činnost. Nebylo to pro nás snadné rozhodnutí. Uplynulých pět let nebylo vždy lehkých. Rádi bychom poděkovali všem, kteří nás podporovali jak při našich utajených koncertech, tak i na
těch s více než 500 návštěvníky nebo při turné po Evropě. Potkali jsme mnoho nových hudebních skupin, kolektivů a lidí, kteří sdíleli naše přesvědčení a boj proti fašismu.
Za to jsme velmi vděční. Přestože žijeme v zemi, kde mluvit pravdu a bojovat za spravedlnost znamená ohrožení života i svobody, nikdy jsme se nenechali umlčet.
Od té doby, co ruská vláda přijala „zákony proti extremismu“ se podmínky pro fungování WHAT WE FEEL radikálně změnily. Tyto zákony nejsou zaměřeny pouze proti neonacistům a teroristům, ale také proti jakýmkoliv opozičním hnutím, včetně toho antifašistického. WHAT WE FEEL jako jedna z nejznámějších ruských kapel, která se silně vymezuje proti fašismu a útlaku, je pro stát skupina „extrémistů“. To mělo pro nás a pro lidi, kteří nás podporovali, dalekosáhlé důsledky. Téměř na všech našich posledních koncertech, včetně těch, které nebyly veřejně oznamovány, byli organizátoři, návštěvníci a my sami vystaveni masivní represi ze strany státních autorit. Začalo to rozpuštěním koncertu policií kvůli anonymnímu nahlášení bomby na místě konání, které bylo spojeno s vyklizením vybavení, zrušením vystoupení, s přímými hrozbami pro organizátory ze strany policie, která sbírá informace o fanoušcích a návštěvnících pro nově založenou databázi „extrémistů“. Některé kluby byly uzavřeny. Lidé, kteří organizovali nebo zajišťovali naše koncerty měli velké problémy s policií a tajnou službou. Od doby, kdy jsme založili kapelu, jsme byli ohrožováni neonacisty, museli jsme být neustále a vždy ve střehu. Hardcorová scéna se nejen nenechala zastrašit, ale dokázala se nazi teroru ubránit a pořádat sebevědomější akce. Avšak vzhledem k současným represím ze strany státu nevidíme absolutně žádnou cestu jak zůstat aktivní a musíme naší hudební základnu opustit.
Snažili jsme se vždy šířit naše postoje, že hardcore je více než „jen“ hudba. Měli jsme dost nabídek na vystoupení od apolitických, komerčních promotérů, přičemž bychom se museli na jednom pódiu potkat s lidmi, kteří nesouhlasí s našimi životními a sociálními postoji. Vždy jsme takovéto nabídky odmítali. Všechny naše koncerty byly benefiční a vzdělávací vystoupení. Tím, že nyní nehrajeme prakticky žádné koncerty, jsme ztratili hlavní příležitost, jak ovlivňovat dění prostřednictvím hudby. To je něco, čeho už nemůžeme dosáhnout jako kapela. A to je hlavní důvod, proč se rozpouštíme jako WHAT WE FEEL.
Další důvod pro zrušení kapely je, že všeho, o čem jsme snili po hudební stránce, jsme dosáhli. Podíleli jsme se na politickém vývoji ruské punkové a hardcorové scény. Hráli jsme na více než 150 benefiční koncertech pro
antifašistické hnutí v naší zemi, které přineslo respekt a uznání. Když se koukáme zpětně, je vždy lepší skončit na vrcholu než při následujícím pádu. Všichni z kapely zůstáváme přáteli. Všechno, čím jsme prošli, nás sblížilo. Cítíme, že jsme udělali
dobrou práci. Nyní je čas tuto část ukončit.
Ale rozhodně to není konec. Budeme pokračovat v úsilí podporovat antifašistické hnutí, jak jen to bude možné. Budeme pokračovat v tvorbě politické hudby — snad v
jiných kapelách. Tento rok proběhne poslední benefiční turné po Evropě a uspořádáme poslední koncerty.
Jako dodatek připravujeme k vydání kompilaci na památku našeho dobrého přítele Ivana Chutorskojeho, který byl 16. listopadu 2009
zavražděn neonacisty. Zisk z prodeje půjde na podporu jeho rodiny.
Nikdy jsme necítili, že jsme zůstali sami, ale že bojujeme bok po boku za společnou věc. Budeme pokračovat v naší práci s dobročinnými skupinami, které podporují antifašistické hnutí v
Rusku.
Dále děkujeme našim přátelům v Rusku, Německu, Bělorusku, Ukrajině, Francii, České republice, Slovensku, Polsku, Švýcarsku, Bulharsku a v mnohých dalších zemích za jejich přátelství a
podporu.
Jsme velmi hrdí za příležitost k vystoupení ve všech těchto zemích.
Sometimes Antisocial, Always Antifascist
Bob, Max, Dima, Mitia, Igor, Che
ložil/a došlo mailem, St, 2009-11-25 23:45
Někdy není na škodu ujasnit si pojmy a nakouknout do historie. Tak je tomu i v případě pojmu „hatecore“. Za hatecore je všeobecně považována hudba s rasistickým podtextem, jež se hudebně inspiruje původní hardcorovou / metalcorovou hudbou, avšak veškeré její poselství nestydatě pohřbívá nebo naopak překrucuje a využívá ke štvavé neonacistické propagandě. Namátkou lze zmínit třeba Outlaw, Fear Rains Down, H8machine, Moshpit, Teardown (s členy Blue Eyed Devils, Daily Broken Dream a další kapely, v porovnání s jejich hardcorovými vzory (Hatebreed, Terror, Madball…) často nevalné hudební kvality.
Avšak ne každý ví, že právě „hatecore“ neměl s neonacisty nic společného, ba naopak. Tímto termínem se začala označovat vlna New Yorských hardcorových kapel, jejichž texty se opíraly o sociální kritiku, nenávist ke státu a často až nihilisticky zavrhovaly lidstvo jako silně netolerantní a sebedestruktivní druh, neschopný žít i přes rozdíly pospolu. Šlo například o kapely Sheer Terror, SFA, Ryker’s. Integrity, Lavatory a další.
O tom jaký měly postoj vůči rasismu se lze přesvědčit například z úryvku textu „Let‘s Break The Law“ od SFA:
„I'm out with my lads and I'm feeling mean
Well we ain't that good, and we ain't that clean
We don't really care if you're black or white
We're doing now until it's light
Well let's break the law here tonight
Tonight, tonight
They wanna lock me up and throw away my key“
„Jsem venku s přáteli a cítím se uboze,
nejsme tak dobří, tak čistí,
fakt je nám jedno jestli jsi černý nebo bílý,
pojďme to udělat dokud je světlo
Tak porušme zákon dnes večer,
dnes večer, dnes večer,
oni mě chtějí zamknout a klíč zahodit daleko pryč“
Na rozdíl od názvu „hardcore“, u jehož využívání neonacisty povstala silná vlna nevole, se u „hatecoru“ nic takového nestalo a tak se opravdový význam této hudební škatule pomalu ztrácí v propadlišti dějin. Těžkou soudit, zda jde o shodu náhod, či si dotyčný výraz přivlastnili záměrně, ovšem na skutečnost, že postrádají kousku vlastní tvořivosti, jsme si už zvykli. Můžeme se rozčilovat nad těmito nepříliš podstatnými věcmi a přistoupit na jejich hru. Nebo to můžeme přijmout jako fakt a tak s tím nakládat.