V létě 2009 nás srbská Antifašistická akce (AFA) požádala o rozhovor. Člen české AFA se v něm pokusil vyjasnit naše pohledy nejen na antifašismus, ale také na autoritářskou levici, politiku, třídní boj, internacionalismus, imigraci, chápání
svobody či kapitalismus - prostě na témata, které pro nás rozhodně nejsou tabu. Věříme, že právě tento rozhovor pomůže nejen čtenářům v zahraničí, ale i našim tuzemským sympatizantům a sympatizantkám (potažmo i našim odpůrcům a odpůrkyním) vyjasnit naše
pozice.
V tomto měsíci Evropa slavila dny Evropy/Dny vítězství nad fašismem. Můžeme říci, že v demokratických zemích byl fašismus skutečně poražen a nebo tyto státy jen převzaly a zdědily úspěšné části fašistické agendy?
Rozhodně se nedá mluvit o tom, že by fašismus zanikl. Byly poraženy režimy, které se k fašismu a nacismu hlásily, ale samotné ideologie zničeny nebyly. Dá se říci, že postupem času se nynější "liberální" společnost naučila pracovat s některými prvky
fašistických režimů a dávkovat je tak opatrně, že je lidé vlastně vítají. Vidíme to dnes a denně - v rámci boje proti terorismu, či proti extrémismu se vzdáváme svobody projevu, shromažďování, svého soukromí a ještě tomu tleskáme a chceme víc. Současné
státy se poučily z chyb "fašistických" režimů a útlak již není tak zřejmý ani tak masivní, ale jsme pomalu vmanipulováváni do pozice, kdy jsme sami strůjci tohoto útlaku, zatímco si myslíme, že děláme dobrou a veřejně prospěšnou věc. Nejsmutnější na tom
je, že se na těchto aktivitách často podílejí lidé zcela svobodně a neuvědomují si dosah svých činů.
V nedávných letech jsme viděli velkou mobilitu práce, imigranty snažící se dosáhnout "pevnosti Evropa" a rozvoj (nebo modifikaci) "bezpečnostní architektury" v rámci EU (biometrie, digital bezpečnostní kamery...), a teď je tady ekonomická
krize. Všechno tohle může být živná půda pro surový fašismus a jsme svědky toho, že evropská pravice je na vzestupu. Takže na jedné straně máme demokracii EU se svými nástroji sociální kontroly/represe a antiimigrantskou politikou, masovým propouštěním a
potenciálními horšími životními podmínkami pro všechny a na straně druhé strany jako BNP, Forza Nuova, atd. s otevřeně rasistickou, antiimigrační a fašistickou agendou, které se pravděpodobně pokusí vytvořit skupinu v Evropském parlamentu s veřejnými
dotacemi až do výše milionu liber za rok. Jaká je perspektiva pro antifašistický boj (lokální/mezinárodní) v této situaci a jak můžeme zabránit vzestupu fašismu skrz krizí způsobenou lidovou nespokojenost?
Myslím si že naše perspektiva se nemění – troufám si říct, že pokud porostou ve společnosti pravičácké a fašizující tendence, tak úměrně tomu poroste i síla našeho hnutí. Stejně tak nám historická zkušenost říká, že v období těchto ekonomických krizí mají
lidé tendenci "utíkat" spíš ke klasické konzervativní pravici než k fašistům a neonacistům. Ano, pravděpodobně se jejich řady rozhojní, ale nemyslím si, že nějak markantně. Mnohem větší strach mám právě z nové bezpečnostní architektury pevnosti Evropa,
další zkrouhnutí našich práv a svobod, už tak dost malých, stejně jako rozvoj sledovacích zařízení v mnohém ztíží naši práci - hlavně tedy v té militantní rovině.
A co evropské policejní složky jako Frontex a European Gendarmerie Force (EGF)? Byly zprávy, že Řecká vláda zvažovala užití EGF proti lidovému povstání, a už tady byla i účast italských Carabinierů z EGF v misi EULEX v Kosovu.
Samozřejmě to všechno svědčí o postupujícím trendu propojování a zlepšování celosvětového represivního aparátu, ale na naši práci coby Antifašistické akce zrovna mezinárodní policejní složky budou mít jen malý vliv. Naše práce je každodenní, ale
orientovaná spíše lokálně. Mnohem větší strach jde spíše z projektů, jako je Evropská genová banka, rejstříky fotografií a otisků prstů poskytnuté jiným státům a spolupráce různých "protiextrémistických" složek policie napříč Evropou, protože to povede
jedině k silnější perzekuci lidí účastnících se akcí i mimo území svého státu.
Fašismus je často nesprávně pochopená ideologie zaměňovaná s rasismem. Co je fašismus a jak bychom proti němu měli vystupovat? Může být fašismus redukován na kapitalismus/velký business a nebo je to něco víc?
Fašismus je dost obtížně uchopitelná ideologie, protože již historicky nemá zcela jasné hranice a bývá navíc často zaměňován s nacismem. Fašismus najdeme tam, kde se spojují tři tendence - nacionalismus (a z něj často, ne však vždy nutně, vyplývající
rasismus), odpor k rovnostářství (počínaje demokracií, přes liberalismus až k anarchismu) a snaha o vybudování totalitního státu (odkud obvykle pramení volání po vládě tvrdé ruky, zpřísnění zákonů atd.). Tyhle tři věci mohou existovat pohromadě i bez
toho, že by se hlásily explicitně k Mussoliniho odkazu. O nacismu mluvíme tehdy, pokud je k těmto třem tendencím ještě přidán fanatický rasismus a antisemitismus, který v klasickém fašismu nemusí být nijak důležitý. Vztah fašismu a kapitalismu je dost
problematický. V minulosti i současnosti se fašisté prezentovali jako antikapitalisté, v momentě, kdy se dostali k moci, však dokázali s kapitalismem velmi dobře koexistovat a využívat ho, stejně jako kapitalismus dokázal využívat fašismus. Není tedy
zatím zcela jasné, zda je fašismus pouze reakcí na kapitalismus, či zda je jen jednou z forem kapitalismu. Pokud chceme proti fašismu bojovat, musíme pochopit jeho kořeny a snažit se útočit na ně. Odmítat mýtus nacionalismu a usilovat o svobodnou
společnost založenou na solidaritě a rovnosti.
Uvažujete o antifašismu jako o součásti třídního boje a pokud ano, tak proč?
Někteří/některé z nás určitě ano – není jednoduché odpovědět na tuto otázku nějak celkově, protože AFA se v České republice skládá z lidí, kteří se na svém politickém rámci pro boj s fašismem neshodnou ve všech rovinách. Všichni vycházíme z
neautoritářského nebo anarchistického prostředí, ale na této konkrétní otázce se neshodneme. Rozhodně ale nevěříme, že fašismus/neonacismus existuje sám od sebe – chápeme ho v kontextu věcí. Někdo jako poslední pojistku státu v boji proti utlačovaným,
kteří si chtějí svá práva vzít, někdo jej vnímá jako jednu z forem kapitalismu (demokracie se uchyluje k fašismu po určitou dobu a pak se opět vrací k demokracii, viz. 30.léta a následné režimy v Německu, Itálii, Španělsku, Portugalsku, které se
samozřejmě od sebe lišily, ale i tak se stejně k demokracii po čase vždy vrátily) a někdo zase jako produkt kapitalistické společnosti, který dává naději těm, kteří nejsou dost "dobří", aby uspěli v prostředí, které na ně klade nároky, jež nejsou sto
zvládat, a oni si musí najít jiné pole působnosti, kde by vynikli. Party podobných lidí jim pak dají pocit sounáležitosti a smyslu existence.
Měla by se svoboda projevu rozšířit i pro fašisty?
Dle našeho názoru rozhodně. Myslím si, že velké nebezpečí tkví právě v tom, že jsou neonacisti své názory nuceni zaobalovat a podávat společensky přijatelnějším způsobem. Kdyby zcela otevřeně pochodovali pod vlajkami s hákovými kříži a hlásali
revizionistické názory, přijdou o podporu, kterou získávají díky své současné populistické pravičácké a rasisticko/antiimigrační rétorice.
Jaká je vaše pozice ve vztahu k různým autoritářským komunistickým tendencím (bolševici, trockisti, maoisti)? Měli by je antifašisti/tky konfrontovat a pokud ano, tak proč? Může být bolševismus a autoritářský komunismus nazýván nebo srovnáván a
fašismem?
Antifašistická akce (AFA) v České republice v podstatě jako jediná v Evropě deklaruje otevřeně, že subjekty autoritářská levice jsou pro ni stejní nepřátelé jako fašistické či neonacistické skupiny, což se odvíjí od jejích anarchistických základů. Pro nás
je bolševismus, trockismus a podobné myšlenkové směry ekvivalentem útlaku, vykořisťování a tyranie, a proto naši aktivisté a aktivistky otevřeně vystupují proti tomuto svinstvu. Na našich akcích neuvidíte rudé vlajky či vlajky se srpy a kladivy,
likvidujeme bolševickou propagandu, stejně jako tu neonacistickou, nespolupracujeme vědomě s nikým, kdo má tyto tendence, a naši aktivisté a aktivistky konfrontují bolševiky denně jak v teoretické a diskusní rovině tak fyzicky. Viz nedávný případ útoku
antifašistických aktivistů na členy Komunistického svazu mládeže (což je malá skupinka milující stalinistické diktátory a režimy) či na člena Národně bolševické strany (exotická skupinka mixující bolševismus s nacionalismem). Na otázku, zda by měli být
konfrontováni bolševici, jsem odpověděl výše. A proč? To je jednoduché – nebojujeme proti fašistům a neonacistům proto, abychom umetli cestičku k moci jinému autoritářskému subjektu, stejně represivnímu jako ty, proti kterým jsme stáli. Má historická
zkušenost je jasná. Je mi jedno, zda skončím pro své názory nebo původ v koncentračním lágru, gulagu nebo maoistickém pracovním táboře – ačkoli si uvědomuji, že je to již dnes málo pravděpodobné, výsledek pro mě bude obdobný. Srovnávat fašismus a
bolševismus je samozřejmě možné, ale jde o různé ideologie, byť jejich dopad a některé prvky mohou být shodné. Položením rovnítka mezi ně bychom však historickou realitu spíše zatemňovali a nijak tím nepomůžeme k pochopení, v čem je nebezpečný fašismus a
v čem bolševismus.
V kontextu předchozí otázky, během 80tých let byla britská AFA nastartována Red Action, DAM a obecně tam byla spolupráce mezi různými levicovými tendencemi uvnitř AFA, ale dnes se zdá (ve Velké Británii a ostatních částech Evropy), že se
antiautoritářské antifašistické skupiny snaží distancovat od "rudých". Proč si myslíte, že nastal tento obrat?
Protože se snad antiautoritářské subjekty poučily z historie – levicové autoritářské subjekty použijí důležité téma jako zástěrku pro svou stranickou agitaci, společnou platformu překroutí a zneužijí, jak se jim hodí. Pro příklad nemusíme chodit daleko –
už zprofanovaná občanská válka ve Španělsku, kde byli anarchisté zrazeni bolševiky, rok 1968 ve Francii, ale stejně tak jako naše relativně nedávná zkušenost s různými českými iniciativami proti rasismu, které se trockisti pokusili vytunelovat a vytvořit
z nich jen náborová střediska pro své organizace. Možná se situace obrátila také proto, že po pádu železné opony a vzniku antifašistických hnutí ve východní Evropě získali lidé ze západu lepší povědomí o podstatě místních autoritářských režimů a
pochopili, že je to podobné zlo, jako to, proti kterému doposud stáli. My se rozhodně o šíření těchto informací snažíme.
Na druhou stranu jsou zde antiautoritáři, kteří obhajují koncept "lidových front" nebo "širokých levicových front" proti fašismu. Jaká je v tomto případě vaše pozice? Může z takovýchto front antifašistické hnutí získat a nebo je to hlavně
nástroj liberálního antifašismu nebo nějaký politický projekt?
Stojíme proti snahám vytvářet velká hnutí stojící pouze na konceptu "boje proti fašistům." Antifašismus sám o sobě nemá žádnou hodnotu a nic neřeší, pokud není zasazen do celkového kontextu dění v tvém okolí či ve světě. Je potřeba pochopit, proč vůbec
vznikají fašistické tendence, neřešit jen důsledky v podobě nácků, ale i to, kde a proč vznikají. A myslím si, že v prostředí, které by chtěli nastolit ať už různé liberální či autoritářské iniciativy, by neonacistům špatně nebylo, jen by si možná říkali
jinak. Nevnímáme antifašismus jako ideologii, ale striktně pouze jako "metodu" vedení boje nebo určitou malou část celkové agendy, která je pro nás důležitá. Antifašismus pro antifašismus není řešení.
Jaký je politický background lidí zapojených v Antifa.cz? Mohou se lidi, kteří obhajují liberální či sociálně demokratické myšlenky zapojit (ti, kteří jsou mimo strany nebo členové stran) do Antifa.cz? Jak zamezit izolaci a sektářství a zároveň
zůstat otevřený potenciálním členům a zamezit jejich přechodu na "druhou stranu"?
Většina lidí zapojených do Antifašistické akce vychází z anarchistického/antiautoritářského prostředí a různým způsobem se k tomu hlásí. Naše organizace není ovšem pouze pro anarchisty a anarchistky, ale pro každého, kdo se shoduje s programovým minimem
uveřejněným na našich stránkách. Odmítáme spolupracovat se subjekty zapojenými do státního aparátu, a proto také vylučujeme spolupráci s lidmi zapojenými do různých politických stran. V současné chvíli neexistuje nic jako jednotná politická linie AFA –
naše organizace je federací regionálních buněk koordinovaných na nadregionální úrovni a každá z těchto buněk si svou politickou profilaci určuje sama – ovšem opět v mezích našeho programového minima.
Bohužel, díky stylu naší práce, který je do značné míry konspirativní a uzavřený, se můžeme do jakési izolace dostat, ale tomu se snažíme zabránit spoluprací s dalšími, více na veřejnost orientovanými subjekty, jako je iniciativa Good night white pride (kampaň proti infiltraci nácků do hudebních subkultur), We will rock you (kampaň proti neonacistickému
životnímu stylu, obchodům a oblečení, ze kterého jim jdou prachy) a další skupiny. Podporujeme i iniciativy, které nejsou primárně zaměřeny vůči náckům, jako například projekt Freedom not
Fear (kampaň proti státnímu fízlování), kterým pravidelně věnujeme prostor na našich akcích. Jsme prostě otevřeni každému, kdo vidí svět, ve kterém žijeme, kriticky a pochybuje o jeho "přirozenosti". Samozřejmě ti, kteří sice káží o svobodě,
ale je za nimi jen teror a ostnaté dráty, mezi ně nepatří.
Jaký je zrovna stav českého fašismu (institucionálního, strany a boneheadská scéna)? Zdá se, že nenávist k Romům roste. Co třeba zahraniční pracovníci (tj. z východní Evropy apod.)? A obecně, jaké jsou sociální/životní podmínky v ČR, členském
státě EU, a jak to napomáhá růstu nacionalistických a fašistických nálad?
Otázka romské části české populace je problematická a ožehavá už delší dobu. O to překvapivější je, že fašisté/neonacisté ji začínají využívat až poslední dobou. Jistě, během ekonomické krize lidé na projevy o parazitech či zahraničních zlodějích práce
slyší, což také rychle pochopily etablované strany naší politické scény a tuto rétoriku převzaly do svého repertoáru. Palčivě se tato otázka projevuje například u velkých výrobních závodů v ČR, které až donedávna zaměstnávaly velké množství cizinců,
převážně z Vietnamu, ale také z Mongolska. Tito lidé jsou teď po utlumení výroby, či v rámci úsporných opatření hromadně propouštěni, což je téma pro neonacisty, kteří nechápou, že cizinci za nezaměstnanost samozřejmě nemohou - stali se prostě jen
zbytečnými na trhu práce.
A co antifašistické hnutí v ČR?
Roste a sílí! Po určité stagnaci, která na přelomu tisíciletí přišla po útlumu neonacistického hnutí způsobeného z části i naši výbornou prací na poli rozkrývání struktur českých neonacistů/tek, nyní antifašistická akce funguje lépe než kdy dřív – roste
zájem lidí zapojovat se do naší organizace, stejně jako vznikají lokální, na nás nenapojené skupiny, které se snaží řešit situaci ve svém okolí. Učíme se pružně reagovat na změny neonacistické taktiky, zlepšujeme své schopnosti v oblasti monitoringu. Zdá
se, že nás už ani veřejnost nevnímá tak silně jako extrémisty, což je určitě v porovnání s dřívějškem velký pokrok. Pořádáme méně veřejných protiakcí vůči neonacistickým demonstracím, které jsou pro nás, organizované antifašisty, bezpečnostní hrozbou díky
novému zákonu o policii (např. zákaz maskování). Tyto aktivity spíše přenecháváme iniciativám místních lidí, kteří v poslední době jasně dávají najevo, že jim nejsou lhostejné pochody a mítinky neonacistů v jejich městech, a jejich činnost má velice dobré
výsledky (např. v poslední době demo proti mítinku DS ve Znojmě a Jihlavě, či akce proti pochodu neonacistů v Plzni). Pořádáme ale samostatné akce – například velký protirasistický festival na 1. máje, který letos navštívilo osm tisíc lidí a
prostřednictvím informačních, promítacích a diskusních stánků se mohli přímo seznámit s našimi myšlenkami a postoji. Na webu můžete shlédnout videoreportáž z této akce.
Několik posledních měsíců sledujeme nárůst kriminalizace antifašistického hnutí v Rusku a na Ukrajině. Mělo by nás překvapit, že jak ukrajinská demokracie, tak ruský patriotismus zkouší presentovat antifašismus jako formu extrémismu a
perzekuovat antifašisty/tky? Děje se něco podobného v České republice?
V kontextu reálií těchto dvou zemí to určitě není překvapující. Potvrzuje se tak teze o neonacismu/fašismu jako pojistce statutu quo zastávaného kapitalistickými vládami. V Rusku jsou boneheadi často zapojeni do mládežnických prokremelských skupin. V
České republice je dlouhodobě spíše trend obecného boje proti extrémismu zaměřeného jak na nás, tak na neonacisty. Jistě, mezi neonacisty je dost policistů či vojáků, stejně jako členů pravicových konzervativních stran, které byly v současnosti u moci,
ale nedá se říci, že bychom byli systémově perzekuováni více než fašisté.
Jaký je váš pohled na protirasistické/protifašistické organizace jako United against Racism, kampaň Young antifascists (iniciována YHRM) apod.?
Dosti skeptický. Tyto organizace, které se snaží řešit problém neonacismu v mezích tohoto systému a zákonnými prostředky, často volají po zpřísnění legislativy v oblasti shromažďování a obecně po tvrdším postupu proti takzvaným extrémistům. Tuto kategorii
ovšem odmítáme, neboť slouží pouze jako další propagandistická zbraň vládnoucí garnitury v boji proti systémovým protivníkům, což samozřejmě zasáhne i nás, potažmo všechny neautoritářské i autoritářské subjekty v naší zemi. Na druhou stranu existují u nás
organizace, které si zaslouží náš respekt například pro monitorovací práci, kterou provádějí. Nevládní organizace často volají po větším angažování státu v otázkách potírání fašismu a rasismu. My tento postoj nezastáváme. Chceme vyvracet zažitý status quo
státní moci, která musí lidi chránit jako neschopné ovce. Věříme, že nastal čas vzít své životy do vlastních rukou a za své bezpečí bojovat vlastními silami. Nepotřebujeme stát, aby nás chránil, odmítáme legitimizovat úlohu policie ve společnosti,
odmítáme monopol vládnoucí garnitury na násilí. Práva nám nemůže nikdo darovat, vezmeme si je sami.
Můžete říct něco o mezinárodní práci, do které je Antifa.cz zapojena a přiblížit něco z témat, kterým čelí soudruzi/žky v ČR a jiných státech?
I když v rozhovoru mluvíme o AFA v ČR, je potřeba zdůraznit, že naše vztahy s antifašisty a antifašistkami ze Slovenska jsou na takové úrovni, že fungujeme prakticky jako jedna organizace (což je samozřejmě dáno minulostí našich zemí). Intenzivnější
spolupráci máme také s některými antifašistickými skupinami v Německu (vzájemná podpora akcí, výměna poznatků z monitoringu atd.). S ostatními zahraničními skupinami komunikujeme, ale intenzita je různá, logicky je intenzivnější s geografickou blízkostí.
Samozřejmě, že v těchto směrech je stále co zlepšovat. V kostce se dá říci, že jsme se do této chvíle zabývali hlavně budováním silného a akceschopného hnutí v naší domovině. V tuto chvíli se cítíme natolik konsolidováni, abychom napřeli více sil na
zahraniční spolupráci, a do budoucna je to určitě jedna z našich hlavních priorit.
Jakou nejlepší radu týkající se boje proti fašismu a za svobodnou společnost byste mohli dát někomu novému v hnutí? Co antifašistické hnutí potřebuje, aby zvítězilo?
Už to, že se zapojí do hnutí, je krok správným směrem – organizovat se, to je základem všeho. Snažit se přemýšlet kriticky o věcech kolem sebe, hledat souvislosti, být pozorný a vnímavý. Najít si v rámci hnutí činnost, která mu půjde a bude ho naplňovat,
a tomu se věnovat. Nepodceňovat inteligenci fašistů/neonacistů a nepodceňovat ani efektivitu státního aparátu. A co potřebujeme k vítězství? V době, kdy se globalizuje kapitál i kontrola nad lidmi žijícími po celém světě, je potřeba globalizovat i náš
odpor. Začít navazovat více kontaktů takříkajíc "přes hranice", naučit se efektivně kooperovat a začít vytvářet společné projekty. Neomezovat svůj boj proti neonacismu jen na mlácení nácků v ulicích, ale jít po kořeni celého problému, kterým je sociální
vyloučení, protože antifašismus je jen jedním ze stupňů dlouhé cesty, která před námi leží.
Můžete napsat několik slov o tom, jak byste chtěli být popsáni či poukázat na nějaké téma, které nebylo výše zmíněno?
Rádi bychom především poděkovali Vám za prostor k prezentaci našich myšlenek a zajímavé dotazy. Právě kooperace a komunikace mezi antifašistickými a ostatními antiautoritářskými subjekty nás snad jednou dovede ke kýženému vítězství na
fašismem/neonacismem, i nad těmi, kteří vytvářejí podmínky pro fungování těchto zrůdných ideologií. Hodně štěstí ve Vašem boji - uvidíme se na barikádách!
Originál rozhovoru se nachází na stránkách Antifa BGD.
