GOOD NIGHT WHITE PRIDE www.gnwp.cz

Několikrát jsme Vám přinesli špatné zprávy z Ruska, tentokrát však z Moskvy přichází jen dobré. Již příští víkend se hned na třech koncertech objeví nejznámější ruská antifašistická kapela What We Feel, jmenovitě ve Zlíně, Bratislavě a Praze. Skupina známá svými postoji vyrazila již na třetí evropské turné, které má opět v podtitulku podporu nejen ruským militantním antifašistům a antifašistkám. Výtěžek z koncertů a sbírek bude poskytnut jako pomoc ruskému antifašistickému hnutí.

O tom, že po hudební stránce to bude pořádná jízda, se můžete přesvědčit z videí z koncertu na domácí půdě.

What We Feel sami shrnuli, o co jim v rámci turné vlastně jde:
Bohužel se v současné undergroundové scéně nestává tak často, aby byly pevně spojeny radikální antifašistické myšlenky a energická hard core hudba. Naštěstí se však najdou vyjímky. Ruská old school kapela What We Feel se rozhodla vyrazit na evropské turné, které je celé pojato jako benefiční pro Ruské antifašistické hnutí. Můžete se tedy těšit nejen na nálož klasického hard coru ve stylu NY kapel z přelomu 80. a 90. let s více punkovým nábojem, ale i na promítání dokumentů jež jsou úzce spojeny s tématy současného antifašismu. Osobně si myslím, že nejlepší pozvánkou budou slova samotné kapely z letáku, který byl vydán v souvislosti z jejich turné.
"Neonacistické násilí v ulicích napojené na extrémně pravicové idee v rámci státního aparátu nijak nepolevilo. Ale v posledních letech se začali výrazně aktivizovat i antifašisté a začali se v různých městech a regionech organizovat proti neonacistickému teroru a ve svém boji často riskují své vlastní životy. Státní moc se snaží rozdrtit veškeré jejich aktivity hned v zárodcích a i autonomně organizované antifašistické buňky se setkaly s touto aktivitou. Na jaře 2009 se obětí této strategie stali také aktivisté Alexej Olesinov (Moskva), Alexej Bytschin (St. Petersburg) a Artur Waleew (Kazan), kteří byli odsouzeni k několika letům vězení. Několik dalších soudů pak stále pokračuje a jejich výsledek závisí i na práci právníků, které je potřeba zaplatit. Anarchist Black Cross působí na poli sebeorganizované antirepresivní práce už několik let. Podporují vězně, shání právníky, tisknou různé materiály a celkově bojují proti represím. ABC hraje pro antifašisty velmi důležitou úlohu, protože v Rusku neexistují žádné jiné antiautoritářské levicové antirepresivní struktury. Lidskoprávní organizace mají často problém s přímými akcemi proti neonacistům. Neautoritářská levice a antifašistické skupiny v Rusku jsou mnohem mladší než v Evropě a potřebují nasbírat ještě mnoho zkušeností. Teď je mnoho lidí odkázáno pouze na pomoc jednotlivců nebo na pomoc skupin, jež působí mimo Rusko. Právě teď potřebuje antifašistické hnutí v Rusku velkou podporu. Soudy stojí peníze a oběti neonacistického terroru často potřebují materiální a finanční podporu. Proto jsme se rozhodli získat prostředky pro ruské antifašisty, protože potřebují podporu při budování infrastruktury, kampaní a účinného antifašistického odporu."

Návštěvou koncertů a promítání kapely What We Feel podpoříte přímo velmi potřebný a velmi nesnadný boj proti neonacistické špíně a také státnímu aparátu.
Proti fašismu všemy prostředky!!!

Jak je uvedeno, na každém z koncertů proběhne promítání, které se bude skládat z krátkých dokumentárních filmů o neonacistické a antifašistické situaci v Rusku. Kapelu jste mohli vidět již ve filmu Antifascist Attitude. Na turné vyráží i s novým filmem.

Celý film je možné shlédnout na Watchandthink blogu s českými titulky.

V minulém roce vyšel ve francouzské brožuře Antifascistes en Russie, věnované ruskému hnutí, rozhovor s kapelou, který si můžete přečíst na následujících řádcích:

Antifašistické hnutí v Rusku

What We Feel - Hardcorová skupina z Ruska

What We Feel se dali dohromady v listopadu roku 2005 a od té doby mají za sebou řadu koncertů jak v Rusku tak i v zahraničí. Hráli s běloruskými skupinami (Devil Shoots Devil, I Hope you Die), německými (Tackleberry, The Force Within) či bulharskými (Last Hope). První turné po Evropě absolvovali v březnu 2007 (Solidarity tour s ruskými antifas s německými Tackleberry) a druhé v únoru 2008 (s Tackleberry a F-Three). Byl to právě koncert What We Feel v dubnu 2006, na který směřoval Saša Rjuhin, když byl zabit nácky. Jeho smrt kapelu hodně šokovala, ale semkli se spolu s celou ruskou HC/punkovou scénou a pokračují v hraní, přesvědčeni o důležitosti nezávislé scény v radikálním antifašistickém boji.

Můžete se představit?
Hija! Jsme What We Feel, šest přátel, kteří se rozhodli dělat muziku. Pět z nás je z Moskvy a jeden ze Sankt Peterburku. Všichni pracujeme, abychom si vydělali na chleba, protože hudba nás neuživí.

Zpíváte v angličtine nebo ruštině?
Všechny naše texty jsou v ruštině. Je to náš mateřský jazyk a v tomto jazyku je pro nás mnohem jednodušší vyjádřit naše myšlenky. V Rusku moc lidí nestuduje, a proto málokdo mluví anglicky. Naše texty ale překládáme do angličtiny pro ty, kteří chtějí vědět, o čem zpíváme. Texty jsou dostupné na internetu a v našich CDčkách. Naším hlavním cílem je ale zpívat pro Rusy, protože zpíváme o ruských problémech.

Jste součástí nějaké politicky angažované scény?
Nevím, to záleží na tom, co myslíš pojmem „politicky angažované“. Jsme součástí scény, pro kterou jsou hlavní témata antifašismus, osvobození zvířat ... Nejsme straight edge, ale podporujeme tuto kulturu a máme hodně SxE známých. Nemůžeme si oficiálně říkat, že jsme politicky angažovaní, protože v Rusku nemůžeme nic změnit. Nemáme k tomu příležitost. Někteří lidé považují antifašismus za jistou formu politiky, ale pro nás je to čistě způsob života, etická norma.

Odkdy u vás existuje tahle scéna? Můžete blíže popsat tu ve vašem městě?
Punk/HC scéna existuje od konce 80. let. První skupina u nás byla The Unsubs (z Kirova) a Distemper (z Moskvy). Na začátku jsme těmhle dvěma skupinám říkali Godfathers, kmotrové. Potom bylo dlouhé období, kdy hodně punk/HC skupin (hlavně v Moskvě) hrálo před neonacisty, a některé kapely byly úplně pro-nacistické. Následně, řekl bych tak kolem roku 2004, začala v Moskvě a v jiných městech narůstat nová politická scéna. První skupina z této nové scény byla Proverochnaja Linejka (popravdě nešlo ani tak o hudební skupinu jako o organizovanou kriminální bandu). Procestovali hodně zemí, hráli na šílených místech a bojovali proti neonacistům všude, kam přijeli. Byla to velká skupina. Tihle chlapi toho udělali hodně pro ruskou antifašistickou scénu. Potom se objevila fůra mladých rozzlobených kapel v mnoha velkých ruských městech, kde mělo již hodně lidí po krk neonacistických aktivit a chtělo se jim postavit. WWF je samozřejmě součástí téhle punk/HC scény a snaží se ji co nejvíc zlepšit.

Jsou antifašisté v různých ruských městech mezi sebou propojeni?
Momentálně se hnutí a HC scéna rozvíjí v Sankt Petersburgu, Moskvě a okolí, Ufě, Kirově, Petrozavodsku a v Brjansku. Je tam silné antifa hnutí složené z mnoha skupin, které pořádají hodně koncertů. Samozřejmě, jsou propojení, ale ne tak, jak bychom si přáli. Hlavní problém jsou dlouhé vzdálenosti mezi městy. Proto spojení mezi nimi probíhá většinou přes internet, ale skupiny dělají turné i po jiných městech. Antifa hnutí se rozvíjí - a to je skvělé.

Je v Rusku obtížné koncertovat nebo vydat album?
To je těžká otázka. Nemáme k dispozici moc prostorů, kde povolí hrát antifa skupinám, zejména kvůli možným problémům s nácky a policií. Ale prostory, které máme jsou opravdu skvělé. Co se týče nahrávání, je to lepší než před lety, když máš peníze na studio. Teď máme dobrá studia, drahá, ale před deseti lety jsme tuhle alternativu neměli. Většina starších punk/HC nahrávek byla nahrána v „domácích“ studiích.

Slyšeli jsme, že novou taktikou neonacistických skupin je nahlásit na punkových koncertech bombu...
Jeden bombový incident se stal v Sankt Petersburku. Nácek (nebo skupina nácků) vešel na punkový koncert a podařilo se mu dostat až dovnitř sálu i s podomácku vyrobenou bombou, kterou položil na jeviště, když naši přátelé z Give em the Gun z Moskvy šli hrát. Náhodou si jeden z chlápků od security všiml čoudícího batohu na scéně, vzal ho k baru a nalil dovnitř pohár vody. Batoh byl plný šroubů a kusů železa spolu s výbušným mechanismem. Kdyby bomba vybuchla, hodně lidí by bylo vážně poraněno a možná by byli i mrtví. Pravdou je, že se u nácků stalo zvykem ohlašovat bombu do klubů, kde jsou na programu punk/HC koncerty. Všechny evakuují a policie musí prohledat prostory. Je to jeden z jejich způsobů, jak zabránit koncertům. Mám dojem, že neonacistická scéna prožívá krizi kvůli rostoucímu antifa hnutí. Ztrácejí svá místa, mladí opouštějí jejich hnutí, musí dělat ilegální koncerty, atd. Zároveň však pořád dělají potíže a jejich agresivita je dnes mnohem vyšší.

Jaká byla reakce punk/HC scény po smrti Timura, prvního ze seznamu zabitých z undergroundové scény v Rusku?
Byli jsme všichni velmi šokovaní a myslím, že to bylo poprvé, co se různé subkultury spojily se stejným pocitem v srdci – smutkem a odhodláním. Nikdo se již necítil v bezpečí a každý z nás si uvědomil, že mohl být na Timurově místě. Po jeho smrti začali antifašisté s sebou nosit nože, slzáky a jiné věci k obraně. Myslím, že po Timurově smrti začala opravdová pouliční válka mezi antifou a nácky. Přešly už dva roky a tvrdé střety se odehrávají každý týden.

Někteří militantní antifašisté jsou na internetu na seznamu „osob k likvidaci“. Cítíte se v nebezpečí?
Řekněme, že jsme se nikdy necítili v bezpečí. Militantní antifašisté si pořád musí hlídat záda, ale myslím, že v našich srdcích není pro strach místo. V podstatě se všichni cítíme pod tlakem nácků a policie. Pochopitelně si musíme dávat pozor, ale strach nemáme, to ne.

Dnes je antifašismus v Rusku hodně na vzestupu. Díky čemu to tak je?
V 2003-2004 měli už hardcoráci, punkáči, skinheadi a jiní plné zuby stále silnějšího tlaku neonacistů. Začali jsme odpovídat násilím na jejich násilí. Několik let bylo opravdu krvavých. Nyní neonacistické hnutí ztrácí půdu pod nohama. Kdysi si byli jisti, že během svých násilných agresí nebudou mít vážnější problém, zatímco dnes vědí, že s každým útokem přichází riziko dostat pěstí do huby, nebo nožem do břicha. Necítí se na ulici v bezpečí - a tak to má být.

Jakou podporu potřebujete od evropských antifa skupin?
Myslím, že jedinou pomoc, kterou opravdu potřebujeme, je rozšířit informace o situaci v Rusku po celé Evropě, protože ruská média vás o všemožných aktivitách neonacistů informovat nebudou. To je politika vlády a té se nemůžeme postavit. Získáváme všechny informace z jiných ruských měst a regionů od kamarádů a také díky internetu. V Rusku to je jediný způsob, jak tyhle zprávy šířit.

Přijď podpořit mezinárodní solidaritu a přispět tak svojí troškou k boji s nácky!

Na koncertě ve Zlíně zahraje společně s WWF ještě Noc Barikád.

Nové CD "Our 14 words" dala kapela na internet volně ke stažní, stahovat můžete tady

Po necelém roce se do Čech vrací dnes již legendární německá streetpunková Loikaemie a opět zahraje pod křídly 161 crew v Praze, tentokrát na Sedmičce v pátek 25. září. Sekundovat jim bude bratislavská Municia, kterou můžete znát z dění okolo dnes již kultovního bratislavského klubu Obluda. Věz, že v Praze se objeví vůbec poprvé. Po skončení koncertu bude probíhat ska, reagge, oi, disco party v režii DJ dua LaM.
Kapelu Loikaemie z německého Plauenu není asi nutné nijak zvlášť představovat. Začala hrát v roce 1996 a její počátky se nesly jednoznačně ve znamení úderného a jednoduchého Oi! s klasickými texty o přátelství, alkoholu a životě na ulicích. Díky svému nezaměnitelnému soundu si kapela získala obrovskou oblibu u domácího publika a záhy se stala vlajkovou lodí německé nerasistické skinheadské scény.

Druhá deska z roku 1999 více než potvrdila její ambice a katapultovala Loikaemii do čela evropské Oi punkové scény. Skupina získala časem kompaktní a syrový zvuk, který nezapřel lehké ovlivnění hardcoreovou muzikou. Jejich aktuální texty se otáčejí i k vážnějším a politickým tématům, ale nechybí ani odlehčené věci, potvrzující, že si kapela zachovává potřebný nadhled.

Loikaemie je dnes známá po celé Evropě a její obliba stoupá. Jejich obrovský hit nazvaný "Good Night, White Pride" se stal hymnou všech, kteří odmítají tolerovat neonacisty. I proto jsou Loikaemie pro německé antifašistické hnutí kultovní záležitost. Během posledního víkendu v září se představí hned na dvou koncertech, první proběhne v Praze a druhý v Uherském Hradišti, příčemž první z nich je pořádán kulturní sekcí Antifasistické akce, řeč je o 161 crew.

Good Night White Pride

You pick on the weak

Youre only strong in groups

Cant do shit on your own

You pick on those who are few

Right winged scum

You have no place in our scene

Right winged scum

We’ll teach you what skinhead really means

Youre the sickness of our generation

Youve infested almost every nation

Youre the plague of our society

Youre are our most hated enemy

Listen what we have to say:

Good night white pride

Only what we have to say:

Good night white pride Good night,

good night, good night, good night white pride Good night,

good night, good night, good night white pride

"...jestli se chcem semknout alespoň proti náckům, nemůžem bejt pořád lhostejný, apolitický."

Kapela Pipes and pints je relativně mladou rybkou v českém punk-rockovém rybníku, kde se dravě plaví od roku 2006. Za tu dobu stihla odehrát desítky koncertů v Čechách, Německu, Rakousku, na Slovensku, vydat demo a vyhrát hlasování v anketě o nejlepší domácí desku roku 2008 na stránkách kidsandheroes.com. Jejich práci charakterizuje 100% zápal pro muziku, smrtelné nasazení při koncertech, ale také podpora kampaně Good night white pride. O tom všem a dalším je následující rozhovor.
Odpovídají:
M.: zpěv
Vo.: dudy a zpěv
Vi.: bicí
O.: basa

1)Čus, jak byste představili Vaší kapelu někomu, kdo vůbec punk-rock a podobné hudební styly neposlouchá. Představme si třeba spokojenou rodinku jdoucí z festivalu Folkový kvítek

Vo: Pro mě je punkrock ostrá rytmická muzika s melodickejma linkama, která může ve svých textech řešit zásadní společenské problémy nebo naopak vůbec ne a zpívat o tom jak se člověk rve se životem. Může bejt nasraná i pozitivní, nakopavací i melancholická ale vždycky s tou nezaměnitelnou energií která nám v životech tolikrát chybí. Nejlepší na tom je že tu neexistuje žádný dogma a člověk tak může plout na vlnách punkrocku pokaždé v jiné podobě a vzít si z něj to co mu dodá do života sílu.

Vi: Jsme parta obyčejných kluků, kteří se sešli za účelem dosažení stejného cíle. Dělat to co nás baví naplno což se nám nikomu v minulosti moc nedařilo a doufáme, že se nám to podaří:-) K tomu jsme provázáni přátelstvím a v téhle chvíli jsou pro mě kluci hodně osobní záležitost.
Nemůžeme nikoho přesvědčovat abychom se mu líbili nebo aby nás poslouchal někdo kdo má rád folk:) Ale myslím, že pokud přijde na náš koncert člověk, který na podobném koncertě nebyl, může odejít se zvláštním pocitem:) Tak jako odcházel z našeho koncertu taťka mé přítelkyně, kterému vadí sebemenší hluk, ale od té doby nás poslouchá v autě a když může tak si nenechá ujít náš koncert:-)
Každý z nás posloucháme něco jiného i když se ve spoustě kapel setkáváme. Jsme ovlivněni country, punkrockem, hardcorem, folkem, funky...:)

2)Na myspace stránkách Pipes and pints jsem si všimnul, že hrajete skoro častěji v Německu než na domácí půdě. Už jste se naučili nějaké základní konverzační fráze v Němčině? Je těžké pro českou kapelu vyrazit za hranice?

Vo: Do německa jezdíme hrozně rádi, jsou tam fajn a vstřícný lidi. Klasika je "Bitte wo ist die Tankstelle" :) podle našich zkušeností nikde.. Vyrazit ven není žádnej nedosažitelnej zázrak. Spousta kapel, hlavně z hadcore a crust scény jezdí už léta. Věřím že když se kapele chce tak toho dosáhne.

3)Na věcech co děláte je vidět velký nadšení pro muziku a srdcařství pro punk-rock. Má pro vás tahle hudba a subkultura nějaký další význam než jen ten hudební? Co to znamená být dneska, pod ofenzivou všudypřítomného byznysu, punker?

M:Punk-rock je pro mně muzika, být proti systému a neposlouchat příkazy. Punk-rock je způsob života, který si můžeš vybrat.

O: Je to životní směr, drží nás to pohromadě, spojuje nás společný přesvědčení, zájmy. Ale jsme otevření k lidem, věcem a vlivům. Na punkových a hc akcích mám rád to, že se tam potkávám s podobně smýšlejícíma lidma, se kterejma sice někdy řeším názorové rozpory, ale nemusíme řešit základní otázky, jako je rasizmus, xenofobie, tolerance. To jsou jasně dané věci, které nás spojují.

Vo: Je to hotovej subsvět. Místo na zemi kam patříš a nikdo ti to nemůže vzít. Svět kterej si sami pro sebe snažíme dělat lepším a pokoušíme se to dobrý z něj propašovat i do toho okolního.

Vi: To víš, že je to pro mě víc než jen hudba. I když po čase jsem se začal snažit tyhle dvě věci odlišovat i když punk-rock miluju! Je spousta kapel co nehrají ani trošku punk-rock nebo něco podobného, ale jako lidi jsou víc punk než kdokoliv ve scéně. Ač je to pro někoho určitě zarážející tak pro mě je punk čistý svobodný svět, bez drog, lží a falše,... (něco jako Rychlé Šípy:) I když je to vysněný svět a punk má spoustu proudů tak jak píše Vojta, záleží na nás všech jaký směr dnešnímu punku dáme a jaký si ho uděláme.
A ohledně toho byznysu. Punk je teď velký byznys, oblečení pro punx je dražší než ve skate shopech pro bohaté. Nevím, trošku se mi to hnusí.

4)Znamená pro Vás hraní s PnP, nebo vůbec to, že jste kapelu rozjeli taky nějakou osobní změnu? (práce, rodina, přátelé…)

M:Řekl bych, že Pipes and Pints je nejúžasnější kapela v které jsem kdy hrál a je pro mě čest být její součástí. Našel jsem tu všechno, co mi vždycky chybělo v ostatních kapelách, jako bratrství a že jsou ostatní v kapele odhodlání dělat to co chtějí, stejně jako já. My všichni milujeme vytváření muziky, cestování po koncertech a bavení lidí během našich show, kdy se můžou stát naší součástí.

Vi: Pro mě je osobní hlavně to, že to opravdu šlape a někam spěje. Že se všichni v kapele chtějí posouvat dál a není to pro ně jen nějaký koníček běžného života, ale život samotný. Zatím mám tolerantního zaměstnavatele, ale jak to bude tolerovat dál ukáže čas. A v osobním životě je to těžké, ale doufám, že vydží a už se nezmění!!!

Vo: O zaměstnání jsem přišel, rodina mě vídá zřídka a kamarádi ještě míň :) Kapela jako Pipes and Pints zkonzumuje spoustu práce a úsilí, ale momentálně bych neměnil za nic na světě. Doufám že naši blízcí budou dál držet s náma a budou sdílet radost kterou z kapely máme my i většina lidí co chodí na naše koncerty.

5)Jak důležité jsou pro Vás texty? Diskutujete/vytváříte je nějak společně, nebo někdo přijde už s hotovým? V rozhovoru pro Kids and Heroes jste psali, že od původní sestavy proběhla hudební změna k lepšímu. Změnili se nějak i texty?

Vojta: Samo že texty jsou hodně důležitá součást. Až na nějakou tu drobnou vyjímku si je píše Mike. Sem tam probereme nějakej ten detail, navrhneme námět nebo nějakou tu linku ale jinak má naší zelenou a plnou důvěru. Texty se určitě změnily, Mike je poeta úplně jinýho ražení. Ale to ať si posoudí každý sám.

M:Většinu textů jsem napsal já a mají co dělat s mými bývalými kamarády, které jsem ztratil a bitvami, které jsem s nimi a sám se sebou bojoval.Pak jsou texty taky o nás všech: co jsme, co jsme byli a co budeme. Texty jsou o životě, jak ho vidíš ty a jak je svět reálný, když získáváš, nebo ztrácíš přátele.

6)Jak se vy osobně díváte na spojení muziky a politiky? A co si myslíte o tom, že se někteří lidé z punk/Hc se označují za apolitické? Je punk apolitický?

O: Každej to má jinak, nemůžem nikomu diktovat, ale jestli se chcem semknout alespoň proti náckům, nemůžem bejt pořád lhostejný, apolitický.

Vo: Punkrock byl vždycky i tom co tě sere a zvedá ze židle. Spousta konkrétně zamířenejch songů jsou pro mě prostě jen protest songy "Hele tady je něco špatně", všechno se nemusí hned balit pod politickou agitku. Apolitik je taková zvláštní škatulka. Pro někoho je politika už antifašismus a pro někoho až sedánky kde se řeší převrat. Každý má právo na svůj názor a pokud se někdo rozhodne že světový problémy a sociální zřízení jsou pro něj moc velký sousto, já to respektuju. Vadím mi jen když si někdo říká apolitik aby se mohl rádoby beztrestně paktovat s náckama, šířit svojí nenávist a zároveň se vídat se starejma kámošema na koncertech.

Vi: Spojení muziky a „politiky“ je dobré v tom, že kapela má velký vliv na lidi co jsou na koncertech. Nevidím v tom problém. Ale taky nevidím problém v tom když kapela zpívá „jen“ o životě, o jeho radostech, neštěstí, srandě. Jde o vyjádření emocí a každý to bere jinak. Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že by punk mohl být apolitický. Vždy v punku o něco šlo, ať už jen o to která kapela je lepší:-) A většina lidí se označují za apolitické jen proto aby si mohli zajít na pivko s náckama.

M:Já se o politiku moc nezajímám. Všechno co říkám je: pošlete do hajzlu přesvědčení o nadřazenosti bílých lidí, bojujte proti válce, vyserte se na bohatý a nezkoušejte mluvit s nácky. Stejně je nezajímá, co jim říkáte, akorát vás budou chtít zmlátit. Musíte jim to ale všechno vrátit, flaškou do obličeje a kopancem do koulí. Žádný slitování s „bílou sílou“.

7)Na několika koncertech jste věnovali písničku zavražděnému Honzovi Kučerovi – je podle Vás důležité si připomínat oběti nácků? Co jste cítili, když jste se dozvěděli, že byl zabit neonacistou?

Vo: Je moc důležitý aby jsme si navzájem neustále projevovali podporu. Každej občas potřebuje připomenout že v tom nelítá sám aby mu to dalo sílu pokračovat. Bylo mi z toho smutno jako vždycky když se něco podobného dozvím. Velkej respekt každýmu kdo si stojí za svým tak jako Honza.

8)Skoro na každém Vašem koncertě je vidět banner kampaně Good night white pride a na Vašem demo CD jste zase měly logo . Co znamená motiv GNWP pro Vás? Proč jste se rozhodli kampaň podpořit?

O: Je to jasné srozumitelné, vyjádření postoje k neonacizmu.

Vo: Je to jasný poselství který spojuje všechny politický i apolitický jedince, všechny hudební a umělecké směry, studenty i jejich rodiče, všehny lidi. Poselství kterým společně říkáme světu že rasismus a xenofobie v jakékoli formě sem nepatří. GNWP ve všech svých parafrázích mi říká, být antifašista není radikální postoj, ale naopak běžný stav smýšlení rozumného člověka.

9)Měli jste jako kapela nějakou zkušenost s napadením koncertu neonacisty?

Vo: A která neměla. Důležité je si tím nezkazit akci ani náladu.

10)Další otázku bych chtěl položit Mikeovi Vašemu zpěvákovi. Mohl bys nám něco říct o situaci s nácky v Rakousku? Byl tam nějaký rozdíl v porovnání s Čechami? A co v Kalifornii?

M:Je to skoro stejný, jako kdekoli jinde – jsou drsný akorát ve skupině, ale když jsou sami, tak potichu projdou, jdou pryč a nevědí, jak se ti postavit.

11)Vidíte nějaké nebezpečí v současných trendech neonacistické scény se infiltrovat do Hc/punk subkultury a snahy přebírat líbivou image mládeže téměř ze všech subkultur?

O:Je to marketingový tah, když vypadali jak idioti, přidávali se k nim jen úplný idioti.

Teď když se mladej kluk/holka rozkoukává a je ve věku nesouhlasu a vzdoru, může dost pravděpodobně být osloven/a jednak jejich populistickou rétorikou rychlého řešení krizových témat, jako je např.: nesouhlas se současnou politickou elitou, migrací (hlášky jako berou nám práci apod.) a klasický neřešená situace s českými romy. Ale hlavně, když si mladej, tak tě nejdřív zaujme jak to vypadá a ne jaký to ve skutečnosti je. To se dozvíš až když jsi v tom, obklopen/a kámošema, a samozřejmě, že si pak za tím stojíš a hájíš to jako jedinou pravdu. Potrvá to dlouhá léta, než prohlédneš, a mezitím napácháš mnoho svinstva. Takže když vypadaj k světu, není se co divit, že se k nim hlásí spoustu mladých lidí.
Je to velký problém a musíme si na ně dávat pozor, nelenit, vyjsdřovat se, bejt aktivnější než oni.

Vi: A nejhorší je, že je poslední dobou nerozeznáš od punks. Nosí barevné vlasy, skatové hadry, placky, přebírají loga, stávají se vegetariány, straight edge,... Co k tomu dodat, komu by se nezamlouvali...

12)Snad každá kapela, která jezdí hrát po klubech má slušnou zásobu triček se svým logem a dalších punkových serepetiček. Vy máte prý jako jedna z mála Vaše věci dělaná na sweatshop-free textil? Proč je pro Vás tohle zrovna důležité? Co tím chcete podpořit, nebo dál sdělit svým posluchačům?

Vo: Že se v Číně sekají trička ve velkém za nelidských podmínek se už ví. To co je potřeba vyřešit teď je lepší dostupnost právě sweatshop-free materiálu. Dokud to bude lidem jedno nic se nezmění, změna přijde až s poptávkou po podobných věcech. V současnosti je velký problém sehnat cokoli vyrobené poctivě a za solidních podmínek pro zaměstnance. Po řadě pokusů a hodně shánění jsme se ustálili na na kompromisu se značkou Sols která zaručuje solidní výrobu, ale původ použitého textilu je nejasný. Každopádně se budeme snažit dál.

13)V lednu 2009 jste na svém myspace profilu zveřejnily tzv. čínskou chartu, která požaduje základní práva a svobody pro čínské občany.Jak jste se k ní dostali? Co si obecně myslíte o situaci v Číně?

O: Je to tam pěkně v piči... Totální útlak

Vo: Jak jsme se k ní dostali a názor na situaci popisujeme právě v našem blogu. Je tam i samotná charta kde je všechno co se v Číně děje vylíčeno detailně. Doporučuju navštívit na myspace.com/pipesandpints a udělat si vlastní obrázek. Pokud by se našel někdo, kdo by měl čas a chuť chartu přeložit z angličtiny, rádi použijeme všechny naše kanály pro její další šíření.

14)Chtěl bych se Vás také zeptat jaký máte postoj k místní antiautoritářské scéně? Jsou nějaké skupiny, nebo politické projekty, které jsou Vám sympatické? Vím, že máte rádi pražský squatt Milada…(rozhovor vznikal ještě před vyklizením Milady)

Vi:Joo budem tam točit klip, basák tam bydlel, vlastně jí v 98 roce obsazoval

Vojta: Miladě jsme vždycky drželi palce. Taky jsem rád že Ladronkáři, i když už bez baráku, jsou víc než aktivní. Díky i všem kdo drží nad vodou GNWP, Sweatshop-free a další a další projekty.

15)Máte nějaké motto, heslo, bonmot, úryvek z oblíbeného filmu, který by se hodil na závěr?

M:Žij svůj život, jak chceš a nenech je zničit tvoje sny - já budu…
Rock Roll Ride sia SYCO MIKE
O: Untill we die...
Vo: RESTEKP (Ali G)
Vi: Keep your heart!<3

Pipes and Pints in the pool, Skaterock.cz