Hambi Muž / Želatovice

Jaroslav Ježek se narodil 25. září 1906 jako první dítě krejčího v Praze na Žižkově. Ježkovo dětství nepatřilo k těm nejšťastnějším: trpěl šedým zákalem, po nezdařené operaci pak na jedno oko oslepl docela (na druhé viděl jen velmi slabě), po onemocnění spálou navíc silně nedoslýchal. Několik roků pak Ježek strávil v dětském slepeckém ústavu, kde začal získávat první hudební vzdělání a roku 1924 nastoupil na pražskou konzervatoř do třídy Karla Boleslava Jiráka na kompozici a na klavír k Albínu Šímovi (nějaký čas také navštěvoval čtvrttónové oddělení Aloise Háby). Konzervatoř absolvoval roku 1927 Koncertem pro klavír a orchestr, skladba vzbudila velkou pozornost, z kritiků ji někteří přijali příznivě a oceňovali její rytmickou průbojnost, instrumentační nevšednost, smysl pro zvuk a neobyčejný projev, zatímco druzí jí vyčítali, že jako hlavní téma používá Ježek módní tance jako foxtrot, tango a charleston. V letech 1927-28 díky mecenáši pobýval v Paříži, kde poznal černošský jazz a soudobou vážnou hudbu. Po návratu se vrátil zpět na konzervatoř a nastoupil do mistrovské školy Josefa Suka a opět na klavír k Albínu Šímovi. Sám Josef Suk o něm prohlásil, že v něm roste nadějný skladatel, od kterého můžeme očekávat, že obohatí hudbu překvapujícím a smělým projevem. V roce 1928 došlo v Ježkově životě v zásadnímu střetnutí, poznal dvojici divadelníků a komiků J. Voskovce a J. Wericha, v jejichž Osvobozeném divadle pak po příštích deset let působil jako skladatel, dirigent a dramaturg. Pro Voskovcovi a Werichovi divadelní hry Jaroslav Ježek skládal scénickou hudbu a písně, které dnes tvoří základ české moderní taneční a jazzové hudby. Ježek je autorem písní „Tmavomodrý svět“, „Hej rup“, „Nebe na zemi“, „Píseň strašlivá o Golemovi“ , „Šaty dělaj člověka“, „Klobouk ve křoví“, „Život je jen náhoda“ či „Babička Mary“…, velmi známá je i Ježkova skladba pro klavír „Bugatti step“ z Voskovcovi a Werichovy hry „Don Juan and comp.“. Kromě divadla skládal Jaroslav Ježek hudbu i pro film, a to opět především pro dvojici Voskovec-Werich: je autorem hudby ke snímkům „Hej rup“, „Svět patří nám“, „Pudr a benzín“, „Peníze anebo život“ či „U nás v Kocourkově“. Ježek zde musel psát velmi pohotově, často na texty velmi krkolomné až nevyslovitelné, o to tíž zhudebnitelné. Voskovec s Werichem vzpomínali, že nároky na Ježkovu pohotovost byli asi takovéto: „Ježura, na tento text udělej ohromnou melodickou, prostou písničku, aby nám to Franta Černý zazpíval, poslední dva řádky se budou opakovat jako sborový refrén a potom to všechno přejde k pantomimě, která by byla asi jako ke kresbě Walta Disneyho. Měl by si tam zakomponovat hudební efekty, ale ty ti dodáme až na zkouškách. Musí to být hotové v úterý a ne delší jak čtyři a půl minuty.“ Při práci pro Voskovce a Wericha však Ježek nezapomněl ani na komponování hudby vážné. Psal například písňové cykly: Figliar Pierot (1929), Čtyři písně, Dvě písně na Puškina s doprovodem kytary, Dobrou noc ó lásko, dále komponoval samozřejmě pro klavír: Sonatina, Malá suita, Etudu, Bagately, Rapsodie nebo suita pro čtvrttónový klavír. Komorní hudbu psal Ježek většinou na přání jiných a tak roku 1932 vzniklo 1. smyčcové kvarteto na přání Mirko Očadlíka, dále pak Serenáda nebo Dechové kvinteto, dalším podněcovatelem pro Ježkovu komorní hudby byl koncertní mistr České filharmonie Stanislav Novák na jehož popud vznikla Sonáta pro housle a klavír (1933) nebo Duo pro dvoje housle (1934) a také Koncert pro housle a dechový orchestr. Jediná Ježkova skladba věnovaná jen orchestru je Symfonická báseň, kde se Ježek přiblížil surrealistickému umění. Události roku 1938 donutily Ježka k emigraci do USA. Vedl zde amatérský smíšený pěvecký sbor a také vyučoval. Seznámil se zde také se svojí ženou Francis, kterou si krátce před smrtí vzal. Skladatelsky se však zde projevil jen velmi málo, chyběla mu opora rodné půdy a nové prostředí ho nijak neinspirovalo. Zkomponoval klavírní Toccatu, Sonátu a Grande valse brilante, v oblasti vokální hudby napsal píseň Vítězné a písňový cyklus pro ženský sbor Ne. Jaroslav Ježek zemřel 1.ledna 1942 v New Yorku, jeho popel je uložen na Olšanském hřbitově v Praze, kam byl po válce dopraven.