Fanoušek Hnzk si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.
První souhrnná přehlídka tvorby z padesátých let, na kterou jsem narazil. Tu mám nejradši. Oproštěna bigbandového krunýře a jeho schémat, hlas možná vším možným poškozený, ale na druhou stranu vyzrálý a zobsažněný (jde to tak říct, ne?) a pro mě ten nejlepší možný. No a takřka čtyři hodiny, to je radost až do rána...
A víc celotónových ozdob!
K této parádě jsem doputoval vlastní cestou, která začala někdy v roce 2001, kdy jsem poprvé slyšel Thrill is gone a přemýšlel jsem, zda to zpívá muž nebo žena, říkal si, že to není úplně můj styl, ale je to rozhodně dobrý a ta trubka v pozadí je zvláštním způsobem podmanivá a hebká, což mi do té doby nepřišlo, že by takový klakson mohl být... Později jsem zjistil, že interpret je rozhodně muž a pro tuto skladbu se vlastně rozdvojil a nechal zde simultánně vyznít oba vrcholy své jedinečnosti. Doby, kdy to nebyl úplně můj styl, jsou v nenávratnu. S potěšením jsem si nedávno četl komentář pana Bárty k jednomu z deseti alb, které ho nejvíce ovlivnily. Zde říká: Tato deska mi změnila život. Chet Baker má neuvěřitelný projev. Když jsem tuto desku slyšel poprvé, nevěřil jsem svým uším a byl jsem překvapen, že takový intimní projev může mít dospělý chlap. Půjčil mi ji Bady Zbořil z J.A.R. se slovy, že až ji uslyším, tak se z toho po... A měl pravdu.
Na našem kapelním playlistu jest od ledna nový přírůstek, tři nahrávky v rámci minialba Melangelica. Je to pohled zpět, dva covery věnované konkrétním umělcům, jedna vlastní věc osobnějšího rázu...
