Hotík 36 let / Břeclav, Brno

Vážení přátelé, kamarádi, fanoušci a muzikanti!!!

 Vítejte na mém bubenickém profilu

"Tento profil je věnován všem níže zmíněným lidem a kapelám, protože právě v nich jsem našel inspiraci"

          Éra mého života nezačala, jak by se mohlo zdát, mým úspěšným narozením (za které jsem vděčný zejména mé mamince, jelikož kvůli mě zažívala fyzickou bolest, ale i mému tatínkovi, který velice trpěl psychicky, a samozřejmě panovi doktorovi, který mě tahal za hlavu a porodní sestře, která přestřihla ono intimní pouto mezi matkou a synem), ale začala na jednom, pro mnohé bezvýznamném, koncertě v břeclavském KDčku. Na prkna, co kdysi znamenala svět, zde vystoupil Pavel Fajt, jeden z předních českých bubeníků a perkusistů. Pro mne doposud neznámá osoba, od toho okamžiku ovšem člověk, který mi ukázal další cestu životem, možná cíl a nový smysl. To co předvedl tehdy mě naprosto okouzlilo, dojalo a nadchlo. Spustil sólo mého života. Dlouho jsem na jeho představení vzpomínal, s tichou i hlasitou závistí, než se mi poprvé v hlavě zrodil onen úžasný nápad...

          Trvalo mi to další dva roky, než jsem si o letních prázdninách léta Páně 2005 v Liberci koupil své první bubenické paličky. Byly to české PELL WOODy a dodnes je mám doma, ač rozsekané na třísky, až skoro s posvátnou úctou schované.

          Nutno říci, že někdo má a někdo nemá. Je to tak ve všem. Někdo má peníze na  bicí, někdo má požehnání a podporu rodičů, někdo má prostor a místo ke zkoušení, přepravní prostředek na tak obří nástroj...a někdo prostě ne!!! Tím druhým jsem byl bohužel i já. Proto mé začátky byly velice, převelice složité a obtížné. Doma mi to zakazovali jak mohli, nic nepomohla zuřivost, prosby, pláč ani pozdější nenávist, všechno bylo marné. Proto jsem se rozhodl jednat na vlastní pěst,  prostě se neptat, ale oznamovat! Jaké bylo překvapení rodičů, když přišli z práce, a ve sklepě u kotle našli staré zdevastované Pearly? Naprosto zničující! Ale bicí byly doma a měl jsem vyhráno...

          Bicí jsou naprosto nevděčný nástroj, náročné zejména na místo, prostor ke hraní, hodné sousedy,pochopení rodičů, stěhování, převážení, finance... bubeníci zajisté ví o čem mluvím. Vstupní investice pro solidní hru jsou několik desítek tisíc, nepočítaje další investice vložené během hraní do nových paliček, blán a ostatních věcí, které se mlácením samozřejmě ničí... Ale vyhrál jsem nad našima, vyhraju i nad tímto dalším zkoušením osudu! Jen tak mít kapelu...

          Všechno začalo bouřlivého listopadu léta Páně 2005 nápadem Jumba založit gympláckou školní kapelu. On na basu, já na bicí a Kája Novozamská na kajtru. Byl to velice odvážný nápad, nikdo z nás na to neuměl prakticky hrát a zpočátku jsem byl velice pesimistický. Začali jsme zkoušet ve školním klubu na gymplu v Břeclavi, nacvičili Shoud I stay or Should I Go? od The Clash a po týdnu jsme vystoupili na Talentshow v břeclavském KDčku. Jméno kapely- Bank Rabbers. Pro vás, kteří jste tam byli, to musel být nezapomenutelný zážitek. Já sám se celý zpocený budím v noci ještě teď. Následovaly další koncerty v tomto základním složení + Řepa a Evička Konečná. Změnil se akorát název Uncle Stanley's friends,  jakožto vzdaní holdu našemu tehdejšímu třídnímu profesoru Staňkovi. Následovaly další začátečnické projekty s Pavlem Tihlaříkem a Jendou Koubou v kapele Sirotilk (klitoris pozpátku). Na jednom koncertě si mého mistrovského (ne)umu všimla Kristýnka Krupicová a seznámila mě s nynějšími velikými hudebními kamarády Jurou Piharem a Aleškem Osičkou. Dohromady s Tiborem Hrušeckým jsme tedy založili spolek zvaný CHICKENS UNDERGROUND. První koncerty na sebe nenechaly dlouho čekat.

          Jak stále říkám, v životě opravdu záleží pouze na dvou věcech: na penězích a známostech. Díky dalším prašulkám jsem si mohl pořídit další nové bicí SONORY, v pořadí už asi třetí, díky dalším známostem jsem se dostal do další, tentokrát ne kuřecí ale opičí, kapely SIX FINGERS OF BONOBO MONKEY, ve složení Patyz, Oskar, Zbyňa Růžička (který mimochodem s námi hrál i v Kuřatech) Lišák a Jožka Šesták.

          Začala éra koncertování v Břeclavi a okolí. Na toto období vzpomínám velice rád, zvláště mou hru to velice posunulo a našel jsem tehdy spousu svých životních přátel. Bohužel všechno pěkné jednou zkončí, maturita zpřetrhala mnohé kapely a nevyhnulo se to ani nám. Bylo čas jít dál. Jožka mě dohodil do mé současné brněnské kapely Peace'o are & Be dead. Spolu s Palim (sólovka), Peťou (kajtra), Jožkou(basovka ze SFOBOM) a Maruškou (zpěv) hrajeme někde na pomezí metalu a hardcoru. V poslední době jsme kapelu přejmenovali na již ne tak punkový název Sinnemia.

          Avšak na rodnou hroudu břeclavskou nehodlám ani nyní zanevřít, a tudíž součastně hraji s bývalým basovým mágem Final Fiction Kebabem a bývalým Chickens Jurou v kině Koruna. Název a další složení kapely na sebe teprve čeká.

          V posledním měsíci se naskytl ještě jeden brněnský projekt, a to kapela direaction. V současné době se seznamuji s jejich hudebním materiálem, šrotím songy a těším se na další spolupráci.

Veškeré názvy osob, zvířat, věcí, míst a kapel jsou smyšlené, nedohledávejte je tedy prosím ve svých pamětech ani v dalších informačních kanálech tohoto šíleného světa!!!