humanwaste 36 let / Holýšov

Šla paní, pán za ní,
nejdřív se klaní,
líbání dlaní,
paní se hraní.
Tu skočí na ní
a už jí tam haní.
To bylo sraní...
Teď se zas klasní,
vyhlíží paní...

Byla nádherná, její doluhé, tmavé vlasy si jako obvykle pohrávali s míma očima. Není minuty aniž by můj pohled aspoň na chvílinku  nepřitáhli. Sedla si na stoličku před zrcadlo, vzala do ruky kartáč a pomalými pohyby si vlasy začala rozčesávat. V pokoji panovalo příjemné přítmí a klid, jen plamíkny nad svíčkou tancovali jako balerína ve šperkovnici mojí prababičky. Stál jsem za ní, ani jsem nedutal, nemohl jsem...jen jsem hloupě zíral. V zrcadle se vlnila moje tmavá silueta, ale byl jsem si naprosto jistý, že mě neviděla. Byla tak soustředěná na úpravu svých vlasů, že ani nemohla....Najednou vzala do ruky rtěnku a své plné, přirozené rty začala zakrývat jako krev, až odporně rudou vrstvou barvy. Její nevinný výraz, ten který mi každé ráno dával sílu vstát překryla jakousi brčálově zeleno kamufláží, její oči byly zvýrazněné tenkou černou linkou, jako rám nějakého laciného obrazu ze zastavárny. Už si nebyla tak podobná, vypadala tak vyzývavě, tak nepřirozeně, na jejím obličeji už nebylo nic původního. Ten večer mi připadalo, že v tom zrcadle nechala sama sebe, že v něm nechala všechno to, co jsem na ní obdivoval a miloval. Nasadila si masku, železnou a pevnou. V té masce nebyla jediná grimasa její. V ten večer jsem to pochopil...Všichni máme své masky, železné a pevné. Jsme na ně tak zvyklí, že se je už bojíme odkládat. Proč?

I já bych chtěl křičet, chtěl bych Ti křičet do obličeje, vykřičet v tý krátký chvíli celou svou osobu, všechny svoje sny, svoje nejtajnější touhy, všechny svoje přohřešky, celé své zkažené já, lidskou bestii uvnitř mě. Možná bys to neunesla, tíha mích hříchů by Ti podlamovala kolena jako kdyby Tě něco neviditelnýho tlačilo k zemi ze který jsme společně vzešli, možná by ses otočila zády a snažila bys to nevnímat, ale pomalinku by Tě začala naplňovat má temnota, ta temnota kterou se tak snažím vykřičet, kterou se ze sebe snažím dostat tím, že jí křičím do Tvé nevinné tváře....