Org Muž, 31 let / Brno

A motorový závodník startuje a řeže... Pravá strana nechce povolit, a proto se přemísťuje na levou a...úspěšně kosí 60 stupňovou zatáčku, která protivníkovi podřezává nohy v kotnících. Bejsbolovou holí vráží do něj a pravý kotník odlétá až někam mimo zatravněnou plochu.

Ale úhlavní nepřítel se nevzdává. Odolává nápor, který přibyl na jeho leve polovině a drží se zuby nehty. Manželka křičí: "Já ti věřím, Ty to dáš a zvítězíš nad nepřítelem!!"

Huráááááááá, křičí fanoušci, když jeden z hráčů vypadává ze hry. Je tomu tak. Úhlavák nepobral 40 stupňovou zatáčku a padá zmožen k zemi za pochybného praskání kostí všech končetin a posléze i trupu.

Jeho soupeř dále už neřeže zatáčky, jelikož se dostal na rovinku (180 stupňů) a bez problémů projíždí zbytky svého soupeře. Vítězoslavně brněním motoru pokřikuje:"další pán na holení?!" "Gratuluji, Hurá, Hurá" nadšeně křičí fanoušci, kteří netrpělivě sledovali celý zápas. V očích všech se zračí otázka:" Bude se v boji pokračovat, nebo ne?"

Vítězi došel benzín, a tak odchází z místa utkání za pomoci všech managerů a fanoušci je následují a křičí:"sláva motorové pile!!! Přežijeme v teple další zimu!"

Mám se dnes rozhodnout nebo až zítra?

Povím ti o tom, jak těžké to je.

Když se však probudíš a duše říká,

neboj se, napij se dokud to jde.

Z hospody vycházíš každého rána,

když potom do mlýna s opicí jdeš,

pak se hned nevracej, že nemáš vína,

žít lze i bez něho, když to jen chceš.

Otázka lidstva se tady dál točí,

odpověz na ni hned, nebo jen spočni,

až zítra vyslovíš otázku znova,

nebudou rozdílná žádná ta slova.

Potom však zříš ten veliký rozdíl,

džbánek jsi rozlil a nemáš cíl.

Já už ty jablka nechci! Mám jich až po uši, ale co stím? Proč nemůžu přestat jíst? Až tak hladový jsem přece nebyl. Nebo snad byl? Zkusím jich ještě pár sníst a třeba to přestane. Jedno, druhé, třetí... tak takhle to asi nepujde. co dál? Mě nic nenapadá... 

Á mám nápad. zkusim si něčím zacpat pusu, aby ta jablka do mě nemohla. Ale čím? Nůž je moc ostrý, ruka mě už bolí dosti, mám ještě čutoru! Vkládám ji do úst a pevně držím zuby. Drží!! Sláva. Ale co to? Ruky furt šavlují a snaží se mi jablka nacpat do huby, ale hlavně jako by mě přikovali k zemi. Budu potřebovat protilék. Ale jaký? Kde ho seženu? Copak mi nění pomoci? Nikde tu nic není.

Mám jen ten starý nůž. Ne to přece nemůžu udělat. Když si uřežu ruce, nebudu moct jíst jablka a bude klid. Třeba když pak vyloučím všechny zbytky jablek z těla, tak se zbavím i té strnulosti, co mě nechce pustit. A pak budu volný. Ale co když ne? Co když začnu jíst jablka přímo ze stromu? Nezačnu! Čutora bude muset tenhle nápor vydržet.

Tak jdeme teda na to. Počkat! Vememe to trošku logicky. Takže nacházím se někde na poli, očividně v řece jsou nějaké neznáme organismy. Všechno je tutakové zvláštní, takže tu asi bude nějaké kouzlo. Ale jak se ho zbavit? Uřezáním rukou už asi nic nevyřeším. Snad mi někdo pomůže.