Strach
Za ruku visím a nemaje pout,
strácím se kdesi, kde nemůžu plout.
Život mám rád, však bojím se teď,
že spadnu dolů a zmizí mi svět.
Pot ze mě stéká jak voda z oken,
prsty se držím těch starých fošen.
Žaludek kručí a svíjí se celý,
jako ti hadi, co zezdola hledí.
Už jenom malíček drží mě v životě,
snad někdo zachrání člověka v strachotě.
Stromy se zachvěly, vystoupil ten,
co duše shrabuje do pekla jen.
Co bude dál, já bojím se moc,
přiletí archanděl mi na pomoc?
Nestvůry v propasti mají však hlad
a dáběl nade mnou je jako kat.
Pomalu polyká mě ten můj strach,
já oči zavírám:"nechte mě v tmách!"