Org Muž, 31 let / Brno

Den se začínal blížit ke konci, slunce zapadalo a já se nacházel čímdál hlouběji v lese. Všude kolem mě bylo jen mnoho starých stromů, keřů hub jedlých i jedovatých a já měl u sebe jen čutoru s vodou, provázek, dýku a křesadlo.

  Začínal jsem mít hlad. Hub jsem se bál, jelikož jako malý jsem nedával pozor, když jsem se svým dědou na ně chodil do lesa. Nikde žádný pohyb, všechno jako kdyby s příchodem soumraku přestalo fungovat a vydalo se na dlouhý noční spánek. Postupoval jsem tedy dál lesem, až jsem došel na malou mýtinu, kde očividně předemnou už někomu spočinula hlava, nejspíše minulou noc, jelikož uhlíky na ohništi byly ještě slabě hřejivé. Pokusil jsem se je rozfoukat, když v tom se ozvalo zavytí. Lekl jsem se, avšak po delší odmlce jsem usoudil, že vlci jsou daleko. Znovu jsem se snažil rozdělat oheň, ale bez úspěchu. Uslyšel jsem, jak na okraji lesa něco zašustilo a křuplo pár větviček. Zakřičel jsem: "je tam někdo?!" Nic. Jen ticho."Asi se mi něco zdálo", usoudil jsem.

Pomalu jsem se chystal ke spánku, jenže pak to přišlo. Znovu jsem slyšel zvuky, ba dokonce jsem zahledl i pohyby. Bylo jich mnoho. Alespoň čtyři. Přibližovali se ke mě, každý z jiného úhlu, a já nevěděl co mám dělat. Na útěk už bylo pozdě. Oheň! Vzpomněl jsem si na křesadlo. Rychle jsem ho vytahl z kapsy a začal křísit uhlíky obklopené trávou. Prosím, Prosím ať to chytne!! Nic. Je po mně. Vzdálenost mezi mnou a vlky se neuvěřitelně rychle zmenšovala. Začal jsem znovu křesat, tentokrát jako o život. Objevili se první jiskry. Zajásal jsem a rychle začal foukat. oheň se zvětšoval, už dokonce hořel sám, bez mojí pomoci. Rychle jsem uchopil první silnější větev, která ležela na zemi u ohniště , ztrhl ze sebe jeden rukáv a provizorně jsem ho provázkem přívázal na větev. Vlci už mi skoro dosahovali na paty. VLožil jsem ji rychle do ohně a v okamžiku vzplanula. Jeden z nich po mně vyjel předníma nohama, já však už neváhal a praštil ho palicí. hluboce zavyl a vydal se na úprk. Druhý byl více zákeřnější. Chtěl mi skočit na zada, jenže jak vyskočil ja si dřepl a on přeze mě přeletěl a spadl přímo do ohniště. jeho tlapky začly poskakovat, jako když indiáni tancují, a stejným způsobem odtancoval do lesa a už se nevrátil. Když to spatřil třetí, neváhal a skočil mi po obličeji. Včas sem před něj nastavil ruku, bohužel tu bez palice, a tak se mi do ní vlk zahryzl. Aúú. Zaúpěl jsem. Nevím jak, ale v té rychlosti jsem neváhal ani vteřinu, a mlátil ho palicí dokud nepustil mou pravou ruku. Byla to strašná bolest, ale vlk to vzdal a vydal se stejným směrem jako ostatní. 

Poslední, čtvrtý vlk byl ale jiný. Bylo to ještě mládě. Jeho matka asi při útěku na něj uplně zapomněla a nechala ho tam. Teď tam stálo jenom ono a já v tváří v tvář jsme na seme hleděli a ani jednomu znás se nechtělo ůtočit. Udělal jsem krok vpřed. Mírně ustoupil, ale při mém druhem kroku sebou nepohl. Nabídl jsem mu pokousanou ruku, jako pokyn že mu nechci ublížit. Na oplátku zvedl svou packu. Stali sme se přáteli.

Seděli jsme u ohně, a já si obvazoval ruku druhým rukávem. Měl jsem hlad. Zaháněl jsem ho vodou z čutory a pomalu usínal. Snad zítra narazím na civilizaci.

Za ruku visím a nemaje pout,

strácím se kdesi, kde nemůžu plout.

Život mám rád, však bojím se teď,

že spadnu dolů a zmizí mi svět.

Pot ze mě stéká jak voda z oken,

prsty se držím těch starých fošen.

Žaludek kručí a svíjí se celý,

jako ti hadi, co zezdola hledí.
Už jenom malíček drží mě v životě, 

snad někdo zachrání člověka v strachotě.

Stromy se zachvěly, vystoupil ten,

co duše shrabuje do pekla jen. 
Co bude dál, já bojím se moc,

přiletí archanděl mi na pomoc?

Nestvůry v propasti mají však hlad

a dáběl nade mnou je jako kat.
Pomalu polyká mě ten můj strach,

já oči zavírám:"nechte mě v tmách!"

Byl nádherný letní den a já se nudil. Nic se opravdu nedělo, až do te doby, než někdo zazvonil. Původně jsem nechtěl jit otevřít, jelikož pokaždé když otvíram, tak po mně někdo něco chce. 

Nakonec jsem se donutil zvednout své pozadí ze židle a ještě v mátohách šel otevřít. Jako kdybych to neříkal. Stál tam Gazdík, a samozřejmě něco chtěl. Prej, že jim ruší školu a ať tu petici podepíšu, že jinak mi nedá pokoj. Tak sem to teda podepsal a šel si ještě lehnout. Jenže v tom zvoní zvonek znovu. To snad není možné!! Neděle dopoledne a furt někdo otravuje!!! nechtělo se mi stávat, bohužel po 10 miutách sem to prostě nevvydržel. Zvedl jsem se znovu a šel otevřít. Stál tam Kuba, prej deme ven. Po 15 minutách přemlouvání jsem vyšel z domu, a vidal se přes město uličkou k Adamovi. v uličce byl nějaký strom a rostly na něm pěkné velké lusky, snad fazole? Jednu jsem teda utrhl a jak sem viděl první dopravní značku, řekl jsem si: " prasknu to doní plnou silou". Tak jsem teda praskl, ale čirou náhodou jede naproti divně rozzuřená postarší paní na kole a křičí na mě: " Co ti ta značka udělala? Měl si snad k tomu nějaký důvod?" Zkameněl jsem. Poté sem udělal pár kroků, jako že se nic nestalo, a šel dál, jenže ona se na tom kole otočila, přijela za námi a říká:"ty jsi tu značku ohl!", já na to e ne že to už bylo a že na to nemám sílu. Ona vytahla takový ten vážný politický úsměv a začala povídat: " Já jsem místostarostka a zrovna tady objíždím a kontroluju značky, jestli nějaké nepotřebují spravit a tady nějaký výrostek zrovna jednu ničí! Jak se jmenuješ?! " Přiznal jsem tedy své jméno, aby se ještě víc nerozzuřila a snažil jsem se ji vysvětlit, že to vůbec nebylo tak jak to vypadalo, bohužel však bez úspěchu. DOkonce se mě zeptala kam chodím na školu, a když jsem řekl že na gympl tak se zhrozila, že to snad nění možná tahle dnešní mládež. Nakonec teda jela konečně pryč, ale ja měl špatné svědomí. CO se bude dít dál? Je tohle možné? NIkdy vživotě jsem neudělal žádný přestupek a naráz taková smůla? 

Doma jsem rozjel internet, který celý den nefungoval a snažil se o ní zjistit co nejvíce. Takže kandidovala za ODS, má facebook, a také podle fotek má ráda kozla. Po tomhle zjištění jsem prohlásil, že tuhle semetriku nikdy nebudu volit!! Jenže pak se objevila ta další vebovka: klub spisovatelů Hodonínska.

Ona píše? ANo, očividně psala a i něco vidala, co? TO už jsem bohužel nenašel, takže nedokžu posoudit, jestli tohle seznámení za to stálo, každopádně zkušeností nikdy není dost a hlavně téhle ženské se budu vyhýbat na míle daleko, jelikož se na mě jistě bude dívát s velkým opovržením. Jediným mím štěstím je snad jen to, že moje mamka se zná se starostkou.