Rí Ra - koncert a křes CD
Kapelu Rí Ra jsem před tím koncertem ještě neslyšela, ale věděla jsem, že se ten večer můžu naladit na irskou muziku. Přišla jsem pozdě - ale přece. Z Adrie se linula průrazná flétna - když se přede mnou otevřely dveře s nápisem "vstup jen pro členy klubu" (což mě zaskočilo) byly slyšet i ostatní nástroje. Housle, kytara, basovka a bodhrán + hosté na irské dudky a harmoniku... hráli nějaký instrumentálky, takové, které člověk, co se o irskou muziku zajímá může slyšet kdekoli, ale hráli je dobře, že se nohoum samo chtělo skákat.
Pak byla dlouhá přestávka při které jsem musela dusíce se kouřem neohleduplného publika prolévat hrdlo kofolou a v pravidelných intervalech utíkat ven na vzduch. Přesto jsem se těšila, až začnou zase hrát, třeba bych se osmělila i do skoku...
Pak došlo na křtění, při němž měl pan doktor exotického jména dlouhý proslov o síle potlačované irské kultury zaznívající z písní a přirovnával je k nebohým Kurdům a jejich udupávané identitě... velmi neobvyklé souvislosti, ale řekl evidentně právě to, co potřeboval říci... pak vše vyrovnal citací básně druhý kmotr zvučného hlasu a úsměvu na vozíčku. Kapela se znovu pustila do díla, tentokráte jsem slyšela i jejich zpěvulenku, která se předtím jen vlnila do rytmu. Hlasový materiál má dobrý, to jo, alet hlavně ve dvojhlasech by to chtělo ještě doladit. Možná je to tím, co s tim udělá mikrofon. Nevím... a záleží i na psychické pohodě. Nu uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Nevím, jak na ně působil prostor té nablejskané kavárny s prosklenou stěnou... každopádně jim do noty malebně padal sníh...
Je tu však taková drobnost, kterou bych vytkla.V Čechách je celkem široký zájem o tuto hudbu. Většinu z toho, co jsem u RíRi slyšela - už jsem slyšela i jinde (poitín?, Dún an Doras?nevím... ). Jistě, jsou to tradiční písně, ale ani Ti co dělají folkloreček :-) se neopakují, ač hrají stejné písně a tradičně... no tohle je až moc tvrdá kritika. Už nic neříkám, Stejně nevím, co mají na CD - ony titulní písně jsem prošvihla, tak jen doufám, že nezůstaly ve vodách probádaných a dávno opěvovaných a vypluly na vlastní průzkumnou cestu. Vím, že když se hraje nějaká tradiční hudba, člověk se vždy nejdřív učí ušima...
Nohy to roztancovalo, je to tedy na té nejlepší cestě :-). Jen učinit nějaký krok - něco do toho vložit. Nevím, možná je má kritika kapely, na kterou je jinak pěna samá chvála, zaviněna jen mýma zmlsanýma ušima :-)
Koncert to byl milý
