jak Praha

brno, sprav moje zlomené srdce...

na rodinném výletě do brna se v autě podávalo kafíčko v termosce, václav moudře rozprávěl o severní koree, kapele tým 4D a rodičové pavel s danielou si koupili zmrzlinu. dálnice mizela pod koly - jupí a potom vašek usnul.

dotloukli jsme se do desertu a hráli jsme pinball. všechno houkalo a svítilo a míček lítal plechovými  paralelními vesmíry tak krásně ladně a překvapivě jako když bjetka zametá na kubáni. ruka z krabičky nám míček sebrala. 

potom nakráčel do desertu televizní štáb, to už tak bývá, když do brna přiijede kapela z prahy. 

potom nakráčel do desertu petr lorenz, pod jehož obrazem jsme seděli.

potom přišli zelené koule. hráli jako o život. a oni hráli opravdu o život, protože jsou biopunková kapela a jejich umění zachrańuje planetu. a páření jezevců je kamarád. a taky hezky mluvili o nás, to bylo milé.

štěpán hájek kázal jako o život, protože je farář a faráři kážou o životě a nejlépe i o život a štěpán hájek kázal hezky. jednoduše, výstižně a zvěstně. jeho kázání mělo dopad i do mého života a projevilo se to hned po koncertě. od auta jsem se vvrátil do klubu na bar, abych se zeptal, jestli jsme na  účtu nepřesáhli tři sta korun. zaplatil jsem třicet dva korun, které tam byly navíc.

no a tak. lidi byli krásní, nebylo jich moc, ale bylo jich dost a byli moravsky srdeční a kolovala mezi námi a jimi jakási dobrá atmosféra a jakýsi exhibičně-fanouškovský dialog. 

rozmluvil jsem se do svého mikrofonu a lidi se shovívavě usmívali mým vtipům a to jsem jim přičítal k dobru. byla to zase taková milá undegroundová smršť, kde nám skoro nic nesedělo dohromady, ale nějak se to tak živočišně celkem zdárně ubíralo někam kupředu, až koncert skončil a my jsme odcházeli z pódia s dobrým pocitem a po dvou přídavcích.

s dvěma brněnskými ženami jsem  hrál pexeso.figurovalo v něm nekonečno, penis a bicykl... to je pro brněnské dívky rozhodně typické.

dálnice nám mizela pod koly a já jsem po pěti pivech konverzoval s pokornými o uplných nesmyslech(po svých pěti pivech ne po jejich). s chlapci jsme se bavili o skupinovém sexu.

a´t žijí bohoslužby desert, kázání a kapely. evangelium a hudba. ježíš  a underground. chi chi

kázání:  http://www.stepanhajek.mysteria.cz/desert33.htm

ještě v lehké kocovině z benešova dál po trase na jih....

budějovice byly stejně zasněžené jako uplně všechno v čechách a dobrodili jsme se do klubu fabrika. hezky schovaný na nějakým dvoře, žádná extra atmosféra ale pěkný.

první zážitek byl fast food hladové vokno, kam nás poslal pořadatel akce, když jsme si v klubu nechali věci.

milióny různých druhů hamburgerů a zapečených čerstvých bagetr za přátelské ceny s dredatou obsluhou a tak... cpali jsme se hamburgerama a šli jsme se podívat na budějovické náměstí. turistická akce kokotů z prahy dokonána...

koncert začalo folkové duo- vtipálci s akustickejma kytarama, moc nebylo rozumět těm jejich vtípkům kvuli zvuku a vtípkový projekty mě vůbeec moc poslední dobou nebavěj, ale byli to sympaáci a jeden z nich měl stejnej kožich jako jovan, který kvuli němu celou cestu snášel ošklivé ústrky a narážky. zadostiučinění pro něj.

píchlá duše. punková kapela organizátora akce. punk lepší než ledajaký punk, čtvrt hodiny jsem se bavil, pak jsem se už nebavil. ale málokdy vydržim celej koncert.

od začátku se naplánovaný časový harmonogram začal hroutit a nám bylo jasné, že v jedenáct hrát nezačnem.

nuly. to  byla kapela, kterou jsme si vybrali ke společnému koncertu, protože se nám líbila, tudíž očekávání bylo největší. chlapci nezkamali.  smypa´táci, který dělali sympatickou a inteligentní kytarovou muziku, taková hodně hodně špinavá posmutnělá kytarovka. bubeník měl kopák veliký jako parník nebo nákladní automobil a vašek už se těšil, na co si to zase zahraje. škoda, že moc nebylo rozumět textům, které z toho, co se zaslechnout dalo, byly zajímavý. koupil jsem si kazetu a pustil jsem si jí dnes z kazeťáku, to už muselo bejt několik let, co jsem něco takovýho dělal naposledy.

my. na scénu jsme nastoupili asi vpůl jedný, problémy se zvučením, vyprázdněný sál, lehká nervozita, že se to trochu kurví. konečně jsme to spustili, lidi nejdřív nedůvěřivě koukali, pak se sál začal trochu zaplňovat a v druhé půlce koncertu už bylo cítit, jak lidi s napětím očekávají další hudební zvrat, nápad nebo jovanův pošahanej kousek jeho pódiový show.... mimochodme jovan v rámci koncertu při předře k vysokáči přesprintoval celej sál ke dveřím a zase zpátky k pódiu...no lidi se bavili a my jsme se postupně uvolnili a na konci koncertu už nás pár přoožralých jedinců odmítalo pustit z pódia, odehráli jsme uplně všechny písničky a stehna jsme hráli dvakrát. pak jsem to už sabotoval, i když fanoušci chtěli ještě. při hraní jedné písně na koncertě dvakrát, jak jsem zjistil, si člověk připadá trochu jako kokot.

následovalo nechutné vzájemné poplácávání po zádech jako vždy.

následovalo rozhodnutí nevyužít nabídky přespání a jet vlakem v šest ráno. následovalo pití piva, hra vyvolení s fotkami v peněžence, obrhoublé vtipy. herna bar s fur tv.... neuvěřitelné peklo, maňáskové postavičky šukají platinové blondýny. nevěřil jsem ,že lidská mysl může vyplodit něco takového.

cesta vlakem prospaná, cesta grebovkou nahoru z nádraží vršovice. lidé už byli čilí a pobíhali parkem. já jsem táhl kytaru a batoh a myslel jsem na postel a záviděl jsem jim, že v noci spali.

cha cha

byla veliká legrace, at žijou budějovice.

nějaký politici na praze 11 se rozhodli zavřít azylovej dům, jsou to pěkný svině, když už sami dělaj hovno, tak by aspoň nemuseli ostatním házet klacky pod nohy. info o celým problému je na http://www.sos-azyl.cz/, tak kdyžtak aspoń podepište petici.