Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Vážná hudba má v dnešní době mnoho podob. Podoby, které nejsou zřejmé, které odrazují, které dřevění, které nejsou pochopeny ... Jednou z lehčích pilulek je právě kapela extra life, postavená okolo osoby, která nosí jméno Charlie Looker. Hudba postavená na rytmu a trochu exotickém zpěvu s výstřely silných melodiích. Jen tak si ji nespletete ...
Charlie Looker - voice, guitar, keybord
Caley Monahon-Ward - violin, guitar
Nick Podgurski - drums, percussion
Se ráno probudíš a hlava jako střep. Všechno plave a v hlavě ti jede popěvek, kterej za nic ve vesmíru nezařadíš. Chceš použít funkce mozku, ale funkce nefungujou. Tak děláš ty zbytečnosti jako každej den a patláš se v tom odporným stereotypu, z kterýho nemůžeš ven, protože to neumíš a seš blbej až to bolí ... A někde v tom prázdnu tě to napadne. To jsou ty atlasy a mapy, kurva. Jdeš, pustíš, co od nich máš a hledáš a najednou ti to ten přiškrcenej zpěv říká a jasně sděluje. Koukneš na název a ta pevná zem ti chybí v místnosti a zároveň hraje kolem tebe ... Stejně usneš, posloucháš to v podvědomí a vzpomínáš na ten koncert, kterej byl jednoduše zvláštní a až teď to chápeš: je to fakt chytře vypočítanej pop ... Slýšíš všechno, všechno to co je pudový, jednoduchý a co když se poskládá tak dává další rozměry a možnosti. Zároveň je to tak lehký jako kůže a hodilo by se to někam do léta, ale má to v sobě i tu tíživou chorobu, kterou je smutek nad tím, že nikdy nepochopíš všechno, nikdy neslezeš všechny hory a úskalí a nikdy se ti nestane nic, co nechceš ... a pak řikej nikdy neříkej nikdy !
Dave Davison - guitar,vocals
Chris Hainey - drums
Erin Elders - guitar
Shiraz Dada - bass
Dřív se dělala muzika na kameny, pamatujete? Já ne, takže cokoli je taklhle jednoduše čerstvý, mě probudí z přehnaný vyumělkovanosti. Možná to tak čerstvý není, možná to dokonce je cejtit vším možným. Ale udělat z klasiky muziku je problém všech, nikoho nevyjímaje. Tihle kluci nejsou nic extra, ale stačí pár poslechů a takříkajíc lezou s tim ničim pod kůži ... a to je umění, když je nikde nenajdeš a musíš si pro to přijít ... Francouzi no ... Zkus to a buď to vyplyvneš a zapomeneš, nebo ti to nedá a zase si kousneš ... Klišé?
Didier Leclerc: bass, slide guitar, trompette
Benjamin Cebrian: drums, eggs
Raphaël Sacomant: fake U.S. accent, guitar, bass
a kdyby, se to nedalo sehnat: tak tady
