volcano!
Chlap s knírem, jako by vypadl z východního Německa osmdesátých let, se postaví mezi bicí, který ovládá obrýlený jazzman s dobrou náladou, basu a spoustu elektroniky, foukacím piankem a xylofonem konče, což má na svědomí pro změnu chlapík, co vypadá jak moderní ztrápená duše ve stylu Radiohead, a začne sebou škubat, kvílí nebesky a kytara jako by byla jen prodloužená ruka, dělá s ní věci, o kterých se mi pak ještě v noci zdá, že udělat nejdou. Melodie, co dělá to duo kytara a neuvěřitelnej hlas, kterej se ale fakt bere pod tím nečekaným knírem, doplňuje úplně magicky zmíněný jazzman, který chvílemi opuští zemi a hraje někde nad náma, s úsměvem na rtech spolu s nečekanou dávkou basového pohlazení, někde tam úplně hluboko, kde se berou jen ty nejkrásnější rezonance, a v tom tu melodii roztrhají, fakt jsou cítit ty zvukový drápy, co lítají vzduchem, na úplně malý kousíčky, že by se člověku chtělo plakat, že to už nikdo nikdy nesloží, který se po chvilce začnou zase sami dávat do hromady a vytvoří úplně novej obraz, stejně krásnej jako ten předtím. Co píseň to ukázka originality, spojené ovšem citelným osobním vložením, beroucí dech a dávající pocit radosti. Poskakující melodie a harmonie, možná ne pro všechny stravitelné, mi vlily mnoho energie do žil, i když si ji v závěru zase pěkně brali nazpátek, a vzpomínka zůstane zamčená v části mozku zvané "poznání".
Musím se taky podělit, hráli ji jako druhou a málem mi tím sebrali vědomí, s dojmem, že mají velký nadhled:
Mark Cartwright: electronics, bass
Sam Scranton: drums, percussion
Aaron With: vocals, guitar
