Keliiss Žena, 34 let / Turnov

O mě či někom jiném, aneb, jak píši o svém já.

"Cožpak nestačí ,                                 "Nechápu, proč na mě všichni spoléhaj,

že nějaká zahrada je krásná?               já nejsem spolehlivá,

Copak je nutné věřit,                            nespoléhám se dokonce ani sama na sebe,

že v ní bydlí rusalky?"                            a to jsem JÁ!"

 

    Asi by se mělo začít od začátku. Už ze slušnosti a z důvodu "zařazení se". Taky že to neudělám, začnu od konce, nebo alespoň toho konce, který za konec považuju.
    Konec všeho začátku byl už ten, jak jsem vznikla, vlastně zcela nečekaně a neb(ezpečně)ěžně. Každej začne tím, že se narodí, to já zas ne, já se narodila až potom, co jsem byla úplně malá dvě. Vlastně dvě v jednom. Říká se tomu vajíčko a spermie. Ty dvě malý se pomalu ale s určitou nevšední a povrchní jistotou zvětšovaly, až se nevešly tam, kam měly a vylezly ven - dalo by se tomu říct narození (to už jsem byla jen jedna i když se dvěma ušima, očima, rukama a nohama). Tak nějak jsem stále rostla s pomocí všemohoucích a častěji nemohoucích, až jsem jednoho krásného dne začala chodit. Jo, máte pravdu, bylo to neskutečně těžký, každej to holt nezvládne, ale já se nevzdávala, chodila jsem, pak jsem skákala, hopsala, škobrtala a padala, což mě z velké části naučilo judo. Často padalo i okolí, dokonce bez mého přičinění a já se musela naučit někdy jen stát a dívat se na to, jak svět okolo padá.
    První ústav, kterej jsem navštěvovala byla nečekaně školka, po této životodárné zkušenosti základní škola, ve který jsem se musela začít učit myslet. To byl kámen úrazu. Naštěstí jím daleko nedohodím a tudíž můžu říct, že smýšlením nad mým myšlením nemohu ničeho dospět, natož obohacení. Dále následoval nástup do řad více sester, dvě domácí mi nestačily a tak jsem se dostala ke zdravotnictví.
    Co já všechno umím? Trochu číst, trochu psát, trochu dávat injekce, trochu padat, maličko sjíždět svahy, hodně hudbu a ledabyle si pohrávat s barvama a jejími nástroji. Lehce jsem se dotkla klavíru, kytary a flétny a naštěstí mě úplně neminul hudební sluch. Ale vcelku neumím vůbec nic, kromě slepého přihlížení všemu a všem.