Šlachy a tvorba
Krumpi: "Já se neslyším"
Tobi: "Já ho neslyším"
Já: "Já ho taky neslyším"
Roman: "Já slyším všechny"
Tom: "..."
Blanka: [na to nic neříká, je v práci]
"˘_˘"
Nový rok začal famózně, nataženými šlachami. Takže mě teď nikdo neslyší. Ano, bylo to cvičení Johna Petrucciho; ne, necítil jsem žádnou bolest. Takže lekce xy: Nepoužívat Honzovy lekce na ruku, jež měla někdy v minulosti zlomené prsty(a to i
více než 10 let nazpět!). To mi však nebrání skládat dál, aniž bych na kytaru hrál.
Skládání... toť psychický proces způsobující euforii a radostné tanečky na naší zkušebně. Přichází naprosto nečekaně, jako vyprázdnění po syrovátce(zkušenost spoluhráče). Třeba má skladba s pracovním názvem moshpit_thrash se zrodila při procházce z
Plinkoutu do Brníčka, za slunečného dne! Jsem rád, že to byla hudba a né syrovátka, cesta totiž trvala hodinu a půl.
Roman: "Ty seš magor...(zírajíc s otevřenou pusou na LCD)..pošli to všem, příště to secvičíme!"
Jen občas přijde inspirace v nevhodnou chvíli. Třeba v práci, což jest noční můra každého sklerotika. Naštěstí jsem se po těch letech naučil přepisovat z paměti do textových tabulatur. Už jsem jednou takto byl donucen odhodit v zaměstnání zesilovač a
rychle sepsat nápady, ze kterých se posléze stalo zakončení skladby s prac. názvem Thrash4(již tento rok!).
Tobi: "A myslete na mě s tou basou!". Tak volal na Toma, odjíždějícího na nákupy před grilovačkou.
V mém případě tvorba vychází velkou částí z podvědomí. Žádná kostra z jedné myšlenky, na kterou by bylo navázáno dle (ne)psaných pravidel. To se týká stupnic i samotné struktury. To jsou pro mne jen nezávazné pravidla. A já jsem vskutku liberální člověk.
Po dvou, třech riffech už mi v hlavě zní víceméně celá skladba. A jak slyším, tak píšu(dobrý důvod naučit se teorie o skládání akordů). Jen bývám dost háklivý na cizí zásahy v mých skladbách. Občas je to však nutné v zájmu hratelnosti. Třeba když se v
Tomovi probudilo jazzové zvíře trápící Tobiho baskytaru. Zvědav jsem, jak se tedy porveme s monstrozitou mající označení Thrash6.
"Seděl jsem ve vedlejší místnosti s obvázanou rukou. Ve chvíli, kdy jsem uslyšel Tomovy thrashově brutální riffy při jamování, vběhl jsem na zkušebnu. Tak to je nářez, pomyslel jsem si. Běhal mi mráz po zádech. Zapomněl jsem za sebou totiž zavřít
dveře."
Minulý rok se naše secvičování vleklo jak německý tank zabředlý v bahně u Stalingradu tažený čtyřmi hranostaji ve druhé světové a z toho jeden z nich byl ještě chromý. Alespoň tento rok máme skvělé tempo, abychom s přehledem stihli květnové nahrávání s
předstihem. A vzhledem k tomu, že si Tom na minulé zkoušce vycucal celou skladbu z prstu(nebo plasťáku s pivem), tak asi začnu skládat na další album již dnes.
-K