krugerpavel Muž, 47 let / Ležnička

Stalo se módou vkládat verše do profilu. Vždycky jsem miloval poezii, ale bál se přiznat, myslel jsem, že už je dnes out of date. Cítím, že lidé v dnešní praktické době stále více potřebují "nepraktické" věci, jako je hudba, poezie, sny, touhy, naděje, obrazy, lásku, smutek a radost. Odvážil jsem se poodhalit své nitro a vkládám sem básničku o svém smutku, kterou jsem napsal, když jsem ho hluboce cítil, protože byla daleko... Vím, že budu nařčen ze sentimentality, ale sentiment je také jednou z těch nepraktických věcí. Čím je více supermarketů a potravy pro tělo, tím více nám nevědomě chybí potrava pro duši. Já se krmím poctivě - tělo i duši.

SMUTNO

Tak smutno je jako by uletěli ptáci

někam do dálky a zbylo mlčení

a v duši strach z nekonečné války

když někdo čeká před vraty vězení

Tak teskno je jako by neshrabali trávu

nechali hrábě v koutě tiše stát

jako by jelenovi usekli hlavu

jako když dítě už se nechce ptát

Tak ouzko je jako když zaroste trať trním

a vlaky neprojíždí tunel ani most

jako by pošťák přines' ráno prázdné psaní

a nikdo nezapomněl pro psa ani kost

Tak ticho je jako by přejeli ti kočku

a nikdo neslyšel by z dálky tichý smích

jako když neviděli plakat malou holku

a nikdo neprohrnul čerstvě padlý sníh

Tak mrtvo je že vítr proměnil se v kámen

jako by kůň ti padl na tvou silnou hruď

jako když někdo obě nohy tvé ti zláme

a sladké víno potom chutná jako rtuť

Tak temno je jako by uhasili oheň

a nikdo nepřišel se ohřát celou noc

a nikdo nepohladil zatoulanou kočku

jako když kouzlo ztratí svojí moc