Kubák lesapán 40 let / Nepál u Dvorce

Abych řekl pravdu, nejdřív bylo  těžké přijmout to. Jsem přece strašně mladý, pěkný a pálí mi to. Mám sny a ještě jsem toho chtěl tolik zkusit (asiatky mě nelákají, jsou příliš submisivní, ale třeba dojet na kole k el Capitan, vylést ho solo a dolů pěkně na křídle, too joo).  Jenže pak si sem nakráčí sexy zrzka s ohněm v oku a tak a sotva se člověk rozjede porodí dítě. Takže musíš koupit barák, kočárek a nějakýho blbýho kombíka. Extrémní sporty zamněňuji za extrémní břicho a smradlaví pleny. Vstah se rozkvétá jak růže, začnem si říkat ,,pičusi"  a občas se zmidlíme. Hádky prohrávám čím dál častěji a domácí práce už mi jsou vlastní (alespoň jsem vyšší, prostě chlapák, rozumíte, v hospodě........někdy prostě sem, ještě to pamatuju).A pak romantické požádání o ruku.  ,,Tak vezmeš si mě kurva nebo ne?!".  ,,Jo!!!.......... kreténe".Kolotoč se točí, karty jsou rozdaný.

A je to tu. Kubák (malej Bubák) se žení. Ale proč teda?

Vývoj  vstahu, vlastní evoluce mysli, úlevy na daních, jistoty nebo společný příjmení? Ne, ne, ne a ne. Zrzavá chce prostě být jeden den za princeznu!!! A protože jí miluju, rád  pomúžu. K tomu si udělám super pařbu s kapelama a hromadou chlastu, ale to je má odměna.  

Na konec se vlastně těším a jsem rád................i když tomu nerozumím. Asi to bude prostě láska nebo co.

Někdy se zdá, že mozek který používám vzplane. 

Maličkosti se mění ve velikosti, nebo opačně.

Co preferovat?. V čem pokračovat a v čem ne. 

Nález za strátu v čase se proměnuje.

Být šťastný s tím co mám,neštěstí čeho jsem nedosáh.

Vždy věc, které se chytit a  jí se nevzdát.

Není jednoduché si rozhodovat, rozkazovat, 

jako hrdina se projevovat.

Zahrabat bolest pod zem hluboko lopatou,

rejstřík jizev na srdci nezmenší, ani náhodou.

Maličkosti dne se hnou a odejdou, nejsou. 

Rád za vše, jen nejde hnout realitou.

Pro Šošáka.

Kubák (malej Bubák)

Není tragédie odejít s pocitem míru a klidu. Těžké to ale být musí a v tom nejlepším určitě. Třináctého se rozloučili Positive mind s lidmi, které spojovali právě oni. Pohromadě se už neuvidíme a to je bolest, se kterou jsem odcházel z posledního koncertu. Velmi emotivní zážitek. Užil jsem si každý tón, slovo, obrazy, atmosféru. Díky všem a Positivům obvzlášť. Vždy jsem věřil Vaší tvorbě.

Muj syn Štěpán rád poslouchá hudbu, jen jednu kapelu má za "OPRAVDU VELKOU". Budou-li P.M. pokračovat v jiném složení, přeju jim, aby znovu byly velkou hudbou. 

Kubak (malej Bubák)