Kuba Kubánec 48 let / Tábor

Na tohle hraní jsem se obzvlášť těšil. Pozvali jsme si do Tábora Bohemia Big Band s takovými hráči jako Svatopluk Košvanec, Pavel Husička, Rostislav Fraš, Bažík Pavelka, Vít Fiala, Ondřej Kabrna. Jen Vladimír Žižka bohužel nepřijel (a už nepřijede...). Celé dirigoval Bohuslav Volf, zpívala Lucie Černíková, no a jejich koncert jsme si užili… Jinak my jsme hráli taky dobře, ale tak nějak jinak…

Založili jsme fanklub. Jeho předsedou je pan inženýr Šedivý, kterému tuto funkci udělil jednoho večera po zkoušce v baru Alfa Pepa Okrouhlík s tím, že by to k němu stejně tak nějak pasovalo. Ing. Šedivý, středoškolský vyučující v oboru „Technologie zpracování masa“ na středním řeznickém učilišti, vzal funkci velice důkladně a vytvořil, a vlastně neustále tvoří, teorie rozložení fanklubu, jeho strukturu, morální kodex, pravomoci a výhody jednotlivých účastníků. Začali jsme proto shánět pohledná děvčata a případně autobus, se kterým by tato děvčata jezdila na naše koncerty po celém kraji. Po několika měsících sice byla ve fanklubu paní Šedivá a paní Valešová, ale začátky nebývají nikdy jednoduché, a tak se s tímto stavem pereme dál…

Jsou dny, kdy se neděje vůbec nic. Jsou chvíle, kdy se děje všechno najednou. A tak jsme začali od devíti dopoledne vyhrávat před nádražím ČD. Společnost nám dělalo několik bezdomovců, zjevně rozrušených tím, že je ve městě i poměrně početná skupina homosexuálů, chystajících se na průvod, v němž budou hrdě obhajovat svoji orientaci. Pak ještě menší skupinka nacionalistů s Dělnické strany, chystající se rozbít hubu homosexuálům. Dál nemnoho anarchistů, číhajících až náckové půjdou na gaye. Celé to pak lemovaly husté zástupy policistů s koňmi a speciálními jednotkami, pozorujících - jestli se bude něco dít.

No a k tomu vyhrávala Americká patrola, In the mood a spousty veselých písní. Jen pro informaci – nepral se nikdo s nikým a jediný zásah měla Městská policie vůči bezdomovci, který obtěžoval Míru Pecháčka, aby mu zahrál na flétnu a zazpíval si s ním „tu jeho“…

Poprvé v životě jsem držel v ruce samopal. Zatím mi to stačí.

Kromě faux pas s jedním pánem u vstupu – A dobrý den, vy jste kdopak? – Já jsem Valeš, kapelník týhle kapely. – Aha, to já jsem soběslavský.. – Vy jste kapelník soběslavský kapely? – Ne já jsem farář.. – jo soběslavskej farář… - NE, JMÉNO SOBĚSLAVSKÝ. A jsem evangelický farář. – Ach tak..

Jinak na to, jaká to měla být slavnost, drobet nepřišli lidi, nepřijelo několik tanků, které prý zůstaly někde u Budějovic (a propos, Američani vždycky zůstali někde za Pískem, nebo před Brdama…) a hlavně nepřijel známý zmrzlinář, proslavený svou zmrzlinou po celém světě.

Zapomněli jsme noty na dixieland. A hlavně, jen jsme dohráli a naložili věci do aut, začlo lejt jako z konve. Na zkušebně jsme už vykládali pod střechou.