Kuba Kubánec 48 let / Tábor

Co se moje hlava pamatuje tak snad kromě toho, že „někdo“ řekl, že se hraje v určitý čas, který se ukázal jako mylným, naštěstí však dříve než přišlo publikum, se stala pouze jedna zásadní věc. A to bylo pořízení nových stojanů na noty, které sice vypadají na první pohled jako vozová hradba, jsou neskutečně těžké a prostorné na převoz, ale na druhou stranu jsou tak hezky pomalované, dají se za ně schovat nemyté nohy, ba i sklenice s nápojem a hlavně noty z nich nepadají na zem… Tak první vystoupení měly stojany právě 20. 8. 08 (tehdy ještě nepomalované).

V Horažďovicích jsme byli vlastně poprvé a postavili jsme orchestr na nádvoří krásného komorního zámečku. Poprvé s námi zvučil Petr Valyi. Samozřejmě jsme hráli bez zastřešení a za vzájemného ujišťování, „Z toho pršet nebude“ jsme předvedli, po odehrání pěti písní, útěk jak z učebnice. Zmoklé (protože přišla bouřka, za kterou by se nemusel stydět nikdo, kdo by se živil vyráběním náhlých náhodných bouřek, které se po půlhodině tváří, jako by se nic nestalo a to sluníčko svítí vlastně skoro celou dobu…). My se nedali a alespoň ve čtyřech (Kuba, Štěpán, Láďa a Jarda Bárta) jsme se v hudebním sále zámku pokusili o jam session /nebo to málo co si vlastně pamatujeme/. Je fakt, že jsme promoklí sklidili potlesk promoklého publika s ujištěním, že jim to příští rok dohrajeme (a taky se tak stalo…)

Festival v Olší u Tábora Mighty Sounds byl už v roce 2008 poměrně na výši, celková návštěvnost cca deset tisíc lidí, takže jsme se těšili. Zároveň se ukázalo, jak si ještě nedokážeme poradit s velkým podiem. To okolo Vás běhá spousta zvukařů a několik lidí koordinuje, odkdy dokdy máte hrát. Pravda, hráli jsme v neděli první, tzn. po obědě, takže když se nám povedlo vzbudit alespoň část techniků, kteří nám měli zapojit aparatury a donést spousty věcí, měl už Luboš Kocourek skoro nazvučeno.

Po pár nervózních písničkách se ale kapela rozehrála a celkem to nakonec šlo…