KV.2 Žena, 39 let / Devilcity

Na tuhle alkobandičku jsem se těšila moc a moc. Dlouho jsem je neslyšela a tak už dopoledne jsem Vraždu lopatou žhavila v mp3. Jako vždy jsem zapomněla, jak moc je vtipný text songu Hercule Poirot a proto jsem se cestou ze školy v buse přiblble usmívala, místy se regulérně zasmála (tímto bych chtěla vyjádřit vřelé díky Pissovi, který díky své francouzštině rozzářil můj den).

Byly jsme s Maky dohodnutý na srázku v půl 8 na busu směr Modrá Vopice. Na Vysočanský k nám přistoupila ještě Petra. Že se koná punková akce bylo zřejmé už když jsme vystupovaly na zastávce K Žižkovu, kde u křižovatky posedávaly bandičky opilých kovových dětí, které odvážně popíjely víno, o jehož kvalitě jsem si nědělala iluze. Vešly jsem do dvora, kde postávali další punkáči, jak bylo zřejmé nejen z jejich oděvu, ale hlavně projevu. Šťastní to lidé. Vysolily jsme vlezný, koupily si nějaký ten alkohol (přece sem nejdeme dělat mládeži dozor, že) a vzhledem k tomu, že hrála kapela, kterou neznáme, šly jsme popít na vzduch. Stouply jsme si ke stolu poblíž šmajchlovny, jak označuji místnost pro kapely, kde si nechávaj věci. Zanedlouho jsme zahlídly Pisse, který se s náma taktéž přišel pozdravit. Chudáček bojoval s prvním pivkem, prý se zlil již včera. Chvíli jsme kecali, pak šel připravovat věci na koncík.

Dohodly jsme se s holkama, že než začnou Paragraf hrát, počkáme venku. Vevnitř bychom se stejně moc neslyšely, navíc nás bavilo pozorovat punkáče, mezi nimiž jsme zahlédly známější tváře, jako třeba týpka s buřinkou (pracovní název: Josh Harnet), nebo typku s červenejma rastama (pracovní název: typka s červenejma rastama). Kdo nás ale zajímal víc, byly dvě buchty, který si očividně popletly punk a glam. Jak se jim to povedlo? To taky netuším..každopádně poutaly pozornost nejen naši, obzvláště ta jedna. Kožené kraťásky, které dělaly reklamu svému jménu, punčochy s podvazkama, růžový lakovaný tenisky, tílko s leopardím vzorem a růžová kožená bundička. Třešničkou na dortu byl ale účes, který jako by z hlavy upad pánům z Mötley Crüe. Bohužel k nám stála celou dobu zády, takže jsem nemohly posoudit předek. Vzhledem k tomu, že s Maky glamík víc než můžem, buchtu jsme nepokrytě zdrbly. Zezadu byla fakt kus, že bych si dala říct i já. Na druhou stranu zapracovala holčičí nevraživost, takže jsme přemýšlely, jak tuto konkurenci, která je sice uplně mimo, ale sekne jí to i tak, odstranit. Zajímavý nápad nám nevědomky vnuknul opět Piss, který si chvilku na to u nás odložil kapelní proprietky, včetně lopaty..No není to krásná náhoda?;-) Slečna si ale svůj život taktéž něvědomky zachránila sama, a to ve chvíli, kdy se otočila. Už jsem se málem lekla, že pánbů sere na jednu hromadu. Kdepak, v tomto případě obličej jaksi vypustil. Markét zaujaly příšerný zuby, mě zase ujíždějící oči. Petra se jí v jednu chvíli  (když jsem předek ohodnotila jedním slovem: transka) snažila zastat, ale neměla šanci. Její omluvu na adresu dívky, že každá holka, která je takhle zmalovaná vypadá jak transka, jsem ubila argumentem, že "každá holka takhle zmalovaná vypadá jak kurva, ale na transku musíš prostě mít ksicht".

Paragraf začínal hrát a tak jsme se přesunuly dovnitř, kde jsme zaujaly mé oblíbené místo na kraji baru. Jak moc je to super místo jsme ale teprve měly zjistit... Objednala jsme si další, v pořadí už asi čtvrtý, vínko, takže je možné, že nezmíním vše, co se toho večera stalo, ale jak se znám, je to jedině dobře. Paragraf mají ve Vopici stálou základnu fanoušků, o kotel nebyla nouze, takže jsem si chvílema jen tak podupávala, pouze na dvě mé oblíbené - Odolávám a Lidi - jsem si musela jít zaskotačit blíž. "Lidi" věnoval Pissák jednomu typovi zvanému Dědek (zřejmě proto, že musel slavit Kristova léta již při zrodu Visacího zámku). Oproti ostatním účastníkům takovýchto večírků je vážně poněkud starší, což nezamaskuje ani punkovou bundičkou, ani modrým čírem. Dědka jsem zanedlouho měla tu čest poznat velmi zblízka. Tím velmi zblízka myslím jeho zadek (celkem pevnej, klobouk dolu) v mých rukách. Vyjímečně jsem si s tím ale nezačla. Děděk prostě považoval své pozadí zřejmě za svou největší přednost a tak mi ho normálně vnutil, stejně jako se mi snažil vnutit, že rozhodně nemůžem být z Prahy, protože nemáme pražskej přízvuk. Když se mě snažil vecpat někam na Moravu a Markét, znajíc můj vztah k moravské mluvě, se tím náramně bavila, objevil se u nás Péďa, čímž mě docela zachránil. Zanedlouho byl u nás i Zaza a nějací dva chlapci. Jeden, přezdívaný "Černej" se začal více věnovat Péťe, což (jak jí znám) jí vůbec nevadilo. Kecáme, srandičky, prdelky (doslova)...a pak se to stalo...

...Někdo ucmrndnul pivo na ten zkosený schůdek, vedle kterého celou dobu stojíme a už to jelo. Témeř všichni, kteří se touto cestou pokoušeli dostat ať už na záchod, k menšímu baru nebo prostě jen ke stolu, hodili držku. My se tím samozřejmě náramně bavili, někteří z nás (nechci Markét jmenovat) dokonce chodce i povzbuzovali (její zákeřné "pojď, pojď" mi zní v uších dotěď). Myslela jsem, že cizímu neštěstí se směju jenom já, ale Markét, Zaza i Péďa mě vyvedli z omylu. Padající však svými oděvy schůdek zanedlouho vysušili a lidé se začali přemísťovat bez menšího sklouznutí, což nejhůř bral zřejmě Zaza, který vypadal, jako kdyby jste malýmu klukovi sebrali oblíbenej náklaďák. Zželelo se mi ho a tak jsem hodila významnej pohled na Desperado, jež třímal v ruce. Můj plán mu došel záhy, jak jsem poznala podle ďábelskejch plamínků v jeho očích. Nenápadně se rozhlédl, zda ho nikdo nevidí a...už to zase jelo!

Samozřejmě jak už to bývá, zádíčka nakonec hodil i Zaza. Péďa musel bejt originál, takže hodil naopak bříško, když se schůdek snažil ne sejít, ale vyjít. Na týhle držce mě asi nejvíc pobavili The Mardas brothers, kteří když to viděli, neváhali vstát od stolu a jít se Péďovi, ráchajícímu se ve svém pivku, které samozřejmě během letu k zemi vycmrndnul, vysmát pěkně zblízka. Normálně si k němu přidřepli:-)) Zajímavé bylo sledovat reakce padačů. Někdo jen kroutil nad naším výtlemem hlavou (s pohledem: jste jak malý), někdo se sám smál. Dvě buchty si to dokonce daly během večera dvakrát, čemuž jsem prvně nechtěla vůbec věřit, ale Zazův dotaz "hele, vy už se válíte podruhý, co?" mě v tom ubezpečil. Poslední, ale zato luxusní, tlamičku uvedl sám Piss, když zjistil, čím se tam tak bavíme. Hledíc do dáli povídá: "hele, už vám jde další adept". Vteřinu nato, se týpek s zřejmě největším čírem ve Vopici poskládal jak leporelo. Normálně se uklidil pod kamna, který díky bohu nebyly ten večer v provozu.

Bohužel, jak už to tak bývá, když je to nejlepší, musí se spěchat na bus. Letňanský se posbírali a vyrazili, my s Maky jsme se odebraly vyjímečně opačným směrem na Palmovku, kde v BB slavil narozky náš známý - proutník Kamil. Vzhledem k brzkým raním hodinám jsem se pěkně prošly, na benzínce, za pobavených pohledů pánů policistů (co je? jste jako při chůzi nikdy netančili?), si koupily bagetu a štrádovaly směr BB. Když jsme tam dorazily a uviděly našeho milovaného barmana, rychle jsme vystřízlivěly. Plná hospoda lidí a on uplně naplech. Snažili jsme se uvést hospodu do co nejnormálnějšího stavu, ale pozdě, ve dveřích stála šéfová, která když nás s Maky viděla, spočítala si jedna a jedna, Milánka z hospody radši vyrazila, aby jí zbylo alespoň nějaký nerozbitý sklo, a šla za bar sama. To už se ale stejně končilo, oslavenci se přesouvali do centra, my s Maky naprosto vyšťavený do postele.

Večer to byl vskutku zábavný, jak dlouho ne, tak snad se podobná akce zase brzy zopakuje...

P.S. Nebojte, milé děti, pani šéfová Milánka vyrazila jen pro ten večer, takže můžete jít v klidu spát;-)