KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Na tuhle alkobandičku jsem se těšila moc a moc. Dlouho jsem je neslyšela a tak už dopoledne jsem Vraždu lopatou žhavila v mp3. Jako vždy jsem zapomněla, jak moc je vtipný text songu Hercule Poirot a proto jsem se cestou ze školy v buse přiblble usmívala, místy se regulérně zasmála (tímto bych chtěla vyjádřit vřelé díky Pissovi, který díky své francouzštině rozzářil můj den).

Byly jsme s Maky dohodnutý na srázku v půl 8 na busu směr Modrá Vopice. Na Vysočanský k nám přistoupila ještě Petra. Že se koná punková akce bylo zřejmé už když jsme vystupovaly na zastávce K Žižkovu, kde u křižovatky posedávaly bandičky opilých kovových dětí, které odvážně popíjely víno, o jehož kvalitě jsem si nědělala iluze. Vešly jsem do dvora, kde postávali další punkáči, jak bylo zřejmé nejen z jejich oděvu, ale hlavně projevu. Šťastní to lidé. Vysolily jsme vlezný, koupily si nějaký ten alkohol (přece sem nejdeme dělat mládeži dozor, že) a vzhledem k tomu, že hrála kapela, kterou neznáme, šly jsme popít na vzduch. Stouply jsme si ke stolu poblíž šmajchlovny, jak označuji místnost pro kapely, kde si nechávaj věci. Zanedlouho jsme zahlídly Pisse, který se s náma taktéž přišel pozdravit. Chudáček bojoval s prvním pivkem, prý se zlil již včera. Chvíli jsme kecali, pak šel připravovat věci na koncík.

Dohodly jsme se s holkama, že než začnou Paragraf hrát, počkáme venku. Vevnitř bychom se stejně moc neslyšely, navíc nás bavilo pozorovat punkáče, mezi nimiž jsme zahlédly známější tváře, jako třeba týpka s buřinkou (pracovní název: Josh Harnet), nebo typku s červenejma rastama (pracovní název: typka s červenejma rastama). Kdo nás ale zajímal víc, byly dvě buchty, který si očividně popletly punk a glam. Jak se jim to povedlo? To taky netuším..každopádně poutaly pozornost nejen naši, obzvláště ta jedna. Kožené kraťásky, které dělaly reklamu svému jménu, punčochy s podvazkama, růžový lakovaný tenisky, tílko s leopardím vzorem a růžová kožená bundička. Třešničkou na dortu byl ale účes, který jako by z hlavy upad pánům z Mötley Crüe. Bohužel k nám stála celou dobu zády, takže jsem nemohly posoudit předek. Vzhledem k tomu, že s Maky glamík víc než můžem, buchtu jsme nepokrytě zdrbly. Zezadu byla fakt kus, že bych si dala říct i já. Na druhou stranu zapracovala holčičí nevraživost, takže jsme přemýšlely, jak tuto konkurenci, která je sice uplně mimo, ale sekne jí to i tak, odstranit. Zajímavý nápad nám nevědomky vnuknul opět Piss, který si chvilku na to u nás odložil kapelní proprietky, včetně lopaty..No není to krásná náhoda?;-) Slečna si ale svůj život taktéž něvědomky zachránila sama, a to ve chvíli, kdy se otočila. Už jsem se málem lekla, že pánbů sere na jednu hromadu. Kdepak, v tomto případě obličej jaksi vypustil. Markét zaujaly příšerný zuby, mě zase ujíždějící oči. Petra se jí v jednu chvíli  (když jsem předek ohodnotila jedním slovem: transka) snažila zastat, ale neměla šanci. Její omluvu na adresu dívky, že každá holka, která je takhle zmalovaná vypadá jak transka, jsem ubila argumentem, že "každá holka takhle zmalovaná vypadá jak kurva, ale na transku musíš prostě mít ksicht".

Paragraf začínal hrát a tak jsme se přesunuly dovnitř, kde jsme zaujaly mé oblíbené místo na kraji baru. Jak moc je to super místo jsme ale teprve měly zjistit... Objednala jsme si další, v pořadí už asi čtvrtý, vínko, takže je možné, že nezmíním vše, co se toho večera stalo, ale jak se znám, je to jedině dobře. Paragraf mají ve Vopici stálou základnu fanoušků, o kotel nebyla nouze, takže jsem si chvílema jen tak podupávala, pouze na dvě mé oblíbené - Odolávám a Lidi - jsem si musela jít zaskotačit blíž. "Lidi" věnoval Pissák jednomu typovi zvanému Dědek (zřejmě proto, že musel slavit Kristova léta již při zrodu Visacího zámku). Oproti ostatním účastníkům takovýchto večírků je vážně poněkud starší, což nezamaskuje ani punkovou bundičkou, ani modrým čírem. Dědka jsem zanedlouho měla tu čest poznat velmi zblízka. Tím velmi zblízka myslím jeho zadek (celkem pevnej, klobouk dolu) v mých rukách. Vyjímečně jsem si s tím ale nezačla. Děděk prostě považoval své pozadí zřejmě za svou největší přednost a tak mi ho normálně vnutil, stejně jako se mi snažil vnutit, že rozhodně nemůžem být z Prahy, protože nemáme pražskej přízvuk. Když se mě snažil vecpat někam na Moravu a Markét, znajíc můj vztah k moravské mluvě, se tím náramně bavila, objevil se u nás Péďa, čímž mě docela zachránil. Zanedlouho byl u nás i Zaza a nějací dva chlapci. Jeden, přezdívaný "Černej" se začal více věnovat Péťe, což (jak jí znám) jí vůbec nevadilo. Kecáme, srandičky, prdelky (doslova)...a pak se to stalo...

...Někdo ucmrndnul pivo na ten zkosený schůdek, vedle kterého celou dobu stojíme a už to jelo. Témeř všichni, kteří se touto cestou pokoušeli dostat ať už na záchod, k menšímu baru nebo prostě jen ke stolu, hodili držku. My se tím samozřejmě náramně bavili, někteří z nás (nechci Markét jmenovat) dokonce chodce i povzbuzovali (její zákeřné "pojď, pojď" mi zní v uších dotěď). Myslela jsem, že cizímu neštěstí se směju jenom já, ale Markét, Zaza i Péďa mě vyvedli z omylu. Padající však svými oděvy schůdek zanedlouho vysušili a lidé se začali přemísťovat bez menšího sklouznutí, což nejhůř bral zřejmě Zaza, který vypadal, jako kdyby jste malýmu klukovi sebrali oblíbenej náklaďák. Zželelo se mi ho a tak jsem hodila významnej pohled na Desperado, jež třímal v ruce. Můj plán mu došel záhy, jak jsem poznala podle ďábelskejch plamínků v jeho očích. Nenápadně se rozhlédl, zda ho nikdo nevidí a...už to zase jelo!

Samozřejmě jak už to bývá, zádíčka nakonec hodil i Zaza. Péďa musel bejt originál, takže hodil naopak bříško, když se schůdek snažil ne sejít, ale vyjít. Na týhle držce mě asi nejvíc pobavili The Mardas brothers, kteří když to viděli, neváhali vstát od stolu a jít se Péďovi, ráchajícímu se ve svém pivku, které samozřejmě během letu k zemi vycmrndnul, vysmát pěkně zblízka. Normálně si k němu přidřepli:-)) Zajímavé bylo sledovat reakce padačů. Někdo jen kroutil nad naším výtlemem hlavou (s pohledem: jste jak malý), někdo se sám smál. Dvě buchty si to dokonce daly během večera dvakrát, čemuž jsem prvně nechtěla vůbec věřit, ale Zazův dotaz "hele, vy už se válíte podruhý, co?" mě v tom ubezpečil. Poslední, ale zato luxusní, tlamičku uvedl sám Piss, když zjistil, čím se tam tak bavíme. Hledíc do dáli povídá: "hele, už vám jde další adept". Vteřinu nato, se týpek s zřejmě největším čírem ve Vopici poskládal jak leporelo. Normálně se uklidil pod kamna, který díky bohu nebyly ten večer v provozu.

Bohužel, jak už to tak bývá, když je to nejlepší, musí se spěchat na bus. Letňanský se posbírali a vyrazili, my s Maky jsme se odebraly vyjímečně opačným směrem na Palmovku, kde v BB slavil narozky náš známý - proutník Kamil. Vzhledem k brzkým raním hodinám jsem se pěkně prošly, na benzínce, za pobavených pohledů pánů policistů (co je? jste jako při chůzi nikdy netančili?), si koupily bagetu a štrádovaly směr BB. Když jsme tam dorazily a uviděly našeho milovaného barmana, rychle jsme vystřízlivěly. Plná hospoda lidí a on uplně naplech. Snažili jsme se uvést hospodu do co nejnormálnějšího stavu, ale pozdě, ve dveřích stála šéfová, která když nás s Maky viděla, spočítala si jedna a jedna, Milánka z hospody radši vyrazila, aby jí zbylo alespoň nějaký nerozbitý sklo, a šla za bar sama. To už se ale stejně končilo, oslavenci se přesouvali do centra, my s Maky naprosto vyšťavený do postele.

Večer to byl vskutku zábavný, jak dlouho ne, tak snad se podobná akce zase brzy zopakuje...

P.S. Nebojte, milé děti, pani šéfová Milánka vyrazila jen pro ten večer, takže můžete jít v klidu spát;-)

Vážně je sehnal!! Asi před 14 dny říkal Tuček v Bumbaru, že možná sežene lístky na Aerosmith. Přemýšlela jsem nad nimi asi týden předtím a když jsem se rozhodla, že půjdu, jakási internetová stránka se mi z vysoka vysmála, že 3 týdny před koncíkem shánim lístky..aha, tak nic. Neuslyším Jaded, Cryin Crazy, Pink ani Dream on naživo..njn, kdo zaváhá, nežere...a pak najednou...ale žere!!!! Je tu ještě Tuček, kterej je vážně sehnal, sice na stojáka (takže při své výšce alá ustřelený kecky prd uvidim), ale lepší než rezavým drátem do oka! Jasně, byla tu ještě možnost, že je dostane někdo u nás v práci a v pomatení smyslů mi je věnuje - první část se opravdu stala a kolegyně je vydyndala na svém známém z Novy (pěkně do Skyboxu, že) , ovšem ta druhá, podstatnější část, jaksi měla bohužel pro mne jiný scénář - dostal je nevděčný bratr této kolegyně. Další možností bylo jít prostě před Arenu a koupit je od nějakýho vyděrače... jenže představa, jak mu dám dvojku, lístek bude levej, já se tam nedostanu a ještě budu o prašule lehčí, to se mi fakt riskovat nechtělo. Naštěstí je Tuček vážně získal a má skvělá, úžasná a dokonalá kamarádka Maky Mici Scarlet Una Lanková mi je přenechala. Původně je Tuček totiž nabízel jí, páč mě bral na Depeche Mode, tak aby to bylo fér. Jenže Mici věděla, jak moc o ně stojím, tak mi je přenechala..jestli mi někdo může něco závidět (krom mého smyslu pro humor, samozřejmě) , tak je to ona!

V den D jsme se sešli v BB, kde se ostatně scházíme každý ČT:-) Chvíli jsme seděli nahoře s Milanem a Álou, než si Milan dopije kávičku a otevře klub. Lehce po 19:00 jsme se přesunuli dolu, kde jsme se bavili čtením klubové Kroniky - zápisy od opilců a barmanů, kteří se tam během let vystřídali. Doufali jsme, že zbytek BBráků dorazí kvůli nám dřív, ale nakonec prý nedorazili ani po našem odchodu. Bumbar jsme opouštěli lehce po 20:00, poněvadž jsme tušili předkapelu, a když máte lístkek na stání, tak si jo uvědomíte, jestli tam budete stát hoďku a půl navíc.

Díky našemu lehkému zpoždění jsme neměli u vlezu skoro žádnou frontu, což bylo taktéž super. Procházím úzkou kójí a mimoděk si vybavím ovce a prasata - chudáčci. Projdu pípákem - samozřejmě pípám, vyndavám z kapsy mobil, procházím znovu a už nepípám..super, téměř bezbolestně. Přijdu k týpkovi a ukazuju mu batoh. Týpek: "pití vyhodit". Já: "ok". Týpek:"máte foťák?" Já (KRÁVA) naivně: "jj, ale jenom tenhle". Týpek: "no, s tim tam ale nemůžete". Já: "ale dyť to je obyčejnej digitál, na kterým je prd vidět, žádnej profi." Týpek: "no, tam se nesmí s žádným foťákem." Já (smířeně s: 1) jsem retard roku - prej "jasně, ale jen tenhle" 2) můžu zapomenout i na rozmazaný fotky): "A co s ním mám jako teď dělat?" Týpek: "tamhle je úschovna, nechte si to tam." Já: "ok". Jdu k červenýmu návěsu plnýho baťohů a tašek a řikám frajerovi: "Jdu si tu nechat foťák". Frajer: "Jasný, je to za kilčo". Já (přemáhajíc mdloby): "COŽE???". Frajer: "jj, úschova je za kilko". Tak jsem si v praxi ověřila, že za blbost se platí, doslova. Uklidňovala jsem se tím, že lístek jsem měla zadáčo, ale stejně mě to sralo do doby, než Aerosmith začli hrát, což bylo asi za 45 min. Kor, když jsem napodruhý vlezla dovnitř a první, co jsem uviděla, když jsem scházela po schodech dolu na plochu, byly dvě typky, který se tam spolu fotily. Vybavila se mi slova týpka od ochranky "ŽÁDNÝ foťáky" a myslela jsem, že půjdu nejdřív nafackovat jemu, pak těm slečnám, který asi nebyly tak hloupé a foťák nepřiznaly...Bohužel jsem si uvědomila, že to byla jen moje blbost, no. Já si vážně myslela, že je to ok, a že zákazem foťáků jsou myšleny profi zrcadlovky a ne obyčejnej foťák, kor když na Depešáky problém nebyl. Ok, nic s tím neudělám, nebudu si tím kazit koncík. Hledáme s Tučkem vlez na plochu, ukazujeme lístek dalšímu sekuriťákovi.."S baťohem tam nesmíte, dejte si ho do šatny" povídá mi. "KORVA UŽ" - říkám si v duchu já. "Ale dyť mě sem s nim pustili nahoře u vstupu" bráním se, jako by to mělo smysl (po akci "Deštník" na Brichtovejch narozkách v Tesle - viz jeden z minulých reportů - mám k sekuriťákům averzi). "Nahoře vás sem s ním pustili nejspíš proto, že je šatna tady dole" sejmul mě. Ha ha ha, vtipálek! Už těch voserů začlo bejt na můj vkus dost. Šla jsem si teda hodit baťoh do šatny DOLE, vyplázla jsem 20 vočí, což je sranda oproti dvouhodinovému pobytu mého foťáku v papírovým pytlíku uvnitř červeného návěsu. Už jsem čekala jak mezi lidma na ploše bude procházet řada dalších sekuriťáků a budou vybírat drobný, co maj lidi po kapsách, páč takovou dobře mířenou kovovou pajdou bych taky mohla někoho zranit, že? 

Pouze s mobilem v kapse a papírovejma kapesníčkama v druhé jsem vešla dovnitř, kde už bylo slušně natřískáno. Mohli jsme stát tak 20m od konce plochy, odhadovat vdálenost k podiu si netroufám - prostě daleko. Cpát se víc dopředu nemělo smysl, akorát by nás lidi zjebali jako jeden týpek, kterej dvoum klukům cpoucím se před něj povídá: "Hele, já tady jako žádnou procházkovou zónu nevidim, když chcete bejt blíž, měli jste přijít dřív!" Amen. Hezky pěkně chlapec:-) Zůstali jsme tedy stát tam, kde jsme byli, což v mém případ bylo vážně skvělý. Přede mnou stáli dva muži, kterým jsem hleděla někam k lopatkám. Povídám Tučkovi: "Hele rozhlídni se, jestli někde stojí někdo vyšší, než tihla dva". Tuček se rozhlídl a ani se nesnažil mě uklidnit: "Ne". Super.

Přišli jsme když dohrála předkapela, takže těžko soudit, jak hráli. Čekali jsme na hlavní hvězdu 5, 10, 15 minut - nic. Rozhlížela jsem se po skyboxech a přemejšlela, kterej je asi nováckej a kde si tedy pohodlně sedí a hoduje ten smrad. Velikáni přede mnou čekání vzdali a šli se nejspíš někam občerstvit - juché! Sice jsem krom dredů kluka, stojícího teď už přímo přede mnou, viděla stále prd, ale už to bylo lepší! Po 20 minutách čekání se ve skyboxech setmělo, což mělo mít asi tak stejný efekt, jako když vám po 20 minutách v restauraci přinesou na stůl příbor a vám se dle Pavlovových reflexů začnou sbíhat sliny, jenže marně, poněvadž vám jídlo přinesou až za dalších 20 minut. Lidi zpozorněli a upřeli zrak na podium, kde se ale stále nic nedělo. Lehce po 21:30, kdy už jsem měla nohy plné mravenců se rozezněly první tóny, lidé začli vřískat a pískat a vyhrnutá opona odhalila očekávanou elitu mezi rockerama.

Steven se svou bandou to rozjeli se vší parádou a já v tu chvíli zapomněla na posranej foťák, baťoh, dva velikány i mravence v nohách. Náladu mi kazil jen nejakej úchyl stojící vedle slečny toho dreďáka, kterej  se furt otáčel a prasečíma očičkama pod brejlema - půllitrama sledoval všechny holky okolo, včetně mě. Tak na něj významně zírám, jako aby věděl, že vim, že na mě zírá, ale jemu to bylo jedno a zíral dál. Po nějaké době si toho všiml i Dreďák, ale ten jen zakroutil hlavou, než aby si se svou slečnou vyměnil místo a tím pádem ouchylovi zakryl na ní výhled. Když se takhle otočil už asi popátý, chtěla jsem říct Tučkovi, ať mu jde jednu řachnout, jenže ten už teď stál asi o 2 řady za mnou. Fajn, ještě jednou a půjdu mu něco říct sama, praseti úlisnýmu. Díky velké obrazovce jsem se však zasekla na nádherným úsměvu Stevena Tylera, a když jsem se otočila úchylovým směrem, už tam nebyl. Preventivně jsem se rozhlídla kolem sebe, jestli se nepřemístil někam blíž, což by se rovnalo jeho sebevraždě. Ne, má asi svůj pošahanej život rád, a tak šel čumět někam jinam a já si mohla naplno užívat hity jako I don't wanna miss a thing, Cryin, Sweet emotion, Pink, při které si Steven nasadil růžový cylindr, nebo třeba Baby please dont go. Při týhle hudbě se nedá stát bez hnutí, tak jsem začla pařit. Stejný nápad měl i Dreďák, který tancem, resp. přešlapáváním z nohy na nohu, rozvířil své triko dosyta nasáté hulením, takže asi po půl hodině čichání konopíčka jsem začla být poněkud uvolněná. Na chvíli mě jen rozhodil jakýsi plešatý pán, stojící asi 5 řad přede mnou, který měl tak oválnou hlavu, že mu tím pádem zezadu splývala s krkem, takže vypadal jako ušatej patník:-) Asi po půl minutě jsem se od Patníku odtrhla a zase civěla do tváře nestárnoucího Stevena. Čekala jsem, že naživo přeci jen uslyším nějakou tu chybičku, něco trochu falešného..kdepak, ani ťuk. Je to prostě profík a pan Zpěvák. Ani kapela si s ním nezadala. Výbornej byl Joey Kramer, který zakončil své sólíčko tím, že odhodil paličky a začal bubnovat pěstmi a čelíčkem, stejně jako Joe (fuckin) Perry, který zase sundal svou kytaru, položil jí na zem a seřezal jí páskem...a ještě navíc mu to ladilo:-) Jak by řekl Honzík, byla to show, jak má bejt. Překvapilo mě, že nehráli Crazy a Hole in my soul, kterou mám hodně ráda, a proto mě štve, že je těžký najít jukebox, kde by ji měli. Udělali mi ale radost hitem Falling in love, při které jsem se tak rozvášnila, že jsem se málem zakousla do jednoho z dredů, který se mi míhaly před obličejem. Při skladbě Dream on, kterou dali jako třešničku na dortu v přídavku, jsem si vzpomněla na Zrzečka, protože ho mám s tímhle hitem spojenýho... Na konci vystoupení se na obrazovkách objevovala vydaná CD a zakončeno to bylo českými vlajkami se znakem Aerosmith v bílé části. Kdyby se taková vyráběla, vězte, že bych ji rozhodně měla. Chtěla jsem si koupit alespoň tričko týhle Cocked, Locked, Ready to rock Tour, ale zaváhala jsem, poněvadž měli jenom pánský a ty já nerada. Teď mě to mrzí, i kdybych v něm měla jen spát...tak snad ho ještě někde seženu;-)

Když jsme velice dobře naladěni vyšli ven, trochu mě uzemnila fronta na úschovnu, kde si stejní chudáci jako já šli vyzvednout své foťáky a batohy. Naštěstí kluci z úschovny byli celkem rychlí, takže to ocejpalo. Tuček prohodil něco ve smyslu, že jsem měla říct, že žádnej foťák nemám. V tu chvíli jsem myslela, lístky-nelístky, že ho trefim. Co na tohle můžete říct, krom "TEĎ UŽ TO VIM TAKY!!!"? Radši se tedy zase stáhnul a trpělivě se mnou čekal na vydání mýho foťáku, aby se u metra stejně odpojil a šel směr Palmovka pro auto. Já seběhla do metra, který nebylo díky čekačce na foťák už tak narvaný. Úplně vyprahlá (pařila jsem jak vo život) jsem se dokodrcala na Vysočanskou, kde jsem si vyšlápla všechny schody s obavou, aby mi neujel poslední bus, přeci jen jsem vstávala druhý den do práce. Do postele jsem padla vyřízená, zbitá (jak Joeova kytara) a rozlámaná, ale šťastná!

A to je vše, moji milí rockeři;-)

Vím, že jsem několik koncíků přeskočila a některé asi ani psát nebudu, poněvadž už si je zas tak nepamatuju, takže v příštích dnech zmíním jen některé (pro mě ty podstatnější) okamžiky z nich.. Nyní ale musím popsat sobotní akci dřív, než ji zapomenu..

Na sobotu jsem se těšila velmi (pro Konflikty - vel'a:-). Z kapel, které znám, tam měly hrát §219, DeeM, Promile a Nežfaleš..velká čtyřka jako zanedlouho v Mimoni (Metallica, Megadeth, Slayer a Anthrax). Navíc třešničkou na Paragrafím dortu měli hrát slovenští Konflikt (já osobně je znám podle názvu, hrát jsem je neslyšela). Měli jsme se tedy sejít s Tučkem rovnou ve Vopici, Maky měla dorazit po divadle, které chudák odmrzla na Petříně. Ostatní BBráci nedorazili buď kvůli času, nebo penězům..no neva, užijem si to i bez nich..

Do Vopice jsem dorazila chvilku před 15:00, kdy jsem tak tušila začátek DeeMů. Vstup jsem tedy měla jen za kilko (dostala jsem od Mardy pásek na ruku s přeškrtnutou Sepulturou, která hrála ve Vopici asi tejden před tím:-)), šla jsem dovnitř, kde jsem zahlídla Tučka, který sledoval vystoupení kapely Až naprší a uschne.Bála jsem se, abych DeeMy neprošvihla, ale ve finále  jsme na ně stejně čekali.. pánové se zasekli někde po cestě, nejspíš neodhadli, že plně naložené Sedminovo auto zas tak rychle svištět nebude..dala jsem si kolču a kafe, a šla kecat ven s Bartem z Promilí. Silná dvojka kafe s kolčou mě jako zázrakem vytáhli ze včerejší koc(k)oviny, kterou jsem si způsobila litránkem bílého v Bumbárku, kde jsme byli na koncíku Brichty a kde jsem se nešťastně zamilovala do Mimiho (kytarita AB bandu a Merlina), který jako na potvoru spolu s dalšími členy AB band opouští...na druhou stranu, aspoň jsem stylová - do Vopice s vopicí;-)

Kecali jsme tedy venku a poslouchali kapelu Až naprší a uschne, od které jsem se z jedné písně dozvěděla, že ji nějaká slečna má, přestože to tak asi původně nevypadalo..další písničky mě přesvědčily o tom, že se nemusím přátelíčkovat s každou kapelou. Tučkovi se líbí, mě ne a tak jsem dál kecala s Bartem a čekala na příjezd DeeMáků. Pánové dorazivší ve stylu "na Stony se taky čekalo" něco kolem 16:00 rozbalili fidlátka a pěkně se do toho opřeli. Přeci jen DeeMáky jsem slyšela letos jen jednou (ve Starém Mateřově), takže jsem se na ně o to víc těšila..hráli suprově, slyšela jsem i nějaký nový věci a hlavně vychytávku se Sedmínkovou vábničkou na Pisse. Ten se přidal spolu s Cajkem na píseň Žiju sám. Až na to, že nehráli "30. února" to bylo velmi příjemné. Po nich nastoupili Promile, kterým se prostě nedá nic vytknout. Bart nám s Tučkem věnoval "Zelenou lovestory", za což mu chci touto cestou poděkovat. Během jejich vystoupení jsem se zároveň bavila Wokapem a Sedmínkem, kteří šašili jak malí Jardové..stále se strkali, skákali po sobě, v jednu chvíli dostal Sedmínek nálož rumu do očička, což pobavilo asi nejvíc Václava, který vše s radostí sledoval z povzdálí..  celé to vyvrcholilo zvedačkou pomalu jak z Hříšného tance, když se Wokap s rozeběhem vrhnul na Sedmínka stojícího pod podiem zvenku. Nevěděla jsme, co fotit dřív, zda trdlující DeeMy po levé straně, nebo členy Paragrafu, kteří si ohřívali pařáty u ohně, který úspěšně založili za velkého přispění Mirase (kterého podezřívám z bližších kontaktů s někým z Lidlu - jinak nechápu, kde sebral tolik krabic) v rezavém sudu.

Po Promilích nastoupili Nežfaleš, které jsem téměř celé prokecala venku s DeeMama. Bláža mě nemile překvapil, když mi poté, co jsem řekla, že Markét hraje divadlo na Petříně, sdělil, že si celou dobu myslel, že já jsem Markéta.. ale KV2 trefil.To je děs...že si lidé pletou, jestli jsem jednička nebo dvojka..budiž..ale i jméno? Odpustila jsem mu ale poté, co jsem si vzpomněla, že jsem ho neprávem podezřívala, že se jmenuje Blažej:-) Vencovi jsem oznámila, že má smůlu, že není Venca z Heřmaňáku, jak mě nedávno informoval Bláža na Bandzonu. Říkáme mu tak s Maky od doby, co známe "Burčák", takže to přeci na stará kolena nebudeme měnit, ne?:-)) S DeeMákama jsem pokecala velmi (pro Konflikty - vel'a) ráda, přestože mě kolikrát přiváděli do ouzkých..hlavně tedy Wokap:-) naštěstí mě ze zvrhávající se konverzace vysvobodil Jindřich Schneider - sklář z Hranic na Moravě s italským občanstvím, který když viděl Wokapa pálit jedno brko za druhým, přišel si od vedlejšího stolu pokouřit, a už se jaksi zdržel. Ukazoval nám to svý italský občanství na ušmudlaný zežloutlý kartičce, takže jsem zjistila, že se jmenuje Jindřich Schneider..zvláštní je, že jsme se nepodívala na rok narození, což většinou očumuju, když se mi nějaký identifikační průkaz dostane do ruky..přeci jenom, člověk nikdy neví, že...což mi připomíná opět Blážu, kterému jsem málem ve finále uvěřila, že je mu 21..no po Štěpánský v Dubu (možná zmíním příště) už mě nic nepřekvapí..a na to konto se vlastně rozvinula ta trochu ostřejší debata, kdy se mě Bláža zeptal kolik mi je a Wokap jej opravil na "od kdy si jí holíš?" (z čehož podle mě můj věk nezjistí, leda by následovala otázka "a jak dlouho už?":-)) ale dostal mě, Dexter (Holland) jeden zhulenej, ne že ne:-)

Zatímco jsem venku kecali, přijela banda zo Slovenska a tak koukám, co že to je vlastně za týpky..z auta se vysoukali tři potetovaný cápci, který bych teda naštvat rozhodně nechtěla..šli se vítat s Pissem a já koukám, že z auta vystoupil ještě další týpek...jak by řekla Janis z Přátel: ACH.....MŮJ.....BOŽE!! Pánové a dámy, kdybych neseděla, teď už bych seděla rozhodně. Týpek celej v tmavým, černá čepice z který mu čouhaly prameny černejch vlasů..na spodním rtu malé železářství. Blejsknul po mě modrýma očima a já byla v řiti. Vzhledem k tomu, že jsem členy Konfliktu viděla poprvé, netušila jsem, na co "polobůh" hraje. Tipovala jsem basu, ale zanedlouho jsem zjistila, že bubny;-)

Po Nežfaleš nastoupili šestiny oslavující §219, takže jsme se přesunuli zase dovnitř. Vystoupení vskutku kvalitní a hlavně vtipné...nejprve mě pobavil  Péďův dar Pissovi - triko s nápisem vepředu "I (srdíčko) Péďa" a na zádech s nápisem "Jsem proškolený specialista na výživu zvířat"..přestože Hill's to myslel, tak jak to napsal, v tomto případě to vyznělo obzvlášť komicky;-). Poté mě rozsekal Mirasův výstup hry na dřevo. Uchránil prozatím jedno z prken, které mělo skončit venku v sudu, z lepenky si udělal pás a svou "kytaru" nám předvedl v celé své kráse. Bezkonkurenční však byla pasáž "za krkem", za kterou by se nemusel stydět ani Jirka Tvrzník;-) Kytara však nakonec, pokud se nepletu, stejně skončila v sudu;-( Koukám, že se s Pissem začli loučit kluci z DeeMu, tak jsem se šla s nima taktéž ven rozloučit. Vencovi jsem dala pusinu už vevnitř, Sedmínek odjel hned po Promilích, takže zbýval ještě Wokap s Blážou. Wokap mi lípnul pusu na tvář..."díky, tati" chtělo se mi původně říct, ale nakonec ze mě vypadl můj opravdový pocit a to, že "pusa na tvář je od frajera pěkně ponižující" (njn, ve víně je pravda, říká se..a když ty vína zvládnete čtyři..to je pak pravdy panečku najednou). Wokap svou chybu tedy napravil, takže jsem lípla pusu ještě Blážovi, který to okomentoval nějak jako "hm, hezký", což mě potěšilo;-) Pánové se odebrali na vlak a já se vrátila na kapelu, která mě nepřestává bavit od doby, co jsem jí poznala.

Po Paragrafech nastoupili Konflikti, ale vzhledem k tomu, že docela dlouho zvučili, šly jsme s Maky, která dorazila těsně před Paragrafama, na chvíli za Pissem ke vstupu, a sledovaly Mirase, který se spolu s Joshem Harnetem, jak jsme nazvaly týpka v buřince, snažil přeplivnout plot. Pokud jste někdy byli ve Vopici, tušíte, že to byl úkol nesnadný..;-) Najednou se objevil Péďa, který nás každou čapnul z jedné strany a vedl do jakési místnosti pro kapely..vzhledem k tomu, že jsem myslela, že se jde na fotbálek, šla jsem ráda. V místnosti seděli The Marda's brothers s Mirasem, Zazou a ještě nějakou slečnou. Sedly jsme si s Maky na gauč. Péďa si sedl mezi nás a povídá:"holky, můžu se vás zeptat na něco osobního?" (trochu jsem se vylekala) Péďa pokračoval:"Dáte mi pusu?" Musela jsem se v duchu usmát..tomu říkáš něco osobního?-pomyslela jsme si...Wokap by tě měl vyškolit, co je osobní;-) Pusu nakonec dostal od Zazy...;-)

Bohužel fotbálek byl ještě v další místnosti, ke které chyběla klika..Tu nám sice asi po 10minutách něchtěně prozradil týpek z Vopice, když pro ni sáhnul do skříně, něco vedle v místnosti pořešil, a zase pečlivě kliku uschoval do skříně. Když se za ním zaklapli dveře, rozesmáli jsme se, ale radši jsme se na to vyprdli a šli dát fotbálek dovnitř. Sice to nebyla klepačka, v kterou jsme s Maky doufaly, ale tak lepší něco než nic. Pak jsme se prohodili a já hrála s Péďou proti Markét s Machrem. Myslím, že vyhráli nebo to byla remízka, teď už nevím. Vrátili jsme se zpět do místnosti a šli se s klukama rozloučit. Zaza se slečnou odcházeli chvilku před náma..prej ješně nějaké "povinnosti" v Letňanech...jáááášiši Zaza mě baví, chlapec byl transparentnější než Schwarzenberg, ale přesto se snažil zachovat přesvědčivý výraz ve tváři;-) Miras se z nás stále snažil získat odpověď na otázku, zda jsme tam přišly vyvolat Konflikt a ve finále nám navrhl, že bychom si zahráli kamenou tvář..to mě pobavil snad víc než s tím, jak předváděl Ace Venturu (roztahování a ztahování půlek, jako když mluví). Nejspíš si pojem KV mylně vyložil jako Kuřba Vydatná..a já mám za tím dvojku, protože zvládnu asi dva najednou..nevím, budu se ho muset příště zeptat;-) Buzík nám stejně frnknul a tak jsme čekání na další vyplnily focením s Konfliktama, který jsem ve finále ani neslyšela hrát...;-( Bohužel mi navíc klekla baterka, takže mám pouze 3 fotky, ale tak lepší než nic...

Akce, jak se dalo čekat, stála za to, jen škoda, že nevyšlo počasí a nebylo to celé venku..

Tak a to je vše, milí spratkové,

Vaše KV.2