12.7. Vetrol - Ralsko Ploužnice
Poněvadž měli vetroláci hrát už někdy po 13:00, sraz s Honzíkem byl už před polednem...Honza měl trochu nervy, páč jsme se měli stavit ještě pro Tučka a navíc jsme nevěděli přesně, kde že to je...cesta probíhala překvapivě v pohodě, takže jsme byli v Ralsku ještě 20 minut předem...no, v Ralsku jsme sice byli, ale místo konání jsme jaksi nemohli najít..projeli jsme vísku sem a tam, ale nikde nic...resp. nikde jsme neviděli fotbalové hřiště..navíc začalo pršet, no, spíš slejvák jako prase. Už když jsem přijeli, všimli jsme si, že je zde něco divného..byli to divní obyvatelé. Polovinu tvořila romská menšina (nebo většina?) a zbytek lidé, u kterých jsme se shodli, že jde nejspíš o jakýsi druh zombíků. Divně vypadali, divně chodili, divně koukali..když jsme sebrali odvahu a zastavili u kolemjdoucí paní, abychom se zeptali na místní hřiště, poslala nás kamsi mezi bytovky po levé straně, poněvadž ty po pravé byly vybydlené, vymlácené, popsané a zarostlé..fuj hnus humus. Před nimi si v děšti hrály zombičí děti..nejvíc mě asi vyděsila holčička, kterou jsme překřtili na Samaru z Kruhu..stála tam v dešti, pramínky tmavých vlasů se jí lepily na obličej, ruce svěšené kolem těla, nepohnula brvou, jen nás sledovala...hřiště jsme zanedlouho sice zahlédli, ale nevypadalo, že by se na něm měl konat koncík..místo toho na něm řádili děti, které když zaslechly motor se rychle rozeběhly směrem k nám...Honza podotkl: "mizíme, než mi rozeberou auto", šlápnul na plyn a jeli jsme zpět (kolem Samarky - stále ten samý výraz) k místní hospodě, před kterou se schovávalo několik cyklistů před deštěm..
Snažila jsem se Honzíka nesrat svým věčným rejpáním ve stylu: "ježiš, to je organizace" a vyčkávala co se bude dít. Zbytek kapely byl stále ještě někde v prdeli (jak nám po telefonu oznámil Vejce), bohužel v jiné, než jsme byli my... nakonec jsme se dozvěděli, že koncík se koná ve vísce zvané Kuřivody, kterou jsme projížděli asi před půl hoďkou..aha..no, tak jsem aspoň zjistila, že do Ralska by mě nikdo znovu nedostal..leda v komatu.
Jakmile jsme z Ralska vypadli, dost se mi ulevilo..Honza (pesimista) mi říká: "no počkej, ještě nevíš jak to vypadá v těch Kuřivodách"..no co, kromě toho, že tam kouří vodu (?) by to mohlo být v poho. Dorazili jsme tam asi po 5 minutách, hřiště našli hned a Honza mohl rovnou nastoupit, páč zbytek kapely už ladil..
Bohužel tam bylo více pořadatelů než návštěvníků, takže se opakovala klasická situace..když to klukům nejlíp zní, tak tam nikdo není..velmi mile překvapili Rubbisháci, kteří šli kluky podpořit aspoň na diskosong, kdy si za Čudlova vedení střihli slušnou aerobickou sestavičku...Čudla předcvičoval ve svých oblíbených jednodílných plavkách, zařízlých hluboko v .... hluboko. Poté nastoupili výše zmínění kluci a slečna z kapely Rubbish a já se těšila na Masového vraha. Sedli jsme si s klukama na pívo pod velký stan, Jirka zlatíčko nám přinesl klobásky, takže pohoda dřez. Bohužel se naše partička začla brzy rozpadat, poněvadž Jirka jel ještě na svatbu. Vejce s Čudlou se po chvilce také zvedli, takže jsme zůstali jen já, Markéth a Honza, který se vybavoval s klukama z Rubbish. Pak jsme si přesedly i my, takže jsme se seznámily s Matějem a Kurníkem Honzou (bylo to tak, ne?). Kurník Honza mě dostal hned jak jsem si přisedly, poněvadž měl na ruce gumový náramek z Granka :-)) to bylo vážně roztomilý. No, nakonec jsme se zvedly i my 3 a vyrazili zpět do Prahee. Na benzínce klasicky bagetka a šup domů...chjo, no tak tahle akce vypadala že by mohla stát za to, bohužel jsem nečekala, že se všichni vypaří tak rychle..no co, třeba příště...
J.