KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Vzhledem k tomu, že jsem lupen na Brichtův koncík, kde zároveň slavil podesátiny, regulérně  vyhrála (tímto bych ráda ještě jednou poděkovala Fandovi Kovačovi:-), musela jsem se ho účastnit, chca nechca (ale já samozřejmě chca:-). Maky, hlava děravá, na soutěž o lístky zapomněla, ale jak to tak bývá - připraveným sice štěstí přeje (ale já doplním - nepřipraveným ještě víc), takže když nevyhrála volnou vstupenku v soutěži, Honza - barman z BB jí zařídil rovnou VIPku.

Koncík se konal v neděli, konkrétně tu, kdy jsme se krom Maky (ta musela o víkendu šéfovat ZOO) vraceli od Tučka z chaty po víceméně (spíš více než méně) prokaleném víkendu. Když už jsem u toho kalení, teď si tak vzpomínám, že odjezdu předcházel čtvrteční BB, kde jsem vykejsla cca do 5 ráno (tuším, že s Honzou Radou). V pátek večer jsme dorazili k Tučkovi překvapivě živí a zdraví (řídil Honzík), každopádně malá změna tu oproti stavu před cestou byla - z Prahy jsme vyjížděli s oběma zrcátky. Večer jsme popili u ohýnku a šli si lehnout zhruba ve 4 ráno. V sobotu to bylo o něco lepší, zalehli jsme sice už někdy ve 2, ale vzhledem k tomu, že se Honzík už zachumlaný ve spacáku přeřek a místo "fakír" (ani nevim proč jsme se bavili o fakírech... ležel na zemi, tak možná naleh na nějakej drobek a už zase dramatizoval) řekl "fakín" (raději to píšu foneticky, poněvadž to je Honzíkovo slovo a tím pádem nevím, zda se to nepíše správně "fuckeen"). No a kdo mě zná, tuší.. Konkrétně mi to vydrželo přibližně do 4 do rána:-) No ale vraťme se ke koncertu. Chajdu a dobu zalézání do pelechu jsem zmiňovala jen proto, abyste si představili, jak jsem po 3 takových večerech musela vypadat..a to mě ještě čekala "šichta" v BB. 

Vyrážely jsme s Maky společně z Ďáblic, sraz s Tučkem, Zrzkem, Honzíkem  a hlavně Honzou-barmanem jsme měly na Výstavišti, ale BBráky jsme potkaly už na Holeškách. Honzu - barmana jsme na Výstavišti zahlídli už z tramvaje (nedá se přehlídnout), tak si u něj Maky vyzvedla VIPku, já si běžela vyzvednout svou výhru a zařadily jsme se do fronty ke vstupu. U dveří do haly stáli vyhazovači, kteří prohlíželi batohy, jestli nepronášíme dovnitř něco nepatřičného. Ok, chápu to, ovšem nemuseli by svou práci tak prožívat jako jeden z nich, který mi oznámil, že s deštníkem dovnitř nemůžu. Ten den nespadla ani kapka, ale já - jako správný batůžkář, ve svém miláčkovi nosím 90% na daný den nepotřebných věcí, protože člověk nikdy neví, že..Snažím se tedy chabě bránit, že ten deštník (museli byste ho vidět, už něco zažil, byl sám rád, že drží pohromadě) nemá žádnej hrot, není ostrej, ani těžkej, tudíš s ním nikomu neublížím..Securiťák byl ale neoblomný a řek mi, že mě tam s nim prostě nepustí. Ok, nebudu mu kecat do jeho řemesla, asi má s deštníky nějakou špatnou osobní zkušennost. Rezignovala jsem tedy a povídám:"ok, tak kde je tu nějaká šatna nebo kde si ho můžu nechat?". S:" šatna tu neni, nechte si ho někde venku". J:"tak já si ho nechám tady u vás". S:"to ne, já už tu pak nebudu" Uáááá (projev mýho vnitřního zoufalství). J: "Fajn!" (přesně v tuhle chvíli bych mu ten deštník nejradši vrazila do jistého otvoru (nos to není)  a zalitovala, že deštník není vystřelovací..i když, pak už bych si ho pravděpodobně nepřišla ani vyzvednout). Vystoupila jsem teda z fronty a přemýšlela, co budu dělat. Jak už jsem zmínila výše, deštník měl už svá nejlepší léta za sebou, takže možná přemejšlíte, proč jsem s tím dělala takový cavyky. Prostě a jednoduše - citová hodnota. Pak mě napadla spásná myšlenka, půjdu se zeptat Fandy Kovače, třeba tu bude mít auto. Přišla jsem tedy za ním a ptám se ho, jestli bych si někde u něj nemohla nechat deštěník, že mě ten securiťák s ním dovnitř nepustí. "Pojď, dáš si ho ke mě do auta", povídá nějakej Fandův kámoš, "akorát se pak o něj musiš přihlásit". A to už jsem věděla, že svůj deštník vidím naposled. Ne že by mi s ním frajer záměrně ujel, ale představa, jak pak frajera hledám mezi těma stovkama lidí..každopádně radši ho nechám frajerovi v autě, než abych ho tam někde pohodila do trávy jak nějakou použitou děvku..

Vrátila jsem se k Securiťákovi s výrazem, ať vůbec nezkouší mi vyhrabat v batohu něco dalšího, co se mu nelíbí. Tentokrát to však šlo bez problémů, a tak jsem šla hledat Maky, která už na mě čekala vevnitř. Koupily jsem si pivko a šly čekat pod podium..

Co se týká přímo Brichtova vystoupení, to si můžete dohledat v jiných reportech, v časopisech, na netu...nejsem hudební kritik ani reportér, takže po mě nechtějte přesnej popis toho co se dělo, co všechno hrál a nehrál, kdo mu všechno popřál k narozeninám atd atd..každopádně co si já pamatuju, zahrál jak starý dobrý hity, tak něco málo z Deratizera (narozdíl od Benátský), za bubnama se teda vystřídal jak Lukáš Pavlík (luxusní sólíčko), tak Klauda Kryšpín. Zaznělo i několik věcí ze Zemětřesení i Hattricku. Na podiu se objevil i Kamil Střihavka a Petr Janda...a ohňová show byla fakt dobrá.

Když už se koncík chýlil ke konci, vyrazily jste s Maky směr BB, abychom tam stihly dorazit dřív než ostatní a aby nám Honza - barman stihnul vysvětlit, jak to tam funguje. Smůla, jen co jsem tam dorazily sockou, v patách nám byly zástupy lidí (jj, ať žijou tága). Takže Honza po nás jen hodil zástěry a jelo se. Než jsme se tak nějak sehráli, kdo co bude dělat, byly slušný zmatky..byla jsem zoufalá, absolutně se to nedalo stíhat, nedalo se tam ani hnout, takže když jsem chtěla sesbírat sklo, který dost rychle docházelo, myslela jsem že mi jebne. Když můj zoufalej výraz viděl Roman (barman ze shora), obejmul mě a snažil se mě uklidnit. BB byl narvanej jak nikdy, na pivko se stála 10minutová fonta (prostě když vám přijde 100 lidí najednou, nic s tím neuděláte) a tak se dost lidí po 2,3 pivkách přesunulo nahoru. A to nám přesně vyhovovalo. Všechny stoly byly obsazený, ale přitom se mezi nima dalo normálně procházet, u baru stálo maximálně 5 lidí..ideál. Zhruba po1-2 hodinách, kdy se to teda vylidnilo, mě to konečně začlo bavit. Věděla jsem co mám dělat, kde co najdu, žádnej shon ani nuda..

Už celkem v klidu točíme pivko a myjeme sklo za barem, když nakráčí přiopilej Roman s krvavou zhruba 3cm dlouhou ránou pod okem. Prej se venku s někým porval. Výborně. Tyhle situace miluju. Samozřejmě jsem se dost vyděsila, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se to popralo venku a ne dole v BB. Roman přišel s nějakou slečnou, která byla nejen moc hezká, ale i moc milá, a takových je jako šafránu, tak se mi uplně zlepšila nálada. Roman mi poručil: "nalej nám zelenou, mámo". Ok. Těch zelených padlo poměrně dost. Už bylo po 4 hodině, když to v BB dost prořídlo, takže jsme si s Maky šly sednout normálně ke stolu a daly si zaslouženou Plzínku. Po chvíli se přimotal Roman, přised si a skelným zrakem kouká k baru, o který byla opřená Bobova bejvalka, říkejma jí třeba slečna "P" (teď přítelkyně Mimina - kytaristy AB bandu, jestli se nepletu) a povídá: "Já tu dneska sbalil nějakou holku, je to támhleta na baru?" Tak to mě fakt pobavilo. S Romanovým objevem měla tahle společný maximálně tak blonďatý vlasy. Zásadní rozdíl mezi nima byl, že slečna "P" je narozdíl od Romanovýho objevu příjemná jak osina v P, že bych jí do její P taky nejradši nakopla..Jinak Romanův objev zmizel chvilku předtím. Slečna vylezla ze záchodů, a když viděla v  jakým je Roman stavu, vzala to rovnou po schodech ven:-))

Honza nás propustil už někdy kolem 3 hodiny, ale my nakonec stejně zůstaly cca do půl 5, když jsme viděly jak je taky hotovej..Navíc oslavenec se dole ukázal až někdy kolem té 3 hodiny, takže chápu, že byl Honza-barman nasranej.

No a to je asi tak vše podstatné...vlastně není..málem bych nechtíc zamlčela svůj trapas. Sbírám sklo a když jdu kolem baru míjim kluka, kterýmu zrovna vypad zapalovač z ruky. Podle toho jak se pohupoval byl už taky pěkně našrot, tak si řikám, že mu ho podám, v tu samou chvíli se ale pro něj začal sklánět taky a jak na mě vystrčil pozadí, šup a už to plesklo (nemůžu si pomoct, to je něco jako reflex). Kluk se nevěřícně otáčí a on to Zbyňďa Drdů :-)) a nejvtipnější na tom bylo, že jak jsem ho plácla po tom zadku, tak mu ještě vylítla  z kapsy peněženka, takže se chudák musel shejbat znova:-) Utrousila jsem něco jako "sorry" a brala kmity zase radši za bar...

No a teď už je to asi vážně vše. Dobrou noc milé děti.

KV2