KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Tak tahle akce začala úplně nevině. Jednoho dne koukám na BZ a ve vzkazech mám pozvánku od pro mě neznámé kapely Clayfeeders, ať si poslechnu pár jejich věcí a dorazím 30.10. do Sedmičky na jejich koncík. Poslouchám je tedy a protože nebyli vůbec špatní, tak koukám, s kým že to vlastně v té Sedmičce hrají. A helemese, Make No Sense (dobrá kapela, navíc velmi oblíbená mou kamarádkou - takže sparing partnera bych na koncík měla). Dohodly jsme se tedy s Renatou, že na tuhle akci vyrazíme. Když jsem se navíc dozvěděla, že půjde i Renatin kámoš Vláďa (takhle vtipnýho člověka jen tak nepotkáte), věděla jsem, že o zábavu bude postaráno. Nerada to přiznávám (taky je mi velmi trapně), ale v kultovní Sedmičce jsem nikdy předtím nebyla. Renátka, která tam také nikdy nebyla (vzhledem k tomu, že začala pařit zhruba před rokem se není, na rozdíl ode mě, čemu divit) měla zjištěnou trasu z netu a já si matně vzpomínala, že jsem kdysi na Strahově na kolejích byla (tuším Majáles či co), akorát jsme tam jeli z Dejvický a ne z Anděla.

Než jsme tedy takhle ve třech vyrazili na Anděla, zašli jsem si ještě na dlabanec na Palmovku. Přítomnost Vláďi u mě vyvolává úsměv, poněvadž si vždycky vybavím jeden z jeho nejpovedenějších přeřeků a to když jsme se bavili o večerníčkách a on prohlásil, že stejně je nejlepší "Anče, Manka, Hajnej" (sice chápu, že pro něj jako pro kluka je přitažlivější poměr dvou žen na jednoho muže než naopak, ale aby kvůli tomu spojil 2 různý večerníčky, no nevim..:-). A další záležitost, u které jsem si málem stříkla do textilu byl jeho dotaz, když jsme se bavili o kapelách a písničkách: "hele co je za hudbu, takovýto: na na na na na na na na?" Tak přemýšlím jak se dá, když ho nejednou slyším říkat: "jo vlastně techno". No tak tohle mi vydrželo vážně na dlouho. Abych ho v tom nenechala samotného, mě se zase podařilo říct kdysi Renatě, když mi říkala, že Vláďa slaví narozky:"no tak mu ho pozdravuj" (popřej mu, pozdravuj ho). Ten se toho pak samozřejmě chytnul jak hovno košile:-) Ale teď zpět ke koncíku..

Z Anděla jsme jeli buzíkem směrem na Dejvickou, Renata měla z netu zjištěný, že je to zastávka Malovanka. Venku tma jak v pytli (což mi připomíná: Urození pánové, je venku tma? Krásný princi: "Tma je jen pro ošklivce"; Chytrý princi: "Tma jak v pytli to rozhodně není, když je u nás tma jako v pytli, tak ji  v těch pytlích taky vyvážíme, někteří mocnáři za dobrou tmu dobře platí"; Odvážný princi: "Řekni, a udělám třeba tmu" (:-)) Ale jinak ty Vánoce zas tak neprožívám, no nic), navíc jsme jak už jsem říkala jeli z opačného směru než já tenkrát, takže jsme věřili netu. Když jsme míjeli zastávku Koleje Strahov, napadlo mě, jestli klub 007 nebude v budově č.7, ale to už se zavřely dveře, tak jsem jeli na tu Malovanku s tím, že se vrátíme kdyžtak pěšky. Cestou z toho kopce dolu nám však bylo jasný, že ani omylem. Byl to totiž krpál jak kráva navíc dlooooouhej. Vystoupili jsme tedy na Malovance a pro jistotu se zeptali kolemjdoucí paní, jestli netuší, kde je klub 007. Podle mého názoru, když nevím, tak mám říct "nevím", ale s pani to bylo na dlouho."Tady to neni určitě...a neni to támhle v tý ulici? nebo v tý pod ní?" My: "no to my právě nevíme…a není to třeba přímo na těch kolejích?" Paní: "jo, to je taky možný"..v tomhle duchu jsme s paní polemizovali asi 5 minut, než jsme se rozhodli doběhnout bus opačným směrem a vrátit se na koleje. Paní nám krom rady, že nemusíme čekat na bus, ale jít tu jednu stanici pěšky (muhehehehe, ten se jí poved) ještě mateřsky popřála, ať se moc neopijeme:-)

Sedmička samozřejmě byla v budově č.7, kam jsme dorazili ještě před začátkem kapely Make No Sense, která hrála jako první. U vchodu stáli dva kluci - výběrčí daní. Jeden z nich s omluvným pohledem požádal o 80 vočí a ještě prohlásil něco ve smyslu omluvy, že je vlez tak vysokej. Bohatýrsky mávnu rukou (levoboček Billa Gatese), jakože mě to nerozhodí (přeci jen neobcházím koncíky denně a navíc už jsem byla na několika akcích, kde jsem se u vstupu prohla mnohem víc, navíc tady jsem šla hned na 2 kapely ze 3). Kluk potěšen, že mu vrážím peníze bez remcání rychle dodává: "Ale bude to stát za to". Takže mě samozřejmě napadá, že bude nejspíš členem nějaké z kapel a tak se na to taky hned ptám. Odpovědí mi je podaná ruka: "Já jsem Michal, zpěvák Clayfeeders". A helemese, asi jsem si měla víc prohlídnout fotky na BZ:-) Odpovídám: "Fakt? Tak na ty zrovna jdu". A protože kluk (teda vlastně Michal, vždyť už se známe, že) překvapeně kouká, vysvětluju: "Psali jste mi na BZ, ať přijdu, tak jsem tady. KáVéčko, těší mě" Byla jsem ráda, že vypadal potěšeně, že jdu na jejich kapelu, na druhou stranu, kdo by nebyl, že:-)

Když jsme sešli dolu do klubu, MNS zrovna ladili...Chápu, že se Renatě líbí (určitě to nebude jen kvůli jednomu ze členů kapely, kterého se sice kdysi "snažila dostat do postele", ale on jako šlechetný mladý muž nevyužil její opilosti a odolal:-) Samozřejmě sranda, známe chlapy, když si mezi sebou povídaj o svých "úspěchách", no ne? Takže pro všechny Pány kluky, kteří to čtou: my (holky) pochopíme, že sex nerovná se svatba, a vy (kluci a lesby) prosím pochopte, že pusa nerovná se sex. No, ale tak zpět ke kapele. Co se hudby týče (členy kapely neznám, takže těžko říct) - super. Fakt se mi to líbilo a podle hloučku několika asi tak sedmnáctiletých slečen jsem usoudila, že nejen mě. Když už se bavím o věku, dost mě překvapila přítomnost mladých lidí. Myslela jsem, že když to jsou koleje, budou tam moji vrstevníci..no, tak to ani omylem. Připadali jsme si tam jak dozor na škole v přírodě, ale asi to byl jen náš vnitřní pocit, poněvadž když jsem přišla na bar a chtěla víno, barman se mě zeptal: "a 18 vám bylo"? Upřímně od srdce jsem se zasmála: "už dááávno" (panáčku). Frajer na mě nedůvěřivě kouká. Ok, vytahuju občanku a vrážím mu jí pod nos. Ten jeho výraz co následoval se snad ani nedá popsat..Nebýt očních nervů, už se mu kukadla kutálej po baru. V duchu jsem se uklidňovala, že zas tak stará přece nejsem, ale frajer mě přesvědčoval o opaku tím, jak nevěřícně civěl na tu občanku...

Uraženě jsem si odnesla vínko k Renatě a Vláďovi, kteří už seděli v 1. řadě, na parketu nikdo, takže super výhled na kapelu. MNS to rozbalili fakt slušně, až se pár slečen odhodlalo přesunout se (samozřejmě skupinově) cca o 2m blíž. Ne, že by stály přímo naproti klukům z kapely, to ne (to je přece stráááášně trááápnýý), takže radši postávaly mimo světla reflektorů u jednoho ze sloupů. Pak se ale holky (nejspíš po posilnění pivem) odvážily, opět kolektivně vylezly na světlo boží a začly se kroutit přímo před kapelou, takže se nám místo 5 kluků, kteří fakt skvěle hrajou, naskytl pohled na cca 10 holčičích zadků..kdyby to bylo naopak, vůbec by mi to nevadilo - ne teda že bych šla na koncík 5 holek, které hrajou příšerně jen abych obhlídla 10 pánských zadků..no, i když....nechme to být, jinak se do toho zamotám a skončím u Paragrafů, o kterých budu psát až příště.

MNS byli fakt skvělí, myslím, že tahle kapela má fakt hooodně dobře našlápnuto někam se dostat, možná je to taky tím, že zpívaj anglicky (abyste věděli, o čem mluvím, pusťte si je tady na BZ). Po MNS měla nastoupit jakási Pěchota - kapela, jejíž jméno mi nic neříká, ne však její zpěvák. Koukám na kluka na podiu, kterej připravuje nástroje..tak tohohle typa odněkud znám a myslím, že vím odkud. Než se ale ztrapním, zkouším se dopsat Francovi (exbasák Nežfaleš a Brain Pain) - "zdravíčko, potřebuju vědět, jak se jmenuje zpěvák z Brain Pain, mám dojem, že stojí přede mnou". Minuta - nic, 5minut -nic. Hmm, takže Francek na mě .. jak na placatej kámen. No nic, stále civim na kluka a snažim se ho v paměti porovnat se zpěvákem BP..tehle má hnědý vlasy v culíku, tamtem je měl obarvený na černo a zpíval bos..což ale nic neznamená, že. Je to pár let zpět, černý vlasy mohly odrůst a boty si mohl koupit..no uvidíme, jak bude zpívat. Hm, tak nic, tenhle zpívá česky, zpěvák BP zpíval v angličtině, takže těžko říct..každopádně Pěchota byl dobrej nářez..možná až moc..hráli fakt dobře, klukovi to zpívalo taky dobře, ale pan zvukař asi neslyší nic tiššího než start tryskáče..myslím si, že už jsem si nějakej ten koncík zažila, ale takhle to neřvalo snad nikdy (MNS byly taky dost nahlas, ale u Croossoveru se to jaksi násobí, nebo mi to aspoň tak přišlo). Bylo mi fakt líto Renaty, která ví o rocku a metalu asi tolik jako já o zemědělství v Uzbekistánu, navíc já jsem aspoň trochu nahluchlá ze čtvrtečních Bumbarů, každopádně i na mě to bylo fakt moc, takže pro ni to musela bejt docela soda. Renata s Vláďou však nebyli sami, kdo trpěl, málem bych zapomněla zmínit, že překvapivě dorazili i moji kamarádi Vlaďka s Pavlem, kteří mě svým rozhodnutím - v 8 večer vyrazit přes celou Prahu na Strahov na koncert kapel, který neznaj- docela dostali. Tak Ti ovšem museli litovat hned jak do Sedmičky vkročili. Renata s Vláďou si totiž aspoň užili vystoupení MNS, o které Vlaďka s Pavlem přišli, a které by se jim pravděpodoně jako jediné mohlo líbit. Tvrdili mi, že by Pěchota nebyla špatná, kdyby to nebylo TAK STRAŠNĚ NAHLAS.

Pěchota dohrála (já už věděla, že je další den přidám na BZ do oblíbených) a Clayfeeders se začali připravovat. Franc stále na sms neodepisoval, ale já se rozhodla, že to zkusím (navíc do mě Renata furt šila: "tak je to von?", "běž za ním", "tak to zkus", "tak já půjdu s Tebou"- no a tahle věta mě vyděsila natolik, že jsem Renatu okamžitě uvědomila, že teda jdu a SAMA. Při představě, že tam jdeme jak dvě puberťáčky a s chichotem se ho ptáme: "Čáááu..helééé..(teď už chybí jen ta žvejkačka, kdy jeden konec držíme mezi zubama a druhej si omotáváme okolo ukazováčku)..nejseš ty náhodou zpěvák z Brejnpejnůů?"Fuj, příšerná představa. Takže nejen pro Renatu: neoslovuju kluka ve dvou, nechodím si říkat o písničku DJovi ve dvou a nechodím na záchod ve dvou...ne, že mi není 13 (to mi teda bohužel fakt neni), ale proto, že jsem to nedělala nikdy a nebudu s tím na starý (teď by mi to ten barman určitě odkejval) kolena začínat.

Jdu teda k baru, kde ten záhadnej kluk stojí a s malou dušičkou mu klepu na rameno. Kluk se otáčí, dívá se na mě, tak teda začínám: "Ahoj, asi se teď dost ztrapnim, ale neusnula bych, kdybych se nezeptala, jetsli jsi náhodou nezpíval v Brain Painech" Kluk: "No, jasně, to by mě ani nenapadlo, že tady někdo bude BP znát"..tak jsme chvíli kecali o Francovi a Šašlikovi, já si mezítím vzpomněla, že se jmenuje Míra, a pak to přišlo..několik vteřin trapnýho ticha a já, místo abych se rozloučila, otočila na kramfleku (samozřejmě blbost, nosim tenisky) a se ctí odešla, povídám: "Nedáme panáka?"(a už jsem věděla, že jsem si nas...do bot (bez kramfleku)). Míra:"no, já už tu jednoho mám" a přesně v tu samou chvíli ze mě vypadlo: "já vlastně nepiju" V tu chvíli mi bylo, dá se říct, poněkud trapně. Přece jen ptát se na panáka a 2 vteřiny nato říct, že vlastně tvrdej nepiju, to už bych na tom možná byla líp s tou žvejkou a Renatou v závěsu. No nic, stane se. Míru jsem tím očividně pobavila, i když od toho momentu se na mě díval přece jen trochu jinak - řekla bych nedůvěřivě (a já se mu upřímě ani nedivim). S přesvědčením, že čím dřív se zase pěkně vrátím ke svým kamarádům, tím menší šance, že se ztrapním ještě víc, jsem se s Mírou rozloučila..

Z Clayfeeders - kapely, na kterou jsem původně přišla, jsem toho moc neměla (poněvadž jsem toho měla moc z vína, resp. z toho litránku - asi budu muset snížit maximum na 4 dvojky). Už na Pěchotu se utvořil kotlík, který se na CF ještě o něco zvětšil. Michal má fakt dobrej hlas, a vůbec celá kapela se mi líbila (opět doporučuji poslechnout na BZ, hlavně klukům z Vetrolu by se to mohlo líbit). Ne tak mým přátelům..tentokrát v tom ale nebylo jen to, že to bylo opět dost nahlas. Prostě tomu nerozuměj, no.. co na to říct jinýho. Mě se to líbilo natolik, že když skončili, vlezla jsem za nima do "šatny", pokud se tak dá říct jakési místnosti u podia, že si jim řeknu o CD. Kapely si tam balily nástroje, stěhovaly je nahoru po schodech a já tam stála dobrých pár minut, aniž by si mě někdo všimnul. Když kolem mě procházel Michal, povídám mu: "Hele už tu stojim několik minut a všichni jsou uplně v klidu, co kdybych si tady prostě vzala jednu kytaru a odešla?" a ten vtipálem mi na to odpověděl:" tak to by sis moc nepomohla":-). No nic, přícházím tedy k jádru pudla: "prodáte mi CD?" Michal:"no, my žádný nemáme, tak ti můžu dát aspoň odznáček":-)..to si tak ještě pamatuju...každopádně ráno jsem z batohu vysypala 2 podepsaný CD Pěchoty a několik odznáčků jak Pěchoty, tak Clayfeeders, což už mam nějak v mlze, takže tady mé vyprávění končí...Dobrou noc, děti:-)

P.S. Málem bych zapomněla: Druhý den mi přišla sms od France, cituji:" Ahoj Jitko, bohužel jsem si přečetl tu zprávu až teď ráno. Už je ti to asi na nic, říkat ti, že je to panic. Chodí pořád bez sirek, páč jeho jméno je Mirek:-) Měj se, Fanda" - no nedali byste mu pusu?:-)