KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Tak na tenhle koncík jsem se těšila už z důvodu, že jsem tyhle pařmeny vážně dlouho neviděla a neslyšela, přestože bydlej za humny.

Koncík začínal, tuším, něco kolem 15:00. Dorazit takhle brzo v mém ani Markétiném případě nepřicházelo v úvahu..Markéta se nemohla odtrhnout od přítele a já zase od učení - rozdíl je, že já si to zase tak moc neužívala..Daly jsme si teda srázek na půl 7 s tím, že kapely na které se těšíme hrají večer.

Už když jsme vystoupily z autobusu byl z Vopice slyšet slušnej nářez..kouknu přes plot...áá..vidim Yarise a Hystrixe..dopr...takže jsme nestihly ZakázanÝ ovoce od začátku. No co, něco málo písniček jsme ještě slyšely a musím říct, že týhle bandičce to hraje moc dobře a navíc se dá na ně koukat.. (no dobře, dá se koukat na všechny kapely, ale na ZO se kouká obzvlášť hezky:-)

Před Vopicí jsme ještě čekaly na kámošku (Jitka - pěkné jméno, ne?), což je mimochodem ta, co s náma prožila radosti i strasti Bílé Vrány. Ta dorazila zanedlouho a tak jsme společně vyrazily do jámy lvové resp. vopice modré. Hned u vchodu jsem zahlédla majitele jedné z nejpovedenějších prdelek co znám - Péďu a chvíli na to Pisse, který nás nemilosrdně ztáhnul každou o kilčo. Hned jsem vyrazila k baru pro první pomoc (pivo). CHudák Markéta popíjela sodovku s citrónem (ideální drink na punkovej koncík - nikdo u tebe nežebrá o drobný :-) Ze zdravotních důvodů (zrovna si frčela na antibiotikách - blázen) si pívo dát nemohla, takže jen tiše trpěla...V jednu chvíli se jí rozzářily očička, když pravila: "Jé, oni maj i nealko pivo - tak aspoň pro ten pocit", na což jsem reagovala vskutku inteligentně: " A kde jako? " (stála jsem asi 20cm od cedule jak kráva). Bohužel než si pro něj o pár minut později chtěla skočit, na pípě byla přehozená utěrka. Naštěstí se se svým sodovkovým osudem smířela poměrně rychle, takže jsme si dál mohly užívat koncíku. No, já pila za nás obě a taky mi druhý den bylo přiměřeně této skutečnosti.

Paragrafí koncík neměl chybu, fakt jsme se bavily, hlavně při písni o jakémsi neschopném DJ, kterému kapela radila, ať si strčí gramec do prdele..tuhle pecku jsme dosud neznaly a to byla teda chyba. Co mě ale mrzelo, že jsem dlouho neslyšela song Vopravdu úroveň, který ve Vopici opět nezazněl..tak snad příště, no...Při následném Nežfalešáckém vystoupení nás solidně pokropilo pivko, takže jsem myslela, že dotyčného vynesu v zubech. Jenže když jsem se otočila a zjistila, že to byl Péďa, který to navíc vysvětlil tím, že takto projevuje lásku, bylo vše odpuštěno :-)) Pro Péďu: V tomto případě se pro příště spokojím se slovy než s činy:-)

NžFš nezklamali, je vidět, resp. slyšet, že to nejsou žádní začátečníci. Pak už si jen pamatuju, že jsem začla mektat pěkný žvásty, dokonce mě ani neminula opilecká fáze mnou zvaná " lyžování", když se mi začly podlamovat kolena a já se snažila aktivovat tu část mozku, která se má starat o rovnováhu..marně..vypitá pivka byla silnější...přešlapovala jsem tedy z nohy na nohu, s úmyslem vypadat jakože strašně pařim a vlastně žádnej problem nemam, čemuž jsem se musela sama smát, takže jsem vážně musela vypadat jak retard :-)) Markét s Jitkou se mi samozřejmě smály taky- kámošky. Nakonec mé alkoholikovské projevy musel vyslyšet i Honza (další skalní Paragrafí fanda), kterému jsem se snažila furt něco vysvětlovat, samozřejmě jsem artikulovala jak kdybych mluvila na hluchýho a navíc jsem se snažila zaměřit na jeho oči, kterejch měl v tu chvíli na můj vkus moc, což mě taky tak trochu rozhazovalo. No tak on vypadal, že se baví, resp. že já ho bavím, tak co..

Už ani nevím v kolik a jak jsme vymajzly, jen tušim, že jsme ještě skončily u nás v nonstop Kasínku...vážně výživná akce.

J.

O "podniku" Bílá Vrána jsem slyšela poprvé v životě. Znám hospodu Zelená vrána na Andělu, takže jsem si představovala něco podobného (akorát bělejší:-)). Kromě mě a Markét s námi vyrazila ještě kámoška z gymplu..ani jedna jsme netušila, kde že se výše jmenovaný podnik nachází, proto jsem se aktivně chopila iniciativy a na vymoženosti jménem internet jsem si trasu zjistila..a zde nastala první chyba...buď jsem slepá, nebo vtipálek, který stránky tvořil se buď a) spletl nebo b) si chtěl z potencionálních návštěvníků vystřelit.

 Trasa byla popsána takto: Z metra Dejvická 5 min busem č. 107, 147,....do zastávky V Podbabě, zde vystoupit a pak kousek rovně. Aha, takže dostat se do busu problém nebyl, narozdíl od toho rozumět, zda se jedná o zastávku na znamení či ne. Samozřejmě zastávka V Podbabě je na znamení, takže jsme jen všechny tři zoufale vykroutily krk za mihnoucí se cílovou zastávkou, která v mžiku zmizela, poté co to busák krouhnul doleva. Toho si všimla i jedna ze spolucestujících (říkejme jí třeba paní X) a s křížkem po funuse poznamenala: "Tahle zastávka je na znamení" (díky, paní X, také jsme si všimly).

Mírně poprchávalo když jsme vystupovaly na další zastávce. Namířily jsme si to zpět k vytoužené zastávce, a menší zdržení jsme pojaly jako neplánovanou cigárpauzu. Rozhlížíme se po okolí, abychom zjistily, že nikde ani noha..ani ruka...Po mém prohlášení, že "tady chcíp pes" se jeden z místních čoklů (říkejme mu třeba Unvisible Dog) urazil do morku kostí a svou existenci nám vehementně vnucoval svým hrdelním štěkáním. Z důvodu prapodivně vyhlížejícího plotu jsem se mu raději omluvila za předčasné pohřbení. Když jsem se dostaly zpět na zastávku V Podbabě NA ZNAMENÍ, zjistily jsme,že jaksi takový kousek jak se psalo na stránkách to asi nebude.

Po pravé ruce řeka, po levé skály...S tím, že co je psáno je dáno (a také snad pravda) jsme se vydaly rovně kolem silnice. Když jsme se dostaly k další zastávce ( Roztocká), zjistily jsme , že se někde vloudila chybička..Myšlenku, kterou jsem se snažila zapudit, že Bílá Vrána se nejspíš nachází ve Unvisiblově osadě, kde jsme původně omylem vystoupily nám potvrdila odněkud se vynořivší žena. Počkaly jsme tedy na bus zpět, abychom se opět ocitly tam, kde jsme byly před 20 minutama. Cestu už jsme znaly, tak jsme pokračovaly dál cestou necestou a doufaly, že kromě Unvisibla zde přeci jen ještě někdo žije. V dálce se vynořily dvě postavy..juchéééé...kdo to nebyl? Ano, paní X s nějakým děckem. Paní X nás taky poznala a se širokým úsměvem praví: "Jste se docela prošly, co?" Kdyby to nebyl jediný živý tvor kromě nás, který mluví, asi bych jí ukopala, babici. Paní X vyslovila zabijáckou větu: "Bílá Vrána? Jo, to je tady kousek..u křižovatky za budkou a kontíkama vedle hospody." Hospody?- prolítlo mi hlavou. Tady je hospoda? Jsme zachráněny..sice jsem nechápala, z čeho je hospoda živa, když tu žije pouze Unvisible Dog a paní X s prckem. Neřešit, hlavně že jsem konečně na místě..všechny 4 orientační body jsme našly a dokonce už u křižovatky jsme slyšely Vencův hlas a hudbu.

Z Bílé Vrány,o které jsem smýšlela jako o podniku, se vyklubala barabizna pár vteřin před rozpadem,do které se lze dostat přes neméně lichotivý dvůr. Už na dvoře jsem v zádech cítila Markétin vyděšený pohled a zaječí úmysly. Nastala chvíle pravdy a my po vystoupání několika polorozpadlých schodů z cihel otevřely dveře...

Místnost byla poměrně velká, v zadní části bylo vyskládaných do řad asi tak 20 židlí, které jsem naposled viděla ve škole na prvním stupni. Přesně takové ty, z kterých měly holky nosící punčochy trauma. Hned u dveří stál fotbálek, s panáčkama, kteří měli rozkročené nohy a nakreslené obličeje..pro člověka,který fotbálek miluje noční můra. CHvíli jsme poslouchaly Asthenii,rozhlížely se kolem a nestačily zírat, jaká směska různých typů lidí se tu sešla. Pankáči, Metaláci, Gothi, Hipíci, Skačkaři i slečny, které působily jako že právě opustily Duplex, Meccu, Demínku a podobný snobárničky...Ve vedlejší místnosti jsme objevily výčep, tak jsme si vystály sice krátkou, ale časově náročnou frontu na pívo do kelímku (fuj). Vrátily jsme se na parket, pokud se tak dá popsat parketová podlaha plná vajglů, sirek a ostatního bordelu a poslouchaly. Já už měla Astheňácký cédo docela zažitý, takže jsem se pokaždé na holky otáčela a řikala: "Tu znám, ta je dobrá." Venca splnil, co slíbil a věnoval nám písničku Krutá žárlivost, která patří mezi mé favority. Hrálo jim to chvílema  na hovno, chvílema slušně..Venca má takhle do mikráčku vážně moc příjemnej hlas, klávesy přidávaj na atmošce a bubeník ví, kdy má upoutat pozornost (hraje, hraje,najednou mu vyskočí činel a začne se pro větší efekt kutálet po podiu,...pár koncíků jsem už navštívila, ale tohle jsem viděla poprvé:-)). Poté co dohráli jsme všichni chvilku pokecali, než začla hrát další kapela. Navíc jsme v jejich klávesistce poznaly holku od nás z Gymlu, takže jsme si opět potvrdily jak je svět malej:-)

Po Asthenii nastoupila prapodivná kapela (název netuším), ale skládala se ze dvou slečen a jednoho týpka.Slečny zpěvačky mě moc neuchvátily, přesto si dosud vybavuji část jednoho textu:"...kunda, píča, ty vole..."  - nevím, čím to bude. Kluci se stále domlouvali, že půjdem do vedlejší hospody, no a když už to vypadalo,že se zvedaj, předběhly jsme je s tím, že než se vyprdelej, že jdem do hospody napřed...

Seděly jsme v hospodě přes hodinu a kluci nikde...na jejich adresu padalo několik pojmenování, která nabírala na intenzitě v přímé úměrnosti s dobou čekání. Po 23:00 jsme se zvedly s tím, že jim jen jdeme oznámit, že už budem vyrážet..kdoví kdy jede poslední bus (bych se nedivila, kdyby za volantem seděla paní X:-)). Vešly jsme tedy zpět do toho baráku na vodstřel, prolezly ho křížem krážem, ale kluci, ani zbytek kapely nikde. V tu chvíli mi v kapse zapípala smska s 2 nepřijatými hovory od Vládi. Aha. Jituška neměla v hospodě signál (překvapení). Došlo mi, že kluci pod vlivem lehkých drog jaksi pozapomněli na to, že na ně čekáme vedle v hospodě a když nás nenašli před barabiznou, zkoušeli volat, pak to vzdali a jeli domů.

Vzaly jsme to tedy taky směr zastávka V podbabě Na znamení a připravovaly se na to dát znamení. Naštěstí už se další tragikomické situace neděly, busák přijel včas, zastavil, nabral a vyplivnul nás na Dejvický. Všechny jsme výlet na konec světa přežily ve zdraví a ve finále to i přes průběžná nedorozumění byl fajnový večer.

J.

Vypruzelá z práce si to šinu domů natěšená na večerní koncík. První překvápko nastalo hned doma, kdy jsem se sestry zeptala, jestli nechce jít taky (za 3 nebo kolik let, co znám Vetroly, nešla ani jednou) s tím, že se jednalo spíše o řečnickou otázku..sestra mě však překvapila tím, že souhlasila (hlavním důvodem však byl sponzorský dar od naší maminky, která nejspíš aby zahnala špatný pocit, že je závislý sázkař, se o svou výhru se svými milovanými dcerkami podělila). Takže kilkovej vstup najednou už tak nebolel. Nastala akce kulový blesk s tím, že netušíme která kapela kdy hraje, tak abychom nepřišly o Vetroly a DeeMy, na které jsem se těšila nejvíc, pádily jsme na bus směr Žižkov.

Koncík měl začít v půl 8 večír, čili jsem počítala s akademickou čtvrthodinkou..to, že první kapela (Tovaryšstvo Ježíšovo) začne hrát cca po hodině a půl mě teda fakt nenapadlo..naštěstí u stolu, kde seděli všichni pánové z Vetrolu a několik jejich fanoušků, byla docela zábava. Vtípkem večera pro mě byl čísi nápad přejmenovat Tovaryšstvo Ježíšovo na Židovstvo Roubíčkovo. Kdo zná Vetrol - chápe.

Co se Tovaryšstva týče, můj šálek čaje to není, ale budiž..proti gustu...Zato poté nastupivší kapela DeeM, to je něco pro mě..melodický, vtipný texty, milí pánové..nevidím chybu. No, chvílema mi teda přišlo, že Sedmin nezpívá, když má, a Wokap nehraje, když má..každopádně to nepřipisuji za chybu jim, ale sobě..nejspíš mi vypadává sluch:-)) Takže prostě bez debat, tuhle grupu můžu..

Vetrolové nastoupili poměrně pozdě oproti plánovanému času, přestože odpadla poslední kapela - Deliqent (co se ke mě dostalo - bubeník se naštval, že nebude mít svoje bubny či co...nechápu..no, asi je to velmi úspěšná kapela, která si to může dovolit). Kluci jako vždy nezklamali, hráli jak se sluší a patří...škoda, že návštěvníku dost ubylo, poněvadž už bylo docela pozdě..Jirka mě opět fascinoval svým kytarovým sólíčkem za krkem a jestli jsem neměla vlčí alkoholovou mlhu, tak snad hrál chvíli i s kytarou na zadku...nechápu...před tímto kytaristou asi budu smekat nadosmrti..Honza provětral svou novou basu a Čudla na diskosong Rokáč svůj nový šatník..resp. spodní prádlo. Webmaster a fotograf Monty mi zase projevil obrovskou důvěru, když mi nechal pohlídat svoje baby (mimochodem je těžký jak kráva). Na DeeMáky a Vetroláky jsme si poměrně zapařily, takže jsem byla spokojená.

Celkový dojem z Chmelnického koncíku však nebyl tak dobrý jako jiné koncíky těchto kapel a to z prostého důvodu..v Praze to nejni ono, takže se o to víc těším na další Duby, Liberce, Pardubice,Sezemice, Sekeřice, Doubí apod.

Z celkového počtu pěti * dávám tři *.

J.