KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Zhruba 14 dní před tímto koncíkem sedíme s Maky u nás v picošce... klasickej večer, kecáme, popíjíme vínko, když tam najednou vidíme Tomáše s "Kristýnou". Tomáš je bratranec mojí kámošky ze základky, se kterým jsme se párkrát potkali, dali pivko, fotbálek i pinčes (docela to umí, pozn.red.). "Kristýna" je Tomášův kamarád ze školy (netušim jestli ze ZŠ nebo SŠ - pro nás nepodstatné). "Kristýna" resp. "Kikouš" mu říkám proto, že si nepamatuju jeho jméno, i když jsme se viděli už asi 4x, a připomíná mi v obličeji mojí kámošku z gymplu. Ne že by ona vypadala jak chlap nebo on jak holka, to ne, jen maj strašně podobný rysy, jako třeba někteří sourozenci. Přisedli si k nám, kecáme a už ani nevim jak na to přišla řeč, ale začli jsme se bavit o koncíkách, na který s Maky chodíme a zjistily jsme, že kucí znaj Punk Floid (náhodička jak svinička). Řekly jsme jim tedy o Vagonu, kde měli PF hrát spolu s Promilema a Paragrafama, na který zase chodíme my s Maky. No a protože je s nima docela prdel, přestože je zde téměř generační rodíl (no, trochu přeháním, je jim tuším okolo 20..sakra ti rostou, Tomáše si pamatuju, když mu bylo tak 16 a protože byl na stejnym gymlu jako kdysi já, tak jsem mu jako hodná kamarádka jeho starší sestřenice půjčovala sešity:-)), tak jsme se na Vagon těšily ještě víc...

Před koncíkem jsme s Maky jely navštívit její babi do Lázní Bohdaneč, kam nás vezla Markéty kamarádka z práce - Petra, která se k nám na koncík připojila. Dorazil také Tuček (jak jinak, když tam hráli Promile), ale proč nedorazili ostatní Bumbaráci netuším..

Po zacvakání vlezného jsem hned zahlídla Pisse, který nás s pusou od ucha k uchu vítal, a rovnou nás poslal ke stolu s paragrafí rezervačkou..no, tak tomu říkám hýčkání fanoušků, jak to má být (punk nepunk). Vzhledem k narvanosti Vagonu, která se ovšem dala předpokládat, mě to více než potěšilo. Každopádně malý černý puntík si vysloužil tím, že když jsem mu chtěla dát pusu (jak to běžně dělám, když někoho dlouho nevidím nebo mám dotyčného ráda), tak mi rychle nastavil tvář (na druhou stranu, lepší než prdel..člověk má bejt skromnej..). Můj překvapený výraz nejspíš naznačoval, že se mne to mírně dotklo, tak mi bylo vysvětleno, že má chřipku (moc jsem mu to sice nevěřila, ale budiž). Sedli jsme si tedy ke stolu, ztopili príma (tohle slovo miluju) paragrafí nálepku, dali vínečko a kecali. Zanedlouho se tam oběvili i Tomáš s Kikoušem, kteří si přisedli k nám (jj, to má někdo výhodu, když má kontakty, které jsou úzce napojené přímo na kapelu:-)).

Na Promile, kteří to pěkně rozbalili i přes Bartovu hlasovou indispozici (taktéž chřipka), jsem si šla zapařit spolu s Tučkem, jak jinak než v první řadě. Když jsem se vrátila ke stolu, kecala jsem chvíli s Tomášem, který mě přemlouval na panáka. Trpělivost mu upřít nemohu, po dvacátým "nechci" ze mě dostal "no tak teda jabko"(jen ať už přestane prudit)..za minutku byl zpět se zelenou a vysvětlením, že jabko nemaj..(proč se chodit ptát, jestli zelenou vůbec piju..má to podobnou barvu, vyjde to nastejno...při představě, že tímto způsobem myšlení u mne mohl přistát třeba absinth, jsem zelenou do sebe vyklopila nehledě na to, že k vínu to zrovna ideální kombinace není..stejně jako kterejkoli jinej panák). Fůůůj, takže příště si budu rozhodně stát za svým "nechci", kdybych měla padnout vyčerpáním.

Večer tak nějak ubíhal, my se u stolu docela bavili (převážnou zábavu nám obstarával jakýsi mladý, do půl těla nahý dreďák, který to očividně přehnal s alkoholem, jak se dalo usoudit z jeho chůze na úrovni homo habilis, který k našemu pobavení zakončil svůj výstup regulérním zachrápnutím s nohama na stole (což by ještě nebylo nic divného, kdyby neusnul při zavazování tkaniček:-)) Jó, měl ses radši zhulit někde na reagge, chlapče... Cestou na hajzlík jsem potkala Zazu, myslím, že už jsme na sebe mávli předtím, ale tváří v tvář jsme se viděli až teď. Řikám "ahoj" a poněvadž mi přišlo hloupé stoupat si na špičky nebo možná i trochu povyskočit do výšky (ne že by byl nějak extrémně vysokej, ale oproti mě - Miss ustřelený kecky, je každej vysokej) koukám na něj a čekám, jestli ho to napadne a trochu se sehne. Nenapadlo. Místo toho na mě chvíli mlčky kouká a pak jde radši na hajzl, aniž by se obtěžoval alespoň vymluvit na tu chřipku..ježiši to fakt vypadám tak strašně nadrženě (nebo v horším případě zoufale), že se mi pánové bojej dát normální pusu, abych po nich náhodou hned neskočila s hadrama strženejma už v letu? No nic..každopádně mi to nedalo a dumala jsem nad tím, kde je jako problem... a pak se mi nad hlavou rozsvítila imaginární žárovička..no jasně..Pražáci. Jsem zvyklá spíš na mimopražský kapely a kámoše, kterejm to přijde, stejně jako mě, naprosto přirozený..

Každopádně bych lhala , kdybych trvdila, že mě (ještě před žárovičkou) nenapadla i další možnost, proč se pánové vymlouvaj nebo rovnou vyhejbaj puse ode mě, ale tu mi (díkybohu - snad né jen ze slušnosti) vyvrátil Pepíno, kterej se povaloval na chodbě přej hajzlíkama s nějakejma buchtama, a kterýho bych nepoznala, kdyby mě nepozdravil. Tomu jsem se ani pusu dát nepokoušela, poněvadž kdyby měl "taky" chřipku nebo vzal nohy na ramena, to už bych asi neustála.. Tou možností samozřejmě bylo, že mam něco nechutnýho na obličeji (počínaje řasenkou až po bradu, třetím okem konče), což doufám, že by mi snad někdo řek a nenechal mě tak chodit po Vagonu, než si toho všimnu na hajzlu. Sebrala jsem tedy zbývající odvahu, dřepla si k němu (aby mě viděl zblízka) a ptám se ho: "Nemám něco na obličeji? rozmazanou řasenku, hnusnej beďar, lepru,...?" Pepíno: "ne, proč?" Já: "protože jsem chtěla dát pusu dvoum frajerům a oba uhnuli" Pepíno:"tak to museli bejt dobrý kreténi" Já (sklesle): "hmm"..pár vteřin ticha...Pepíno:"a co to bylo za kluky?" Já: " Piss se Zazou" Pepíno (trochu překvapeně, pravděpodobně nečekal, že dotyčné bude znát, navíc velmi dobře): "aha". No a zákon schválnosti pracoval, jak už to tak bývá, proti mě, protože Piss šel zrovna kolem. Pepíno se tedy hned vyptává: "tys jí prej nechtěl dát pusu"...takže chřipkovou pusu jsem nakonec sice dostala, ale za cenu, že vypadám jak největší zoufalka..no co, trapásky a nedorozumění se mi dějí neustále, byly i budou horší...

Co se týče vystoupení Paragrafů: kotel jak kráva, snahu dostat se co nejblíž k podiu jsem vzdala po několika kopancích a šlápnutích, které mi uštědřili ostatní "tanečníci". Ponaučení při punkových koncíkách: chceš-li živý zůstati, musíš až vzadu státi. No a tak jsem stála až u nás u stolu a pila a pila..na chvíli si přisednul Péďa, řekl, že se bavil u mýho blogu z koncíků (což mi mimochodem pochválil i Piss, tak jsem ráda, že se rozšiřují řady čtenářů mých dojmů z akcí)... a pak nás spolu se Zazou vytáhli na fotbálek...a dostali klepec. Jak kdysi prohlásil jeden Ďáblický popelář o svém soupeři v kulečníku u nás v hospodě, když si soupeř odskočil na wc: "Tsss... prej že mě porazí...ani kokot...to bych to nesměl hrát takový leta". A s Maky už to nějakou chvíli používáme a stále nás to baví (nejvíce záměna slova "hovno" za "kokot", a "leta" je taky príma slovo:-) Mimochodem Zaza je docela nerváček, co se teda aspoň fotbálku týče.. po jednom našem gólu vzteky třísknul do poličky na zdi tak, že mi slítlo víno položený dobrý 2m od místa, kam fláknul.. Péďa už měl asi trochu naváto, poněvadž se furt jen culil tak, jak to umí jen on:-)

Na fotbálek jsme šli i s Tomášem  a Kikoušem, kteří nás kdysi tušim vyklepli v jedný hospodě na Ládví. Nastoupili plni sebevědomí, které jim s rostoucím počtem našich gólů pomalu klesalo. Netvrdim, že jsme tak dobrý, třeba jsme jen ten večer měly štěstí, ale každopádně nás to ohromně bavilo (aby ne, když jsme viděly, jak se taky vztekaj)...pánové asi halt neumí prohrávat, no:-)

 ...a pak už jsou mé vzpomínky mírně rozmazané..o Punk Floidech nemám páru...po koncertě byla ještě nějaká rockotéka či co...Maky pařila s Tučkem jak o život... Petra se Zazou (ten asi chřipkou netrpěl, chyba byla tedy vážně nejspíš ve mě:-)...já koukám, zda mě mé zkalené oči nešálí, ale ne..na podiu vážně paří Tomáš, odhazuje svršky a kdybych nezakročila na poslední chvíli, tak i spodky. To jsem ale nemohla dopustit. Ne že bych byla taková puritánka (muhehehe..já), ale dyť to byl Tomáš...malej bratránek mojí kámošky..skoro jak můj vlastní ...teda jen do určité chvíle...no Jíťo, přes prsty jsi měla dostat (sledujete? Pokárala jsem se sama)...každopádně jsem díky tomu vystřízlivěla celkem rychle a o zajíčcích už nechci ani slyšet...(jestli to čte Maky, tak se teď určitě královsky baví..ale nepředbíhejme, na další koncíky se časem taky dostane..).

Domů jsem se vracela s pocitem úchyla (ne že bych neměla nárok), Tomášem, přítelem kámošky, který k nám přistoupil na Výstavišti uplně naplech, a Markétiným deštníkem (proč ten zmiňuji - netuším).

Inu, co Vám budu povídat, večer vskutku zajímavý...

Dobrou noc, kůzlátka:-)

Tak tahle akce začala úplně nevině. Jednoho dne koukám na BZ a ve vzkazech mám pozvánku od pro mě neznámé kapely Clayfeeders, ať si poslechnu pár jejich věcí a dorazím 30.10. do Sedmičky na jejich koncík. Poslouchám je tedy a protože nebyli vůbec špatní, tak koukám, s kým že to vlastně v té Sedmičce hrají. A helemese, Make No Sense (dobrá kapela, navíc velmi oblíbená mou kamarádkou - takže sparing partnera bych na koncík měla). Dohodly jsme se tedy s Renatou, že na tuhle akci vyrazíme. Když jsem se navíc dozvěděla, že půjde i Renatin kámoš Vláďa (takhle vtipnýho člověka jen tak nepotkáte), věděla jsem, že o zábavu bude postaráno. Nerada to přiznávám (taky je mi velmi trapně), ale v kultovní Sedmičce jsem nikdy předtím nebyla. Renátka, která tam také nikdy nebyla (vzhledem k tomu, že začala pařit zhruba před rokem se není, na rozdíl ode mě, čemu divit) měla zjištěnou trasu z netu a já si matně vzpomínala, že jsem kdysi na Strahově na kolejích byla (tuším Majáles či co), akorát jsme tam jeli z Dejvický a ne z Anděla.

Než jsme tedy takhle ve třech vyrazili na Anděla, zašli jsem si ještě na dlabanec na Palmovku. Přítomnost Vláďi u mě vyvolává úsměv, poněvadž si vždycky vybavím jeden z jeho nejpovedenějších přeřeků a to když jsme se bavili o večerníčkách a on prohlásil, že stejně je nejlepší "Anče, Manka, Hajnej" (sice chápu, že pro něj jako pro kluka je přitažlivější poměr dvou žen na jednoho muže než naopak, ale aby kvůli tomu spojil 2 různý večerníčky, no nevim..:-). A další záležitost, u které jsem si málem stříkla do textilu byl jeho dotaz, když jsme se bavili o kapelách a písničkách: "hele co je za hudbu, takovýto: na na na na na na na na?" Tak přemýšlím jak se dá, když ho nejednou slyším říkat: "jo vlastně techno". No tak tohle mi vydrželo vážně na dlouho. Abych ho v tom nenechala samotného, mě se zase podařilo říct kdysi Renatě, když mi říkala, že Vláďa slaví narozky:"no tak mu ho pozdravuj" (popřej mu, pozdravuj ho). Ten se toho pak samozřejmě chytnul jak hovno košile:-) Ale teď zpět ke koncíku..

Z Anděla jsme jeli buzíkem směrem na Dejvickou, Renata měla z netu zjištěný, že je to zastávka Malovanka. Venku tma jak v pytli (což mi připomíná: Urození pánové, je venku tma? Krásný princi: "Tma je jen pro ošklivce"; Chytrý princi: "Tma jak v pytli to rozhodně není, když je u nás tma jako v pytli, tak ji  v těch pytlích taky vyvážíme, někteří mocnáři za dobrou tmu dobře platí"; Odvážný princi: "Řekni, a udělám třeba tmu" (:-)) Ale jinak ty Vánoce zas tak neprožívám, no nic), navíc jsme jak už jsem říkala jeli z opačného směru než já tenkrát, takže jsme věřili netu. Když jsme míjeli zastávku Koleje Strahov, napadlo mě, jestli klub 007 nebude v budově č.7, ale to už se zavřely dveře, tak jsem jeli na tu Malovanku s tím, že se vrátíme kdyžtak pěšky. Cestou z toho kopce dolu nám však bylo jasný, že ani omylem. Byl to totiž krpál jak kráva navíc dlooooouhej. Vystoupili jsme tedy na Malovance a pro jistotu se zeptali kolemjdoucí paní, jestli netuší, kde je klub 007. Podle mého názoru, když nevím, tak mám říct "nevím", ale s pani to bylo na dlouho."Tady to neni určitě...a neni to támhle v tý ulici? nebo v tý pod ní?" My: "no to my právě nevíme…a není to třeba přímo na těch kolejích?" Paní: "jo, to je taky možný"..v tomhle duchu jsme s paní polemizovali asi 5 minut, než jsme se rozhodli doběhnout bus opačným směrem a vrátit se na koleje. Paní nám krom rady, že nemusíme čekat na bus, ale jít tu jednu stanici pěšky (muhehehehe, ten se jí poved) ještě mateřsky popřála, ať se moc neopijeme:-)

Sedmička samozřejmě byla v budově č.7, kam jsme dorazili ještě před začátkem kapely Make No Sense, která hrála jako první. U vchodu stáli dva kluci - výběrčí daní. Jeden z nich s omluvným pohledem požádal o 80 vočí a ještě prohlásil něco ve smyslu omluvy, že je vlez tak vysokej. Bohatýrsky mávnu rukou (levoboček Billa Gatese), jakože mě to nerozhodí (přeci jen neobcházím koncíky denně a navíc už jsem byla na několika akcích, kde jsem se u vstupu prohla mnohem víc, navíc tady jsem šla hned na 2 kapely ze 3). Kluk potěšen, že mu vrážím peníze bez remcání rychle dodává: "Ale bude to stát za to". Takže mě samozřejmě napadá, že bude nejspíš členem nějaké z kapel a tak se na to taky hned ptám. Odpovědí mi je podaná ruka: "Já jsem Michal, zpěvák Clayfeeders". A helemese, asi jsem si měla víc prohlídnout fotky na BZ:-) Odpovídám: "Fakt? Tak na ty zrovna jdu". A protože kluk (teda vlastně Michal, vždyť už se známe, že) překvapeně kouká, vysvětluju: "Psali jste mi na BZ, ať přijdu, tak jsem tady. KáVéčko, těší mě" Byla jsem ráda, že vypadal potěšeně, že jdu na jejich kapelu, na druhou stranu, kdo by nebyl, že:-)

Když jsme sešli dolu do klubu, MNS zrovna ladili...Chápu, že se Renatě líbí (určitě to nebude jen kvůli jednomu ze členů kapely, kterého se sice kdysi "snažila dostat do postele", ale on jako šlechetný mladý muž nevyužil její opilosti a odolal:-) Samozřejmě sranda, známe chlapy, když si mezi sebou povídaj o svých "úspěchách", no ne? Takže pro všechny Pány kluky, kteří to čtou: my (holky) pochopíme, že sex nerovná se svatba, a vy (kluci a lesby) prosím pochopte, že pusa nerovná se sex. No, ale tak zpět ke kapele. Co se hudby týče (členy kapely neznám, takže těžko říct) - super. Fakt se mi to líbilo a podle hloučku několika asi tak sedmnáctiletých slečen jsem usoudila, že nejen mě. Když už se bavím o věku, dost mě překvapila přítomnost mladých lidí. Myslela jsem, že když to jsou koleje, budou tam moji vrstevníci..no, tak to ani omylem. Připadali jsme si tam jak dozor na škole v přírodě, ale asi to byl jen náš vnitřní pocit, poněvadž když jsem přišla na bar a chtěla víno, barman se mě zeptal: "a 18 vám bylo"? Upřímně od srdce jsem se zasmála: "už dááávno" (panáčku). Frajer na mě nedůvěřivě kouká. Ok, vytahuju občanku a vrážím mu jí pod nos. Ten jeho výraz co následoval se snad ani nedá popsat..Nebýt očních nervů, už se mu kukadla kutálej po baru. V duchu jsem se uklidňovala, že zas tak stará přece nejsem, ale frajer mě přesvědčoval o opaku tím, jak nevěřícně civěl na tu občanku...

Uraženě jsem si odnesla vínko k Renatě a Vláďovi, kteří už seděli v 1. řadě, na parketu nikdo, takže super výhled na kapelu. MNS to rozbalili fakt slušně, až se pár slečen odhodlalo přesunout se (samozřejmě skupinově) cca o 2m blíž. Ne, že by stály přímo naproti klukům z kapely, to ne (to je přece stráááášně trááápnýý), takže radši postávaly mimo světla reflektorů u jednoho ze sloupů. Pak se ale holky (nejspíš po posilnění pivem) odvážily, opět kolektivně vylezly na světlo boží a začly se kroutit přímo před kapelou, takže se nám místo 5 kluků, kteří fakt skvěle hrajou, naskytl pohled na cca 10 holčičích zadků..kdyby to bylo naopak, vůbec by mi to nevadilo - ne teda že bych šla na koncík 5 holek, které hrajou příšerně jen abych obhlídla 10 pánských zadků..no, i když....nechme to být, jinak se do toho zamotám a skončím u Paragrafů, o kterých budu psát až příště.

MNS byli fakt skvělí, myslím, že tahle kapela má fakt hooodně dobře našlápnuto někam se dostat, možná je to taky tím, že zpívaj anglicky (abyste věděli, o čem mluvím, pusťte si je tady na BZ). Po MNS měla nastoupit jakási Pěchota - kapela, jejíž jméno mi nic neříká, ne však její zpěvák. Koukám na kluka na podiu, kterej připravuje nástroje..tak tohohle typa odněkud znám a myslím, že vím odkud. Než se ale ztrapním, zkouším se dopsat Francovi (exbasák Nežfaleš a Brain Pain) - "zdravíčko, potřebuju vědět, jak se jmenuje zpěvák z Brain Pain, mám dojem, že stojí přede mnou". Minuta - nic, 5minut -nic. Hmm, takže Francek na mě .. jak na placatej kámen. No nic, stále civim na kluka a snažim se ho v paměti porovnat se zpěvákem BP..tehle má hnědý vlasy v culíku, tamtem je měl obarvený na černo a zpíval bos..což ale nic neznamená, že. Je to pár let zpět, černý vlasy mohly odrůst a boty si mohl koupit..no uvidíme, jak bude zpívat. Hm, tak nic, tenhle zpívá česky, zpěvák BP zpíval v angličtině, takže těžko říct..každopádně Pěchota byl dobrej nářez..možná až moc..hráli fakt dobře, klukovi to zpívalo taky dobře, ale pan zvukař asi neslyší nic tiššího než start tryskáče..myslím si, že už jsem si nějakej ten koncík zažila, ale takhle to neřvalo snad nikdy (MNS byly taky dost nahlas, ale u Croossoveru se to jaksi násobí, nebo mi to aspoň tak přišlo). Bylo mi fakt líto Renaty, která ví o rocku a metalu asi tolik jako já o zemědělství v Uzbekistánu, navíc já jsem aspoň trochu nahluchlá ze čtvrtečních Bumbarů, každopádně i na mě to bylo fakt moc, takže pro ni to musela bejt docela soda. Renata s Vláďou však nebyli sami, kdo trpěl, málem bych zapomněla zmínit, že překvapivě dorazili i moji kamarádi Vlaďka s Pavlem, kteří mě svým rozhodnutím - v 8 večer vyrazit přes celou Prahu na Strahov na koncert kapel, který neznaj- docela dostali. Tak Ti ovšem museli litovat hned jak do Sedmičky vkročili. Renata s Vláďou si totiž aspoň užili vystoupení MNS, o které Vlaďka s Pavlem přišli, a které by se jim pravděpodoně jako jediné mohlo líbit. Tvrdili mi, že by Pěchota nebyla špatná, kdyby to nebylo TAK STRAŠNĚ NAHLAS.

Pěchota dohrála (já už věděla, že je další den přidám na BZ do oblíbených) a Clayfeeders se začali připravovat. Franc stále na sms neodepisoval, ale já se rozhodla, že to zkusím (navíc do mě Renata furt šila: "tak je to von?", "běž za ním", "tak to zkus", "tak já půjdu s Tebou"- no a tahle věta mě vyděsila natolik, že jsem Renatu okamžitě uvědomila, že teda jdu a SAMA. Při představě, že tam jdeme jak dvě puberťáčky a s chichotem se ho ptáme: "Čáááu..helééé..(teď už chybí jen ta žvejkačka, kdy jeden konec držíme mezi zubama a druhej si omotáváme okolo ukazováčku)..nejseš ty náhodou zpěvák z Brejnpejnůů?"Fuj, příšerná představa. Takže nejen pro Renatu: neoslovuju kluka ve dvou, nechodím si říkat o písničku DJovi ve dvou a nechodím na záchod ve dvou...ne, že mi není 13 (to mi teda bohužel fakt neni), ale proto, že jsem to nedělala nikdy a nebudu s tím na starý (teď by mi to ten barman určitě odkejval) kolena začínat.

Jdu teda k baru, kde ten záhadnej kluk stojí a s malou dušičkou mu klepu na rameno. Kluk se otáčí, dívá se na mě, tak teda začínám: "Ahoj, asi se teď dost ztrapnim, ale neusnula bych, kdybych se nezeptala, jetsli jsi náhodou nezpíval v Brain Painech" Kluk: "No, jasně, to by mě ani nenapadlo, že tady někdo bude BP znát"..tak jsme chvíli kecali o Francovi a Šašlikovi, já si mezítím vzpomněla, že se jmenuje Míra, a pak to přišlo..několik vteřin trapnýho ticha a já, místo abych se rozloučila, otočila na kramfleku (samozřejmě blbost, nosim tenisky) a se ctí odešla, povídám: "Nedáme panáka?"(a už jsem věděla, že jsem si nas...do bot (bez kramfleku)). Míra:"no, já už tu jednoho mám" a přesně v tu samou chvíli ze mě vypadlo: "já vlastně nepiju" V tu chvíli mi bylo, dá se říct, poněkud trapně. Přece jen ptát se na panáka a 2 vteřiny nato říct, že vlastně tvrdej nepiju, to už bych na tom možná byla líp s tou žvejkou a Renatou v závěsu. No nic, stane se. Míru jsem tím očividně pobavila, i když od toho momentu se na mě díval přece jen trochu jinak - řekla bych nedůvěřivě (a já se mu upřímě ani nedivim). S přesvědčením, že čím dřív se zase pěkně vrátím ke svým kamarádům, tím menší šance, že se ztrapním ještě víc, jsem se s Mírou rozloučila..

Z Clayfeeders - kapely, na kterou jsem původně přišla, jsem toho moc neměla (poněvadž jsem toho měla moc z vína, resp. z toho litránku - asi budu muset snížit maximum na 4 dvojky). Už na Pěchotu se utvořil kotlík, který se na CF ještě o něco zvětšil. Michal má fakt dobrej hlas, a vůbec celá kapela se mi líbila (opět doporučuji poslechnout na BZ, hlavně klukům z Vetrolu by se to mohlo líbit). Ne tak mým přátelům..tentokrát v tom ale nebylo jen to, že to bylo opět dost nahlas. Prostě tomu nerozuměj, no.. co na to říct jinýho. Mě se to líbilo natolik, že když skončili, vlezla jsem za nima do "šatny", pokud se tak dá říct jakési místnosti u podia, že si jim řeknu o CD. Kapely si tam balily nástroje, stěhovaly je nahoru po schodech a já tam stála dobrých pár minut, aniž by si mě někdo všimnul. Když kolem mě procházel Michal, povídám mu: "Hele už tu stojim několik minut a všichni jsou uplně v klidu, co kdybych si tady prostě vzala jednu kytaru a odešla?" a ten vtipálem mi na to odpověděl:" tak to by sis moc nepomohla":-). No nic, přícházím tedy k jádru pudla: "prodáte mi CD?" Michal:"no, my žádný nemáme, tak ti můžu dát aspoň odznáček":-)..to si tak ještě pamatuju...každopádně ráno jsem z batohu vysypala 2 podepsaný CD Pěchoty a několik odznáčků jak Pěchoty, tak Clayfeeders, což už mam nějak v mlze, takže tady mé vyprávění končí...Dobrou noc, děti:-)

P.S. Málem bych zapomněla: Druhý den mi přišla sms od France, cituji:" Ahoj Jitko, bohužel jsem si přečetl tu zprávu až teď ráno. Už je ti to asi na nic, říkat ti, že je to panic. Chodí pořád bez sirek, páč jeho jméno je Mirek:-) Měj se, Fanda" - no nedali byste mu pusu?:-)

Vzhledem k tomu, že jsem lupen na Brichtův koncík, kde zároveň slavil podesátiny, regulérně  vyhrála (tímto bych ráda ještě jednou poděkovala Fandovi Kovačovi:-), musela jsem se ho účastnit, chca nechca (ale já samozřejmě chca:-). Maky, hlava děravá, na soutěž o lístky zapomněla, ale jak to tak bývá - připraveným sice štěstí přeje (ale já doplním - nepřipraveným ještě víc), takže když nevyhrála volnou vstupenku v soutěži, Honza - barman z BB jí zařídil rovnou VIPku.

Koncík se konal v neděli, konkrétně tu, kdy jsme se krom Maky (ta musela o víkendu šéfovat ZOO) vraceli od Tučka z chaty po víceméně (spíš více než méně) prokaleném víkendu. Když už jsem u toho kalení, teď si tak vzpomínám, že odjezdu předcházel čtvrteční BB, kde jsem vykejsla cca do 5 ráno (tuším, že s Honzou Radou). V pátek večer jsme dorazili k Tučkovi překvapivě živí a zdraví (řídil Honzík), každopádně malá změna tu oproti stavu před cestou byla - z Prahy jsme vyjížděli s oběma zrcátky. Večer jsme popili u ohýnku a šli si lehnout zhruba ve 4 ráno. V sobotu to bylo o něco lepší, zalehli jsme sice už někdy ve 2, ale vzhledem k tomu, že se Honzík už zachumlaný ve spacáku přeřek a místo "fakír" (ani nevim proč jsme se bavili o fakírech... ležel na zemi, tak možná naleh na nějakej drobek a už zase dramatizoval) řekl "fakín" (raději to píšu foneticky, poněvadž to je Honzíkovo slovo a tím pádem nevím, zda se to nepíše správně "fuckeen"). No a kdo mě zná, tuší.. Konkrétně mi to vydrželo přibližně do 4 do rána:-) No ale vraťme se ke koncertu. Chajdu a dobu zalézání do pelechu jsem zmiňovala jen proto, abyste si představili, jak jsem po 3 takových večerech musela vypadat..a to mě ještě čekala "šichta" v BB. 

Vyrážely jsme s Maky společně z Ďáblic, sraz s Tučkem, Zrzkem, Honzíkem  a hlavně Honzou-barmanem jsme měly na Výstavišti, ale BBráky jsme potkaly už na Holeškách. Honzu - barmana jsme na Výstavišti zahlídli už z tramvaje (nedá se přehlídnout), tak si u něj Maky vyzvedla VIPku, já si běžela vyzvednout svou výhru a zařadily jsme se do fronty ke vstupu. U dveří do haly stáli vyhazovači, kteří prohlíželi batohy, jestli nepronášíme dovnitř něco nepatřičného. Ok, chápu to, ovšem nemuseli by svou práci tak prožívat jako jeden z nich, který mi oznámil, že s deštníkem dovnitř nemůžu. Ten den nespadla ani kapka, ale já - jako správný batůžkář, ve svém miláčkovi nosím 90% na daný den nepotřebných věcí, protože člověk nikdy neví, že..Snažím se tedy chabě bránit, že ten deštník (museli byste ho vidět, už něco zažil, byl sám rád, že drží pohromadě) nemá žádnej hrot, není ostrej, ani těžkej, tudíš s ním nikomu neublížím..Securiťák byl ale neoblomný a řek mi, že mě tam s nim prostě nepustí. Ok, nebudu mu kecat do jeho řemesla, asi má s deštníky nějakou špatnou osobní zkušennost. Rezignovala jsem tedy a povídám:"ok, tak kde je tu nějaká šatna nebo kde si ho můžu nechat?". S:" šatna tu neni, nechte si ho někde venku". J:"tak já si ho nechám tady u vás". S:"to ne, já už tu pak nebudu" Uáááá (projev mýho vnitřního zoufalství). J: "Fajn!" (přesně v tuhle chvíli bych mu ten deštník nejradši vrazila do jistého otvoru (nos to není)  a zalitovala, že deštník není vystřelovací..i když, pak už bych si ho pravděpodobně nepřišla ani vyzvednout). Vystoupila jsem teda z fronty a přemýšlela, co budu dělat. Jak už jsem zmínila výše, deštník měl už svá nejlepší léta za sebou, takže možná přemejšlíte, proč jsem s tím dělala takový cavyky. Prostě a jednoduše - citová hodnota. Pak mě napadla spásná myšlenka, půjdu se zeptat Fandy Kovače, třeba tu bude mít auto. Přišla jsem tedy za ním a ptám se ho, jestli bych si někde u něj nemohla nechat deštěník, že mě ten securiťák s ním dovnitř nepustí. "Pojď, dáš si ho ke mě do auta", povídá nějakej Fandův kámoš, "akorát se pak o něj musiš přihlásit". A to už jsem věděla, že svůj deštník vidím naposled. Ne že by mi s ním frajer záměrně ujel, ale představa, jak pak frajera hledám mezi těma stovkama lidí..každopádně radši ho nechám frajerovi v autě, než abych ho tam někde pohodila do trávy jak nějakou použitou děvku..

Vrátila jsem se k Securiťákovi s výrazem, ať vůbec nezkouší mi vyhrabat v batohu něco dalšího, co se mu nelíbí. Tentokrát to však šlo bez problémů, a tak jsem šla hledat Maky, která už na mě čekala vevnitř. Koupily jsem si pivko a šly čekat pod podium..

Co se týká přímo Brichtova vystoupení, to si můžete dohledat v jiných reportech, v časopisech, na netu...nejsem hudební kritik ani reportér, takže po mě nechtějte přesnej popis toho co se dělo, co všechno hrál a nehrál, kdo mu všechno popřál k narozeninám atd atd..každopádně co si já pamatuju, zahrál jak starý dobrý hity, tak něco málo z Deratizera (narozdíl od Benátský), za bubnama se teda vystřídal jak Lukáš Pavlík (luxusní sólíčko), tak Klauda Kryšpín. Zaznělo i několik věcí ze Zemětřesení i Hattricku. Na podiu se objevil i Kamil Střihavka a Petr Janda...a ohňová show byla fakt dobrá.

Když už se koncík chýlil ke konci, vyrazily jste s Maky směr BB, abychom tam stihly dorazit dřív než ostatní a aby nám Honza - barman stihnul vysvětlit, jak to tam funguje. Smůla, jen co jsem tam dorazily sockou, v patách nám byly zástupy lidí (jj, ať žijou tága). Takže Honza po nás jen hodil zástěry a jelo se. Než jsme se tak nějak sehráli, kdo co bude dělat, byly slušný zmatky..byla jsem zoufalá, absolutně se to nedalo stíhat, nedalo se tam ani hnout, takže když jsem chtěla sesbírat sklo, který dost rychle docházelo, myslela jsem že mi jebne. Když můj zoufalej výraz viděl Roman (barman ze shora), obejmul mě a snažil se mě uklidnit. BB byl narvanej jak nikdy, na pivko se stála 10minutová fonta (prostě když vám přijde 100 lidí najednou, nic s tím neuděláte) a tak se dost lidí po 2,3 pivkách přesunulo nahoru. A to nám přesně vyhovovalo. Všechny stoly byly obsazený, ale přitom se mezi nima dalo normálně procházet, u baru stálo maximálně 5 lidí..ideál. Zhruba po1-2 hodinách, kdy se to teda vylidnilo, mě to konečně začlo bavit. Věděla jsem co mám dělat, kde co najdu, žádnej shon ani nuda..

Už celkem v klidu točíme pivko a myjeme sklo za barem, když nakráčí přiopilej Roman s krvavou zhruba 3cm dlouhou ránou pod okem. Prej se venku s někým porval. Výborně. Tyhle situace miluju. Samozřejmě jsem se dost vyděsila, ale na druhou stranu jsem byla ráda, že se to popralo venku a ne dole v BB. Roman přišel s nějakou slečnou, která byla nejen moc hezká, ale i moc milá, a takových je jako šafránu, tak se mi uplně zlepšila nálada. Roman mi poručil: "nalej nám zelenou, mámo". Ok. Těch zelených padlo poměrně dost. Už bylo po 4 hodině, když to v BB dost prořídlo, takže jsme si s Maky šly sednout normálně ke stolu a daly si zaslouženou Plzínku. Po chvíli se přimotal Roman, přised si a skelným zrakem kouká k baru, o který byla opřená Bobova bejvalka, říkejma jí třeba slečna "P" (teď přítelkyně Mimina - kytaristy AB bandu, jestli se nepletu) a povídá: "Já tu dneska sbalil nějakou holku, je to támhleta na baru?" Tak to mě fakt pobavilo. S Romanovým objevem měla tahle společný maximálně tak blonďatý vlasy. Zásadní rozdíl mezi nima byl, že slečna "P" je narozdíl od Romanovýho objevu příjemná jak osina v P, že bych jí do její P taky nejradši nakopla..Jinak Romanův objev zmizel chvilku předtím. Slečna vylezla ze záchodů, a když viděla v  jakým je Roman stavu, vzala to rovnou po schodech ven:-))

Honza nás propustil už někdy kolem 3 hodiny, ale my nakonec stejně zůstaly cca do půl 5, když jsme viděly jak je taky hotovej..Navíc oslavenec se dole ukázal až někdy kolem té 3 hodiny, takže chápu, že byl Honza-barman nasranej.

No a to je asi tak vše podstatné...vlastně není..málem bych nechtíc zamlčela svůj trapas. Sbírám sklo a když jdu kolem baru míjim kluka, kterýmu zrovna vypad zapalovač z ruky. Podle toho jak se pohupoval byl už taky pěkně našrot, tak si řikám, že mu ho podám, v tu samou chvíli se ale pro něj začal sklánět taky a jak na mě vystrčil pozadí, šup a už to plesklo (nemůžu si pomoct, to je něco jako reflex). Kluk se nevěřícně otáčí a on to Zbyňďa Drdů :-)) a nejvtipnější na tom bylo, že jak jsem ho plácla po tom zadku, tak mu ještě vylítla  z kapsy peněženka, takže se chudák musel shejbat znova:-) Utrousila jsem něco jako "sorry" a brala kmity zase radši za bar...

No a teď už je to asi vážně vše. Dobrou noc milé děti.

KV2