KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

S Maky jsme vyrazily busem hned ráno do Turnova, kde nás měl nabrat Zíno. Už cestou jsme zjistily, že pouze deštník nám stačit nebude, a tak jsme hned po výstupu z busu začaly prolézat krám za krámem a shánět pláštěnku..Ve finále jsme ji sehnaly v jedné menší drogérce kousek od nádraží, kde nás také po pár minutách objevil Zíno, takže jsme mohli vyrazit. S pocitem maximální připravenosti (pláštěnka v batohu) jsme se vydali na 2. fesťák v mém životě...

Malá skála je malebná vesnička s krásnými roubenkami obklopená lesy. Zíno nás vyhodil na rozcestí, aby mohl jet vstupem pro kapely. Já sice měla být na guestu, ale nejdřív jsme chtěly sehnat lístek pro Markét, takže jsme vyrazily směr vstup pro "normální" lidi. Po cca 10 minutách jsme došly až před vstup, kde už se kontrolovaly pásky, ale pokladny, kde si můžeme pásku koupit, jsme nepotkaly. Ptáme se tedy jedné z holek, které stály ve frontě, kde že ty pásky seženem..holka odpověděla, že pokladny jsou asi 30 metrů zpět po pravé straně. Vydaly jsme se tedy hledat pokladny. Po 30 metrech sice byly stánky, ale pokladny nikde..šly jsme tedy dál a dál (s tím, že slečnin odhad na vzdálenosti je asi tak dobrý jako můj na sportovní výsledky), až jsme se dostaly opět na rozcestí, kde nás původně Zíno vyložil. Aha, no tak jsme je asi musely někde minout..najednou jsme zahlédly Slámise s bandou, tak se jich hned ptáme, kde ty pitomý pokladny najdem. "Hele ty jsou hned u vstupu po levé straně, to nemůžete minout" povídá nějakej týpek z bandy. Musela jsem se uchechtnout. "Nemůžeme? Už jsme je minuly dvakrát". "Aha, no ale fakt tam jsou, kousek od vstupu". Fajn, takže jsme se vydaly (už potřetí) tou samou cestou zase zpět, až nám bylo trochu trapně, jak se furt producírujem kolem zahrádek sem a tam jak dvě socky, který čekaj až je někdo na něco pozve. Málem bych zapomněla zmínit, že během naší procházky s pracovním názvem "sem, tam, sem" tak ob 2 minuty pršelo a nebo pařilo sluníčko...vyndat pláštěnku z batohu a navléct si ji trvalo zhruba ty 2 minuty, po kterých začalo významně pálit sluníčko, takže si asi dokážete představit, jak jsme se u toho hledání zpropadený pokladny bavily..když už jsme opět zahlédly vstup a pokladny stále nikde, myslela jsem, že jsem ne poloviční, ale úplná blondýna (přítomnost inteligentní brunety Markéty mi byla k ničemu, vzhledem k tomu, že se moc nevyspala, takže byla jak praštěná palicí). A pak jsme je uviděly. Tři zastrčený pokladny po levé straně. Slečna, co nám radila hned na začátku, měla pravdu, byly (z jejího pohledu) po pravé straně, ale ne 30 metrů, nýbrž 3!!!

Koupila jsem tedy lístek pro Maky a povídám paní prodavačce, že bych měla být na guestu. Paní mi povída: "to je možný, ale to musíte vstupem pro kapely"..Uááááááááááá...Ježíšku na křížku za co? Maky by vstupem pro kapely nepustili, takže jsem se vydala po své oblíbené cestě znovu zpět na rozcestí, zahnula doprava, po 100m znovu a stejně dlouhou rovnoběžnou cestou k té se stánky jsem se vydala ke vstupu pro kapely. To už nás naháněli kluci (Honzíkovi jsem samozřejmě volala asi před hodinou, ale nenapadlo mě, že se na Branžeži zlije jak Dán - pardon, jak Čech (podle nějakých průzkumů jsme prý přepili už i Dány) a mobil zapomene v hospodě). Markét tedy prošla normálním vstupem, že se sejdem u Wigwam stage, kde měli hrát Vetroláci a já tam přijdu z druhé strany, až dostanu pásku. Tam mi řekli, že si kapela pásku pro mě vyzvedla a já padala do mdlob při představě, že je tam budu někde hledat, nejlépe u nějakého stánku na té hlavní ulici..naštěští jsem je po chvilce zahlédla a pásku dostala. Honzík se inteligentně zeptal, jestli už má Maky pásku koupenou, že dostali ještě jednu. Tak to jsem málem omdlela podruhý, ale co..650,- sem, 650,- tam..pakatel..Jó, byla jsem vděčná, že zařídili ten guest aspoň pro mě, ale podle mě jsou věci, které se neříkají, a to, že jsem mohla docela pálku ušetřit (Markét jsem to zaplatila k svátku) byla jedna z nich..no nic.

Maky už prozváněla a tak jsem opustila kluky a vydala se hledat Wigwam stage. Vzhledem k tomu, že bylo před polednem, v areálu krom kapel, pořadatelů, ochranky a stánkařů zatím nikdo nebyl, jsem ji našla poměrně brzy. Než jsem se však k ní dostala, zjistila jsem, že mnohem věcnější než pláštěnka by byly holinky. Blondýna z Praheee si totiž vyšlápla na fesťák v kotníkových botách, navíc bílých (ha ha ha, dement, no), no a než mě napadlo si vytáhnout aspoň džíny ke kolenům, už to bylo celkem jedno, poněvadž až k nim byly mokrý.. Když mě uviděl jeden ze čtyř týpků, kteří byli zatím jako jediní ve wigwam stage, prohodil: "Slečno, kdybyste měla cestu kolem Příbrami, nepřišla byste mi taky vytřít?" Vtipnej, no...a tak jsme radši z pod stanu zase vylezly ven na kouřovou a sledovaly "Slámisovce", jak jsme nazvaly bandu brigádníků rozhazující slámu do největších kaluží...Přemýšlely jsme, z jaké kapely ti vtipálci asi budou, což se nám objasnilo chvíli před vystoupením Vetrolu tím, že si kluci natáhli trika Security. Aha, no ještě, že jsme se s nima nepustily do řeči, myslím, že by nás slušně pohoupali..:-)

Vetrol začali hrát chvilku po poledni, ve stanu se sešlo cca 300 lidí. První řady tvořili kamarádi a známí Vetrolu, ve zbytku stanu postávali po skupinkách první sobotní návštěvníci festivalu. Težko říct, jestli zůstali až do konce vystoupení kvůli hudbě, nebo kvůli napětí, co ještě Čudla krom svých slipů ukáže...Maky dostala na starost Brutarův foťák, poněvadž šel natáčet na kameru, já Markétino pivko. Po minutce byla Maky zpět u mě, že s tím asi neumí fotit, páč tam má furt černo. Poradila jsem jí, ať si sundá tu krytku, že to možná půjde líp :-) Jak říkám, já napůl blondýna a Maky nevyspalá, to po nás nemůžete nic chtít...

Poslední co mě rozseklo bylo, když jsem v davu zahlídla Tučka s jeho novou kamarádkou Marikou. "Jak jste se sem dostali?" ptám se. "Normálně, autem". Ne, že by cesta busem v 8 ráno do Turnova byla nějakej příšernej voser, ale vyjíždět před 11 v klidu pohodlným autíčkem by bylo o něco lepší, že..no nic, třeba příště.

Poté, co Vetrol s poměrně slušným potleskem skončili jsme se s Maky vydaly hledat krám s holinama, bahno jsme totiž zatím měly jen na nohavicích a na botách, ne v nich. Prošly jsme tedy opět nám už známou cestu až k rozcestí, ale stánek s holinama nikde..Jakto? Dyť je tu má každej druhej..ptám se slečny okolo, kde že je sehnala, ta mi odpovídá "Sorry, I don´t understand"..fajn..při druhém pokusu už mám větší štěstí, co se dorozumění týče, když se ptám týpka procházejícího kolem mě : "Čau, hele, kde prodávaj ty holiny?" Týpek se pobaveně usměje : "V Mladý Boleslavi"...sláva...poté, co oslovuji už asi 10. člověka si začínám připouštět, že jsou všichni chytrý, resp. že už na nějakým podobným fesťáku byli a že se tu žádný stánek s holinama nenachází... hlavou mi nevím proč zní píseň "V nohách mám už tisíc mil" a mám takové tušení, že druhou tisícovku na jeden zátah nedám a tak si s Maky zalézáme do jedné hospůdky na oběd. Úleva, pohoda, radost....dojedeno, uff, těžko..ještě chvíli jsme poseděly, při brzkém vstání ze židle hrozil ještě rychlejší pád k zemi, a tak jsme radši ještě chvíli blokovaly místo druhým..

Pak jsme tak různě pendlovaly, kecaly s klukama, poslechly si zbytek Nightwork..Já, jako správný sebemrskač jsem si ještě vystála hodinovou frontu na jejich autogramiádu, poněvadž jsem chtěla získat podpis pro kamarádku, která je má ráda. Naštestí stál hned za mnou kluk, který byl ve stejné situaci jako já, tak to hned bylo veselejš. Docela jsme se pobavili, když jeden sekuriťák povídá druhýmu: "Jako já pochopim, že jdou holky na ty kluci, ale že jdou i kluci na ty kluci, tak to fakt nechápu" Otočila jsem se na toho typa za mnou s tím, jestli slyšel to co já, a on jen konstatoval:" to víš, někdo má svaly, někdo čáry a někdo umí mluvit":-)

Přesto veřím, že si ten kluk za mnou připadal trapně v houfu asi 150 holek ve věkovém rozmezí asi 13-16 let...asi tak jako já...ten "kluci nechápající" sekuriťák to ještě umocnil tím, když mi (zoufale po něm házejíc psím pohledem, aby už mě tam taky pustil) povídá: "No, tak běžte ještě VY, no"..na chvíli jsem naivně zadoufala, že nás pouští víc..ne, normálně mi (asi jako jediné z davu) vykal!! Vlezla jsem do stanu, kde seděli kluci z Nightworku, vzala jsem si fotku, co byla hned na začátku, a čekala až na mě přijde řada. "Tak komu to bude?" ptá se mě jeden z těch co neznám (znám jen Prachaře, Dyka a mladýho Soukupa, kterej tam nebyl). "Napište tam Blaničce, to je kamarádka". Týpek se usmál, vyhověl mi a poslal fotku dalšímu, poté se podepsal mladej Prachař, který se na rozdíl od ostatních ani neobtěžoval podívat, komu se to podepisuje..ne že by teda o něco přišel, ale přišlo mi to sprostý vůči opravdovejm fanynkám, který si vystojej frontu a doufaj, že se na ně jejich idol aspoň usměje..a jak mě všichni znáte, tak asi tušíte jak to dopadlo. Když se mi podepisoval další člen a krásně se na mě usmál, tak povídám pěkně nahlas: "Vy jste stejně nejmilejší, to třeba tady pan Prachař se ani neobtěžuje podívat, komu se podepisuje". Jmenovaný se na mě překvapeně podíval a začal se omlouvat.. Tak mu povídám, že u mě v pohodě, ale ať už to nedělá, některé z těch fanynek by to mohlo být dost líto. Ostatní členy jsem tím docela pobavila, Prachař mi to ještě napůl nevěřícně odkejval. Vymázla jsem ze stanu s pocitem dobře vykonané práce a vydala se hledat Maky. Ta postávala o kousek dál s Honzíkem..

Co si tak dál matně vybavuju - poslechly jsme si část vystoupení Anety Langerové, Kamila Střihavky, Chinaski a těšily se na vystoupení Guano Apes a ABbandu. Čas jsme vyplňovaly kecáním s klukama, hlavně s Jirkou, Vejcem, Zínem a Matějem z Rubbish. Zíno nás docela pobavil, když se k naší skupince jen tak přichomejtnul a prohlásil: "Vykuř mi kladélko". Nevím kde to sebral, ani proč to jen tak zničeho nic prohlásil..nejspíš už toho měl taky dost. Honzík vypadnul z Benátský dost brzo a Čudlu jsme celý večer taky neviděli. Už byla tma a my se šly s maky porozhlédnout po nějakém tom svařáku, poněvadž se do nás pustila dobrá zima. Když jsme se vrátili k naštvanému Jiříkovi (nějak jsme se nepochopili s čekáním na nás), začínaly už hrát Guano Apes. Jedním slovem: skvělý. Dohodli jsme se, že vyrazíme po Brichtovi. Ten předvedl velmi pěkný vystoupení, akorát mě mrzelo, že nezahrál ani jednu věc z Deratizéra, což mi poté bylo vysvětleno tím, že bubeník Lukáš Pavlík to odmítá hrát vzhledem k mediální masírce, která kvůli tomuto CD proběhla. Na druhou stranu taky dobře, aspoň jsem si osvěžila starý dobrý songy.

Už jsme se s Maky a Jiříkem viděli v postýlce (každý ve své, samozřejmě), takže se jen čekalo na mistra Čudlu, až si převezme svůj spacák, který měl u Jirky v autě. Čudla se během té doby, co jsem ho neviděli stihnul zmastit tak, že když přeze mě přehodil svou tlapu a dýchnul mi do obličeje, měla jsem rázem taky dobrý 3 promile v krvi. Přesouvali jsme se k autu šnečí rychlostí, poněvadž Čudla stále měnil směr nebo se zastavoval. Mezitím halekal, že má svátek, že má svátek, kdo má dneska svátek? Tak jsem mu k svátku posloužila jako berle, o kterou se opíral, aby nehodil slušnou krysu.:-) Poté, co si převzal spacák, jsme mu popřáli, ať si užije zbytek akce a vydali jsme se konečně k Jiříkovi domů...

Co podotknout...akce to byla vskutku (jak by řekl Zrzeček) zajímavá, poslechli jsme si pár dobrých kapel, užili si radosti i strasti fesťáku, s Maky si ověřily, že nejsme fesťákový typy a že dloooouho, pokud ještě vůbec někdy, se na podobný akci neukážem..jj, tohle není nic pro nás, my raději ty menší akce, s pár neznámejma kapelkama, žádnýmy frontama na zádchod nbeo na předražený pivko...ale nelitujem :-)

J.

Ahoj ahoj ahoj, tak jsem zase tu. Předem se musím omluvit, že jsem několik koncíků ochudila o report, ale vzhledem ke své paměti, resp. jejím výpadkům, jaksi není co psát...halt se budu muset přinutit psát reporty hned den poté..jinak to nevidím (jinak to nebude - doslova).

Za zmínku ale určitě stojí letošní Bugr fest v Českém Dubu, kde opět vystoupila kapela Vetrol, spolu s Prozatimním řešením a Lazaretním vlakem. Vetrol tu předvedl dle mého názoru jeden z nejlepších, ne -li nejlepší koncík, na kterém jsem byla. Už nástup byl originální, kdy kluci vybíhali na podium po jednom. Od té doby, co s nima hraje Zíno z kapely Rubbish se mi Vetrol celkově líbí víc..a neříkám to jen proto, že Zíno je fakt fešák, ale že jim to vážně hraje líp :-)  Perličkou tohoto koncíku bylo vystoupení "Vetroluneticu", kdy si kluci oblékli jakýsi červený plášť s nápisem Kondom na zádech a předvedli skvělé vystoupení při jednom z nějvětších hitů kapely Lunetic - Ať  je hudba tvůj lék. Kdo tam nebyl, udělal velkou chybu. Kluci si rozdělili jednotlivé sloky, bohužel už nevím, kdo zpíval koho, každopádně prdel to byla nevídaná. Publikum se dalo rozdělit cca do 3 skupin : nevěřící, pobavení, učůrávající (já samozřejmě patřila do té 3. skupiny). Nejen, že kluci měli poměrně slušně nadrcenej text (samozřejmě Honzík bez jediné chybičky - je vidět kdo Lunetic kdysi poslouchal a kdo ne), ale ještě k tomu měli vymyšlenou vtipnou taneční sestavu..zkrátka zasmál by se i hluchej :-)  Co se týče Vetrolu, koncík měl (jak by řekli kluci z  kapely Paragraf 219) vopravdu úroveň. Jediným pro mne mínusovým bodem byla absence mé druhé polovičky - Markétky. Chyběl i Monty, asi tušil, že tentokrát nebudu potřebovat podržet vlasy, poněvadž se šavlový tanec konat nebude..

Kromě parodie na Lunetic mě velmi pobavil stínový manažer Vetrolu - Aleš Vébr. Po vystoupení kapely Prozatimní řešení vylezl na podium a povídá: "tady Čerwis je jedinej pořádnej punkáč z Českýho Dubu...mimochodem, víte jak šukaj punkáči?" a povídá Čerwisovi "Vohni se", chudák zmatenej Čerwis se k němu otočil zády a ohnul se v pase  (odvážný to chlapec, jen co je pravda)..Aleš povídá " vobráceně ty vole, hlavou ke mě" takže se Čerwis otočil a Aleš se taky sklonil, takže o sebe třeli čírama...okořenil to Čudla, když pronesl : "a tady vidíte, kdo ho má delšího" (Číro má delší Čerwis, jak jsou na tom s jinými partiemi těžko říct)....Co se Prozatimního řešení týká, začínám jim přicházet na chuť. Myslím, že na to, jak jsou kucí a Kikouš (Honzíkova přítelkyně a jediná slečna, navíc basačka, v kapele) mladí, maj docela slušně našlápnuto..navíc punk je dneska opět dost v módě..

No a co se týká mě, stihla jsem se pěkně ovínit, takže Lazaretní vlak jsem opět už nějak nevnímala, což myslím bylo chvilkama i ku prospěchu..nejsou špatní, jen jim ten zpěv občas dost drasticky ujede..

Celej Bugr se vážně poved, až na to aprílový počasí, kdy chvíli pršelo a pak zas ne, takže člověk furt blbnul s deštníkem...a to bahno..Bugr se přesouval kvůli promáčený půdě...vtipný...to si s novým termínem moc nepomohli, poněvadž bahna tam bylo habakuk..což mi připomíná, že jsem si zvládla ve dvou vteřinách hodit bahno do boty a zároveň si polejt vínem svůj vlastní zadek...že to není možný? ale je...to si tak jdete po bahně, najednou vám to podklouzne, takže zmáčknete kelímek, který držíte v ruce, tím podkluzem se vymrští 1) část bahna a vletí vám do boty za patu a 2) víno, které by normálně dopadlo na zem..jenže než to víno stihlo ze vzduchu dopadnout na zem, já se stihla tím skluzem dostat zadkem přímo do jeho trajektorie...no sedla jsem si už na spoustu věcí, ale polít si zadek sama sobě, to se mi dosud nestalo...:-)

 Takže Bugráci, Bugračky a Bugráčata, za rock zase pá pá

J.

Cesta do Vlaku byla vskutku zajímavá. Nejprve jsme se s Honzíkem hledali na Čerňáku, kde byl vyjímečně sraz. Připadaly jsme si s Markétkou jak bludné Holanďanky, když jsme to šněrovaly po Černým mostě sem a tam a hledaly parkoviště, kde bychom zahlédly Honzíkovu vínovou Fabii. Tu jsme nakonec našly, avšak nebýt zoufalého telefonátu Honzíkovi, asi tam bloudíme doteď.

Cesta do Liberce byla v klidu, ovšem v Liberci to bylo už horší. Centrum jsme projezdili křížem krážem , ale stále se nám nedařilo napojit na tu správnou cestu. V jednu chvíli jsme si dali dokonce face to face s místním autobusem, když jsme jaksi přehlídli, že oba pruhy jsou stejnosměrné, a Honzík se do jedno z nich snažil otočit, poté co jsme opět zjistili, že jedeme špatně. Když už jsme se konečně napojili na správnou cestu a dostali se až ke kolejím, nastal další kámen úrazu. Koleje jsme projížděli sem a tam, ale klub Vlak jsme nemohli najít. Nakonec nás telefonicky navedl Čudla.

Klub Vlak jsem si, nevím proč, představovala na podobný způsob jako Rock Hole Dobříš, ale někde v centru Liberce. Že to bude něco mezi malinkou tělocvičnou, klubovnou a hospodou někde na periférii, ještě k tomu zašitý mezi kolejemi, to mě nenapadlo. Navíc tam byla taková kosa, že jsme si s Markétkou musely dát svařáka. Což byla první chyba večera. Byl sám o sobě tak sladkej, že když jsem se napila, myslela jsem, že mi vypadaj všechny zuby naráz. Na podšálku ještě přiložené dva cukry mě při představě použití přivedly málem do komatu. Bléééééééééé. "Být či nebýt" (Pít či nepít)? V mém případě "nezmrznout či poblít". Zima byla horší, takže jsem po minilokách crcala ten nechutný nápoj smrti. Po každém cucnutí se mi zkřivil obličej jak malým dětem po citrónu. Svůj účinek to však mělo, zanedlouho mi bylo tepleji. Zůstala jsem tedy už u vína..

První kapela mě přivedla k zamyšlení, zda u skupin zpívajících HC, mají písně slova, nebo jde jen o cca desítku pazvuků nepravidelně se střídajících. On jaksi celý večer (až na Vetrol) byl takový tvrdší. Můj šálek čaje to tedy není (u mě to odpovídá spíš tomu svařáku), ale věřím, že ani jedna z kapel nebyla špatná v tom co dělaja určitě mají i dost fanoušků, jen já tomu prostě nerozumím. Hudba jako taková mi až tak nevadí, naopak chvílema se mi i líbí, ale jaksi v mém případě vše pohřbí ten styl zpěvu, kdy se ani nesnažím potencionálním slovům rozumět, ale spíš tipuji, která z naběhlých žil na zpěvákově hlavě a krku rupne jako první.

Kapela Mortifilia mě oproti první kapele (název jsem nějak nezjitila) zaujala víc z jednoho prostého důvodu, a to, že jejich basák byl podobnej Reno Rainesovi, akorát měl vlasy delší a blond. Takže pokoukáníčko fajn, přesto mou pozornost zanedlouho odlákal jiný chlapec, který mě i Markét naprosto odrovnal svým tancem, spočívajícím v opření se o fotbálek, házení hlavou (původně jsem chtěla napsat házení vlasy, ale vzhledem k dospělému ježkovi mi to přišlo nepřesné) a hlavně kroutěním zadku tak, jak by to zvládla málokterá go go:-)

Co se Vetrolu týče, poprvé jsem slyšela hrát Zína místo Jirky a musím uznat, všechna čest. Ten chlapec je vážně šikovný, každopádně Jirka je Jirka (snad mi Zíno promine). S Markét jsme oprášily aerobik při písničce Rokáč, kdy nám Čudla předcvičoval na podiu a my opakovaly po něm. Olga Šípková by se měla bát, Čudla je docela talent:-) Když už mluvím o Čudlovi, nejde nezmínit povedený kousek, kdy mu při jednom z výskoků ruply kalhoty ve stylu striptérů (tzn celá nohavice komplet). Poněvadž už toho na sobě záměrně roztrhal mraky, nejdříve jsem tomu nevěnovala větší pozornost, ale když jsem si uvědomila, že jde o jeho oblíbený gatě, došlo mi, že mu to fakt ruplo neplánovaně. Zbytek koncíku dozpíval ve spodkách, čemuž spousta lidí, kteří viděli Vetrol očividně poprvé, nemohla uvěřit.

Při kapele V.A.R. už mi místo krve proudilo v žilách víno, takže těžko říct..každopádně si tak matně vybavuju, že zpěvák této kapely byl na tom podobně jako já...

Přespávaly jsme s M. u Vejceho, takže jsme chtěli jít ještě někam zakalit. Obrazili jsme dva nonstopy, abychom se ve finále vráliti tágem zpět mezi koleje, do místní hospodo-diskotéky U Váchů, kde bylo tak narváno, že jsme se cca po hodince zase vraceli zpět na sídliště, utahaný jak koťata a opilí jak já po litru vína:-)

Přestože mi klub Vlak moc nesed, byl to celkem fajn večer:-)

J.