KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

První dáreček k narozeninám jsem si nadělila tak trochu sama. Den před tím, než jsem se zařadila mezi staré brécy, se konal koncík  3 mých oblíbených kapel ve Vagonu. Tento klub mám spojený s gympláckými časy, kdy jsme sem s kamarádkou chodily na koncíky tehdy ještě neprofláklé kapely Ready Kirken. Vagon mám ráda - dostatek místa na sezení i na paření, ceny ujdou, akorát škoda, že se nachází na mnou neoblíbené Národní třídě.

Přestože jsem byla dost nachcípaná, neodolala jsem. Kdy se mi poštěstí slyšet tyhle 3 kapely pohromadě, navíc se vstupem za kilčo, kde je v ceně i nové CD Paragrafů "Vražda lopatou"? Dorazila jsem o něco dřív než Markét. Hned u vstupu jsem se trochu zděsila, páč jsem zahlédla Cajka (bubeník Paragrafů). Ne že by byl nějakej děsivej nebo strašidelnej, jen chytil nemoc KV (ne moji nemoc, to by tam bylo KV.2, ale nemoc krátkých vlasů). S Péďou už jsem se smířila, přeci jen neměl tak dlouhý vlasy..ale Cajk? Co na to říct..

Usadila jsem se a přemýšlela, koho budu otravovat ,aby mi pohlídal věci, než si skočim pro pivko. Pak mne však napadl spásný nápad: hrajou tu Paragraf = bude tu i Quick (kamarád Honza, který je taky jejich fanouškem). Píšu teda sms: "Jsi ve Vagonu?" po pár minutách mi přijde vyčarpávající odpověď: "Jsem". Rychle, páč se má žízeň stává nesnesitelnou, datluju do mobilu: "Tak mi vem cestou pivko na báru a doraž, sedim vzadu". Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli to neni moc odrzlý, zas takový kámoši, abych mu poroučela, nejsme. Vzhledem k tomu, že v nadcházejících nekonečných 10 minutách jsem neviděla ani Quicka, natož pivko, začala jsem se tedy opět rozhlížet, koho požádám. Zrovna když jsem přemejšlela, že to všechno na sebe zase navleču, poněvadž nikomu se nedá věřit (jinak stíhy nemam), dorazila Markét, takže jsem vystartovala k baru témeř nadzvukovou rychlostí. Tam stál Quick, dobrý, takže se neurazil, že si z něj dělám poslíčka. Chvíli jsme pokecali na baru a pak se přesunuli za Markét. Do klubu stále proudili další a další lidi. Je vidět, že tyhle tři kapely mají poměrně slušnou základnu fanoušků. Mezi příchozíma lidma jsem zahlédla dokonce i Harryho (klávesák z kapely Asthenia) a zpěvačku s basačkou z kapely Season Crack. No koho tu ještě nepotkám? No jasně, Zazu :-) i když toho jsem tu jako dalšího z kámošů Paragrafů mohla čekat. Bez králičích zarudlejch očiček bych ho málem nepoznala. Nejen že vypadal celkem normálně, ale poté, co okolo obkroužil cca 4 kolečka se nejspíš rozhodl, že by už to stačilo a přisedl si, jsem zjistila, že i normálně mluví. Řikal mi "Jitko", i když se u toho tak nějak zvláštně culil. Nejprve mě potěšilo, že si pamatuje moje jméno, než jsem zjistila, že mi říká sice Jitko, ale ve skutečnosti neví, že se tak fakt jmenuju. To mi došlo ve chvíli, když řekl "Jitko, která vlastně nejseš Jitka,...". Tak na něj civim, co to je zase za úlet, a on na mě civí, co na něj tak civim já. Matně se mi začlo vybavovat, že když jsme se poznali v Ojaji, mluvil o tom, jak jsem podobná nějaké Jitce (tímto tu kočku zdravím:-)) z Letňan. Takže když jsem se mu nato představila jako taky Jitka, asi tomu nevěřil, jak jsem zjistila až tady ve Vagonu. Musela jsem mu ukázat občanku. Vytřeštil oči, jako kdyby tam stálo Grizelda (v tomto případě bych je třeštila asi sama). Asi je to náhoda, ale zas tak zvláštní mi to nepřijde..Jitek je až zbytečně moc (některé konkrétní bych klidně vystřelila na Mars, tam jich určitě zdaleka tolik neni :-)). Takže jsem zjistila, že jsem normální tuctovka, nejen jménem, ale i vzhledem :-(

Jako první hráli Zakázaný ovoce, který od doby, kdy mi Honzík asi napošestý konečně dovalil jejich cédo, kterému dělal recenzi na rockshocku, fakt můžu. Krom jedný písničky se mi líbí všechny na albu "Není co řeshit". Jak už jsem ale zmínila, nebylo mi ten den moc dobře, tak jsem tentokrát nepařila ani na jednu kapelu, a musím uznat, že to není vončo..ne že bych v rámci poga chtěla přijít o zuby či cokoliv jiného, ale tak někde mimo kotel bych si klíďo hodila škrpálem :-))) (jéé, tak tomu se musim smát sama, spojení "hodit škrpálem" mě baví už dlouhá léta a myslím, že ještě dlouho bavit bude).

Po ZO nastoupily Paragraf, kteří zde křtili již výše zmíněné CD "Vražda lopatou", myslim, že si to užili jak oni sami, tak i všichni návěštněvníci Vagonu. Tahle partička vás spát nenechá a to je hlavní. Bohužel už při představě, že bych si přeci jen šla skočit, se mi udělalo hůře, po někalikadenní abstinenci mi ani 4 pivka nesedly, tak jsme se s Markét spakovaly a vymajzly z klubu. Bohužel jsme tím pádem přišly o poslední kapelu Nežfaleš, což mě sice dost mrzelo, ale zase ne až tak, abych jejich vystoupení napůl prozvracela na hajzlíku.Což mi připomíná, že hajzlíky ve Vagonu jsou docela hnus, 2 kabinky, ani jedna nejde pořádně zavřít, natož zamknout. Že se kabinky nedají zavírat mě nejvíc vytočilo, když jsem z jedné z nich vycházela a  naskytnul se mi pohled, který bych nikomu nepřála. Ve vedlejší kabince stál chlápek a močil. Vzhledem k tomu, že mu stání v jeho stavu dalo docela dost zabrat, ani jsem si nechtěla představovat, jak to po jeho návštěvě v kabince musí vypadat. Měl jí jak z praku. Ne jí jako jí (nevim, kde by jí vzal, že), ale jako že byl fakt našrot. Než jsem si stihla umýt ruce, snažil se z kabinky vykolébat, přičemž mu z kapsy vypadla mince nejspíš nevyčíslitelné hodnoty (padíky už nejsou, takže nejspíš koruna), podle toho, jak se ji vehementně snažil sebrat. Jak se tak nakláněl na zem, naskytl se mi další pohled, který bych taktéž nikomu nepřála. Bohužel se celá tato akce děla u kabinky, ketrá byla bližší východu, takže jsem neměla kudy zmizet a celou tuto situace jsem si musela "užít" až do konce. Zkráceně: fuj hnus humus.

A to je asi tak vše, milí přátelé i nepřátelé (ha ha, žádný nemam)..no dobře, asi mam, ale ty sem snad nechodí:-)

J.

Poslední dobou jsem se na BZ moc nedostala a na psaní reportků z koncíků nebyl čas...bohužel, jak jsem čekala, se mi to vymstilo. Nejlepší je totiž psát zážitky bezprostředně po akci, kdy jsem ještě plná dojmů, a ne po měsíci, kdy si horko těžko vybavuju, co že se kde vlastně dělo...Proto jsem se rozhodla shrnout prosincové koncíky do jednoho reportku.

6.12. - 8 let Promile - Žlutý pes, Pardubice - Promile, Tchoři, Totální nasazení

Co si tak matně vzpomínám...do Žluťáku jsme dorazili v sestavě Honzík, Markéth a já. Pořádající kapela Promile už tam samozřejmě byla v plné polní, kromě nich a barmanů však téměř nikdo. Vetrol hráli jako první, takže se jednalo spíš o takový komorní koncík. Na Promile už však bylo narváno a možná i to dopomohlo k tomu, aby kucí předvedli vážně dobrou show (proč si vždycky při tomhle slovu vzpomenu na Honzíka?). Přestože jsem tuhle kapelu slyšela x- krát, přišlo mi, že tohle byl doposud asi nejlepší koncík...aby ne, dyť už kucí slavili 8 let (ty krávo Járo, to je docela doba). Což mi připomíná kapelu Totální nasazení (několikrát zdůraznili, že jsou spolu 20 nebo kolik let), která se této akce též účastnila. To bylo tuším poprvé, co jsem od týhle kapely slyšela, nebo spíš vnímala víc jak jednu písničku a musím říct, že jsou vážně dobří  (jako ti bobři), což samo všichni víte, ale tak píšu za sebe, ne za vás, že jo. Myslím, že se mě (díkybohu) ani ostatním (sakra) žádnej trapas, kterej by stál za zmínku, nestal.  Přestože teda byla tahle akce hudebně vážně povedená, není jaksi co psát...  

13.12. - Club Ojai, Praha - §219, Promile

Když už Promile razej do Prahy, nesmíme tam s Markéth chybět, kor, když akci pořádá další námi oblíbená kapela - v tomto případě Paragraf219. Ojai je příjemnej klubík/hospoda uprostřed letňanskýho sídliště, kterej mám docela ráda, až na to hlídání zpátečního spoje. Sice je to co by kamenem dohodil, ale ten zbytek, kterej by se musel dojít, zas tak malej není. Pantáta Tuček, kterej si Promile taktéž nikdy nenechá ujít, na nás čekal asi půl hoďky na busový zastávce - chudák, nějak jsme to s M. nevychytaly. Na akci jsme dorazili tedy ve třech (Honzík a Zrzeček byli na Arakainech). Ojai byl samozřejmě narvanej, každopádně když si to někdo umí zařídit, nejni problem...dobře, teď trochu machruju, nic jsme si nezařídili, to jenom Pissáček byl za hodnýho. Jedinej stůl, kterej byl volnej, byl rezervovanej pro Paragraf. No a Pissák - zlatíčko, nás sám poslal, ať si tam sednem. Pohoda-dřez. Promile hráli stejně úžasně jako na jejich 8letým výročí, což oceňuju hlavně z toho důvodu, že je rozdíl hrát v clubu, kde každýho znáš, než v Praze, kde je to jen pár lidí. O to víc mě potěšilo (jako bych s nima taky hrála:-), když za mnou chodili moji známí a chválili je.

Paragraf už měli pořádnej kotlík pařmenů. Mě osobně potěšili písničkou "Vopravdu úrověň", kterou fakt miluju, ale kterou poslední dobou moc nehrajou, což je vážně škoda. Od té doby, co mi Péďa věnoval písničku "Dylina" (prý omylem:-)), si už radši o žádnou neříkám, tak jsem byla ráda, že pánové oprášili i starší věci.

Co mě teda zamrzelo, že se s náma Promile ani nerozloučili, když odjížděli. Ale to už je úděl nás, "fanynek" ( jak by opět řekl Honzík, za což bych ho vždycky nakopla). Dobře, no, tak nejlepší kámoši asi nejsme, ale oslovení fanynka mě fakt nebaví...

Nakonec jsem se ale přiopila na baru, sbírala Péďu ze země a snažila se ho usadit zpět na barovku, což je práce pro vraha, nebo podle modřin, kterých jsem měla druhý den plný nohy (dalmatin hadr), spíš pro sebevraha. Kámoš Honza, který nechybí na žádném paragrafím koncíku nás seznámil s jakýmsi podivínem Zazou, kterého podezřívám z nadměrného užívání houbiček či podobných srand. Kromě toho, že málokterá jím vyřčená věta (či pazvuk) dávala smysl, se snažil neustále objímat nebo olizovat Péďu, kterému to očividně v jeho stavu vůbec nevadilo. No, pánové to mají rozehrané zajímavě, abych tak řekla.

Ve finále jsem se teda docela pobavila, takže se budu těšit na další podobnou akci:-))

19.12. - Klub Aion, Lomnice nad Popelkou - Vetrol, Rubbish, Svrab

Do Lomnice jsem vyrážela jen já a Honzík, páč Markéth měla nějakou slezinu se ZOO. Na místo jsme dorazili docela v pohodě, akorát najít klub bylo docela těžké. Respektive nápis jsem viděla hned jak jsme zastavili na námku, ale vlez dovnitř byl záhadou. Z náměstí to nebylo a když jsme dům obešli uličkou, v který by v klidu mohl řádit Jack (Rozparovač, ne Daniels), viděli jsem pouze polorozpadlý barák s nápisem Gheto (výstižnější název už tam napsat nemohli) a jakási polorozpadlá vrata...Poté, co jsme barák obešli několikrát tam a zpět (upozorňuju, že chcalo a byla zima, takže ideální na procházku) jsme zjistili, že vchodem jsou vážně ta vrata, protože tamtudy právě pánové z Rubbish stěhovali nástroje.

Klub byl docela velkej, ale taky vymrzlej, proto první, co jsem si na baru dala byl místo píva pořádnej tureček. Kluci z Vetrolu dorazili chvilku po nás, usadili jsme se tedy k jednomu stolku na židle, které podle mě pamatují krále Klacka. No vůbec, celý klub neoplýval zrovna novotou, ani čistotou. Záchodů jsem využila jen když nebylo zbytí a to jen proto, že ve finále asi byly lepší (a to je vážně co říct), než jít na malou do ghetta.

Kromě kapel a barmanek podle mě v klubu nebyl nikdo, což byla docela škoda. Na klukách z Rubbish ani z Vetrolu to ale znát nebylo, užívali si to a Čudla na sobě dokonce rozerval nějaký trencle nebo co. No, když už mluvím o Čudlovi, zjistila jsem, že je to týpek, který mě nepřestává překvapovat (a teď teda nemyslím jen na podiu). Docela jsem si zapařila, lupla pár víneček a pokecala s pánama z Vetrolu, takže ve finále pro mě celkem pohodovej večer, ale popravdě ty akčnější nemaj chybu...

Kapela Svrab, kterou jsem slyšela poprvé, mě vážně zaujala - vůbec nejsou špatní, takže jedno z mála pozitiv týhle akce bylo, že jsem poznala další kapelu.

27.12.08 - Koruna, Český Dub - Vetrol, DeeM, Prozatimní řešení

Nechtějte po mě kdy a jak jsme tam dorazili, ale byli jsme tam, to je podstatné. Jak je obvyklé na koncíkách v Koruně, tak i teď tam bylo narváno. Tomu se totiž říká podpora s velkým P, na druhou stranu díky tomuto nátřasku dokonale fungoval zákon zvednutý prdele, což mi však během vystoupení DeeMu a Vetrolu vůbec nevadilo, protože jsem pařila o 106:-)

První hráli kucí z DeeMu. Přestože se tahle kapela dočkala nelichotivého komentáře na stránkách Rockshocku, já je prostě žeru. Nepotřebuju, aby hráli bezchybně, s 5minutovejma kytarovejma sólama,  zpěvák měl rozsah 12 oktáv a měli texty o globálním oteplování a třídění odpadu. Mě prostě bavěj pohodoví kluci, kteří žijou sami,  půjčujou si mezi sebou jednu servírku, jezdí šalinou, svůj genetickej kód míní spojit jen 30. února, popíjejí burčák - přestože znají následky (nejen srajdu, ale i krutá opilecká rána) a hlavně, že z přejeté kočičky udělají díky své písničce kočičku nesmrtelnou:-). Baví mě jejich hudba a  dá s nima i pokecat, takže co si přát víc? Možná častější koncíky s Vetrolem. Takže jsem si jeich vystoupení opět užila, jen škoda, že nepařilo víc lidí.

Na Vetrol byl samozřejmě kotel, jak má být. Pantáta Tuček do sebe klopil pro mě nepředtavitelnou kombinaci (tuším víno s colou a rumem - což mi připadá asi stejně postavený na hlavu jako kdybych pila pivo s tequilou, posolený a s citronem..bléééééééé). Jeho jednání jsem přisuzovala trémě, poněvadž do nás už asi 2 měsíce před tím hustil, že si část nějaké písničky zahraje s Vetrolama na kytaru. O to větší překvapení pro mě bylo, když jsem ho pak na podiu vážně viděla, jeminánku...ať koukám, jak koukám, všichni členové Vetrolu byli na podiu s ním, tak kdo mu teda půjčil nástroj? Aha, jsem prostě furt stejná naivka a opět bych obsadila stupínek "skokan roku". Tučkova kytara byla nafukovací...

Poté, co našrot opilý Tuček sklidil spolu s Vetrolem potlesk, nastoupila kapela Prozatimní řešení, kde hraje i Honzíkova nová přítulka (že to trvalo, Honzo, co?), ale bohužel tuhle kapelu už jsem moc nevnímala, narozdíl od alkoholu proudícího mi v žilách..

Takže co dodat? Koruna je vždycky super, už aby se tam zas něco dělo:-)

J.

O Adamu Bombovi jsem slyšela cca 3 měsíce v kuse. Pokaždé, když jsme byli někde s Honzíkem, bylo to samý: "Jéžišmarjá, přijede Adam Bomb, chápeš to??? Adam Bomb!!" Zkráceně, Honzík se z něj mohl udělat, jen o něm mluvil..tak jsem byla na ten zázrak teda zvědavá. Honzík mě však dopředu upozornil, že je "Áda" už trochu vyžilej, ale že se mi určitě bude líbit jeho basák (prý je totiž Honzíkovi podobnej - není nad zdravé sebevědomí).

Na Chmelnici jsem vyrážela rovnou z práce, páč jsem si nebyla jistá kdy to začne, navíc abych zabrala nějakýho slušnýho fleka. V klubu krom barmana a čtyř vyzáblejch černejch postaviček nikdo nebyl. Šla jsem si teda pro malé pívo (barman byl nejen milej ale i pěknej - hmm, dobrej začátek), které jsem dostala do skleničky od Kofoly, což vypadalo poměrně zajímavě. Prohlížela jsem si vážně pěkný malůvky na zdech, když se objevil Honzík, který už byl v klubu pár hodin přede mnou, akorát jsme se zrovna minuli, páč si šel zrovna něco koupit. Zanedlouho se začli trousit lidi a výše zmiňované černé vychrtlé postavičky šli něco montovat na podium. Pochopila jsem, že se jedná o kapelu Adama Bomba. Kdo z nich je ten pro Honzu pan Dokonalý jsem poznala hned (nejvychrtlejší, nejčernější, vlasy do ksichtíku, které spolu s kloboukem (pro změnu černým) vypadaly jako háro Michaela Jacksona.

Když nastoupila kapela DeeM, náš stůl už byl poměrně dost zaplněnej a piv už bylo pár vypito. Tuhle kapelu mam fakt ráda, jak už jsem zmiňovala několikrát, každopádně mi přijde, že na Chmelnici se jim moc nedaří. Působili na mě dost rozházeně..ale co, ne každý den je posvícení a o to víc se na ně těším příště.

Po DeeMu nastoupili Vetroláci, které jsem však tentokrát moc nevnímala, páč jsem se s někým zakecala. každopádně mi neušlo Čudlovo:" I am from small village Český Dub and Jirka Tvrzník is from small village též":-))

Když nastoupila hlavní hvězda večera, lidi se nakupili před podium. K Honzíkově radosti musím uznat, že Adam Bomb vážně není špatnej (na druhou stranu to neni žádnej začátečník, takže se to dá očekávat), ale co se mi líbilo uplně nejvíc, že působili uvolněně a hlavně pohodově, přestože se jedná o malej klub a ne o nějakou arenu. Vypadali, že si to užívají hlavně oni a podle toho taky ta show působila. Hned dvakrát ve mě vyvolali myšlenky na Vánoce - poprvé když omotali stojan na mikrák světýlkama viz americký baráčky, a podruhé, když do kytary zabodnul takovou tu rachejtli, z které po zapálení lítají blejskavé konfety. No vlastně celé jejich vystoupení bylo takové ohňové a celé blejskavé  - Amíci, no..

Dokonce udělali i tombolu (což si myslím, že by se od nich naše kapely mohly inspirovat), kde hlavní cenou byly spodky ROCK LIKE FUCK a cd, které sice původně vyhrálo Honzíkovo číslo, ale protože právě vytíral záchody (zvláštní až prazvláštní ouchylka, ale tak každej máme něco, že), ceny tedy připadly pantátovi Tučkovi a ten se se mnou o dary podělil. Nechal si cd, já mam spodky - jucheeeuuuu!

Honzíka jsem ve finále musela zklamat, basák se mi nelíbil (a doteď nechápu, kde na to přišel), ale na druhou stranu musím konstatovat, že mi ani nepřipadal Honzíkovi podobnej..

Takže abych to tak nějak shrnula, já byla spokojená..sympatickej hezkej barman, dvě mé oblíbené kapely, Adam Bomb byl vážně dobrej a navíc jsem si odnášela část hlavní ceny...co víc si přát?

J.