KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Do Duba jsme vyjímečně vyrazili dvěma auty – Honzovým a Tučkovým. Posádku Tučkova auta tvořil Tuček (překvapivě), Zrzek a já. Honzovo auto okupoval pouze on a Jíťa, Markéth kvůli své rozjíždějící se herecké dráze musela dorazit do Liberce busem a poté ji do Českého Duba hodil Brutar. Zvolit, kdo bude mít tu čest, abych mu v autě dělala společnost, bylo snadné. Velká pohodlná Toyotka, 140km/h a Crashdiet z repráků nebo nová Fabia, 80-90(!) km/h, Honza + Jíťa a Crashdiet z repráků. Rozhodla rychlost jízdy a osazenstvo.

V Dubu jsme tedy byli logicky o „chvilenku“ dřív než Honza, takže jsem si stihli dát v místní cukrárně kávičku, na kterou jsem se klepala už z Prahy. Seděli jsem u jednoho ze dvou venkovních stolečků a zmrzlími prsty chytali poletující papírky, cukříky a „popelníky“ vytvořené z kalíšků od mlíček. Nebyli jsme jedinými magory, kteří si sednou na zahrádku v teplotě lehce nad bodem mrazu. Vedle nás se usadila zvláštní až prazvláštní (pro Honzu: divná až podivná) rodinka – maminka, tatínek, asi tak dvouletá holčička, která seděla mamince na klíně a pes Karel, který se uvelebil přímo před Zrzka a sledoval, zda mu neodpadne nějaký drobeček z bagety. Neodpad. Tatínek jen nevzrušeně konstatoval: „Karle, nežebrej“ a šel mu pro misku s vodou. Karel se ale nenechal opít vodou a nad miskou se ani nepozastavil. Při posledním loku kávičky mi ulétnul papírek zpod hrníčku a zastavil se až o holčiččin zadeček. Maminka si všimla letícího předmětu, který však ve své trajektorii dále nepokračoval a začla tedy dcerunku prohlížet. Nic zvláštního však nenašla, tak jsem jí upozornila, že „slečna má na zadečku papírek“. Maminka se rozchechtala, jako bych řekla vtip roku a „papírek“, který zabíral dcerce více jak polovinu pozadí odstranila . Jak říkám- zvláštní až prazvláštní to byli lidé.

Zanedlouho dorazil i Brutar, chvíli po něm i Honza s Jíťou a společně jsme vlezli do Koruny. V sále byl zatím jen Vejce, jeho přítelka a bordel. Uchýlili jsme se tedy do restaurace, kde jsem začla klopit první pivka. Nato, že bylo něco kolem 16:00, mi pívo docela sedlo. Kolem sedmé večerní dorazili pánové z Promilí, kteří si společně s námi dali jednu z nabídek Zabíjačkových hodů. Já volila sexy jitrnici (tak jsme je začali nazývat poté, co někdo prohlásil, že jitrnice je přitažlivá) a vážně byla dobrá, přesto jsem ji málem viděla nadvakrát a to když Honza začal pojídat její „obal“. Když viděl můj vyděšený výraz, prohlásil: „no co, dyť je to normální střívko“ (Honzo:1) ty jsi normální střívko a 2) blééééééééé, no právě).

Po jídle jsme se odebrali nahoru do sálu, kde za chvíli začalo vystoupení pardubických Promilí, kteří nezklamali, přestože měl Bart nějaký problém s hlasivkama. Přestože hráli v Koruně teprve podruhé, úspěch byl, troufám si říct, velký. Zájem o jejich trika (myslím trika Promile, ne konkrétně jejich vlastní) to jen potvrzoval. Zanedlouho je měli na sobě lidi jak před barem tak za barem.

Po Promilích nastoupili Vetrol, jako vždy jsem přišla o to nejlepší - začátek (tentokrát jsem se sice nevykalila, ale stála jsem frontu na dámách – jedna z nevýhod velké účasti), Markéth ale tvrdila, že to stálo za to. Což potvrzuje i fakt, že jsem po návratu zastihla Jirku s drsným výrazem (!) v koženém kabátě (!!!), Honzu s drsným výrazem (normal) s cígem v koutku (normal) a brýlých alá Leny Kravitz, které mu sluší (sakra, to bude zas keců typu : „jo tak ty brejle mi slušej jo?“) a samozřejmě vymóděného Čudlu. Ten vytunil své plavky nejprve modrým blikátkem umístěným v rozkroku, pak přímo rozkrok. Normálně se samozřejmě chlapům mezi nohy nekoukám (ha ha ha), ale víte jak... světlo přitahuje pozornost J Chvíli jsem přemýšlela, zda-li se jedná o vycpávku, přemíru alkoholu mnou požitého, a nebo že by mi dokonce celou dobu něco unikalo? Hmm, tohle bych asi nepřehlédla, takže třetí možnost jsem zavrhla...zanedlouho jsem bohužel zjistila, že se vážně jednalo pouze o vycpávku..L

Poněvadž jsem poměrně dost pařila na Promile, zbylo mi na Vetrol jen pramálo energie (jj,už nejsem nejmladší), takže jsem vše pozorovala z povzdálí. Monťas (nepoučitelný – viz Bugr fest) mě vyzval na panáka, kde jsem byla nucena zvolit to nejmenší zlo – vodku s džusem. Hmm, to jsem nevěděla, že džus je nedostatkové zboží, což se mi vymstilo při dalším panáku spolu s Promilema. Vodku jsem dostala bez džusu. Preventivně jsem se přidržela baru, aby to se mnou neseklo hned po požití. Neseklo, ale jen díky mé pohotové reakci, která spočívala v lapení cizího pivka stojícího na baru a několika odvážných loků, které měly zabránit vodce v pokusu o návrat na světlo světa. Zabránily, juchééé. Po této nepříjemné situaci nastala tajná mise s názvem „sehnat džus = přežít“. Vlastně jedinou mou legální možností bylo zkusit ho sehnat dole na baru, jinak by mi zbývala pouze možnost jít vyloupit místní Jednotu. Naštěstí toto nebylo třeba, protože dolní bar mně zachránil. Zrovinka když jsem se chystala dolů, natrefila jsem na Jiříka, který jen tak mimochodem poznamenal, že „už se to dole pobodalo“. Řikám: „počkej, dyť je dole Markéth“. Jirka odpověděl, že jí tam neviděl. Což ale přeci neznamená, že tam někde neleží...chudinka... s rozpáraným břichem…jen třeba není vidět… někde pod stolem... Sbíhám tedy schody s nejčernějšími představami. Hned pod schodama jsem zahlédla několik kapek krve, což mi vážně neudělalo uplně nejlíp. Vběhnu tedy do restaurace, po bitce ani památky, nejspíš se to přesunulo ven, a vidím Markéth jak se bezstarostně baví s Bartem na baru. Díky Bohu za ty dary. Markéth žije, džus maj, co víc si můžu přát? Když jsem si šla pro další džus dolu, vidím, že Markéth stále stojí na baru, mezi cizím klukem a Jirkou. Byla ke mně zády, takže bylo rozhodnuto. Připlížila jsem se k ní, řachla jí jednu přes zadek a (aniž bych se otočila) suverénně ukážu na kluka za mnou a s pohoršeným výrazem povídám překvapené Markétce: „Vraž mu jednu“. Otočím se s pocitem dobře odvedené práce na toho cizího kluka, zda můj vtip ocení. Neocení. Je to holka. Mohla jsem říct třeba:“pardon, já doufala, že za mnou bude stát kluk“. Ne. Já řekla: „ pardon, já myslela, že JSTE kluk“. Uáááá, cejtila jsem se stejně blbě, jako když si z někoho děláte srandu a on stojí za váma. Jediný, co mě snad trochu omlouvalo, byl slečny účes a celkový chlapecký vzhled – štíhlá, krátké vlasy, nenalíčená…no dobře, neomlouvalo, byl to úlet a docela jsem se divila, že neflákla jednu ona mě. Zato Markéth se královsky bavila.

Kapelu Prozatimní řešení jsem nějak nestihla, to jsem se tak nějak courala sem a tam po Koruně a fotila. Z Lazaretního vlaku si zase pamatuji jen kostýmy. Pořádně jsem začala vnímat, když začali hrát známé písničky (už ani nevím v jaké sestavě..vím že tam byl Ája, Vejce a dokonce jestli mě zrak nešálil, tak i Čudla za bicíma. Monty mě vytáhnul na ploužák, bohužel už nevím, co to bylo za baladu. Jediné co vím je, že jsem s každým zvukem, který Ájovi vyšel z hrdla, střízlivěla víc a víc. Ája je hezkej chlap a možná jindy i dobrej zpěvák, každopádně tento večer nejspíš nebyl úplně ve formě. Myslím, že každý, kdo má aspoň 5% sluch (řídím-li se Vetroláckou škálou : 100% sluch - 100% hluch), musel vnímat Álovy „jemné niance“. Každopádně ve 4 ráno už tohle nikdo neřešil. K Tvrzníkům jsme vyrazili kolem půl páté ráno, já s Markéth jsme byly úplně mrtvé, takže jsme nevyužily Jirkovy velkorysé nabídky, jet se podívat na Ještěd. Rozhodla únava a kurva zima, která se na Ještědu navíc zvětšuje s každým dalším metrem.

Ráno jsme vstaly a vyrazily do Koruny, jako správní pachatelé, kteří se vrací na místo činu. Kluci už tam byli, tak jsem si společně dali obídek. Markéth absolvovala návštěvu záchodu 3x po 5 minutách, já 1x po 15 minutách, no nejsme sehraný?:-) Pak jsme vylezli do sálu, kde už Brutar balil fidlátka a kluci začali snášet věci do auta. Ve chvílích pauzy jsme oprášili starýho dobrýho Kenta, kdy jsme s Markéth vyhrály o prsa (spíš o moje než o její) 10:8. No, bylo to jen tak tak, ale na to se historie neptá, ne?:-)

Když jsme odvezli věci do zkušebny, rozloučili jsme se s Brutarem a nasedali do aut ve stejné sestavě jako při příjezdu, jen Tučkova Toyotka navíc vezla i Markéth. Museli jsme se stavit ještě u Jiříka pro naše věci, tak Honza s Jíťou vyrazili dřív, že je prej dohoníme na dálnici. Překvapivě nám to trvalo docela dlouho. Když už jsme je dohnali a pak i předjeli, nemohla jsem si odpustit zdvižený prostředník efektně nalakovaný na černo. Jenže to jsem nevěděla, že asi po 5 metrech Tuček málem zastaví. Před náma byla kolona a já jen čekala, kdy se z mé strany otevřou dveře, bude tam stát Honza a přijde si se mnou toho fakáče vyřídit. Jako správná hrdinka jsem sklapla patky a dělala, že jsem neviditelná..když jsem se po pár minutách odvážila vykouknout zpoza sedadla na auto za námi, ulevilo se mi. Mezi Tučkovým a Honzovým autem bylo několik dalších aut, takže jsem byla zachráněna. Domů jsem tedy dorazila bez fyzické újmy, každopádně je nasnadě další rada pro vás: Než začnete někoho fakovat na dálnici, ujistěte se, že před vámi není kolonaJ

J.

Nad mou účastí na tomto fesťáčku se stahovala mračna, protože do poslední chvíle nebylo místo v autě. Když jsem se už smířila s tím, že tedy nejedu, ozval se Honza, že odpadnul jeden člověk, kterého postihla nečekaná běhavka. Juchéé, ne že bych teda dotyčnému sranděru přála, ale tak neumřel (teda myslím) a já se dostala na koncík. Do Doubí jsme dorazili ve složení já, Markét, Honza, Tuček a Zrzek poměrně brzy, přestože jsme si to svištěli po dálnici celých 80km/h (uáááá- projev zoufalství)..nějak si stále nemůžu zvyknout na Honzovy šetřivé jízdy a přemáhám nutkání vystoupit za jízdy a jít vedle auta pěšky..no, kluci teda řikali, že rychlostí 80km/h neběží nikdo (vyjma kočkovitých šelem), natož aby někdo 80kou chodil. No nevím, mám takový pocit, že zoufalství z nudy způsobené pomalou jízdou by mě popohánělo slušně:-)).

 Když jsme se dostali na místo konání, zasedli jsme fleka hned před stánkama s pivem a svařákem. Několik lidí už tam posedávalo, takže první jsme tam rozhodně nebyli (ostatní asi nejezdí tak šetřivě). Ve stánku obsluhovala velmi příjemná, krásná a usměvavá slečna, z které jsem notnou dobu nemohla odtrhnout pohled a vážně jsem přemýšlela o své sexuální orientaci. Došla jsem k výsledku, že chlapi vedou o prsa (o prsa zní divně, vím, ale tak psát že vedou o péro je ještě blbější, takže to nechme, že prostě stále ještě vedou). První kapela, která odstartovala tuto akci byla tuším CHvostoskok. No..párkrát jsem si je poslechla na Bandzonu..neurazí, nenadchne, ale po vzoru Vetrolu na živo byli super..každou chvíli nějaký vtípek..pohodička. U písničky o mrtvém křečkovi jsem málem uronila slzičku (zdravím svého Bobeše tam nahoru), ale jinak mi tahle kapela náladu dost zvedla, až jsem zapomněla, že musím vstávat před 7 ráno a přitom z Doubí pojedem hodně po půlnoci..

Pak jsme nějak kecali, takže kapelu Vyfikundace jsem nějak moc nevnímala. Akorát tuším, že zpívali písničku z Rockyho "Eye of the tiger", ke které předvedli i boxerskou show (bohužel mi to připomnělo scénku partičky All X z X Faktoru, takže mě to zase tak moc neoslnilo). Co se týká kapely The Switch, tak v mém případě se jednalo o poměrně velké zklamání. Kapelu jsem do té doby neznala, jen jsem zkoukla jejich profil na Bandzonu. Mraky fanoušků, ty budou hustý...Jako hvězdy večera sice působili, podle mě ale tak nehráli. Přišli mi drsní, uřvaří a hlavně tuctoví. Možná kdybych od nich nečekala něco extra, tak by mě třeba i tolik nezklamali..No a co mi vadilo asi nejvíc, byl projev zpěváka, který nabádal jednu slečnu, ať nedělá krávu a dřepne si spolu s ostatními. Nerada soudím podle prvního dojmu, ale ten člověk mi přišel dost arogantní..ale kdo ví, třeba je to jen drsná póza a ve skutečnosti je to moc milej kluk.

Kapela Rubbish, která tento fesťák pořádala, se tu loučila se svou dosavadní zpěvačkou. Co se mě týká, nic proti slečně jako takové, ale její hlas nebyl zrovna můj šálek čaje..jak jsme se kdysi shodli s Montym - žiletky do uší, protřepat, nemíchat. Každopádně rozloučili se s ní vážně hezky, s krásným pugetem a poděkováním.

Už byla dost tma, když začla hrát kapela Apex. O ní jsem samozřejmě taktéž neměla ani tucha (jen vím, že jsme si s nimi podali dveře v Novém Městě pod Smrkem) a možná to bylo i dobře (viz níže). Nějak moc jsem jí nevnímala, spíš jsem dumala nad tím, zda popíjet vínko nebo svařák (Sophiina volba). Přišel Honza a divil se, že nejsem před podiem, prý si myslel, že tahle kapela bude moje gusto. Ptám se ho tedy proč? a on na to, že mu připomínaj stylem Nickelback, který vážně můžu. V tu ránu (jak když mě píchne včela) jsem na něj vylítla, jak může srovnávat charismatického CHada Croegera s nějakým týpkem právě stojícím na podiu. Nakonec mi to ale nedalo, zvolila jsem vínko (svařák byl moc sladký) a šla se na ty zázraky, který se mi zaručeně musí líbit, podívat k podiu. Jak jsem se přibližovala, zjišťovala jsem, že vážně hrají dobře, příjemný melodie, a úžasnej hlas, u kterého vás dostane jeho naléhavost, díky které textu věříte a prožíváte na 100%. Koukám tedy na kluka, kterého se Honza opovážil srovnávat s Chadem. Aha, a zde nastala ta největší chyba večera. Jen jsem se na něj zadívala, věděla jsem, že jsem lidově řečeno v prdeli. Byl dokonalej. Stál tam s kytarou metr ode mě a já přemáhala nutkání skočit po něm jak šelma po nebohém nicnetušícím zajíčkovi (akorát by mým záměrem nebylo ho zabít). Tohle nebylo fér, jela jsem se do Doubí pobavit a ne se tam citově rozházet. Tak tohle se mi, dámy a pánové, nestalo vážně dlouho. Je to přesně ten typ kluka, kterej mě dostane na první pohled, aniž by o tom věděl. Nijak se nepředváděl (pro Honzu: ne, nedělal show), přesto jsem z něj nemohla odtrhnout pohled (že by slečna ze stánku byla jeho sestra a měli charisma v genech?), nijak zvlášť na sebe neupozorňoval, žádný vtipný úvody písniček, jen pár slov a milý úsměv..Když zpíval, působil dost uvolněně, ale přesto tak trochu zranitelně..ten typ, který se na vás podívá psím pohledem a vy byste mu dovolili nebo odpustili cokoliv. Markétě, stojící vedle mě, jsem sdělila, že jsem se strááááášně zamilovala. Ta po mě hodila soucitný pohled, protože jí bylo jasné, jak to dopadne. Sice se mi to vážně nestává často, ale když už se to stane, tak je ze mě jinej člověk. Mlčím, působím smutně a dokonce ani do nikoho nerejpu (asi vypadám spíš jak kdyby mi umřely rybičky, než že jsem se zamilovala). Bylo mi totiž jasné, že někdo takovej má v lepším případě přítelku, v horším přítele. A taky že jo. Apex dohráli a začli balit, zpěvák, který strčí starýho dobrýho Chada do kapsy, šel obejmout svou přítelkyni. Já si šla stoupnout ke stánku a přemýšlela, jakým způsobem potrestám tu nespravedlnost světa, že mě může uplně cizí kluk takhle rozsekat, aniž by to měl v úmyslu. Původním trestem měl být panák vodky..hmm, to by byl spíš trest pro mě a sladké zapomnění by nejspíš stejně nepřišlo, místo toho bych si ještě zatančila šavlový tanec..to tak..rozhodla jsem se tedy, že budu tiše trpět a střízlivět (nejsem já sebemrskač roku?). Jako by toho nebylo málo, Apex si sbalili nástroje a šli si koupit něco ke stánku. Prvotní plán zmizet mi nevyšel z důvodu pro mne nečekaného a to dřevěných nohou. Zpěvák si něco koupil a stoupnul si vedle mě..ne 2 metry za mě nebo přede mě. Vedle. Uááááá, tady mě chce někdo asi zabít. Bušilo mi srdce a potily se mi ruce, připadala jsem si jak kdyby mi bylo 13, milovala bych Lunetic a stála ve frontě na podpis Martina Kociána. Běhalo mi hlavou, že mu musím něco říct.. když už stojí tak blízko, tak musím...ale představa, že mu řeknu " Ahoj, asi Tě miluju" mě ujistila o pravdivosti přísloví "mlčeti zlato"..na druhou stranu mě ta představa trochu pobavila, takže se mi snížil tep už jen asi na 160. Když jsem se probrala se stupidním poloúsměvem na rtech, koukám, že Apexáci právě naskákali do auta a odjížděli pryč.

Markét viděla že mam vteřinu před zhroucením, ale věděla, že nejlepším lékem je jít pařit na Vetrol..chvíli jsem odolávala, nakonec jsem jí následovala a ve finále nelitovala. Jedno týhle kapele upřít nemůžu, vždycky mi zvednou náladu. Čudla vystřídal novoměstopodsmrčáckou igelitku rovnou za velký černý pytel (nejspíš odpadkový, podle mě vypadal spíš jak na mrtvoly) a zaříznuté plavky (nikdy jsem neviděla větší plochu Čudlova pozadí, až se divím, že mu to nebylo nepříjemné - asi přes týden trénuje tak, že nosí tanga). Tuhle bandičku fakt miluju, při jejich vystoupení zapomínáte na všechno a tak to má být.. Odjížděli jsme hned po jejich vystoupení a nakonec mě ani nečekal 2hodinový zabijácký spánek, protože Honza mi k mému i Markétinému úžasu navrhnul, že mě do Čísek, kam jsem měla ráno namířeno, hodí rovnou. Takže co na tuhle akci říct.. asi jen, že se těším na další :-) J.

Tak na tenhle koncík jsme původně jet neměly, pak jsme Honzu překecaly a ve finále se nám zase vůbec nechtělo, páč bylo vážně hnusně a koncík se měl konat venku. Honzovi jsme to ale zrušit nemohly, protože už s námi počítal. Představa, že budu x hodin v dešti a zimě stepovat na jakémsi koupališti a ve finále spát u pro mě naprosto cizího člověka nebylo moc povzbuzující, ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Koncík se přesunul do místního sálu a spaní nám nakonec zařídil Jiřík ve Four-Tvrzník-seasons. Náladu jsem měla hned o 100% lepší. Honza nevěděl, v kolik Vetrol hrají, proto jsme z Prahy vyjížděli už asi v 15:00. Když jsme dorazili k Jirkovi, tak jsme se dozvěděli, že hrajou až kolem 22:00, dali jsem tedy u Tvrzníků kafčo a po 18:00 jsme vyrazily na véču do kompletně překopané restaurace Kuruna, která teď sice působí moderně a čistě, přesto starý interiér se mi líbil víc (až na záchody), protože šlo o klasickou vesnickou hospodu. Teď to tam vypadá jak v každé druhé v Praze, jak trefně konstatoval Honza. Po véče jsme vyrazili rovnou do zkušebny, odkud kluci vykládali nástroje. Myslely jsme, že nám Vejce s Jirkou ještě něco zahrajou, ale už byl čas pomalu vyrazit do Nového Města pod Smrkem, kde se koncík konal.

Dorazili jsme bez větších problémů, až na to, že jsme málem přejeli lišku (Pavla:-)), která se motala na silnici. V autě jsme poslouchali kapelu Crashdiet, o které Honza básní už nějakej ten pátek. Hmm, ke své smůle a Honzově radosti musím uznat, že má pravdu. Jsou skvělí a ve finále jsem to byla já, kdo je chtěl furt poslouchat. Honza mě navíc zpražil tím, že neposlouchá "jen kvalitní metal" (myslím, že jsem to psala v minulém článku) a že to, co poslouchá má ke klasickému metalu daleko. Smůla Honzo, já se zasekla na rozdělení Rock, Pop, Metal, Punk, Ska, apod..takže jestli je to Black, Gore, Death, Glam, Progressive, Trash a spol (viz Drak, princezna a zachránce metalista), nebo něco uplně jiného, tak to už fakt neřešim. Jinak kdyby někoho zajímalo, co že mě teda tak dostalo, mám na nástěnce na lidech od nich 2 píničky (www.lide.cz/KV.2). Honza mě ještě varoval:" počkej, až je uvidíš na fotce, to se zděsíš". No, tak jsem je viděla a líbí se mi, každej máme nějaký úchylky, ne? No a já mam kromě pánských pozadí ráda ještě přesně takovýhle háro:-).

Když jsme dorazili do sálu kde se hrálo, akorát jsme se míjeli s kapelou Apex a nastupovala kapela Rest day. Došli jsme si pro píva a usedli ke stolu nejblíž k podiu, páč ostatní byly obsazené. Tahle kapela taky špatná nebyla, jen mi vadilo, jak zpěvák rychle klepal hlavou, když se snažil vyloudit z hlasivek vibrato. Dělá to sice dost lidí, ale mě se to prostě nelíbí.A další věc, která u této kapely působila komicky byl celkový projev. Zpěvák pobíhal na podiu jak lev v kleci, několikrát i skočil z podia dolu a o to víc s ním kontrastoval basák, který tam stál jak omylem, ještě navíc docala daleko od zbytku kapely, takže celkový dojem byl takový rozházený, nesourodý..docela škoda, protože špatně fakt nehráli..

Po nich nastoupila kapela Rain, kterou jsem sice už párkrát slyšela (pamatujem si s Markéth hlavně písničku "Tvor z hor"), ale pořádně jsem jí poslouchala až teď a jsou vážně dobrý, až mě zamrzelo, že jsem jim v minulosti nevěnovala moc pozornosti. Honza (zpěvák) má ten správnej hlas, písničky nejsou na jedno brdo, jsou melodický, pěkný (přidávám do oblíbených). Po Rainech nastoupili Vetrol a hned mě překvapili úvodem, kdy každý vzal roli někoho jiného (Čudla-zpěvák hrál na basu, Honza-basák na bicí, Vejce-bubeník na kytaru a Jirka-kytarista zpíval). No, je fakt, že se jim nedá upřít originalita.Téměř vždy přichází s něčím novým. Co se týká Čudly (tajně ho podezřívám z transvestismu), ten vážně má pokaždý něco nového. Tentokrát však nechal dámské šaty i plavky doma a spokojil se s igelitkou, do které se navlékl jak do plenek. Úchylné brýle k tomu a disko-rokáč může začít (jestli nevěříte, na www.vetrol.cz budou určitě fotky). Taky jsem koukala, že si Jirka s Hanzem vyměnili strany, což pro mě bylo trochu matoucí, ale Honzovi se takhle prý hraje líp, takže si budu muset asi zvykat. Poté co dohráli nastoupila kapela  P.L.H., kterou ocenil hlavně pankáč "Poger", kterého jsme viděli už několikrát ve Vopici v Praze ..náhodička jak sviň.

Pokecali jsme s Vetrolákama (až na Čudlu, který hned jak Vetrol dohrál mastil domů), my s Jíťou se stihly zcákat jak malý (po 1. pivu jsem musela změnit repertoár na vodku z džusem, kterých padlo požehnaně, dokonce jsme pak odkoupily zbytek vodky). Vyjímečně mi to sedlo i v takovémto množství. Kolem 4 ráno jsme se už nějak pakovali a vyráželi směr Starý Dub. Řídil Jiřík, ze sedadla spolujezdce mě vyšoupnul Vejce s výmluvou, že je mu vzadu špatně, což neměl dělat. Myslím, že jsem se na Honzu, sedícího mezi mnou a druhou Jíťou, lepila víc než je zdrávo. Ne že bych měla moc na výběr, tohle auto zase tak široký neni,ale každopádně, že by mi to nějak vadilo, to ne:-) Zásluhu na akci "zadní sedadlo" měly ty litry vodky a samozřejmě Crashdiet, kteří  řvali na celé auto. Do toho jsem nás fotila, takže jsem se ani moc nedivila, že netrvalo dlouho a stavěli nás policisté (:-)). Honza to vyřídil slovy: " já jsem vožralej majitel a tohle střízlivej řidič":-) pak se s nima ještě vybavoval o koncíku, no sranda. Vejceho jsme vyhodili v LBC, to už jsem byla napůl v limbu, pak vyházet věci do garáže a šup k Tvrzníkům. Šli jsme spát v půl 6 ráno, takže vydařená akce, ne že ne:-)

Říkám to furt, akce v Dubu nemaj chybu:-))

J.