KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Markéth vyjímečně stíhala, takže jsme si daly sraz u nás na zastávce směr metro Ládví, kde na nás už čekaly 2 slečny z Karviné. Jednou  z nich byla Markéty budoucí švagrová - Šárka a její kámoška - Dorka (když se mi představila jako "Dorota", začala jsem z ní mít trochu strach, poněvadž jsem si myslela že Dorota je ta zlá Aňa Geislerová, co rozsekala hodnou Aňu Geislerovou ve filmovém zpracování Zlatého kolovratu. Dnes jsem zjistila, že Dorota byla ta hodná, což jsem ale v pátek nevěděla. Stejně si nemůžu pomoct, jméno Dorota ve mě vzbuzuje záporné pocity, přitom Dorka už tolik ne. Že by to bylo Dorotou Máchalovou (S čerty nejsou žerty) si nemyslím, protože tu naopak můžu, přestože hraje zápornou postavu. No nic..Každopádně už z Ládví jsme tedy vyrážely ve čtyřech, na Florenci se k nám ještě přidala Jíťa a jen co jsme si v Kainu sedly, dorazil i Honza (bez Zrzka i bez Jacka).

Zanedlouho přišla Ráďa s Wokkim, tak jsme trochu pokecali, protože měli hrát asi až za půl hoďky. Než jsme se přesunuli dolu do klubu, dali jsme dvě malý, Honza pokecal i s Majem (Tovaryšstvo Ježíšovo, Deliqent), který tu slavil kámošovu rozlučku se svobodou...

Když jsme sešli dolu a vysolili - pro Kain typický vstup- kilčo, sedli jsme si před zvukaře (narozdíl od XT3 super sezení pro více lidí, takže jsme se v šesti bohatě vešli). Moc lidí tu nebylo, přestože byl pátek, ale chápu, že spousta lidí jde raději do hospody než na kapelu, kterou nezná a kde se platí vstup. Scarleti hráli jako první a s předešlým koncíkem v XT3 se to nedalo srovnat, zvuk byl super a Honza musel přiznat, že i ta "show" tam je. Šárce se kapela líbila, Dorce se líbil Ozzy, takže spokojenost byla i na Karvinské straně. Já s Markéth (a chvílema i Šárka) jsme pařily jak o život, až jsem si natáhla nějakej sval na boku (?) o kterým jsem doposud neměla ani tušení, že jej vlastním :-)). Po koncíku jsem šla pro píva a ze slušnosti se usmála na Maja, který stál u baru..ten si můj úsměv asi vyložil nějak jinak a šel za mnou, aby se mě zeptal odkud se známe. Vyjmenovala jsem mu tedy všechny akce na kterých jsme se viděli (asi 5), což by nebylo tak hrozný, že si mě nepamatuje, kdybych asi tak na 2 z nich neseděla přímo s nim u stolu..hmm, asi nejsem tak nezapomenutelná:-)) Chvíli jsme teda kecali o kapelách a Majo vypadal, že už má něco vypito. Zanedloho si ho zavolal nějaký kámoš, tak mu řikám, že v poho, že stejně Scarleti za chvíli pojedou, tak že si je chci ještě chvíli užít. Domluvili jsme se, že se za půl hoďky potkáme na baru. Trochu mě vykolejil tím, když mi povídá, že to chce stvrdit, tak jsem myslela, že po mě chce pusu nebo tak něco, ale když mojí ruku (kterou mi předtím políbil a už jaksi nepustil) začal pomalu přibližovat ke svému "mužství", tak jsem pochopila, že zatímco já myslela stvrdit, on asi ztvrdit. To mě tak trochu vyděsilo, takže jsem hodila zpátečku a zmizla ke stolu. A to je přesně ono, dámy a pánové, proč se radši na nikoho moc nesměju.

Po Scarletech nastoupila kapela SPUPS, která mě velmi mile překvapila. Opět jsem o existenci této grupy netušila a fakt se mi líbili, byli sehraní, působili hodně přirozeně a hlavně, že si to hraní dost užívaj. A tak to má být. Ráďa s Orim mě vytáhli na panáčka, takže jsem po dlouhé době frkla 2 zelený v minimálním časovém intervalu. Chvíli jsme kecali, pak dorazila i Markéth a 3. zelená na sebe nenechala dlouho čekat. Ori rozšířil mou velkolepou sbírku trsátek z 5 na 7:-)), super! Než Scarleti odjeli, tak jsem se ještě stihla seznámit s Wokkiho přítelkou Míšou a vypít dalších pár pívek, takže jsem byla docela v náladě.

 Odcházeli jsme chvilku před půlnocí, abychom stihli metro. Když jsme vycházeli schody z klubu směrem do hospody, Honzovi (jdoucímu přede mnou) asi něco vypadlo, protože se zastavil a předklonil...hááá, no počkej, otázka vteřiny a šup, hned jsem mu jednu plácla po vzoru "kde je vystrčeno...". Jenže vteřinu na to mi jednu flákla i Jíťa jdoucí za mnou, což jsem zase nečekala já, z čehož plyne co? Z čehož plyne: nejdeš-li poslední, nikoho neplácej:-)) Dobrý přísloví, ne?

J.

Po minulém koncíku Scarletů jsem se do XT3 těšila. Sice zrovinka makám, takže koncíky v týdnu nenavštěvuju, ale tak Scarleti jsou Scarleti. Opakovala se situace jako minule - Markéth dorazí pozdějš, já s Jíťou sraz na Proseku (tentokrát bez zmatků). Dorazily jsme opět něco okolo 20:00, vyplázly 60 vočí a sešly dolu do klubu, který byl téměř prázdný. Jdu tedy k baru a slušně zdravím barmana - "Dobrý večer". On na mě "čau". Tak na něj zírám a vážně přemýšlím, odkud že se známe, a asi jsem vypadala hodně zaskočeně, protože týpek mi pobaveně povídá " tak dobrej den, no"... došlo mi, že se vážně neznáme a že nemá tedy smysl pátrat v paměti, ale že se jedná o přístup jako ve  skejtových obchodech...o to jsem si připadala blbějš a doufala, že týpek mé civění nepochopil jako "co to zkoušíš, husy jsme spolu nepásli"..no, snad ne. Na baru jsem potkala Wokkiho a hned jsem mu, chudákovi, vyčetla, proč mam na ruce One, místo SH:-)) I když je fakt, že jsem nezažila moc kapel, co by měly svá razítka (většinou je tam nápis klubu, někdy jdu domů zase se Sněhurkou nebo Bambim:-))

Výhodou prázdného klubu byla volná místa, takže jsme vyjímečně usedly ke stolu hned před bar, který je vždy obsazen jako první, což se nedivím. K podiu je to sice dál, ale narozdíl od bližších balkonků je tam vidět, neohrožuje vás ani šplhající zvukař, a hlavně - k baru je to velmi blízko:-). Usedly jsme tedy a opět usrkávaly stříček. Zanedlouho si k nám přisedl Ozzy (to jsem teda nečekala, hmm, asi si vzal k srdci jak jsem minule psala, že jen prošel kolem a pozdravil:-). Věnoval mi Scarleťáckej odznáček (prý poslední - nejsem to šťastlivec?), který jsem hned přišpendlila na svou "taštičku slávy", jak říkám svýmu žebradýlku, kam píchám odznáčky kapel i různé jiné. Pod návalem radosti jsem odznáčku přidělila čestné místo pod Jessicou Albou ze Sin City - kde jí to podle mě sakra sluší. Chvíli jsme kecali, pak dorazila i Ráďule, která je podle mě trochu trhlá (tím dobrým způsobem), chvíli na to Wokki a zpěvák z kapely One. Že taky dělá do hudby jsem pochopila asi po půl hodině, co hustil něco Ozzymu ohledně toho co jak dělat, kde nahrávaj atp. Na chvíli se zastavili i Ori, Vondr a Svači. Pak nastalo překvápko v podobě telefonu od Honzíka z Vetrolu, kterému jsem o koncíku řikala, ale poněvadž mi původně sdělil, že jde se Zrzkem (kámoš) a s Jackem (Danielsem) někam do lesa (?), předpokládala jsem, že nedorazí...O to víc mě překvapilo, když z něj vypadlo, že jsou na cestě do XT3 (samozřejmě už bez Jacka). Kolem půl 9 dorazila Markéta a chvíli na to i kluci (no, vypadali přinejmenším zajímavě, hlavně teda Honza, kterého znám asi 4 roky, ale takhle jsem ho ještě neviděla).

Scarleti zrovna začli hrát, tak jsem si šly s Markéth zapařit, bohužel kromě nás (chvíli i Honzy a Wokkiho přítelky) jsem tam byly samy, přestože se klub poměrně naplnil.

Asi při druhé písničce se ozval Vondr, že nic neslyší a později měl stejný problém i zbytek kapely...odehráli tedy asi 5 skladeb a zabalili to. Vondr vypadal nasraně a zbytek zase zklamaně. Já myslela, že to zvukař nějak pořeší a budou hrát dál..prdlačku, no stress. Ještě že maj dnes SH koncík v Kainu, kde snad podobné problémy nenastanou. Zajímala mě reakce Honzy, přestože mi kolikrát přijde až zbytečně kritickej (říkáme mu pak s Markétou "Korálek"- viz Petr Korál), přesto si jeho názorů vážím. Popravdě jsem čekala, že SH nebudou jeho šálek čaje stejně jako vše, co není kvalitní metal, proto mě překvapilo, že nebyl až tak kritickej jak jsem čekala. Dokonce ho zaujala (kromě Oriho - myslím teda co se hry na kytaru týká) písnička Inside (snad z něj vypadlo něco na způsob: "ta byla dobrá, akorát bych tam udělal to a to a neměla by chybu":-)) Pak odchytl Wokkiho a cpal mu, že jako dobrý, akorát že tomu chybí nějaká show (tohle slovo použil za celej večer asi 100krát - jak je u opilých lidí zvykem se opakovat). Kromě show prý Scarletům chybí háro (proboha Honzo, ještě jsi měl poradit Ozzymu, aby zpíval v jednodílných plavkách jako Čudla). Myslím, že to nemyslel špatně a hlavní pointou nejspíš bylo poradit aby SH nezapadli v davu, protože co si budem povídat, dobrých kapel je čímdál víc, čili kolikrát nestačí jen dobře hrát. No co se týká mě, já jsem s SH spokojená, takže mě absence přemetů či převleků neodradí dál na jejich koncíky chodit, přesto chápu, že lidi si víc pamatují dobrou show, než dobrou kapelu, kterých je, jak už jsem řekla, docela dost. Scarleťáci odjeli a my neplánovaně zůstali na kapelu One. CHvíli na mě působili jako že "neurazí, nenadchne", ale asi pár písniček mě fakt zaujalo, hlavně ta, která mi připomínala styl Maroon5, který fakt můžu. Takže ve finále špatní rozhodně nebyli, přesto SH u mě stále vedou..

Takže pánové a dámy, koukejte dnes dorazit do Kainu a podpořit tuhle kapelu, která si větší účast fakt zaslouží.

J.

V pondělí jsem zavolala  Markétce, abychom se domluvily na večer, ta mi ale oznámila, že na osmou to určitě nestíhá. Nééé! Předpokládala jsem totiž, že když jsou Scarleti psaný na programu jako první, že asi i první budou hrát. No, tak v nejhoršim bych jela sama samička, k tomu naštěstí ale nedošlo. Jíťa, která poslední dobou chození na koncíky absolvuje s námi, mi byla záchranou. Domluvily jsme se tedy pěkně na půl 8 na Proseku, že Markét za námi dorazí rovnou do XT3. Hned mi bylo ejchuchu. S Jí'tou jsme se domluvily na konkrétním busu, do kterého na Proseku přistoupí. Frčim si to teda 136kou směr Prosek a snažim se vzpomenout, zda jsme se domlouvaly na zastávce Sídlište Prosek, nebo jen Prosek. Hmm, na Sídlišti nikdo nenastoupil, tak frčim dál a bystřím oko už téměř od této zastávky (jako bych od ní mohla k té další dohlédnout). Bystřím z dálky, bystřím z blízka, ale na Proseku Jíťu nevidim. Sákryš. Tak teda vystoupim z busu a žhavim linku. Bus tu stojí provokativně dlouho s otevřenými dveřmi, aby mě jó naštval. Najednou zaslechnu povědomý hlásek, tak se teda rozhlížim, ale ani přede mnou ani za mnou (mlha) nestojí. Jíťa si totiž kliďánko stojí v buse a svým pianissimem se mě snaží zavolat (Jíťa je z těch lidí, kterým byste nejradši nakouřili volume doprava tak dvakrát dokola). Busáka už asi stání přestalo bavit, tak významně zabzučel (bzučákem, ne on) zrovna ve chvíli, kdy se mé mozkové závity snažily pochopit 1) jak se tam ta Coperfieldka dostala (že by zadníma dveřma, když já vylejzala prostředníma?) a 2) proč sakra furt stojim venku? Naskočila jsem do busu jen tak tak. Fuj, na takhle prudký pohyby nejsem zvyklá...

V Rokycance jsme byly okolo osmé a tak jsem rychle zapadly dovnitř, přestože se málokdy stane, že by koncík začínal přesně. První zastávka byla klasicky u baru a poté jsme se začly rozhlížet po vhodném místě. Sezení tu vážně není vymyšleno dobře (myslím, že už jsem to někde zmiňovala, tak můžu opět potvrdit), ale přesto jsme čekaly že stůl pro sebevrahy (pod zvukařem) bude volný. Hmm, nebyl, očividně je nás, odvážlivců, víc. Protože se ještě nehrálo, zalezly jsme na jeden z balkónků a usrkávaly stříček. První okolo nás prošel, tuším, Vondr se svým, pro mě klasickým, pozdravem ahoj "holčičky". Tohle oslovení moc nemusím, přeci jen už jsem velká holka (už umím čůrat sama), jenže když za váma chvíli na to sám autor tohoto oslovení příjde a řekne: " Na, holčičky, vemte si trika za věrnost", tak vás to odzbrojí natolik, že i tu holčičku zkousnete. Chvíli na to šel okolo Mišák Ozzy, který se na pokec sice nestavil, ale aspoň slušně pozdravil, poté na nás vykoukla Ráďule s " jéé čau, já si tě vůbec nevšimla" a nakonec se zastavil i Ještěrka. Ten aspoň chvilku pobyl, tak jsem mu představila Jíťu. Vtipný bylo, že ve stejnou chvíli, kdy jsem o Ještěrce řekla, že je to Libor, řekl on Wokki. Z toho si Jíťa zkombinovala Luki a bylo hotovo.

Bylo pomalu půl 9, Markéta nikde, tak jí píšu sms: "Hejbni, už budou hrát, P.S. máš tu dárek", na to od ní přišlo: "Už tam budu, oni něco dávaj u vstupu?" Naivka:-)) Jak řekla, tak se stalo a během pár minut byla u nás. Scarleti akorát začínali hrát a tak jsme si radši přesedly na schody, kde je dobrý výhled. Já si ve finále zas tak moc neposeděla, protože jsem prostě musela jít pařit. Opět jsem si vydyndala písničku, tentokrát to tuším byla Inside (bohužel názvy znám jen u pár písniček, ale vše se poctivě doučím), která je další z mých oblíbených. Takže spokojenost nejvyššího kalibru. Dokonce jsem si i zaskákala, i když jsem to trochu flákala, páč jsem se bála, aby mi něco nevyskočilo (v mém případě samozřejmě nemyslím prsa, ale spíš fouňu, zapíky atp.). Scarleťáci hráli podle mě nejlíp co jsem je slyšela, i když možná že to bylo spíš tou atmoškou..těžko říct, každopádně mě to pěkně nabilo...

Přišlo mi, že hráli hrozně krátce, ale to už tak bývá, když Vás něco baví, že to rychle uteče. Daly jsme si s holkama další stříček, protože nám právě frnknul bus a měly jsme teda dalších 20 minut času. Mezitím nastoupila další kapela (nejspíš Parallen), od které jsem nějak nic nečekala, protože tuhle kapelu neznám. O to víc mě překvapila. Zpěvák měl dobrej hlas, pěkný melodie, akorát u některých songů bych spíš volila angličtinu než češtinu (přesně u těch, u kterých jsem v polovině zjistila, že jsou česky). Zpěvák (který mi bohužel připomínal Vladka z VV) má fakt dobrej hlas a na češtinu mi to příjde škoda. No každopádně špatný nebyli a nejet nám ten bus, tak bych si je možná i poslechla do konce.

Při odchodu jsme se ještě zastavily na baru a ptaly se barmana, kdy se smí hlasovat. Samozřejmě odpověděl: "Až začne hrát 3. kapela." My: "Aha" (psí pohled) On: "no ale nemusíte čekat až dohraje, stačí až začne hrát" My: " No jo, jenže my už musíme, jinak nestihneme bus (oči kocoura v botách ze Shreka). Barman povolil a my vesele odcupitaly s tím, že minimálně naše hlasy Scarleti mít budou.

J.