KV.2 Žena, 40 let / Devilcity

Na Lijavec jsme se s M. těšily snad od už loňskýho Žlutýho psa, kde se konal 2. ročník tohoto super fesťáčku (přestože nás tam vobložili o hadry, které jsme neprozřetelně nechaly ve stanu s tím,, že použité kalhotky potencionálním zlodějům k ničemu nebudou- aha, tak asi byly). Akci předcházelo spousta problémů, nejdřív s odvozem, páč Hanzzz nás poslal do tmy s tím, že jede kamsi na čundr a tím pádem taky s přespáním. Stan blokovala má sestra, M. má stan bez plachty(:-)) a nemohly jsme sehnat nikoho, kdo by nám ho půjčil. Nakonec jsme se rozhodly, že přespíme v jednom z penzionů v Sezemicích. Na net jsem se připojila s tím, že nehledáme žádnej luxus, stačí jen nějakej pokojík na přespání..aha, po dvou hodinách usilovného hledání jsem našla jeden jediný penzion, dokonce jsme se zorientovala i v letecké mapě, abych zjistila jak je to daleko a volám tam. Paní majitelka mi oznámila, že ještě neví, jestli budou o víkendu doma (?). Takže jsem z toho pochopila, že tento penzion funguje jen když rodině nevyjde víkend. Markétka mě odkázala ještě na jeden, který nebyl přímo v Sezemicích, ale tak uplně v Pardubkách taky nebyl. Volám tam, aby mi pan majitel oznámil, že ubytovává jen své známé (???). Koukám, že v Sezemicích je nejen hustá síť ubytovacích zařízení, ale i ochotní majitelé. Do poslední chvíle jsme tedy nevěděly co s náma. Honzíka jsme naštestí nakonec zlanařily (přestože mu čundr odpadnul, dělal drahoty a nechal se přemlouvat..dokonce mě tím i donutil, abych potlačila své rejpavé sklony - bídák). Každopádně účel světí prostředky, takže jsem nasadila rádoby milý obličej. Ale řeknu vám, je to proti přírodě, myslím, že dlouhodobější zapírání své přirozenosti by v mém případě mohlo vyústit ve schizofrenii.

Ve finále tedy souhlasil a domluvili jsme se, tuším, na 13:00 u něj. Jenže to by nebyl Honzík, abychom někdy vyjížděli přesně. Stepujeme tedy v jednu u něj všechny tři (jela i Jíťa - viz koncík Bílá Vrána). Prozváníme a nic, asi po 15 minutách se zahejbe záclonka a za ní polonahá postava Honzy. Šli jsme tedy dál (ne proto, že byl polonahý, ale že bylo jasné, že jen tak nevyjedem). Honzík minulou noc flámoval, jak se to správně dělá když ho čeká druhý den řízení, takže než se jakš takš probral, daly jsme kafíčko.

Vyjeli jsme chvilku před druhou, ješte v Hlobáku na benzínce jsem neodolala a koupila si lahváče, holky se nenechaly dlouho přemlouvat a za chvíli jsme si to frčeli směr Pardubky. CHyba, nikdo z nás si nevzpomněl na klasickou rovnici Markéta+kafe = neštěstí a už vůbec ne na Markéta + kafe + pivo= uuááááá (můj projev zoufalství). Asi po půl hodině jízdy na ní přišlo čůrání a co  půl minuty jsme o tom byli pravidelně informováni. Ještě jsem se k tomu zamotali v Pardubkách, až jsem měla strach, že nestihneme DeeMáky.

Na místo konání jsme dorazily asi tak kolem půl 4, u vchodu vyplázly 160 vočí (až na pana reportéra - Honzu) a nakráčeli do areálu. Návštěvnost byla poměrně vysoká, témeř všechny stoly obsazený, u píva fronta. Hned jsme zahlédli kluky z DeeMu a ani Promiláci nešli přehlédnout díky svým reflexním vestám - JÁ, TY a YOU TŮ.

Šli jsme si pro pívo, usedli ke stolu hned u podia a čekali na vystoupení DeeMáků, ti samozřejmě nezklamali stejně jako o chvilku pozdějš Paragrafové v čele s Pissákem a jeho gumovým přirozením. Vyjímečně jsem nepařila, protože jsme kecali u stolu s Honzou - dalším fanouškem Paragrafů, a klopili píva. Zase jsem to nějak neodhadla, takže už asi kolem 7 jsem cítila, že je čas na Kofolu. Na Promile jsme si šli stoupnout dopředu a osvěžit si hity, páč tuhle kapelu jsem poměrně dlouho neslyšela..docela mě pobavil Honza, když jsme tam tak spolu stáli, zavála k nám nějaká močka. Honza se na mě otočil a sprostě si ke mně začal čichat. Promile ukázali, že stále stojej za to a že nebyla chyba na Lijavec jet. Jíťa to slušně rozjížděla s Tomáškem z Promilí, až mě druhý den mrzelo, že jsem to nezdokumentovala. Náladu jsem si ale spravila na chudákovi Vencovi z Heřmaňáku, kterej podlehl Absinthu (Zelené Love story) a solidně vytuhnul u vedlejšího stolu.

Bohužel na nás padla brzy únava, tak jsem odtáhly Honzíka od šíši a Jíťu od Tomáška a vyrazili zpět Prágl. Tož akce to byla slušná, už se moc těšíme na další..

J.

Poněvadž měli vetroláci hrát už někdy po 13:00, sraz s Honzíkem byl už před polednem...Honza měl trochu nervy, páč jsme se měli stavit ještě pro Tučka a navíc jsme nevěděli přesně, kde že to je...cesta probíhala překvapivě v pohodě, takže jsme byli v Ralsku ještě 20 minut předem...no, v Ralsku jsme sice byli, ale místo konání jsme jaksi nemohli najít..projeli jsme vísku sem a tam, ale nikde nic...resp. nikde jsme neviděli fotbalové hřiště..navíc začalo pršet, no, spíš slejvák jako prase. Už když jsem přijeli, všimli jsme si, že je zde něco divného..byli to divní obyvatelé. Polovinu tvořila romská menšina (nebo většina?) a zbytek lidé, u kterých jsme se shodli, že jde nejspíš o jakýsi druh zombíků. Divně vypadali, divně chodili, divně koukali..když jsme sebrali odvahu a zastavili u kolemjdoucí paní, abychom se zeptali na místní hřiště, poslala nás kamsi mezi bytovky po levé straně, poněvadž ty po pravé byly vybydlené, vymlácené, popsané a zarostlé..fuj hnus humus. Před nimi si v děšti hrály zombičí děti..nejvíc mě asi vyděsila holčička, kterou jsme překřtili na Samaru z Kruhu..stála tam v dešti, pramínky tmavých vlasů se jí lepily na obličej, ruce svěšené kolem těla, nepohnula brvou, jen nás sledovala...hřiště jsme zanedlouho sice zahlédli, ale nevypadalo, že by se na něm měl konat koncík..místo toho na něm řádili děti, které když zaslechly motor se rychle rozeběhly směrem k nám...Honza podotkl: "mizíme, než mi rozeberou auto", šlápnul na plyn a jeli jsme zpět (kolem Samarky - stále ten samý výraz) k místní hospodě, před kterou se schovávalo několik cyklistů před deštěm..

Snažila jsem se Honzíka nesrat svým věčným rejpáním ve stylu: "ježiš, to je organizace" a vyčkávala co se bude dít. Zbytek kapely byl stále ještě někde v prdeli (jak nám po telefonu oznámil Vejce), bohužel v jiné, než jsme byli my... nakonec jsme se dozvěděli, že koncík se koná ve vísce zvané Kuřivody, kterou jsme projížděli asi před půl hoďkou..aha..no, tak jsem aspoň zjistila, že do Ralska by mě nikdo znovu nedostal..leda v komatu.

Jakmile jsme z Ralska vypadli, dost se mi ulevilo..Honza (pesimista) mi říká: "no počkej, ještě nevíš jak to vypadá v těch Kuřivodách"..no co, kromě toho, že tam kouří vodu (?) by to mohlo být v poho. Dorazili jsme tam asi po 5 minutách, hřiště našli hned a Honza mohl rovnou nastoupit, páč zbytek kapely už ladil..

Bohužel tam bylo více pořadatelů než návštěvníků, takže se opakovala klasická situace..když to klukům nejlíp zní, tak tam nikdo není..velmi mile překvapili Rubbisháci, kteří šli kluky podpořit aspoň na diskosong, kdy si za Čudlova vedení střihli slušnou aerobickou sestavičku...Čudla předcvičoval ve svých oblíbených jednodílných plavkách, zařízlých hluboko v .... hluboko. Poté nastoupili výše zmínění kluci a slečna z kapely Rubbish a já se těšila na Masového vraha. Sedli jsme si s klukama na pívo pod velký stan, Jirka zlatíčko nám přinesl klobásky, takže pohoda dřez. Bohužel se naše partička začla brzy rozpadat, poněvadž Jirka jel ještě na svatbu. Vejce s Čudlou se po chvilce také zvedli, takže jsme zůstali jen já, Markéth a Honza, který se vybavoval s klukama z Rubbish. Pak jsme si přesedly i my, takže jsme se seznámily s Matějem a Kurníkem Honzou (bylo to tak, ne?). Kurník Honza mě dostal hned jak jsem si přisedly, poněvadž měl na ruce gumový náramek z Granka :-)) to bylo vážně roztomilý. No, nakonec jsme se zvedly i my 3 a vyrazili zpět do Prahee. Na benzínce klasicky bagetka a šup domů...chjo, no tak tahle akce vypadala že by mohla stát za to, bohužel jsem nečekala, že se všichni vypaří tak rychle..no co, třeba příště...

J.

Po koncíku této kapely v XT3 mi bylo jasné, že ji musím slyšet znovu. Kluci z kapel, na které jezdím, zpívají česky, což oceňuji hlavně kvůli vtipným textům, přesto změna v podobě angličtiny vůbec není špatná..a popravdě..nějak si nedokážu představit Scarlety zpívat česky...Ozzyho hlas se k anglickým textům vyloženě hodí..

Trochu jsem se bála, že hospodu Na Střídačce nenajdem, protože - světe div se- tuhle hospodu neznám. No když jsem si pak našla ne netu, že se nachází v areálu Výstaviště, bylo vyhráno...Jedná se o pěknou hospůdku hned za arénou s velmi příjemnou zahrádkou. Nějak mi uniklo, že Kárafest se jmenuje Kárafest na počest vozíčkářů, kteří tvořili polovinu návštěvníků. Zároveň se tedy jednalo o charitativní akci, takže mě to kilčo, které od nás vyinkasovala paní hned u vstupu ani tak nebolelo. Přišly jsme akorát, Scarleti zrovinka ladili. Skočily jsme si teda pro píva a hledaly vhodný flek. Po chvíli přemýšlení jsme si sedly na lavici pod lípu, nebo co to bylo za strom a zjistily, že to nejlepší volba nebyla..lavice lepila jako prase, takže Markét obětovala svůj ručník v rámci zachování našich pozadí ve stejném stavu jako jsme přišly.

Scarleti to rozbalili jak se patří, čímž mi dost zvedli náladu, aniž by to věděli..pár dní nato jsem totiž dělala absolutoria, takže jsem šla na tenhle koncík tak trochu s nervama na pochodu. Koncík završili peckou od Offspringů, kde se hlasově předvedla i slečna klávesačka- klobouk dolu. Poté co dohráli si k nám přisednul Ještěrka a později i Vondr, takže jsme se tak nějak jakože seznámili. Pak jsem se Ještěrky poměrně hloupě zeptala, jestli je tam taky ten Michal, co mi psal, kde že ten koncík bude. Aha, takže jsem se dozvěděla, že Michal je vlastně Ozzy..což by mi došlo, kdybych věděla, že Ozzy je kromě zpěváka taky manažer kapely :-)) No takže trochu trapas, ale tak staly se mi horší.

Markét kamsi zmizla, Ještěrka se taky přesunul, takže jsem zůstala u stolu chvíli sama s Vondrem..ptal se odkud jsme, tak povídám, že z Ďáblic. Vondr je z Kladna (ta malá vesnice v severním Finsku, odkud pochází moje mamina). Jezdívala jsem do Kročehlav jako malá za babi a jako větší do Bestu a 19 (diskotéka a klub) - no, v Bestu jsem byla asi 3krát, takže "jezdívala" je  v tomto smyslu přehnané. Což mi připomíná, že mě tam jednou balil nějakej týpek klasickou větou " neznáme se odněkud?". Tak jsem mu řekla, že asi určitě ne..nato povídá:" jo, určitě tě znám, počkej (+ šibalský úsměv), neděláš ty v ...?" (název nějakýho podniku, co už si nepamatuju). Tak mu povídám, že nejsem místní..poté se ptám na záchodě nějaké slečny, co že to je za podnik, kde mám dvojnici a frajerka mi povídá: "jo, no to je bordel". Aha, no, tak je vážně super vypadat v cizím městě jak místní "společnice". No, každopádně předpokládám, že takovýchto žen je tam víc a hlavně, že ne všichni místní muži chodí do bordelu...mimochodem, místní muži stojí za to. Témeř pokaždé jsem potkala nějakého- jak by řekla kámoška- "chovného kouska"..stačilo jít do blbýho Kauflandu a hned to byl zajímavej nákup :-) No, dost o Kladně..bohužel s Vondrem to asi osud nebude, přestože moje maminka pochází z Kladna, on prý v Ďáblicích nikoho nemá..:-)

Po Scarletech nastoupila kapela Apnoe- alternativní divnorock, jak je psáno na vstupence-což odpovídá. Zpěvačku jsem slyšela se projevovat ještě než chytla mikrák a je fakt, že její hlas (vidim to na tvrdej a 2 krabičky denně) sliboval silnou konkurenci zpěvačky z Guano Apes..no,o to víc mě to zklamalo..tenhle styl není můj šálek čaje, ale proti gustu...

Rozloučily jsme se tedy alespoň s Ještěrkou, zbytek kapely už balil fidlátka, takže jsme vyrazily do toho našeho Devilcity. Přestože jsem se bála,že když na tenhle koncík pojedu, budu si nadávat, že bych se měla spíš učit,opak byl pravdou..hrozně mi pomohlo na chvíli vypustit. Takže členům SH fakt dík a zas příště..

Mimochodem, absolutoria jsem udělala, jak je mým šprťáckým zvykem. Takže už 14 dní mi můžete říkat DiSkante :-)

J.