Kyslik-o2 Muž, 36 let / Lipnice

Hřbitovní kvítí lehce opadá,

slunce už za obzor pomalu zapadá.

Začíná na zem dopadat duha,

kéž by to rozveselila barevná duha.

zatuchlá atmosféra do očí bije,

z blízké vesnice smutný pes vyje.

Vyje, protože cítí tu samotu,

dokonce nesežřal ani tu flákotu.

Z okolních domů hustý dým se valí,

většina lidí je doma, teplo tam mají.

V příkopě válí se zatuchlá zdechlina,

na kostelní věži odbyla dvanáctá hodina.

Touhletou dobou prochází kolem hřbitova muž,

co předchvílí vrazil dívce do hrdla nůž.

Jde ztuha a hříchem je tížen,

moc dobře ví, čeho je vinnen.

Láskou chtěl naplnit duši jinou,

místo toho odhalil svoji tvář stinnou.

V hlavě mu probíhají etické otázky,

k zavražděné měl určité závazky.

Hrdlo jí podřezal a srdce probodl,

asi byl psychopat, amok ho popadl.

V rukou mu umřela on celý od krve,

poslední silou ho sevřela, on zabil poprvé.

Koukal jí do očí, než vydechla poslední plíce.

Život jí zhasnul jak zfouklá svíce.

Svědomí jeho strašně ho tíží,

k místnímu jezeru s dívkou se blíží.

Každý jeho krok myslí na výraz v dívčině tváři,

než před ním bolestivě umřela, život jí zmařil.

Úplněk odráží se od hladiny jezera,

ten muž si uvědomí, jakej je mizera.

Jde dál, po pás už ve vodě,

jeho život visí jen na hraně.

Celý je potopen v plicích už voda,

poslední myšlenky, než pomalu zkoná.

Voda je studená, jako ta dívka,

muž už je nehybný, nohy jak dřívka.

Sebevraždou si prohloubil svou studnu hříchů,

stratil svou hrdost, čest i pýchu.

Obě těla dopadnou ke dnu,

nikdo je nenajde už ani ve snu.

Těla zde zůstanou navždy spolu,

duše však odejdou na různou stranu.

A takhle právě skončila tato "láska",

už ani z jednoho nevyjde hláska.

V tu ránu sýček tajemně zahouká,

studený vítr hladinu pofouká.

tohle byl příběh včerejší noci,

tak trochu pod vlivem ďábelské moci