1.
Anjelik na veži odpľul si do ulíc,
Načuchral perie.
Uchytil do spárov pár bielych holubíc,
Teraz ich žerie.
2.
Můžu si hrát,
na všechno, co máš,
můžu a chci to tak mít,
i když vždycky je tam to vždyť.
Slovíčka pošlu ti,
nenajdu souvětí,
co pravdivé je,
ale to nevadí.
I když pro všechny tak
umřu snad,
jak ten,
co neměl ani souvětí…
Pravdivé snůšky
bezesných nocí,
odejdou lehce
jak já, jako tací,
kteří ani nechtěj
víc mít.
Vzpomínka den pak
provází na tebe,
úšklebek na tváři
jen v září
pokvete,
pak přijde prvního,
pravdivý den,
chcípneš ty bestie,
věnec ti položím
na popel jen!
Když se mi bude chtít.